Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Potápka roháč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Potápka roháč

Potápka roháč ve svatebním šatě
Potápka roháč ve svatebním šatě
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: potápky (Podicipediformes)
Čeleď: potápkovití (Podicipedidae)
Rod: potápka (Podiceps)
Binomické jméno
Podiceps cristatus
(Linnaeus, 1758)
Podiceps cristatus.svg
Poddruhy

P. c. cristatus (Linnaeus, 1758)
P. c. infuscatus Salvadori, 1884
P. c. australis Gould, 1844

Synonyma

roháč velký
roháč veliký[2]

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Potápka roháč (Podiceps cristatus) je středně velký vodní ptákřádu potápek a největší zástupce tohoto řádu v Evropě. Vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule, a je tak jednou z nejrozšířenějších potápek světa. K životu přitom preferuje hlubší vodní plochy bohaté na potravu a porosty rákosin, které ji slouží jako úkryt a místo pro hnízdění.

Během období rozmnožování je nápadná svými výraznými tmavými límcovými pery, která jsou nejvýraznější při jejich zásnubních tancích, při kterých se obě pohlaví uklání a představují svému partnerovi kusy vodních rostlin, pro které se potápí pod vodní hladinu a která později slouží jako materiál pro stavbu hnízda. Je monogamní (žije v párech) a živí se zejména menšími rybami, které loví pod vodou.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Potápky jsou malí až středně velcí vodní ptáci. Rozlišuje se u nich několik rodů, z nichž nejpočetnější, Podiceps, do kterého se řadí i potápka roháč, čítá celkem 9 druhů, z toho jeden nedávno vyhynul.[3] Název rodu Podiceps pochází z latinských slov podicis, což znamená otvor nebo řiť, a pes, který se překládá jako končetiny a které odkazuje na jejich výrazně dozadu posunuté umístění končetin. Její druhové jméno, cristatus, je pak odvozeno z latinského crista, které lze přeložit jako hřeben a odkazuje na její tmavou chocholku na hlavě. Tento název druhu přiřkl švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758.[4]

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Potápka roháč se vyskytuje ve 3 poddruzích. První, nejpočetnější, P. c. cristatus, se vyskytuje na území EvropyAsie, druhý, P. c. infuscatus, v Africe a poslední, P. c. australis, v Austrálii a na Novém Zélandu.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Mladý pták společně s dospělcem

Potápka roháč je největší zástupce potápek v Evropě.[5] Dorůstá 46–51 cm, v rozpětí křídel měří 59–73 cm a dosahuje hmotnosti v rozmezí od 750 do 1 200 g, samice jsou přitom o něco menší než samci.[6]

Stavbou těla je potápka roháč skvěle přizpůsobena životu ve vodě. Má relativně dlouhé tělo a krk porostlý měkkým, velmi hustým a vysoce vodotěsným peřím a vysoce pohyblivé klouby na končetinách, na jejichž prstech nemá na rozdíl od většiny jiných vodních ptáků plovací blány, ale kožní laloky.[7]

Svrchu je celkově tmavá s černými křídly, hnědým hřbetem a boky, světlým obličejem a dlouhým, zašpičatělým, tmavým zobákem. Spodní strana těla je bílá, končetiny olivově zelené, od kořene zobáku k oku se na její hlavě táhne silný černý pruh. Ve svatebním šatě (tj. opeření během období rozmnožování) je zcela nezaměnitelná a nápadná zejména svou tmavou chocholkou a výraznými roztažitelnými límcovými pery, která jsou tmavě hnědá s černými konci.

V zimním šatě límcová pera zcela postrádá, chocholka ji však zůstává,[5] hlavu má jinak celou světlou a světlejšího zbarvení je i zobák.[8]

Obě pohlaví se zbarvením nijak viditelně neliší, mladí ptáci však mají na rozdíl od dospělců tmavé pruhování na hlavě.[9]

Létá nízko, s nataženým krkem a končetinami a pravidelnými údery křídel.[10]

Výrazně se ozývá, zejména pak během období rozmnožování, kdy je možné zaslechnout chraptivé grek, ke ke ke, arrr nebo koorr. Mláďata v hnízdě se pak často ozývají výrazným a daleko slyšitelným pí pí.[11]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Mapka s rozšířením:     hnízdiště      zimoviště      oblasti s celoročním výskytem

Potápka roháč je široce rozšířeným ptákem. Hnízdí téměř v celé Evropě (zcela chybí pouze v severní Skandinávii), výrazně zasahuje také do Asie, pobřežních oblastí Austrálie, na Nový Zéland a do Afriky. Její globální areál rozšíření přitom zaujímá plochu menší než 20 000 km².[12]

Je částečně tažná, ptáci z východní, severní a částečně pak i ze střední Evropy na zimu migrují zejména do Středomoří a k pobřeží Atlantského oceánu. Migrují přitom v noci a na svá hnízdiště se obvykle opět navrací již v dubnu.[13] V oblastech s nezamrzajícími vodními plochami se často zdržuje po celý rok.

Početnost[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli je potápka roháč v současné době hojným druhem, jehož globální populace je odhadována na 530 000–1 700 000 jedinců,[12] (její evropská populace přitom čítá více než 300–450 000 párů)[12][14] v minulosti byla v mnoha zemích ve vysokém ohrožení. Typickým příkladem je Velká Británie, kde byla v průběhu 19. století téměř zcela vyhubena, v roce 1860 na jejím území ve volné přírodě přežívalo dokonce jen 42 párů.[15] Hlavním důvodem tohoto drastického poklesu početnosti byl lov, její límcová a hrudní pera totiž byla velmi oblíbenou součástí dobové módy a sloužila jako dekorace na kloboucích.[15]

V současné době pro ni však představuje největší hrozbu ztráta přirozeného biotopu způsobená odvodňováním, znečistěním a vysušováním mnoha vodních ploch.[6][12]

Biotop[editovat | editovat zdroj]

Pár potápek ve svém přirozeném prostředí

Potápka roháč obývá prakticky všechny typy vod, k životu však preferuje zejména velké, hluboké vodní plochy se sladkou vodou a dostatečně zastoupeným porostem rákosin na jejich okrajích. Nejčastěji se tak vyskytuje na jezerech, rybnících, ale i na nádržích, v močálech, lagunách, na pomalu tekoucích řekách a v jejích ústích.[6]

Rozšíření v ČR[editovat | editovat zdroj]

V posledních letech byl u její populace patrný viditelný pokles, načež byla zařazena na seznam zranitelných druhů. I přesto je však českou nejhojnější a nejznámější potápkou. Vyskytuje se prakticky na celém území státu až po nadmořskou výšku 600 m a hnízdí zde v počtu 3 500–7 000 párů. Ačkoli se v České republice vyskytuje po celý rok, v zimě je zde výrazně vzácnější (přezimuje zde pouze 1–2 000 jedinců, ostatní odlétají do zimovišť).[2][16]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Počátkem 20. století potápky roháče zkoumal anglický zoolog Julian Huxley, který roku 1914 publikoval průkopnickou etologickou publikaci s názvem The courtship habits of the Great Crested Grebe („Namlouvací zvyky potápek roháčů“).[17]

Potápka roháč je skvěle přizpůsobena životu ve vodě, na souši se naopak pohybuje velmi nemotorně, a proto na ni vylézá jen velmi zřídkakdy. Dokonce i při blížícím se nebezpečí se namísto úletu přednostně potápí.[6]

Je monogamní (tzn. že žije v párech), trvalé svazky s jedním partnerem přitom vytváří jen na jedno hnízdní období; během tahu se často sdružuje do hejn.[6]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Hlavní složku potravy u potápky roháče tvoří ryby, které loví pod vodou. Zde přitom dokáže vydržet až 3 minuty a dosáhnout hloubky až 20 m, většinou se však nepotápí hlouběji než 6 m.[10] Křídla má přitom složená podél těla a k pohybu pod vodou využívá končetin. Živí se zejména menšími rybami ve velikosti 5–20 cm,[10] přednostně pak zástupci z čeledi kaprovitých, denně přitom spotřebuje zhruba 150–200 g potravy. Mimo nich požírá i hmyz, korýše (včetně mořských krevet), měkkýše, pulcežáby.[10]

Poraněním ostrými kostmi předchází polykáním vlastního peří, které v žaludku vytváří hmotu, do které se nestravitelné zbytky obalují.[18]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Pár potápek při zásnubních tancích

Potápka roháč může v příhodných oblastech a podmínkách začít hnízdit již v lednu,[15] ve střední Evropě však obvykle hnízdí od dubna do července.[11]

Potápka roháč na hnízdě

Je přitom pozoruhodná svými zásnubními tanci, při kterých obě pohlaví vztyčují své chocholky a límcová pera, uklání se, zvedají se nad vodu, potápí se pro vodní rostliny a vzájemně je představují svému partnerovi. Nevysoké a proto relativně náchylné, až 60 cm široké[18] hnízdo si buduje z odumřelých rákosů a jiných vodních rostlin. Bývá většinou dobře skryté a umístěné v mělké vodě mezi rákosy nebo přichycené k nad vodu vyčnívajícím pařezům.

Hnízdí jednou až dvakrát do roka,[9] v jedné snůšce pak bývá 3–6 zpočátku světlých, 56–37 mm velkých a 39,5 g (z toho 9 % zabírá skořápka) těžkých vajec.[4] Pokaždé, když rodiče hnízdo opustí, snůšku důkladně přikryjí vodními rostlinami, a vejce tak později získávají hnědé zbarvení. Na jejich inkubaci, která trvá 27–29 dnů, i na péči o mláďata se podílí oba rodiče. Mláďata jsou světlá, tmavě pruhována a krátce po vylíhnutí jsou již schopna plavat a dokonce se i potápět, ale po dobu 3 týdnů se nechávají vozit na hřbetech svých rodičů, později je však již odsud sami rodiče vyhání. Na nich se pak stávají zcela nezávislí po 71–79 dnech.[4]

Na svá hnízdiště se obvykle pravidelně vrací, opak nastává většinou pouze tehdy, pokud je zde již nedostatek potravy.[9]

Pohlavně dospívá ve věku 2 let. Ve volné přírodě se obvykle dožívá 10–15 let,[19] zatím nejvyšší zaznamenaný věk pochází z roku 2008 z Ruska a činí celkem 19 let a 3 měsíce.[20]

Onemocnění a parazité[editovat | editovat zdroj]

Potápka roháč je náchylná k řadě onemocnění. Byl u ní již zaznamenán i virus ptačí chřipky H5N1 (první potvrzený případ pochází z oblasti Vitorie na severu Španělska, kde byl nalezen mrtvý zástupce tohoto druhu).[21] Vyskytuje se u ní i řada parazitů, například tasemnice řemenatka ptačí (Ligula intestinalis)[22] či Mircia shigini[23] a zástupci rodu Tatria[24]Confluaria.[25]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Great Crested Grebe na anglické Wikipedii a Grèbe huppé na francouzské Wikipedii.

  1. IUCN Red List 2015.4. 30. listopadu 2015. Dostupné online.
  2. a b c POŘÍZ, Jindřich. Potápka roháč [online]. [cit. 2009-11-13]. Dostupné online.  
  3. rod Potápka [online]. BioLib, [cit. 2009-11-13]. Dostupné online.  
  4. a b c Great Crested Grebe [Linnaeus, 1758] [online]. British Trust for Ornithology, UK, [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Great Crested Grebe Podiceps cristatus [online]. BirdGuides Ltd, [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d e Great Crested Grebe [online]. Australian Museum, rev. 2006-08-11, [cit. 2009-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ŠMAHA, Jiří (autor překladu). Zvíře. Český Těšín : Euromedia Group, k. s., 2002. ISBN 8024208628.  
  8. SEAGO, Michael J. Great Crested Grebe [online]. [cit. 2009-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c DIERSCHKE, Volker. Ptáci [online]. Praha: Euromedia Group, k. s. ISBN 9788024221939.  
  10. a b c d COLLIN, Didier; BUJAUD, Maelle; LE-DANTEC, Daniel. Grèbe huppé [online]. [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. (francouzsky) 
  11. a b BEZZEL, Einhard. Ptáci. [1], Běžci, tučňáci, potáplice, potápky, trubkonosí, veslonozí, brodiví, plameňáci, vrubozobí, dravci. Překlad Leo Sigmund. 1. vyd. Praha : Knižní klub, 2003. 159 s. ISBN 80-242-0672-2.  
  12. a b c d Podiceps cristatus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2016-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. STASTNY. Oiseaux aquatiques. Gründ, Paříž : [s.n.], 1989. ISBN 27000188168.  
  14. Podiceps cristatus GREAT CRESTED GREBE [online]. Birdlife International, [cit. 2016-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b c Great crested grebe (Podiceps cristatus) [online]. ARKive, [cit. 2009-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. HUDEC, Karel; DUNGEL, Jan. Atlas ptáků České a Slovenské republiky [online]. 1. vyd. Praha: Academia. S. 249. ISBN 80-200-0927-2.  
  17. Explore Episode Seven - 16 to 13 [online]. BBC, [cit. 2010-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. a b MÍČOVÁ, Marie; MOSTÝN, Vladimír; ŠKODA, Václav. ENCYKLOPEDIE ZVÍŘATA OD A DO Z. Ostrava : BLESK, 1993. ISBN 80-85606-22-4.  
  19. HUME; LESAFFRE; DUQUET. Oiseaux de France et d'Europe [online]. Larousse: . ISBN 2035603110.  
  20. European Longevity Records [online]. European Union for Bird Ringing, [cit. 2016-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. BARRAL, M, V Alvarez, R A Juste, I Agirre, I Inchausti First case of highly pathogenic H5N1 avian influenza virus in Spain. BMC Veterinary Research. 2008, roč. 4, s. 50. Dostupné online [cit. 2009-11-25]. ISSN 1746-6148. DOI:10.1186/1746-6148-4-50.  
  22. LEVRON, Céline, Jiljí Sitko, Tomás Scholz Spermiogenesis and spermatozoon of the tapeworm Ligula intestinalis (Diphyllobothriidea): phylogenetic implications. The Journal of Parasitology. 2009-02, roč. 95, čís. 1, s. 1–9. Dostupné online [cit. 2009-11-25]. ISSN 0022-3395. DOI:10.1645/GE-1646.1.  
  23. KONIAEV, S V, B D Guliaev [Description of a new cestode species Mircia shigini gen. et sp. n. (Cyclophyliidea: Schistotaeniidae)]. Parazitologiia. 2006-02, roč. 40, čís. 1, s. 57–65. Dostupné online [cit. 2009-11-25]. ISSN 0031-1847.  
  24. VASILEVA, Gergana P, David I Gibson, Rodney A Bray Taxonomic revision of Tatria Kowalewski, 1904 (Cestoda: Amabiliidae): redescriptions of T. biremis Kowalewski, 1904 and T. minor Kowalewski, 1904, and the description of T. gulyaevi n. sp. from Palaearctic grebes. Systematic Parasitology. 2003-03, roč. 54, čís. 3, s. 177–198. Dostupné online [cit. 2009-11-25]. ISSN 0165-5752.  
  25. VASILEVA, G P, B B Georgiev, T Genov Palaearctic species of the genus Confluaria Ablasov (Cestoda, Hymenolepididae): redescriptions of C. podicipina (Szymanski, 1905) and C. furcifera (Krabbe, 1869), description of C. pseudofurcifera n. sp., a key and final comments. Systematic Parasitology. 2000-02, roč. 45, čís. 2, s. 109–130. Dostupné online [cit. 2009-11-25]. ISSN 0165-5752.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HÝLOVÁ, Alena. Hnízdní biologie potápky roháče ve dvou různých biotopech třeboňské pánve. Živa: časopis přírodnický. Praha: Academia, 2009, čís. 1, s. 38–41. ISSN 0044-4812.  


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]