Přeskočit na obsah

August von Berlepsch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
August von Berlepsch
Narození28. června 1815
Seebach (Weinbergen)
Úmrtí17. září 1877 (ve věku 62 let)
Mnichov
Místo pohřbeníStarý jižní hřbitov v Mnichově (48°7′37″ s. š., 11°33′55″ v. d.)
Povoláníentomolog, zoolog a včelař
ChoťLina von Berlepsch
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

August Sittich Eugen Heinrich von Berlepsch (28. června 1815, Seebach, Mühlhausen17. září 1877, Mnichov) byl německý včelař, vynálezce přenosných voštinových rámků a autor knih o chovu medonosných včel.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starého německého šlechtického rodu. Jeho otcem byl baron August von Berlepsch (1792–1841), matkou Therese, rozená von Wolfersdorf. V lednu 1867 se oženil s ovdovělou spisovatelkou Karolinou Welebilovou, (1829–1899), která měla z prvního manželství tři děti. Jedním z nich byl lékař a odborný spisovatel Guido Künstle (1853–1879). Pouhý rok a půl po svatbě však August von Berlepsch po mrtvici ochrnul a musel být ošetřován. Zemřel v roce 1877.


Mládí a studia

[editovat | editovat zdroj]

Studoval právo, filozofii a teologiiGotě, Halle, Bonnu a v Lipsku. V letech 18361838 pracoval jako soudní čekatel v Mühlhausenu. Kvůli studiu se odstěhoval do Mnichova, kde si přímo ve městě držel několik včelstev a pozoroval jejich rojení.[1]

Když jsem žil v Theresienstraße, nechával jsem včely vylétat z oken své ložnice. Ale když se mi v červnu 1840 přes veškerou pozornost rojila jedna z košnic, vyletěl celý roj ven a usadil se v Ludwigsstraße na drožce. Policie mi pod pohrůžkou trestem nařídila, abych dal svoje úly pryč.

August von Berlepsch, Z deníku Augusta von Berlepsche

Poté převzal otcovské panství a řídil ho 17 let. Vlastnil asi 100 včelstev ve slaměných úlech, takzvaných košnicích. V roce 1858 se přestěhoval do Gothy a věnoval se výhradně včelařství.

Chov včel

[editovat | editovat zdroj]

Berlepsch obhajoval zejména hluboké propojení mezi vědou a praxí ve včelařství. Doporučil podporu výuky o včelách a zasazoval se o výdělečné včelařství, které se může udržet používáním kočovných úlů. Jeho hlavním dílem byl objev pohyblivých včelích rámků, které jsou stále využívány a byly dokonce výhodnější než rámky s kulatými tyčemi (horními ločkami), které doporučoval Jan Dzierżon. Takovou konstrukci sice jako první zhotovil český lesník a včelař Jan Wunder. Berlepsch tyto rámky roku 1853 zavedl v Německu, a to nezávisle na americkém pastoru a včelaři Lorenzovi Langstrothovi. Jeho rámky měly tu výhodu, že včelař mohl z úlu vyjmout jednotlivé plástve, aniž by přitom poškodil včely. Berlepsch umístil celkem 30 rámků do experimentálního úlu s třemi nástvky a vyvinul praktický způsob obsluhy. Navrhl pro ně dvířka ze skla, aby mohl být lépe pozorován způsob, jakým včely žijí.

Roku 1853 obhajoval Berlepsch v časopise pro včelaře Eichstädter Bienenzeitung ve svých dopisech vědecký objev Jana Dzierzona o partenogenezi, tedy vzniku trubců z neoplodněných vajíček. Pro římskokatolickou církev tato teorie znamenala rouhání a spor o tuto teorii trval deset let. Berlepsch doložil Dzierżonovu „vynikající prozíravost“ a „extrémně vzácný dar pozorování“. Se svými kolegy Rudolfem Leuckartem a Carlem von Siebold prováděl roku 1855 mikroskopická pozorování mladých včel.

  • 1860 Die Biene u. ihre Zucht mit beweglichen Waben in Gegenden ohne Spätsommertracht (Včela a její chov s pohyblivými voštinami v oblastech bez pozdní letní květeny)
  • 1860 Die Biene und die Bienenzucht in honigarmen Gegenden nach dem gegenwärtigen Standpunct der Theorie und Praxis (Včela a její chov v medem chudých oblastech podle současného hlediska teorie a praxe[2]
  • 1875 Die Bienenzucht nach ihrem jetzigen rationellen Standpunkt (Včelařství ze současného racionálního hlediska)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku August von Berlepsch na německé Wikipedii.

  1. Summende Sorgenkinder. Bayerische Staatszeitung (BSZ), 25. července 2014 (německy).
  2. Obsaženo v [1], digitálně (německy)]. Vydavatelství F. Heinrichshofen, 475 stran.