Paradoxornithidae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxParadoxornithidae
alternativní popis obrázku chybí
sýkořice skvrnitoprsá
(Paradoxornis guttaticollis)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
ČeleďParadoxornithidae
Horsfield & Moore, 1854
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paradoxornithidae (česky někdy sýkoříkovití[1]) představují čeleď pěvců z kladu Sylvioidea.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Mnoho současných druhů v rámci čeledi Paradoxornithidae bylo před nástupem molekulárně-fylogenetických analýz řazeno v rámci jiných čeledí ptáků, zvláště v rámci sběrné skupiny timáliovitých (Timaliidae) v širším smyslu.[2] Konkrétně rody Lioparus a Fulvetta byly klasifikovány v polyfyletickém rodu timálií Alcippe.[3] Jako zřejmě nesprávný se naopak ukázal být předpokládaný příbuzenský vztah Paradoxornithidae se sýkořicí vousatou (Panurus biarmicus).[4]

Níže uvedený seznam rodů vychází z IOC World Bird List v14.1 a je aktuální k dubnu 2024, v rámci různých studií se může počet rodů nicméně lišit:[5]

čeleď Paradoxornithidae Horsfield & Moore, 1854

  • Chamaea Gambel, 1847 – cistovníček
  • Chrysomma Blyth, 1843 – timálie
  • Fulvetta David & Oustalet, 1877 – timálie
  • Lioparus Oates, 1889 – timálie
  • Moupinia David & Oustalet, 1877 – timálie
  • Myzornis Blyth, 1843 – timálie
  • Paradoxornis Gould, 1836 – sýkořice (včetně Calamornis, Conostoma, Cholornis a Psittiparus)
  • Rhopophilus Giglioli & Salvadori, 1870 – prinie
  • Suthora Hodgson, 1837 – sýkořice (včetně Neosuthora, Chleuasicus a Sinosuthora)

Čeleď Paradoxornithidae představuje sesterskou skupinu vůči pěnicovitým (Sylviidae) v užším smyslu (pěnicovití historicky představovali další problematický sběrný taxon, k roku 2024 zahrnují pouze rody Sylvia a Curruca). Čeleď Paradoxornithidae může vystupovat i přímo v rámci takto definovaných Sylviidae, oba dva klady však dohromady tvoří starou linii a podle odhadů vzájemně divergovaly již v průběhu spodního miocénu.[6]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Timálie himálajská (Fulvetta ludlowi)

Jádro čeledi Paradoxornithidae zahrnuje zástupce s mohutnými, silně klenutými zobáky, které připomínají spíše zobáky papoušků nežli zpěvných ptáků. K těmto druhům se pak přiřazují i některé další, ne tak extrémně odvozené formy. Přirozený výskyt zahrnuje především jižní a východní Asii, cistovníčci rodu Chamaea se nicméně vyskytují v Severní Americe. Potravu tvoří především bezobratlí, ale i rostlinné produkty, přičemž mohutný zobák některých zástupců se dobře hodí k louskání tvrdých semen. Jde o monogamní ptáky, přičemž na stavbě hnízda, inkubaci vajec i péči o mláďata se podílí jak samec, tak samice. Hnízda mají podobu otevřeného šálku, u rodu Lioparus a Myzornis jsou klenutá s bočním vchodem. Ptáci si je budují nepříliš vysoko, typicky v rákosí, bambusových porostech, na keřích, někdy na stromech. Snůška činí 2 až 6 vajec a některé druhy kladou i několik snůšek za rok. Inkubační doba trvá 13 až 16 dnů, ptáčata opouštějí hnízdo po 9 až 19 dnech, ale zhruba další měsíc využívají rodičovské péče.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ ČESKÉ NÁZVOSLOVÍ PTÁKŮ SVĚTA. nkcso.wz.cz [online]. [cit. 2024-04-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ BILLERMAN, Shawn M. Parrotbills (Paradoxornithidae), version 1.0. Birds of the World. 2023. Dostupné online [cit. 2024-04-14]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.parado1.01species_shared.bow.project_name. (anglicky) 
  3. ↑ PASQUET, Eric; BOURDON, Estelle; KALYAKIN, Mikhail V. The fulvettas ( Alcippe , Timaliidae, Aves): a polyphyletic group. Zoologica Scripta. 2006-11, roč. 35, čís. 6, s. 559–566. Dostupné online [cit. 2024-04-14]. ISSN 0300-3256. DOI 10.1111/j.1463-6409.2006.00253.x. (anglicky) 
  4. ↑ ALSTRÖM, Per; ERICSON, Per G.P.; OLSSON, Urban. Phylogeny and classification of the avian superfamily Sylvioidea. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2006-02, roč. 38, čís. 2, s. 381–397. Dostupné online [cit. 2024-04-14]. DOI 10.1016/j.ympev.2005.05.015. (anglicky) 
  5. ↑ Sylviid babblers, parrotbills, white-eyes – IOC World Bird List v14.1. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ CAI, Tianlong; CIBOIS, Alice; ALSTRÖM, Per. Near-complete phylogeny and taxonomic revision of the world’s babblers (Aves: Passeriformes). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2019-01, roč. 130, s. 346–356. Dostupné online [cit. 2024-04-14]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2018.10.010. 
  7. ↑ BILLERMAN, Shawn M. Parrotbills (Paradoxornithidae), version 1.0. Birds of the World. 2023. Dostupné online [cit. 2024-04-14]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.parado1.01species_shared.bow.project_name. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Paradoxornithidae&oldid=23854322“