Tučňák kroužkový

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxTučňák kroužkový
alternativní popis obrázku chybí
Tučňák kroužkový
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád tučňáci (Sphenisciformes)
Čeleď tučňákovití (Spheniscidae)
Rod tučňák (Pygoscelis)
Binomické jméno
Pygoscelis adeliae
Hombron & Jacquinot, 1841
Rozšíření tučňáka kroužkového - oranžově; tučně - hnízdění, světle - tulák v období mimo hnízdní
Rozšíření tučňáka kroužkového - oranžově; tučně - hnízdění, světle - tulák v období mimo hnízdní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tučňák kroužkový (Pygoscelis adeliae) je středně velký zástupce čeledi tučňákovitých. Délka jeho těla zpravidla nepřesahuje 70 cm. Hmotnost je závislá na ročním období – pokud nehladoví, dosahuje váhy až 6 kg. Samec má totožné zbarvení jako samice, ale bývá vyšší. Celkové zbarvení je jednoduché, uniformně černo-bílé, specifikým znakem je bílé lemování ve tvaru kroužku kolem obou očí.

Živí se více jak z 90% krilem, ale loví i ryby, vzácněji hlavonožce. Jeho tělo je uzpůsobeno k potápění a plavání pod vodou. Tvar těla, připomínající torpédo, doslova kopíruje vlnu – začíná užším zobákem a hlavou, pokračuje silnějším zaobleným tělem a končí zúženým koncem těla a úzkým jednoduše řešeným ocasem. Jeho kosti nejsou pneumatizované (duté) ale vyplněné dření, čímž je zvýšena potřebná hmotnost pro potápění a ani není postižen mechanickým barotraumatem. Nohy má posunuty dozadu a slouží mu ke kormidlování. Kvůli tomu nemá na souši takovou rovnováhu a při chůzi se jeví kolébavým pohybem. Jako u ostatních tučňáků jsou jeho křídla tuhá a zploštěná v ploutve. Jsou lehčeji opeřena pro minimalizaci odporu. Celé jeho peří má specifické uzpůsobení, které uvolňuje vzduch ve formě drobných bublinek. Ty snižují hustotu a viskozitu vody kolem jeho těla, zmenšují tření a umožňují mu dosahovat rychlostí až 20 km/h, a potápět se do více jak 100 metrové hloubky.

Stejně jako tučňák císařský žijící na Antarktidě, i tučňák kroužkový je známý cestami, které podniká v období rozmnožování, aby nalezl stabilní masivní ledovec, který letní teplotou neroztaje nebo jej nezničí bouře. Některé kolonie naopak hnízdí na pevnině a mají moře podstatně blíže. Hnízdí během antarktického léta (říjen až únor) v několikatisícových až statisícových koloniích. Staví jednoduchá hnízda z oblázků. Samice snese obvykle dvě vejce, při sezení se střídá se samcem. Mláďata vychovávají rovněž společně a pár si je věrný po několik sezón.

Tučňák kroužkový patří mezi nejběžnější zástupce své čeledi, jeho populace není prozatím významně ohrožena. Mezinárodní svaz ochrany přírody klasifikuje tento druh jakožto málo dotčený.

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Tučňáka kroužkového poprvé popsal mořeplavec a přírodovědec Jules Sébastien César Dumont d'Urville (známější spíše jako Jules Dumont d'Urville), když 21. ledna roku 1840 objevil spolu s posádkou lodi Adélinu zemi, jíž pojmenoval podle křestního jména své manželky. O rok později dostal tučňák vědecký název podle objevené oblasti, ve které byl spatřen – tučňák Adéliin, zprvu jako Catarrhactes adeliae – později Pygoscelis adeliae. Byl tak roku 1841 poprvé vědecky popsán jako druh, o což se postarali jiní slavní mořeplavci a přírodovědci Jacques Bernard Hombron a Honoré Jacquinot.[2]

Do rodu Pygoscelis spadají další dva druhy tučňáků – tučňák uzdičkový (Pygoscelis antarctica) a tučňákl oslí (Pygoscelis papua). Mitochondriální a jaderná DNA naznačují, že předci tohoto rodu se oddělili od ostatních tučňáků asi před 38 miliony let[3], dva miliony let po předcích rodu Aptenodytes, jež je bazální větví celého řádu.[4] Tučňák kroužkový se jako samostatný druh oddělil od ostatních členů rodu zhruba před 19 miliony let.[3]

Rod Pygoscelis je poznamenán chováním, při kterém tučňáci kradou okolním sousedům oblázky z jejich hnízda. Zjevně tak podle latinského slova „scelis“ (nebo „scelus“), které v překladu znamená „zločin“ či „krádež“, dostali svůj rodový název – Pygoscelis.

V českém jazyce nese tento druh název tučňák kroužkový podle bílé zbarvených kroužků kolem obou očí.

U tohoto druhu se nerozlišují žádné poddruhy.[5]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Tučňák kroužkový hnízdí podél celého pobřeží Antarktidy, u Antarktického poloostrova a na okolních ostrovech (Scottův ostrov, Ostrov Petra I., Jižní Shetlandy, Jižní Orkneje, Jižní Sandwichovy ostrovy, Jižní Georgie a na malém Haswellově ostrově).[6]

Mimo hnízdní období se toulá až k Argentině, Austrálii, Novému Zélandu, Falklandám (Malvíny), Heardovu ostrovu a k McDonaldovým ostrovům.[6] Od hnízdiště se tak ocitá 1000–4000 km daleko. Během celého migračního období je schopen zdolat 13 000 až 17 000 km na širém oceánu, než se opět dostaví na místo hnízdění.[7] Jeho úkolem je dobře se vykrmit, vytvořit si tukové zásoby a připravit se na nadcházející období rozmnožování.

Pohybuje se v teplotách vzduchu zhruba od -30 °C do 10 °C.[8] Teplota vody se v okolí Antarktidy pohybuje neustále na bodu mrazu, a může klesnout i těsně pod nulu.[9] Přesto se zde pohybují živé organizmy, jelikož moře je pramenitě čisté a prostoupené ionty, které snižují bod mrazu. Takže i hluboko pod ledem je voda pod nulou tekutá.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Upřeně hledící tučňák kroužkový.
V češtině se nazývá kroužkový, podle bílých kroužků lemujících jeho obě oči

Dospělý tučňák kroužkový dosahuje výšky 65–75 cm (nad hranici 70 cm se dostává výjimečně) a váží 3,9 až 6,5 kg. Hmotnost vykazuje výkyvy v období rozmnožování, línání a hnízdění, je třeba brát ohled i na pohlavní dimorfismus (samec je zpravidla vetší než samice).[10][11][12]

Má oproti jiným druhům poměrně uniformní zbarvení – černou hlavu, záda a vrch křídel s úzkými bílými pruhy na okrajích. Spodní stranu křídel a břicho má bílé. Specifickým znakem jsou bílé kroužky kolem obou očí, lemující černo-hnědé duhovky. Rovněž nepřehlédnutelný je jeho výjimečně dlouhý kartáčový ocas. Nohy jsou zbarveny do růžové až světle červené, přičemž podrážky mají černé.[10][11][12] Při vzájemných pozdravech nebo při vzrušení se peří na temeni hlavy naježí do pomyslného hřebene, který vzhledem připomíná „punkový střih“.[2] Mláďata a dospívající jedinci mají jednoduché zbarvení podobné rodičům, avšak bez specifických očních lemů (jenž se plně vybarví až ve třech letech) a temně černého šatu.

Tučňák kroužkový se v divoké přírodě dožívá až 16 let.[10] Pokud se jedinec páří ve věku 3–5 let, dožije se zpravidla nižšího věku.[10]

Obranné mechanizmy proti mrazu[editovat | editovat zdroj]

Čtyři pelichající tučňáci na černobíle fotografii.
Frank Hurley: Pelichájící tučňáci kroužkoví na Cape Denison, 1914

Peří - je krátké a husté, překrývající se jako střešní tašky odpuzující vodu. Na 1 cm čtvereční připadne asi 12 peříček dlouhých 3,6 cm.[2] Perní šat se skládá ze dvou vrstev. První vrstva rostoucí nad kůží je tzv. prachové peří, které plní funkci izolační. Nad tím leží druhá vrstva mastných per, která odolávají vnějším vlivům. Peří se nejvíce podílí na izolaci před nízkými teplotami. Je pravidelně čištěno žluklým sekretem z kořene ocasu. Za jeden den tučňák nanese zhruba 100 g tohoto sekretu. Promaštěné peří je plně funkční a zároveň ochráněné před plísněmi a bakteriemi.[13] Podkožní vrstva tuku u tučňáka kroužkového není primárně určena k ochraně před chladem, ale slouží jako výživová rezerva v období hladovění.

Pelichání – tučňákům ihned pod starým peřím roste nové, které stará pera postupně vytlačuje ven. Mezery se tak okamžitě uzavírají a udržuje se tepelná izolace. Do vody však tučňáci během pelichání nemohou a hladoví. U tohoto druhu trvá přepeřování 20 dní.[2][10]

Kožní záhyb – jedná se o obrácenou kapsu nacházející se v břišní části těla, s jejíž pomocí chrání vejce a narozená mláďata. Při sezení dochází k bezprostřednímu kontaktu se silně prokrvenou kůží (tzv. hnízdní nažinou), a tak vejce i mláďata do určitého stáří jsou skryta před nepříznivými vlivy počasí a zahřívána při stabilní teplotě 32–35 °C.[2]

Orientace[editovat | editovat zdroj]

Tučňák kroužkový vyskakující nad vodní hladinu, zachycený v okamžiku letu trvajícího nanejvýš dvě sekundy.
Tučňák kroužkový se pod vodou pohybuje rychlostí až 20 km/h. Pokud ale zrovna neloví potravu, na moři cestuje s periodickými skoky nad hladinou, podobně jako delfíni

Pokusy ornitologů ukázaly, že tučňák kroužkový má výborně vyvinutý smysl pro navigaci a orientaci. Po období, kdy se toulá mimo hnízdiště tisíce kilometrů daleko na širém moři, se na hnízdiště ve správný čas opět bez problémů vrátí, a to za pomoci tzv. vrozené orientace. Tučňák kroužkový odvezený letadlem 4000 km daleko od hnízdiště se za 10 měsíců vrátil přesně na místo, kde byl odchycen.[2] Svůj orientační smysl zpřesňuje za pomoci polohy Slunce na jeho dráze kolem Země, čímž si srovnává vnitřní biologický čas. Další pokusy ukázaly, že při zatažené obloze viditelně ztrácí přehled a řídí se spíše svým vrozeným instinktem.[2]

Komunikace[editovat | editovat zdroj]

Běžný kontaktní zvuk zní jako velmi krátké „aark“.[13] Tuto výzvu používá tučňák kroužkový taktéž během pobytu na otevřeném moři. Volání by mohlo zhruba znamenat: „Jsem Vám stále na blízku...“. Na pevnině je pak takový projev doprovázen tichým a krátkým zavrčením spolu s očním kontaktem na obcházející tučňáky. Ti naopak zpravidla bez jakéhokoli zvuku drží dalo by se říci podřízený postoj, tedy mají napřímené tělo a hlavu s celkově přitaženým peřím a roztažená křídla směrující dozadu – čímž zhruba říkají: „Jen procházím a nemám zlý úmysl...“. V období rozmnožování se tučňák kroužkový projevuje agresivním chováním, při kterém se ozývá hlasitým „grr“ nebo „gwarr[13]. Vzápětí může dojít k zastrašování otevřeným zobákem vysunutým vpřed, nebo k přímému útoku. V období námluv samec láká samici hlasitými hrdelními tóny, uzavřené páry se poté na sebe svými hlasy neustále upozorňují při každém kontaktu, ujišťují se: „Jsi to ty, můj manžel?“ – „Ano, jsem to já, tvůj manžel...“.[2][13] Mláďata žádají potravu pískáním.[14]

Sluch - tučňák kroužkový slyší frekvence v rozmezí 27 až 12 520 Hz. V nižších kmitočtových pásmech dokáže rozlišovat tóny, jejichž frekvence se liší pouze o 8 Hz. Sluch je důležitý pro komunikaci mezi párem (námluvy), rodičem a mládětem, cizími tučňáky nebo predátory. Ve velkých koloniích nejen, že tučňáci musí dobře slyšet, ale musí též rozpoznat jednotlivé hlasy a zvuky (např. hlas družky). Každý tučňák má jedinečný hlas (zvuk hlasu se liší také podle pohlaví).[15][14]

Fyziologické přizpůsobení k nadměrnému příjmu soli[editovat | editovat zdroj]

Tučňák kroužkový obývá především slaná moře, která jsou jeho hlavním zdrojem tekutin (případným zdrojem je i krev kořisti). Stejně tak jeho potrava obsahuje vysoké množství soli, a to by bez nějakého opatření vedlo k smrtelné koncentraci sodíku v jeho těle. Přebytečnou sůl tak vylučuje pomocí takzvaných supraorbitálních žláz, umístěných nad očnicí a ústících do nosních dutin. Nadbytečné množství mu pak stéká po zobáku, jež je poměrně citlivý na dotek, a tak se při tomto procesu častokrát otřepe.[2]

Potrava a způsob lovu[editovat | editovat zdroj]

Zprvu byl tučňák kroužkový výhradně rybožravý, ale v důsledku intenzivního vybíjení tuleňů a velryb od asi 18. století začalo přebývat v mořských vodách až 150 tun krilu ročně.[16] Tučňák kroužkový využil situace a dnes se krilem živí z více jak 90 %[17], a to především korýšem krunýřovkou krillovou (Euphausia superba).[16] Roje těchto krunýřovek vyhledává v hloubkách od 10 do 200 m, povětšinou za jasného světla během dne. Občas se přiživí na menších rybách, např. druhu Pagothenia borchgrevinki z čeledi ledovkovití, které mají v krvi rovněž nemrznoucí proteiny. Potravu loví především pod mořským ledem. Podle sledování miniaturními kamerami dokáže za 1,5 hodiny ulovit 244 korýšů nebo 33 ryb.[12][18]

Na počátku období rozmnožování loví ve vzdálenosti 50–600 km od hnízdiště, v závislosti na dostupnosti potravy. Později se díky zvyšujícím letním teplotám ledové pole zkracuje a krmení již vylíhlých mláďat je díky tomu mnohem jednodušší (to se netýká tučňáků hnízdících při pobřeží bez ledové pokrývky). Než se vrátí mládě nakrmit, pobývá na moři 18–30 hodin a za jeden tah uloví obvykle 320–490 g potravy[12], dle podmínek. V případě obzvláště dobrých okolností je nejspíš schopen ulovit i větší množství potravy.

Průměrně plave tempem 2,2–8,2 km/h, ale v případě nutnosti dokáže vyvinout rychlost blížící se 20 km/h (na krátkou vzdálenost při lovu, nebo úprku před predátory). Jazyk a patra zobáku má tučňák kroužkový opatřený zpětně orientovanými háčky, jež znemožní lapené kořisti únik. Ulovená potrava je pak pohlcena ihned po vodou, přičemž ryby nasměrovány hlavou dolů, díky čemuž neuvíznou ploutve v jícnu (uzavírají se k tělu kořisti). Při polykání nemusí být kořist usmrcena, a tak se ještě živá následně udusí a rozloží v žaludku.[10][12]

Tuleň leopardí ukazující svou hrozivou čelist plnou ostrých zubů.
Tuleň leopardí (Hydrurga leptonyx) je pro tučňáka kroužkového obávaným predátorem

Přirození predátoři[editovat | editovat zdroj]

Zejména v zimě, kdy pobývá nejvíce na moři, je tučňák kroužkový zdrojem potravy pro tuleně leopardí (Hydrurga leptonyx) nebo kosatky dravé (Orcinus orca).[10][12] V době hnízdění je často překvapen útokem při skocích do vody anebo pokud připlouvá z vody na souš. Proto se vždy zdržuje v určitých skupinách a navzájem se tak chrání za předpokladu, že je každý z nich alternativní obětní beránek.

Vejce a mláďata jsou na souši v ohrožení před velkými buřňáky, chaluhami, racky, nebo také štítonosi světlezobými.[10][12] Tito dravci (převážně chaluhy) bývají vychytralí a pomáhají si v dvojici. Jeden odláká rodiče obranáře, který se snaží vetřelce zahnat a druhý dravec přiletí nečekaně z druhé strany, o čemž druhý rodič sedící na vejcích nemá ani tušení. V zlomcích sekund jsou rodiče o vejce okradeni.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Tučňák kroužkový hnízdí ve velkých koloniích. V jedné kolonii spolu v těsném kontaktu hnízdí stovky a tisíce párů. Má vůči jiným druhům tučňáků poměrně krátkodobé, obvykle tříměsíční rozmnožování. Podstatnou část života tak tráví na moři (až z 90 %). Je zpravidla monogamní.[19]

První dny v kolonii[editovat | editovat zdroj]

V první polovině října dorazí samec na hnízdiště. Zhruba o čtyři dny dříve než samice, která je tak svou nepřítomností ochráněna proti bojovému naladění svého druha a ostatních samců, v období zarytého obhajování hnízd.[10] Po ledě, pěší chůzí a klouzáním po břiše ujde vzdálenost 30–100 km.[12] Pro jedince hnízdícího na pevnině blízko pobřeží, je migrace mnohem jednodušší. První starostí samce je vytvořit hnízdo, nebo jen upravit loňské.[2] V zobáku přenáší jednotlivé kamínky a pokládá je do vyhrabané jamky.[2] Stavba hnízda se neobejde bez agresivního počínání, protože se tučňáci vzájemně o kamínky okrádají.[2] V centru kolonie jsou hnízda viditelně vyšší, než hnízda nacházející se na jeho okraji. Čím blíže k samotnému středu kolonie, tím se zpravidla jedná o zkušenějšího samce. Ostřílený samec o kamínky lehce okrade mladého a nepozorného soka z okrajové oblasti.[2]

Námluvy[editovat | editovat zdroj]

Pár tučňáků při vzájemné konfrontaci, při které uplatňují pohybové rituály.
Pár tučňáka kroužkového a vzájemná komunikace

Když se na hnízdiště dostaví samice, naplní se celá kolonie životem, respektive hlukem. Samci přeruší veškerou činnost a plně jim naslouchají. K upoutání samiček používají i svá hnízda, se kterými se vychloubají. Postaví se u jejich okrajů a začnou vydávat hluboké hrdelní tóny.[10] Hlavu mají vztyčenou vzhůru a třepetají křídly.[10] Četnost třepotání naznačuje stádium toku, kteréhož bylo dosaženo. Místy se až pleskají na prsou.[12] Toto obvykle dělají do doby, než k nim dorazí jejich loňská družka nebo dokud neupoutají volnou samici. Po dohledání se u společného hnízda oddávají pozdravům, což je charakterizováno společným ukláněním a troubením.[2] Takové chování zabraňuje vzájemnému napadení obou partnerů, a proto jej opakuji při jakémkoli přiblížení.[2] Také se načepýří jejich hlava do tvaru hřebene a oči doslova rozjasní až vyboulí.[2]

Páření[editovat | editovat zdroj]

Stojící samec na zádech ležící samici. Samec se za pomocí křídel snaží udržet rovnováhu a přitisknout k samici svou kloaku.
Tučňák kroužkový při kopulaci

Po námluvách přichází na řadu páření. Kopulace je krátkodobá, ale probíhá opakovaně – u mladších méně zkušených párů zpravidla častěji. Samec naskočí na samičí záda, vyzdvihne ocas pro lepší koordinaci a snaží se dostat svou kloaku k její – obvykle stačí pouhé přitisknutí. Samec má pár varlat, která jsou umístěna v jeho těle a v období páření se zvětšují. Při vzájemném tření se do samice dostane sperma a to v ní cestuje do skladovacích kanálků. Spermie oplodní vajíčka, která posléze ve vejcovodu tvrdnou.[pozn. 1]

Snesení vajec a sezení[editovat | editovat zdroj]

Koncem října až počátkem listopadu položí samice s odstupem 2–3 dnů zpravidla dvě nazelenalá vejce do hnízdní kotlinky (zhruba 10 dní po příchodu na hnízdiště).[12] První bývá větší a těžší než druhé.[12] Inkubační doba je dlouhá 24–38 dnů s alternativními výkyvy maximálně 12 dnů.[2][11][12][14] Sedět na vejcích začíná samec, který dokáže vydržet bez potravy 7–21 dní a samice se zatím živí v moři.[14] Za tu dobu samec ztratí asi 40 % své hmotnosti. I když samice hladoví kratší dobu, zhubne téměř stejně (ztrácí spoustu energie při tvorbě vajec).[14] Vejce jsou rodiči zahřívána v takzvané hnízdní nažině, kde dochází k bezprostřednímu kontaktu se silně prokrvenou kůží. Takto jsou vejce zahřívána při teplotě 32–35 °C. V těchto dnech lze na rodičích dobře pozorovat tuto prokrvenou spodní plochu těla, která je otlačena od tvrdých vajec.[2] Pokud je pár o snůšku okraden dravými ptáky, nebo zárodky nepřežijí, samice náhradní snůšku neklade. Oba ptáci se vrátí na moře, kde se trochu nakrmí a potom znovu obsadí hnízdo a hladovějí.[14]

Líhnutí mláďat a chov[editovat | editovat zdroj]

Při krmení se mládě doslova ponoří do otevřeného zobáku svého rodiče, který mu vpraví natrávenou kašovitou stravu.
Tučňák kroužkový krmící mládě

Obě mláďata se líhnou současně a po vylíhnutí jsou slepá a porostlá stříbřitým nebo kouřově šedým prachovým peřím. Rodiče je krmí natrávenou kašovitou stravou z volete.[2] Ta má zcela čerstvé hodnoty i když je několik dní stará, jelikož není rodiči trávena. Prvních asi 22 dnů se mláďata pohybují pouze v hnízdě[11], kde jsou střežena střídavě oběma rodiči (jeden vždy hlídá, druhý loví).[2][10][12]

Kulaté vejce tučňáka kroužkového na černém pozadí. Protože není úplně hladké, ale poseté řadou rýh a malých otlaků, na černém podkladu zdánlivě připomíná planetu ve vesmíru.
Vejce tučňáka kroužkového

Zhruba za čtyři týdny od vylíhnutí, asi počátkem ledna, mláďata přepeří do vyspělejšího šatu.[2] Toto peří ještě stále není přizpůsobeno k pobytu ve vodě, ale je odolné vůči vnějším teplotám. Dokáží si již regulovat vlastní teplotu těla a mohou se tak scházet do školek. Jedná se o houf stejně starých vrstevníků o 10, 20, 100 až 200 jedincích, kteří se k sobě choulí a chrání se tak proti nízkým teplotám a predátorům.[2][10][12] Protože nejsou prakticky nikým hlídáni, je to pro mláďata nejkritičtější období (teoreticky se kolem nich pohybují mladiství jedinci staří do tří let, kteří si dopřávají pouze odpočinek, nebo páry, kterým mláďata zahynula). Školky umožňují rodičům lovit společně a síly tak podělit, jelikož má mládě vyšší nároky na přísun potravy. Mláďata tučňáka kroužkového mohou naráz spořádat potravu o ekvivalentu až 30 % své hmotnosti. Krmení mláďat má svou zásadu – ukázalo se, že rodiče své různě se potulující potomky nutí nejprve dostavit se k hnízdu. Na pohled se může zdát, že rodiče odmítají mládě krmit.[pozn. 2] Pro rodiče je mnohem snadnější mláďata krmit na svém území, kam se cizí mláďata neodváží zatoulat a krmení tak probíhá ve větším klidu. S větší pravděpodobností má ale toto neobvyklé chování mnohem hlubší význam; tímto způsobem údajně zjišťují, které z mláďat je zdatnější a vytrvalejší. To mládě, které o potravu více žadoní, vykazuje jistou vitalitu (živost) a dostává tak od rodičů viditelně více potravy. Tím se zvyšuje šance na zdařilý odchov alespoň jednoho z potomků. Podnětem k takovému chování může být nedostatek potravy.[2][10][12]

Koncem ledna až začátkem února, ve stáří 50 až 60 dnů, mají mláďata již plně funkční peří. Stále se však liší odlišnou pigmentací a mohou se tak bez problému pohybovat v kolonii, aniž by se stali terčem agresivního jednání cizích dospělých.[14][20][21]

Protože je v Antarktidě letní období, ledový pokryv taje a moře je mláďatům téměř na dosah. Často se tak do něj vrhnou dříve, než zcela přepeří do dospělého šatu a jsou tak ještě pokryti neopadanými chomáčky starého peří. Častěji lze pozorovat takové chování u mláďat, jejichž chov je situován na pevnině blízko pobřeží.[14][20][21]

Po období rozmnožování se dospělý rovněž vrátí do moře. Krmí se asi 10 dní a do poloviny března se vrátí přepeřit. Období línání trvá zhruba 20 dní.[14][20][21]

Začátkem dubna je již hnízdiště zcela opuštěné, tento stav trvá až do začátku října, kdy začíná nové období rozmnožování.[14][20][21]

Mladí tučňáci jsou loajální k lokalitě, kde byli sami odchováni. Vrátí se tak na totéž hnízdiště ve věku 3–8 let (průměrně jsou pohlavně vyzrálí od čtyř let a výše), kde se jako jejich rodiče pokusí o úspěšný odchov potomků.[14][20][21]

Studie[editovat | editovat zdroj]

Expedice „Terra Nova“[editovat | editovat zdroj]

Roku 1910 byla uskutečněna britská výprava za dobytím jižního pólu, pod vedením kapitána Roberta Falcona Scotta.[22] Výpravy se také účastnil George Murray Levick, jako chirurg a zoolog, který měl za úkol tuto výpravu dokumentovat. V letech 1911–1912 strávil s tučňáky kroužkovými na mysu Adare celý jejich rozmnožovací cyklus.[22] Svá pozorování při námluvách, páření a chovu mláďat zaznamenal do své knihy zvané Antarctic penguin. Některé stati týkající se sexuálního chování tučňáků byly však vyhodnoceny jako „nevhodné pro publikaci“. Levick ostře popisuje dle svých slov zvrhlé chování tučňáků: známky nekrofilie, neboli páření s mrtvými samicemi, sexuální či fyzické zneužívání mláďat ba dokonce i sex pro zábavu, nebo známky homosexuality.[22] Svým zápiskům na toto téma dal Levick alespoň formu studie, která však nebyla publikována a na téměř sto let zmizela v archivech. Až v roce 2012 byla studie poprvé zveřejněna v časopise Polar Record a i po takové době vzbudila ve světě značný rozruch.[22][23]

Studie na ostrově Ross; Fion Hunter a Lloyd Spencer Davis (1998)[editovat | editovat zdroj]

Pětiletá studie na ostrově Ross roku 1998, pod vedením Fiona Huntera a Lloyda Spencera Davise, odkryla zajímavý úkaz v chování. Samice tučňáků proklouzávaly mezi nezadanými samci a po páření si z jejich hnízda odnášely kamínek, kterým vylepšily své hnízdo.[24] Někdy to byl pouze rituální trik, kdy k páření nakonec nedošlo ale kamínek si bez odporu odnesly.[24] To je odborníky vysvětlováno jako mylné gesto samce, jelikož samice vykonala pouze čistou krádež kamínku, jaká je u tučňáků kroužkových zvykem.[24] Z vědeckého hlediska není jednoduché zjistit odůvodnění a můžeme pouze spekulovat. Výhoda v získávání kamínků bez boje, je možným strůjcem takového sklonu v chování.[24] Není ale vůbec jisté, zda tak samice konají jen proto, aby získali materiál na své hnízdo bez použití agrese. Další teorie mluví o tom, že si tak samice zajišťují potenciální partnery v případě, že by jim jejich stávající uhynuli.[24][25]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Světová populace[editovat | editovat zdroj]

V poslední době odhadovali vědci celkový počet jedinců na více než 5 milionů. Jednalo se však o statistiky zaměřující se spíše na konkrétní bioregiony, tedy jen o velmi nepřesný odhad. Na základě nových pozemních a vzdušných průzkumů, či získaných dat z automatických kamer odbornicí usuzují, že existuje k roku 2017 na 12 až 16 milionů jedinců tohoto druhu. Největší kolonie se nachází na Antarktickém poloostrově v oblasti Rossova moře, nebo na mysu Crozier a mysu Adare.[6][17]

Faktory a možné hrozby[editovat | editovat zdroj]

Na základě počítačových modelů vytvořených v roce 2010 může populace tučňáka kroužkového významně klesnout v případě, že dojde navýšení průměrné teploty o +2 °C.[6] Tato situace by měla údajně nastat mezi roky 2025 až 2052[6] – byly použity soubory modelů odpovídající dosavadním změnám klimatu v Jižním oceánu, tzn. rozsah a ztráty ledové pokrývky, koncentrace a tloušťky ledu, srážky, rychlosti větru či teploty vzduchu.[6] Avšak tučňák kroužkový přežil už desítky tisíc let skrze různé proměny biotopu.[26] Zdá se tedy, že se na změnu svého životního prostředí dokáže včasně adaptovat a přežít. Otázkou je, zda by se opět dokázal případným změnám přizpůsobit.

Prozatím vědci zaznamenávají populační růst ve většině známých kolonií. Objevují se kolonie úplně nové, obnovují se dříve zaniklé, nebo jsou dlouhodobě stabilní.[6] Na východě Antarktidy vzrostla populace tučňáka kroužkového o více jak 27 % za posledních 30 let.[6][pozn. 3] Mezi ohrožené kolonie se však řadí ty, jež hnízdí v okolí Antarktického poloostrova, kde je tučňák kroužkový závislý na souvislé vrstvě pevného ledu.[27] Dochází zde však k patrnému tání ledovců, nebo ke stěhování potravních zdrojů vlivem oteplování oceánu.[28]

Přesto, že jsou zprávy spíše uspokojivé, nerozptylují obavy o zachování jeho životního prostředí. Jsou známy rovněž hrozby mající lidský původ.

Tučňák kroužkový a člověk
Tučňák kroužkový v těsném kontaktu s člověkem

Obzvláště nebezpečný pro tučňáka kroužkového je nekorigovaný rybolov. Tučňák tak přichází o potravu. Často také uvízne v samotné rybářské síti, jenž pokrývá velkou vodní plochu.[6][28]

Znepokojující je také narůstající cestovní ruch a s tím spojené narušování hnízdních kolonií. Ačkoli je dbáno na zachování zdejší netknuté přírody a není prakticky narušován její chod (kromě zásahů vědců pro výzkum), stupňující se turismus způsobuje změny v chování tučňáků, jelikož přítomnost většího počtu lidí narušuje obvyklý klid a prostor při hnízdění. Podle vědců se ale o přímé ohrožení nejedná, a některé kolonie tučňáka kroužkového si třeba výzkumné stanice osvojují natolik, že v jejich blízkosti s oblibou hnízdí.[6]

Samotný antarktický kontinent, kde se tučňáci rozmnožují, skrývá obrovské nerostné bohatství. Především v tomto případě je v lidských rukách, jak člověk dokáže permanentně vzdorovat zájmům nárokujících států, jež chtějí bohaté zdroje kontinentu těžit. Průmyslová aktivita by mohla zcela nevratně zdejší biodiverzitu narušit.[29]

V kultuře[editovat | editovat zdroj]

Tučňák kroužkový je často vědecky zkoumaným druhem. Objevuje se také v několika přírodovědných dokumentech, jako např.:

Hrají nezaměnitelné vedlejší postavy v animovaném filmu Happy Feet[33] a Happy Feet 2[34] (takzvaná banda „kompaňéros" - Ramon, Nestor, Raul a Lombardo).

Světový den tučňáků – každým rokem se dne 25. dubna mezinárodně slaví tzv. Světový den tučňáků.[35] Impulzem pro to, že se slaví právě v tento den, je migrace tučňáka kroužkového z Antarktidy na sever.[36] Tímto se na něho myslí při putování na širém oceánu, a přeje se úspěšný lov pro nadcházející hnízdění. Sváteční den poukazuje rovněž na některé ohrožené druhy tučňáků.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Tučňák kroužkový při páření (youtube): https://www.youtube.com/watch?v=Cl2oPt5zSQw
  2. Videozáznam (youtube), https://www.youtube.com/watch?v=mDNsEkXvp68&feature=player
  3. Zveřejněný výzkum z roku 2015

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w VESELOVSKÝ, Zdeněk. Zvířata celého světa 10. Tučňáci. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1984. ISBN 07-025-84. S. 96 - 104.  
  3. a b BAKER, Allan J; PEREIRA, Sergio Luiz; HADDRATH, Oliver P. Multiple gene evidence for expansion of extant penguins out of Antarctica due to global cooling. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2006-01-07, roč. 273, čís. 1582, s. 11–17. PMID: 16519228 PMCID: PMC1560011. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. ISSN 0962-8452. DOI:10.1098/rspb.2005.3260. PMID 16519228.  
  4. JOUVENTIN, P.. Visual and vocal signals in penguins, their evolution and adaptive characters. Adv. Ethol.. , roč. 1982, s. 1-149.  
  5. ONDŘEJ, Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online].  [cit. 2017-06-08]. Dostupné online.  (česky) 
  6. a b c d e f g h i j Pygoscelis adeliae (Adélie Penguin). www.iucnredlist.org [online].  [cit. 2017-06-08]. Dostupné online.  
  7. The Antarctic Sun: News about Antarctica - On the Move. antarcticsun.usap.gov [online].  [cit. 2017-06-08]. Dostupné online.  
  8. Climate in Antarctica: temperature, precipitation, when to go, what to pack. www.climatestotravel.com [online].  [cit. 2017-06-12]. Dostupné online.  (anglicky) 
  9. Sea water temperature Antarctica (Antarctida) today. Sea surface temperature Antarctica now. Current Antarctica water temperature.. seatemperature.info [online].  [cit. 2017-06-12]. Dostupné online.  
  10. a b c d e f g h i j k l m n Pygoscelis adeliae (Adelie penguin). Animal Diversity Web [online].  [cit. 2017-06-08]. Dostupné online.  (anglicky) 
  11. a b c d REUNES-VANHAEVRE, Hedwig. Pinguins info - penguin - information about Pygoscelis penguins. www.pinguins.info [online].  [cit. 2017-06-08]. Dostupné online.  
  12. a b c d e f g h i j k l m n o Adéliepinguin | Pinguine.net. www.pinguine.net [online].  [cit. 2017-06-08]. Dostupné online.  (německy) 
  13. a b c d WILLIAMS, Tony D.. The Penguins. Oxford, England : Oxford University Press, 1995. ISBN 019854667X. S. 169 -173.  
  14. a b c d e f g h i j k ŠNÁBLOVÁ, Soňa. Diplomová práce, Univerzita Karlova v Praze, tučňák kroužkový. webcache.googleusercontent.com [online].  [cit. 2017-06-08]. Dostupné online.  
  15. Gehör | Pinguine.net. www.pinguine.net [online].  [cit. 2017-06-08]. Dostupné online.  (německy) 
  16. a b EMSLIE, Steven D.; PATTERSON, William P.. Abrupt recent shift in δ13C and δ15N values in Adélie penguin eggshell in Antarctica. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2007-07-10, roč. 104, čís. 28, s. 11666–11669. PMID: 17620620 PMCID: PMC1913849. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. ISSN 0027-8424. DOI:10.1073/pnas.0608477104. PMID 17620620.  
  17. a b Millions of Adélie penguins call Antarctica home. www.antarctica.gov.au [online].  [cit. 2017-06-08]. Dostupné online.  (en-au) 
  18. Lovecká technika tučňáků kroužkových. Český rozhlas Leonardo. 2012-01-22. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. (česky) 
  19. Penguins: Adelie Penguins - Pygoscelis adeliae. www.penguins.cl [online].  [cit. 2017-06-09]. Dostupné online.  
  20. a b c d e Adélie Penguin (Pygoscelis adeliae) - BirdLife species factsheet. datazone.birdlife.org [online].  [cit. 2017-06-08]. Dostupné online.  
  21. a b c d e Adelie Penguins, Pygoscelis adeliae. MarineBio.org [online].  [cit. 2017-06-08]. Dostupné online.  
  22. a b c d RUSSELL, Douglas G. D.; SLADEN, William J. L.; AINLEY, David G.. Dr. George Murray Levick (1876–1956): unpublished notes on the sexual habits of the Adélie penguin. Polar Record. 2012/10, roč. 48, čís. 4, s. 387–393. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. ISSN 0032-2474. DOI:10.1017/S0032247412000216.  
  23. Vědci 100 let cenzurovali studii o sexuálním chování tučňáků. Byla příliš šokující. National Geographic Česko [online].  [cit. 2017-06-08]. Dostupné online.  
  24. a b c d e BBC NEWS | Asia-Pacific | Pick up a penguin. news.bbc.co.uk [online].  [cit. 2017-06-08]. Dostupné online.  
  25. Penguin Prostitution | PenguinWorld. www.penguinworld.com [online].  [cit. 2017-07-09]. Dostupné online.  
  26. Antarctica Could Lose Most of Its Penguins to Climate Change. news.nationalgeographic.com. 2016-06-29. Dostupné online [cit. 2017-06-18].  
  27. Penguinscience - understanding penguin response to climate and ecosystem change. www.penguinscience.com [online].  [cit. 2017-06-21]. Dostupné online.  
  28. a b Adélie penguins. WWF [online].  [cit. 2017-06-21]. Dostupné online.  (anglicky) 
  29. Natural Resources in Antarctica. www.globalclassroom.org [online].  [cit. 2017-06-21]. Dostupné online.  
  30. Česko-Slovenská filmová databáze. Návrat do města tučňáků (2007). www.csfd.cz [online]. POMO Media Group s.r.o. [cit. 10.6.2017]. Dostupné online.  
  31. Česko-Slovenská filmová databáze. Za tučňáky na Antarktidu (2006). www.csfd.cz [online]. POMO Media Group s.r.o. [cit. 10.6.2017]. Dostupné online.  
  32. Česko-Slovenská filmová databáze. Neklid v Antarktidě (2004). www.csfd.cz [online]. POMO Media Group s.r.o. [cit. 10.6.2017]. Dostupné online.  
  33. Česko-Slovenská filmová databáze. Happy Feet (2006). www.csfd.cz [online]. POMO Media Group s.r.o. [cit. 9.6.2017]. Dostupné online.  
  34. Česko-Slovenská filmová databáze. Happy Feet 2 (2011). www.csfd.cz [online]. POMO Media Group s.r.o. [cit. 9.6.2017]. Dostupné online.  
  35. Seznam významných dnů. kle.cz [online].  [cit. 2017-06-16]. Dostupné online.  (česky) 
  36. Happy World Penguin Day | EarthSky.org. earthsky.org [online].  [cit. 2017-06-16]. Dostupné online.  (en-US) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VESELOVSKÝ, Zdeněk. Tučňáci. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1984. (Zvířata celého světa; sv. 10).  
  • WILLIAMS, Tony D.; WILSON, Rory P.. The penguins : Spheniscidae. Oxford : Oxford University Press, 1995. (Bird Families of the World; sv. 2). ISBN 019854667X.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Penguinscience - understanding penguin response to climate and ecosystem change. www.penguinscience.com [online].  [cit. 2017-07-08]. Dostupné online.  (anglicky)
  • Pygoscelis adeliae (Adelie penguin). Animal Diversity Web [online].  [cit. 2017-06-08]. Dostupné online.  (anglicky)