Alexej Nikolajevič Kuropatkin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alexej Nikolajevič Kuropatkin

Narození17.jul. / 29. března 1848greg.
Šešurino
Úmrtí16. ledna 1925 (ve věku 76 let)
Toropec
Vojenská kariéra
Hodnostgenerál pěchoty a generáladjutant
Složkapěchota
Bitvyrusko-japonská válka
první světová válka
kokandské tažení
rusko-turecká válka
bitva u Göktepe
středoasijské povstání z roku 1916
Vyznamenánívelkokříž Řádu čestné legie
Řád sv. Alexandra Něvského
Řád sv. Anny 1. třídy
Řád bílého orla
Řád sv. Stanislava 1. třídy
Řád sv. Stanislava 2. třídy s meči
Řád sv. Stanislava 3. třídy s meči a stuhou
Řád sv. Vladimíra 2. třídy
Řád rumunské hvězdy
zlatá zbraň Za chrabrost
Řád sv. Jiří 3. třídy
Řád sv. Jiří 4. třídy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Alexej Nikolajevič Kuropatkin (rusky Алексей Николаевич Куропаткин; 29. března 1848 Cholm – 16. ledna 1925 Toropec) byl ruský generál a ministr vojenství, také známý jako vojenský spisovatel a cestovatel.

Kuropatkin získal vzdělání v kadetce. Roku 1864 vstoupil do 1. turkestánského střeleckého praporu, stal se důstojníkem v roce 1866 a byl tak úspěšný, že byl vyslán jako vedoucí diplomaticko-vojenské mise k emírovi Jakubovi do Kašgaru. Své zkušenosti z tohoto regionu pak zúročil v cestovním průvodci po Kašgaru, který vyšel na začátku 70. let 19. století. Kuropatkin poté nastoupil na Akademii generálního štábu, kterou absolvoval v roce 1874, a poté jako dobrovolník odejel do Alžíru. Po návratu odešel znovu do Turkestánu, kde se podílel na dobytí Kokandu a Samarkandu. Poté byl jmenován do generálního štábu v Petrohradě, kde po určitou dobu vedl asijskou sekci a také zastával funkci mimořádného profesora vojenské statistiky v Akademii generálního štábu. V rusko-turecké válce 1877–1878 působil jako náčelník štábu 16. pěší divize pod velením generála Skobeleva. V roce 1879 mu bylo svěřeno velení Turkestánské střelecké brigády, s níž se zúčastnil tažení proti Achal-Teke (1880–1881) v dnešním Turkmenistánu. 12. ledna 1881 dobyl Geok Tepe, za což obdržel Řád svatého Jiří 3. třídy, a pak napsal podrobnou knihu o tažení. V roce 1882 byl povýšen na generálmajora a v roce 1883 přidělen do generálního štábu, kde odpovídal za strategické záležitosti. V roce 1890 byl povýšen na generálporučíka a jmenován náčelníkem Zakaspické oblasti a velitelem tamních vojsk.

V roce 1898 Kuropatkin převzal post ministra vojenství od Pjotra Vannovského. Během jeho funkčního období zesílilo napětí s Japonskem, které vedlo k rusko-japonské válce let 1904/05. V únoru 1904 Kuropatkin převzal velení ruských armád v Mandžusku. V říjnu pak převzal jako nástupce odvolaného admirála Jevgenije Alexejeva nejvyšší velení nad všemi ruskými ozbrojenými silami na Dálném východě. Po porážce v bitvě u Mukdenu v březnu 1905 nabídl rezignaci a byl nahrazen generálem Nikolajem Linevičem, předchozím velitelem 1. mandžuské armády, kterou po něm Kuropatkin převzal. Po skončení války se vzdal také tohoto velení a odešel do soukromého života. Současníci Kuropatkina obviňovali, že jeho obranná strategie způsobila porážku. Reagoval na to rozsáhlou zprávou popisující jeho pohled na válku, která vyšla v několika jazycích jako vícesvazkové dílo Ruská armáda a japonská válka.

Během první světové války se opět ucházel o velitelské místo a v říjnu 1915 převzal velení sboru granátníků. 30. ledna 1916 byl krátce velitelem 5. armády. 20. února 1916 byl jmenován vrchním velitelem Severního frontu a v červenci byl převelen do Turkestánu na místo turkestánského generálního gubernátora a velitele Tuskerstánského vojenského okruhu, aby potlačil povstání, které tam vypuklo. Po únorové revoluci v roce 1917 byl dočasně zatčen, ale opět propuštěn prozatímní vládou. Vrátil se do svého rodného města, kde až do své smrti vedl zemědělskou školu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexei Nikolajewitsch Kuropatkin na německé Wikipedii.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]