Mantela zlatá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Mantela zlatá

Oranžová žába na listu
Mantela zlatá
Stupeň ohrožení podle IUCN
Kriticky ohrožený druh
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: obojživelníci (Amphibia)
Řád: žáby (Anura)
Čeleď: mantelovití (Mantellidae)
Rod: mantela (Mantella)
Binomické jméno
Mantella aurantiaca
Mocquard, 1900
Rozšíření mantely zlaté (červeně)
Rozšíření mantely zlaté (červeně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mantela zlatá (Mantella aurantiaca), známá též jako mantela žlutá, je žába patřící do čeledi mantelovití (Mantellidae) a rodu mantela (Mantella). Její odborné druhové jméno pochází z latinského aurantiacus znamenající zlatý. Vyskytuje se na malém území ve středovýchodních částech afrického ostrova Madagaskar, jedná se o místního endemita. Je horským druhem, který lze nalézt v nadmořské výšce 920−960 m n. m. Dává přednost vlhkým oblastem původních i sekundárních tropických deštných lesů.

Je malou, zavalitou žábou vzhledem připomínajícím pralesničku. Dosahuje velikosti 19 až 24 mm u samců a maximálně 31 mm u samic. U druhu existuje pohlavní dimorfismus, samci jsou menšího vzrůstu a jejich tělo má hranatější tvar. Zbarvení mantel zlatých je žluté, oranžové až červené; slouží jako varování pro predátory, že kůže mantely je jedovatá, protože obsahuje některé alkaloidy získávané z potravy. Mezi oblíbenou potravu patří termiti (Isoptera), mravencovití (Formicidae) či malé mouchy octomilky (Drosophilidae). Živí se také velkým množstvím jiného hmyzu a je schopna se pokusit spolknout téměř vše.

Mantela zlatá je denní živočich, může být aktivní též za úsvitu. Žije ve skupinkách, ve kterých je obvykle dvakrát více samců než samic. Dorozumívá se nejen hlasem, ale také zrakem nebo čichem. Na rozdíl od ostatních mantel není její kvákání intenzivní a skládá se z několika vysokých krátkých cvrlikavých zvuků o délce 50 až 60 ms, které se třikrát opakují. Rozmnožování začíná u mantel zlatých v období dešťů. Samice klade vejce na vlhkou zem, kde je samec oplodní. Déšť je poté spláchne do menších vodních toků, v nichž se z nich rychle vyvíjejí pulci. Pohlavní dospělosti dosahují po dvanácti až čtrnácti měsících života a dožívají se osmi let.

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí mantelu zlatou jako kriticky ohrožený druh. Nebezpečí představuje především ztráta přirozeného prostředí a v některých areálech sběr pro obchodní účely. Druh byl zapsán do druhé přílohy Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin. Pro jeho zachování je důležitá ochrana oblastí jeho výskytu. Mantelu zlatou lze snadno chovat v zajetí.

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Druh popsal francouzský herpetolog François Mocquard v roce 1900 na základě jednoho jedince, patrně samce, o velikosti 21,2 mm. Druhové jméno pochází z latinského aurantiacus znamenající zlatý. Jméno pro neuznaný taxon M. a. rubra, který byl uznán jako synonymum pro mantelu zlatou,[2] pochází z latinského rubra, červený.[3] Českým synonymem je pak mantela žlutá.[4]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Mantela zlatá byla jedna z prvních popsaných mantel.[3] Patří do čeledi mantelovití (Mantellidae) a rodu mantela (Mantella).[4] Tvoří klad Mantella aurantiaca společně s mantelou žlutavou (Mantella crocea) a mantelou druhu Mantella milotympanum.[3] V rámci druhu se mohou objevit různé genetické variace. I přes jasnou systematiku hlavního druhu jsou některé tyto skupiny mantel zlatých považovány za jiný druh a jejich zařazení je nejasné.[5] Například v roce 1996 určil přední odborník na mantely Marc Staniszewski na základě typového jedince, 24,6 mm dlouhé samice, poddruhy Mantella aurantiaca rubra (vyskytující se mezi oblastmi Beforona a Moramanga) a Mantella aurantiaca aurantiaca. O tři roky později však němečtí herpetologové Miguel Vences, Frank Glaw a Wolfgang Böhme tuto systematiku neuznali, když pomocí biochemické analýzy nenalezli žádné rozdíly mezi jednotlivými různě zbarvenými populacemi mantel.[3][6][7]

Analýza mitochondriální 16S rRNA 23 jedinců z celkem 14 druhů mantel ukázala, že i přes různost barvy kůže je genetická variabilita u některých skupin mantel minimální. Naopak druhy mantela madagaskarská (Mantella madagascariensis) a M. baroni s téměř identickou barvou kůže se jeví být značně fylogeneticky vzdálené. Dále bylo navrženo zrušení kladu aurantiaca a včlenění jejích druhů, včetně mantely zlaté, do skupiny madagascariensis (M. madagascariensis a M. pulchra).[8]

Postavení mantely zlaté v rámci skupiny Mantella madagascariensis podle analýzy z roku 2001[8]
Skupina druhů M. madagascariensis

M. pulchra





M. crocea



M. milotympanum





M. aurantiaca



M. madagascariensis





Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Záběr na les s listovým podložím
Habitat mantely zlaté v oblasti Torotorofotsy

Mantela zlatá je endemitem Madagaskaru, kde se vyskytuje ve středovýchodní části ostrova, v širším okolí města Moramanga.[9] Významnou lokalitou je především oblast Torotorofotsy ležící asi 7 km na severozápad od města Andasibe (a cca 16 km severovýchodně od Moramangy), kde mantela zlatá obývá bažinatou severní část zdejší oblasti, přičemž ve městě Andasibe jako takovém nežije (i když to bylo dříve uváděno).[3] Nejlepší místo pro studium v Torotorofotsy bylo zaznamenáno v blízkosti nepoužívané železnice – tato oblast byla pojmenována jako „Torotorofotsy 1“. Výskyt mantely zlaté byl dále hlášen v lokalitě Ambakoana ležící asi 50 km severně od Moramangy, kde žijí žlutooranžoví až načervenalí jedinci. Výzkum z roku 1997 objevil mantely také v oblasti Ambatovy ležící blízko Torotorofotsy ve zdejším tropickém lese, avšak již během výzkumu začala být oblast narušována lidmi. Další jedinci byli objeveni v narušených lesích oblasti Andranomena (také nazývána Beparasy, cca 10 km jihozápadně od města Moramanga) roku 2002. Areálem výskytu jsou rovněž bažiny Analamay, oblast Andranomandry jihozápadně od Moramangy, degradované lesy lokality Andranonakohu (asi 19 km jihojihozápadně od Moramangy) a lesy Besariaka (jihozápadně od Moramangy, mezí oblastmi Andranomandry a Andranomena) a Sahasarotra (zhruba 29 km jihojihozápadně od Moramangy).[10]

Mantela zlatá žije v původních i sekundárních[pozn. 1] tropických deštných lesích. V nich dává přednost vlhkým oblastem, zpravidla pandánových lesů,[5] kde preferuje slunná stanoviště.[12] Obývá travnatý nebo mechový porost. Jedná se o horský druh žijící v nadmořské výšce 920−960 m n. m. V těchto oblastech je vysoká vlhkost vzduchu[13] s ročními úhrny srážek až 1700 mm. Denní teplota se během roku pohybuje od 15 do 24 °C, noční teploty mohou klesnout až k 0 °C.[14]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Žlutooranžová mantela zlatá na listu
Žlutooranžová mantela zlatá

Mantela zlatá je malá a zavalitá žába.[3][15] Vzhledem se podobá žábám patřícím do čeledi pralesničkovití, jež žijí v Jižní Americe, avšak není s nimi blízce příbuzná a vzájemná podobnost je dána konvergenční evolucí.[12] Dosahuje velikosti 19 až 24 mm u samců a maximálně 31 mm u samic.[3][15] U druhu se vyvinul pohlavní dimorfismus; samci jsou drobnější a štíhlejší, s tělem hranatějšího tvaru než mají samice.[13] Končetiny jsou krátké, prsty a jejich zakončení rozšířené.[12] Na zadních končetinách má mantela zlatá pět prstů, na předních čtyři. Samci mají jeden rezonanční měchýřek.[2] Kostra mantel zlatých se podobá ostatním mantelám; stavbu kostí mantel prvně zkoumal nizozemský herpetolog Rose M. A. Blommers-Schlösser v roce 1983. Mantely lze na základě vnitřní stavby těla od sebe odlišit pouze odlišnou stavbou svalů, které přiléhají zepředu k páteři a dále jinak tvarovanými kostmi, například odlišnou stavbou hrudní kosti, velikosti nosní kosti a kosti mezi čichovou a klínovou kostí. Podobně jako všechny druhy má mantela zlatá malé patrové kosti, jazylka je pevným obloukem.[16] Pulcům tohoto druhu rostou oči na vrcholu hlavy a chybí jim vnější žábry.[12]

Červenoranžová mantela zlatá na podkladu
Červenooranžová mantela zlatá

Mantela zlatá má žluté, oranžové až červené zbarvení,[17] přičemž jinak než žlutě zbarvené žáby mohou být menší a také hůře snášejí vyšší teploty.[18] Kůže žab působí průsvitně.[3][15] Přestože mají mantely hladkou kůži bez bradavic, někde může mít zrnitý povrch.[2] Na vnitřní straně zadní nohy je červeně zbarvená.[13] Břicho má stejné zbarvení jako zbytek těla, avšak je světlejší a skrz něj mohou být viditelné některé vnitřní orgány.[3][15] U samců má světlejší odstíny než u samic, je to způsobeno úzkými dvojicemi kanálků, které u samců vedou sperma a moč. Přestože i samice mají tyto kanálky, nejsou příliš výrazné, neboť je překrývá děloha a vejcovody.[13] Kanálky samců lze sledovat položením samce na záda do průhledné nádoby naplněné malým množstvím vody.[19] Oči jsou černé, avšak jejich horní část může být zlatě zabarvená.[12]Mladí jedinci jsou zbarvení olivově s tmavými skvrnami na těle, které slouží jako maskování. Rovněž končetiny jsou posázeny tmavými pruhy; zbarvení charakteristické pro tento druh získají až za několik týdnů.[12]

Kvůli barvě kůže je mantela zlatá nezaměnitelným druhem,[20] zlatého zbarvení však dosahovala také vyhynulá ropucha zlatá (Incilius periglenes), jež se vyskytovala v Kostarice a atelopus panamský (Atelopus zeteki).[21]

Mantela zlatá (červenooranžová) ležící na zádech s odhaleným břichem
Mantela zlatá, břicho

Zbarvení je, stejně jako u některých jihoamerických jedovatých žab, varovným signálem pro okolí, že kůže mantely zlaté obsahuje jedovaté alkaloidy,[22] konkrétně jsou v ní zastoupeny pumiliotoxin, allopumiliotoxin, homopumiliotoxin, pyrrolizidiny, indolizidiny a quinolizidiny.[23] Toxiny nejsou nebezpečné pro člověka,[2] avšak chrání ji před predátory, nebezpečí představují například pro ptáky a savce, kteří by se ji pokoušeli pozřít.[17]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Mantela zlatá v listoví
Mantela zlatá focená v Moramanze

Mantela zlatá je denní živočich aktivní rovněž za úsvitu[20] přičemž zimní měsíce přečkává ukrytá pod kořeny stromů.[24] Většinu dne tráví hledáním potravy, může však také bojovat s jinými mantelami nebo lákat ostatní jedince svého druhu. Žáby s oblibou sedávají v kalužích a nechávají na sebe svítit slunce.[2] Jsou to společenská zvířata žijící ve skupinkách,[21] ve kterých je obvykle dvojnásobný počet samců než samic, samci jsou také hojnější než samice. Mantely zlaté se dorozumívají především hlasem, ke komunikaci mohou sloužit také zrakové nebo čichové podněty.[13] Kvákání je složeno z několika vysokých krátkých cvrlikavých zvuků o délce 50 až 60 ms, které se třikrát opakují. Má frekvenci 4,5−6,5 kHz nejčastější frekvence leží na 5,3 kHz.[15] Z neznámých příčin kvákají mantely zlaté méně než ostatní druhy žab. Možným vysvětlením je snaha neupozorňovat na sebe predátory nebo úspora energie.[13]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

 Mantela zlatá se prodírá listovím, oblast Torotorofotsy
Mantela zlatá se prodírá listovím, oblast Torotorofotsy

Mantela zlatá je čistě hmyzožravá,[12] svou potravu hledá na zemi.[22] Malá velikost jí umožňuje lovit pouze drobnou kořist.[2] Mezi oblíbenou potravu patří termiti (Isoptera), mravencovití (Formicidae) či malé mouchy octomilky (Drosophilidae). Žere také velké množství jiného hmyzu a je schopna se pokusit spolknout téměř vše.[12][13] Dle studie provedené v roce 2004 v oblasti Torotorofotsy na 23 dospělých samcích a 42 dospělých samicích bylo zjištěno, že mravencovitých žáby zkonzumovaly menší počet, než se očekávalo. Tvořili asi 11 % potravy u samců a 15 % potravy u samic. Žáby naopak pozřely větší množství různých roztočů, kteří dle studie tvořili 34 % jídelníčku samců a 18 % jídelníčku samic. Největší část potravy však byla zastoupena mouchami a chvostoskoky. Samci i samice se živí stejnými druhy bezobratlých, avšak samice volí raději dvoukřídlé s měkkým tělem, zatímco samci se specializují na roztoče; drobnější samci konzumují obyčejně menší exempláře asi o velikosti 0,2 až 8,6 mm, větší samice si troufnou i na kořist o velikosti 0,2 až 47 mm. Mezi největší zachycenou kořist patřily larvy hmyzu, či stejnonožci a stonožky o délce 6 až 9 mm a vůbec největším exemplářem se stala stonožka měřící 47 mm.[25]

Konzumace bezobratlých, například mravenců z rodů Tetramorium či Paratrechina, jež obsahují řadu alkaloidů, umožňuje žábám vstřebávat jedy do kůže. Není jasné, jestli je pro žáby podstatnější konzumace velkého množství různých druhů roztočů s výsledným načerpáním alkaloidů nebo jestli je pro načerpání jedů nutné spíše pozřít větší množství jedinců několika druhů. Vysoká konzumace některých mravenců a roztočů totiž může být způsobena hlavně jejich rozsáhlým výskytem v přirozeném prostředí mantel zlatých.[25] Jedinci chovaní v zajetí o jedovatost kvůli nedostatku jedovatých živočichů přicházejí,[17] jed však znovu snadno získají přikrmováním drobnými muškami poprášenými těmito alkaloidy.[15]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

 Mantela zlatá pod listem
Mantela zlatá pod listem

Rozmnožování u mantel zlatých začíná v období dešťů, kdy je v oblasti výskytu hojnost potravy. Páření probíhá od listopadu do dubna, protože se v dané době zvyšuje teplota spojená s dostatkem srážek a vlhkosti vzduchu. [2] Samci v době páření lákají samice kvákáním a obě pohlaví projevují zvýšenou agresivitu, spojenou i s ochranou území před vetřelci. Převážně samci mohou někdy chytit konkurenty za přední část těla a odtlačit z území pryč.[13] Samec za samičkou běhá,[12] amplexus[pozn. 2] je pouze naznačen[12] a probíhá na zemi, na skrytém místě, například pod stromovou kůrou nebo kameny. Pokud samice není připravena, snaží se převrátit na záda, kope nohama a tak samce shodí.[13]

Vajíčka nejsou kladena do vody, ale na vlhkou zem,[12] například do organického materiálu.[22] Jsou bílá, o velikosti 1,5−2,0 mm, a uložena v rosolu. V jedné snůšce jich může být 20 až 100; samice je klade obyčejně tak, aby byla chráněna, takže volí například vnitřní stranu listů, prostory pod kůrou, uvnitř kokosových skořápek, ale zaznamenána byla rovněž místa pod plastovou fólií.[2] Po nakladení jsou vajíčka oplozena jedním nebo i více samci. Po nakladení je vajíčka nutné oplodnit do dvou dnů. Nakladením vajec se samice o nenarozené potomstvo přestává starat.[13] Prudké deště poté vajíčka spláchnou do malých vodních nádrží, kde jejich vývoj pokračuje.[5] Po zhruba čtrnácti dnech se z vajíček líhnou pulci, kteří se živí převážně rostlinnou potravou. Doba přeměny na žábu nebyla ve volné přírodě zaznamenána, ale dospělec se z pulce vyvine asi po 70 dnech. Malé žabky měří 11 mm a živí se již masitou stravou.[2][12][13][15]

Pohlavní dospělosti mantela zlatá dosahuje ve dvanácti až čtrnácti měsících života. Průměrná délka života mantel ve volné přírodě je 8 let, v zajetí 3,7 roku.[13] Jedna mantela chovaná Marcem Staniszewskim se dožila dvanácti let.[2]

Predátoři, parazité a nemoci[editovat | editovat zdroj]

Had Thamnosophis lateralis na zemi
Had Thamnosophis lateralis, jenž byl zaznamenán jako predátor mantely zlaté

Pro přítomnost jedu a výstražné zbarvení není mantela zlatá ohrožována mnoha predátory; do roku 2009 byly doloženy pouze dvě predace, obě v oblasti Torotorofotsy. V prosinci 2004 byla pozorována ještěrka z rodu Zonosaurus, která ulovila a sežrala jednoho samce mantely bez jakýchkoliv příznaků intoxikace. V lednu 2007 pak had z rodu Thamnosophis, s největší pravděpodobností Thamnosophis lateralis, ulovil a pozřel mantelu rovněž bez projevů otravy alkaloidy, které pro něj nejsou nebezpečné, což potvrdily následující studie z let 2007 až 2008, kdy byli tito hadi krmeni různými druhy jedovatých žab.[26] Mezi parazity na všech druzích mantel patří ploštěnci patřící do čeledi Polystomatidae. Tito třímilimetroví parazité se usazují v močovém měchýři těchto žab.[27]

U druhu se pak vyskytuje takzvaný syndrom sirkových nohou vznikající ze špatné potravy či životního prostředí, svou roli hraje i genetika. Tato nemoc se projevuje nepravidelným růstem kostí na nohou, některé klouby se nevyvinou vůbec, a také svalovou atrofií.[28]

Ohrožení a ochrana[editovat | editovat zdroj]

Mantela zlatá napravo v listoví v blízkosti vodní plochy
Mantela zlatá v Smithsonian National Zoological Park, celkem ji chová asi 35 zoologických zahrad a dalších institucí

Populace mantel zlatých má klesající tendenci.[5] Ohožení je především důsledkem úbytku přirozeného prostředí. Populace druhu jsou od sebe odděleny a žijí v lesích ohrožených lidskou činností, především těžbou dřeva. Ta probíhá například v oblasti Mangabe,[29] jinde je rizikem vznik dolů pro těžbu niklu. Piliny z pokácených stromů mohou znečišťovat vodní toky.[30] Hrozbou je také zemědělství a požáry. V roce 2001 byla oblast Torotorofotsy postižena požárem, jenž zničil velkou část lokality, v níž byly přesto mantely několik dalších let pozorovány.[5] V areálu jejich výskytu probíhá ilegální dobývání zlata. Těžbou je ohroženo 15 % území, z něhož 23 % nespadá pod žádnou právní ochranu.[31]

K dalším hrozbám patří odchyt žab z volné přírody, především kvůli jejich atraktivnímu zbarvení. Přestože ještě neměl velký dopad na populaci, v některých oblastech je prováděn nadměrně a může hrozit zmenšování populací.[12] Členové amerických organizací John Jensen z Georgia Department of Natural Resources a Carlos Camp z Piedmont College zmínili, že obchod s tímto druhem je významnou hrozbou. Naopak za menší hrozbu označili sběr pro soukromý chov. Bývalý člen komise IUCN pro zachování druhů Simon Stuart však následně sdělil, že sběr žab může mít také pozitivní dopad: Madagaskar patří mezi rozvojové země a jeho obyvatelé jsou nuceni kácet lesy, aby se uživili; finanční prostředky ze sběru žab pro zdejší lidi by tedy mohly snížit kácení lesů.[32]

Potenciální hrozbou je pak nákaza plísní Batrachochytrium dendrobatidis, známá jako chytridiomykóza, jež je nebezpečná pro všechny druhy obojživelníků. Případnému šíření této plísně muže napomoci změna klimatu.[30]

Mantela zlatá šplhá na list
Mantela zlatá v oaklandské zoologické zahradě

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) řadí mantelu zlatou mezi kriticky ohrožené druhy, jako jednoho z devíti takto ohrožených obojživelníků na Madagaskaru.[31] Podobně jako všechny ostatní druhy mantel byla i mantela zlatá zapsána do druhé přílohy Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, která koriguje celosvětový obchod.[32] Mantela zlatá sem byla zařazena roku 1995.[33] Po zavedení vývozních limitů se výrazně snížilo obchodování s mantelami, přičemž IUCN podporuje zachování regulovaného obchodu na trvale udržitelné úrovni.[5]

Mantela zlatá neobývá žádné chráněné oblasti, i když se vyskytuje v okolí Réserve Spéciale d'Analamazaotra, části Národního parku Andasibe-Mantadia.[5] Jedním z cílů ochrany je jejich zakládání, které by vedlo k ochraně přirozeného prostředí mantel. Takto chráněny by měly být především bažinaté oblasti, v nichž se mantely zlaté rozmnožují.[34] První část ochrany by měla zahrnovat oblast Moramaranga, v jejichž degradovaných lesích byly mantely prvně nalezeny v roce 2008.[5] Pro zachování druhu je také důležité vzdělávat místní obyvatelstvo k ochraně daných lokalit, i když jim ochrana lesů přináší jen minimální výhody.[35]

Na celém světě mantelu zlatou chová 35 zoologických zahrad (2016).[5][36] Druh v nich bude zachován i při případném vyhynutí v přírodě a zahrady se tak mohou stát zdrojem pro zpětné vypouštění žab do volné přírody.[12] V roce 2012 byl v Andasibe založen chovný projekt, během něhož jsou chovaní jedinci vypuštění do volné přírody.[36]

Chov v zajetí[editovat | editovat zdroj]

Mantelu zlatou lze chovat v zajetí[7] a jedná se o nejznámější žábu svého rodu.[19] Patří mezi druhy vhodné pro začínající chovatele.[7] Přestože se jedná o malé žáby, vhodnější je pro ně prostorné terárium kvůli teritorialitě samců. Pokud je v malém teráriu mnoho žab, následný stres může vést až k úmrtím. Ideální velikost terária pro 3 až 4 jedince je 60×30×30 cm.[14] Podklad v domácím chovu je tvořen ze štěrku, keramzitu nebo rašeliníku, s možností zasazení živé rostliny či přidáním kusu dřeva. Vhodné je také doplnit vodní plochu. Žáby však ve vodě netráví mnoho času, proto by vodní plocha neměla být příliš velká. Voda nesmí obsahovat chlor ani těžké kovy.[37]

 Mantela zlatá na ruce člověka
Mantela zlatá na ruce člověka

Mantely zlaté žijí v nižších teplotách než pralesničkovití a teplota v jejich domovině kolísá; vhodné je udržovat teplotu okolo 20−23 °C ve dne s vlhkostí až 90 % a 16−18 °C v noci, kdy by se měla vlhkost přiblížit maximu. Nutné je žábám zajistit 10 až 12 hodin světla denně v zimě, v létě více, asi 12−14 hodin denně. Terárium by mělo být dobře větrané, aby se v něm zamezilo množení bakterií a plísní.[14][37]

Mantely zlaté se v zajetí živí běžným krmivem pro žáby,[7] jako vhodná potrava se nabízejí octomilky a cvrčci.[37] Pulci žerou převážně potravu pro akvarijní ryby, pro mladé žáby jsou pak vhodní chvostoskoci doplnění o minerály a vitamíny.[38]

Rozmnožování v zajetí je u mantely zlaté podobné jako u všech ostatních mantel mimo mantely širokoprsté (Mantella laevigata).[pozn. 3][39] V době reprodukce by mělo mít 12 hodin osvětlované terárium teplotu okolo 23 až 28 °C přes den, noční teplota by měla být nižší a dosahovat 18 až 22 °C.[40] Do místa pro kladení vajec nesmí dopadat světlo, posloužit může například malý kelímek zasazený do země, vajíčka by zde měla být uložena v malém množství vody. Po vylíhnutí je třeba pulce přenést do velké (přibližně padesátilitrové) nádoby s vodou o teplotě 20 až 24 °C, což nahrazuje spláchnutí dešti ve volné přírodě. Poté, co jim narostou nohy, jsou přeneseni do nádrže s menším množstvím vody.[41]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Les vzniklý obnovou po požáru, těžbě, polomu či jiném velkém narušení.[11]
  2. Pozice při rozmnožování žab, kdy samec vyleze na samici a uchopí ji předníma nohama. Samice začne klást vajíčka, která samec obyčejně v pozici oplodňuje během kladení.
  3. Mantela širokoprstá neklade vejce na zem, ale do dutin stromů.[38]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2016.3. 8. prosince 2016. Dostupné online. [cit. 2016-12-10]
  2. a b c d e f g h i j WALKER, Craig; GIBSON, Richard. AARK EX SITU MANAGEMENT GUIDELINES: Mantella aurantiaca [online]. AmphibianArk, 2005;, [cit. 2016-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h i VENCES, M.; GLAW, F.; BÖHME, W. A review of the genus Mantella (Anura, Ranidae, Mantelinae): Taxonomy, distribution and conservation of Malagasy poison frog. Alytes. 1999, roč. 17, čís. 1−2, s. 40−43. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b mantela zlatá [online]. Biolib.cz, [cit. 2016-11-30]. Dostupné online.  
  5. a b c d e f g h i Mantella aurantiaca [online]. Iucn Red List of Threatened Species, únor 2016, [cit. 2016-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Mantella aurantiaca Mocquard, 1900 | Amphibian Species of the World. research.amnh.org [online].  [cit. 2016-12-06]. Dostupné online.  (anglicky) 
  7. a b c d Mantella aurantiaca - Golden Mantella. mantella.amphibiancare.com [online].  [cit. 2016-12-08]. Dostupné online.  (anglicky) 
  8. a b SCHAEFER, Hans-Christian; VENCES, Miguel; VEITH, Michael. Molecular phylogeny of Malagasy poison frogs,. Organism Diversity & Evolution. 2002, čís. 2, s. 97–105. Dostupné online. (anglicky) 
  9. PILUDU, Nicola; DUBOS, Nicolas; RAZAFIMANAHAKA, Julie Hanta. Distribution, threats and conservation of a Critically Endangered amphibian ( Mantella aurantiaca ) in Eastern Madagascar. Herpetology Notes. 2015-04-10, roč. 8, čís. 0, s. 119–123. Dostupné online [cit. 2017-01-29]. ISSN 2071-5773. (anglicky) 
  10. BORA, P.; DOLCH, R.; JENKINS, R.. Geographical distribution of three species of Malagasy poison frogs of high conservation priority: Mantella aurantiaca, M. crocea and M. milotympanum.. Herpetology Notes. 2008-01-01, roč. 1. Dostupné online [cit. 2016-12-07]. ISSN 2071-5773. (anglicky) 
  11. Třídění lesů [online]. Brno: Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně, [cit. 2016-12-27]. Heslo Les druhotný (sekundární). Dostupné online.  
  12. a b c d e f g h i j k l m n Golden frog videos, photos and facts - Mantella aurantiaca. ARKive [online].  [cit. 2016-12-04]. Dostupné online.  (anglicky) 
  13. a b c d e f g h i j k l THOMAS, Loch. Mantella aurantiaca. Animal Diversity Web [online]. 2000 [cit. 2016-12-04]. Dostupné online.  (anglicky) 
  14. a b c GIFKIKKERPORTAAL. Mantella aurantiaca > Gifkikkerportaal > Soorten. www.gifkikkerportaal.nl [online].  [cit. 2016-12-09]. Dostupné online.  (nizozemsky) 
  15. a b c d e f g VENCES, Miguel; GLAW, Frank. AmphibiaWeb - Mantella aurantiaca. amphibiaweb.org [online]. University of California, 2013 [cit. 2016-12-07]. Dostupné online.  (anglicky) 
  16. MIGUEL, Vences,; FRANK, Glaw,; PATRICK, Mausfeld,. Comparative osteology of Malagasy poison frogs of the genus Mantella (Amphibia: Ranidae: Mantellinae). Bonner Zoologische Beiträge. 1998-01-01, roč. 48. Dostupné online [cit. 2016-12-28]. ISSN 0006-7172. (anglicky) 
  17. a b c VIERINGOVÁ, Kerstin; KNAUER, Roland. Ohrožené druhy zvířat. Překlad Helena Kholová. 1. vyd. Praha : Knižní klub, 2012. 304 s. ISBN 978-80-242-3180-8. Kapitola Afrika, s. 109.  
  18. BARTLETT, R. D.; BARTLETT, Patricia. Frogs, toads, and treefrogs : everything about selection, care, nutrition, breeding, and behavior. Hauppauge : Barron's, 2007. 96 s. ISBN 0764136720, ISBN 9780764136726. S. 84−85. (anglicky)  
  19. a b MERMINOD, Charly. L'élevage des Dendrobates et des Mantella. Paříž : Philippe Gérard Editions, 2000. 82 s. ISBN 2-912521-22-X. S. 69−70. (francouzsky) [dále jen Merminod 2000]. 
  20. a b BEHRENS, Ken; BARNES, Keith. Wildlife of Madagascar. Princeton : Princeton University Press, 2016. 344 s. ISBN 140088067X, ISBN 9781400880676. S. 254. (anglicky)  
  21. a b BADGER, David. Frogs. Stillwater : Voyageur Press, 1995. 141 s. Dostupné online. ISBN 1610603915, ISBN 9781610603911. S. 127−128. (anglicky)  
  22. a b c BURNIE, David & kol. Zvíře. 2. vyd. Bánská Bystrica : Knižní klub, 2009. 623 s. ISBN 978-80-242-2595-1. S. 454.  
  23. DALY, John W.; MARTIN GARRAFFO, H.; HALL, Geoffrey S. E.. Absence of skin alkaloids in captive-raised Madagascan mantelline frogs (Mantella) and sequestration of dietary alkaloids. Toxicon. 1997-07-01, roč. 35, čís. 7, s. 1131–1135. Dostupné online [cit. 2016-12-07]. DOI:10.1016/S0041-0101(96)00212-7. (anglicky) 
  24. JENKINS, R. Mantella aurantiaca. www.sahonagasy.org [online].  [cit. 2017-01-02]. Dostupné online.  (anglicky) 
  25. a b WOODHEAD, Cindy; VENCES, Miguel; VIEITES, David R.. Specialist or generalist? Feeding ecology of the Malagasy poison frog Mantella aurantiaca. The Herpetological Journal. 2007-10-01, roč. 17, čís. 4, s. 225–236. Dostupné online [cit. 2016-12-09]. (anglicky) 
  26. JOVANOVIC, O.; VENCES, M.; SAFAREK, G.. Predation upon Mantella aurantiaca in the Torotorofotsy wetlands, central-eastern Madagascar. Herpetology Notes. 2009-01-01, roč. 2, čís. 1. Dostupné online [cit. 2016-12-08]. ISSN 2071-5773. (anglicky) 
  27. PREEZ, Louis H. Du; RAHARIVOLOLONIAINA, Liliane; VERNEAU, Olivier. A new genus of polystomatid parasitic flatworm (Monogenea: Polystomatidae) without free-swimming life stage from the Malagasy poison frogs. Toxicon. 2010-12-15, čís. 2722. Dostupné online [cit. 2016-12-27]. ISSN 1175-5326. (anglicky) 
  28. CLAUNCH, Natalie; AUGUSTINE, Lauren. Morphological Description of Spindly Leg Syndrome in Golden Mantella (Mantella aurantiaca) at the Smithsonian National Zoological Park. Journal of Herpetological Medicine and Surgery. 2015-12-30, roč. 25, čís. 3-4, s. 72–77. Dostupné online [cit. 2016-12-27]. DOI:10.5818/1529-9651-25.3.72. (anglicky) 
  29. RANDRIANAVELONA, Roma; RANDRIANANTOANDRO, Christian. Species Conservati on Strategy for Mantella auranti aca [online]. Antananarivo: MEF, [cit. 2016-12-10]. S. 22. [Dále jen Randrianavelona & Randrianantoandro]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. a b Randrianavelona & Randrianantoandro, s. 23.
  31. a b ANDREONE, Franco; CADLE, John E.; COX, Neil. Species Review of Amphibian Extinction Risks in Madagascar: Conclusions from the Global Amphibian Assessment. Conservation Biology. 2005-01-01, roč. 19, čís. 6, s. 1790–1802. Dostupné online [cit. 2016-12-10]. (anglicky) 
  32. a b COLLINS, J. P.; CRUMP, M. L.. Extinction in Our Times. Oxford : Oxford University Press, 2009. 296 s. ISBN 978-0-19-531694-0. S. 71−72. (anglicky)  
  33. Golden mantella | CITES. cites.org [online].  [cit. 2016-12-27]. Dostupné online.  (anglicky) 
  34. RANDRIANAVELONA, Roma; RAKOTONOELY, Harisoa; RATSIMBAZAFY, Jonah. Conservation assessment of the critically endangered frog Mantella aurantiaca in Madagascar. African Journal of Herpetology. 2010-04-01, roč. 59, čís. 1, s. 65–78. Dostupné online [cit. 2016-12-11]. ISSN 2156-4574. DOI:10.1080/04416651.2010.481761. (anglicky) 
  35. Randrianavelona & Randrianantoandro, s. 25.
  36. a b Amazing Amphibian: The Golden Mantella Frog | Amphibians.org. www.amphibians.org [online].  [cit. 2016-12-11]. Dostupné online.  (anglicky) 
  37. a b c Golden Mantella [online]. AmphibianCare, 2010-08-20, [cit. 2016-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. a b Merminod 2000, s. 55.
  39. Merminod 2000, s. 53, 55.
  40. Merminod 2000, s. 53.
  41. Merminod 2000, s. 54.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VENCES, M.; GLAW, F.; BÖHME, W. A review of the genus Mantella (Anura, Ranidae, Mantelinae): Taxonomy, distribution and conservation of Malagasy poison frog. Alytes. 1999, roč. 17, čís. 1−2, s. 40−43. Dostupné online. (anglicky) 
  • VIERINGOVÁ, Kerstin; KNAUER, Roland. Ohrožené druhy zvířat. Překlad Helena Kholová. 1. vyd. Praha : Knižní klub, 2012. 304 s. ISBN 978-80-242-3180-8. Kapitola Afrika, s. 109.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]