Včelařství je jeden z nejstarších oborů lidské činnosti. Předmětem je chov včely medonosné. Výstupními produkty jsou med, vosk, propolis, Plástový pyl, rouskový pyl, mateří kašička a včelí jed. Významným výstupem včelařské činnosti je též opylení rostlin. Včelaření se v Česku věnují z velké části malovčelaři ze záliby. Včelařství je však také profesionálním oborem realizovaným na včelích farmách.
Hniloba včelího plodu je bakteriální nákaza, která postihuje převážně otevřený plod včel. Původcem je nejčastěji Melissococcus pluton, Paenibacillus alvei. Dále to mohou být Bacillus laterosporus, Bacillus gracilesporus, Bacillus eurydice, Streptococcus faecalis, Streptococcus faecium, Streptococcus durans, Melissococcus pluton. Spolu s morem včelího plodu se jedná o velmi nakažlivé onemocnění, které se rychle šíří do okolních včelstev. Nákaza může být zanesena včelařem samotným, například kontaminovaným včelařským vybavením, voskovým dílem nebo s oddělkem. Následně se šíří zalétáváním včel a loupežemi.
Mor včelího plodu (Histolysis infectiosa perniciosa larvae apium, Pestis americana larvae apium) je závažné onemocnění včelích larev. Nemoc způsobuje bakterie Paenibacillus larvae (White, 1904). Jeho odolné spory přežívají v půdě a kontaminovaných porézních předmětech (dřevo, plasty) i mnoho desítek let.
Jediným původcem moru včelího plodu je mikrob Paenibacillus larvae larvae tyčinkovitého tvaru dlouhý 2,5–8,5 μm. Pohyb umožňují dlouhé bičíky vyrůstající po celém povrchu těla. Po určité době života a dělení, tyčinka zduří a vytvoří se vřetenovité nebo kyjovité sporangium a v něm oválná spora o velikosti 1,2–1,9 μm.
Včelí vosk (kód přídatné látky E901) je přirozený produkt, který vzniká metabolickou přestavbou medu a pylu v těle některých druhů včel. U včely medonosné je producentem dělnice, zpravidla mezi 12. až 18. dnem svého života.
Při tvorbě díla včela doslova potí vosk na voskových zrcátkách na spodní straně 3.–6. článku (tergit) zadečku. Chitinová stěna zrcátek je perforovaná mikroskopickými otvory, jimiž po zvýšené námaze tryská sekret jako čerstvý vosk. Na vzduchu tuhne a ve formě šupinky přebírá anatomický tvar zrcátka. I když se šupinka odloupne, zůstává částečně zasunutá pod přečnívajícím okrajem sousedního článku zadečku.
Hmotnost jedné, 0,5 mm silné, šupinky se pohybuje v rozmezí 0,8–2 mg. Energetická (metabolická) náročnost u produkce vosku je vysoká. Ke vzniku 1 kg vosku včely spotřebují 3,5–10 kg medu a kolem 50 g pylu.
Včelařův rok začíná na podzim měsícem září. Včelstvo opatřené zimními glycidovými zásobami tlumí svou aktivitu. Včelař opatří česno úlu zábranou proti vniknutí škůdců (myš, rejsek). Klidový režim je nejdůležitější. Každé vyrušení zesiluje aktivitu včelstva na úkor zimních zásob.
S nástupem chladného podzimního počasí včelstvo vytváří zimní chumáč. V období, kdy denní teploty ještě vystoupí nad 10 °C (říjen– listopad), provádí se povinné léčení včel fumigací proti parazitu kleštíku včelímu. Léčení se opakuje 3x s několikadenním odstupem. Na podložce úlu je pozorovatelný spad parazitického roztoče a lze tak hodnotit úroveň napadení. Léčivo lze aplikovat také při nižších teplotách aerosolem na bázi acetonu pomocí aerosolového vyvíječe.
Jaroslav Svoboda byl český odborník na chemii a kvalitu včelích produktů, dlouholetý pracovník a posléze (1943 - 1971) ředitel Výzkumného ústavu včelařského v Dole.
Vystudoval chemicko-technologické inženýrství na tehdejším Českém vysokém učení v Praze (dnešní VŠCHT). Roku 1966 byl jmenován profesorem; působil pedagogicky na Vysoké škole zemědělské v Praze a v Českých Budějovicích. Do nově založeného Výzkumného ústavu včelařského nastoupil v roce 1924 jako chemik a vedl jej v letech 1943–1971 (třetí ředitel v pořadí).
Z článků týkajících se obsahu portálu můžete na tento portál odkázat šablonou {{Portály|Včelařství}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, vizte návod.