Pačmelák
 Pačmelák | |
|---|---|
 Jedinec druhu Psithyrus insularis | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | šestinozí (Hexapoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Podtřída | křídlatí (Pterygota) |
| Řád | blanokřídlí (Hymenoptera) |
| Podřád | štíhlopasí (Apocrita) |
| Čeleď | včelovití (Apidae) |
| Rod | čmelák (Bombus) |
| Druhy | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pačmelák (Bombus, dříve Psithyrus) je rod hmyzu z čeledi včelovití (Apidae). Velmi úzká příbuznost s rodem čmelák (Bombus) vyvolala ve vědecké veřejnosti pravděpodobně již uzavřenou diskusi, zda rozlišovat oba rody či sjednotit v jeden rod s názvem čmelák (Bombus) a v rámci tohoto rodu rozlišovat podrod Bombus a podrod Psithyrus.[1] V současnosti nemají pačmeláci vlastní rod a jsou tedy zahrnováni do rodu Bombus.[2]
Pačmeláci jsou parazitický hmyz využívající jako hostitele druhy rodu čmelák (Bombus). Čmelákům jsou na první pohled velmi podobní. Liší se temnějším odstínem zbarvení a u samečků lze rozpoznat odlišnou morfologii kopulačních orgánů. Robustní samičky lze s jistotou rozpoznat podle rozdílné anatomie holeně zadních noh. Na rozdíl od čmeláků, u kterých jsou vyduté, hladké, lesklé a po stranách lemované dlouhými tuhými brvami, u pačmeláků jsou vypouklé a pokryté chloupky po celé ploše. Pačmeláci mají silné a šavlovitě zahnuté žihadlo. Poslední článek zadečku bývá skoro bez chloupků. Další odlišností je, že mají silnější kusadla než čmeláci. Rovněž jim chybí sběrací košíček a voskové žlázy.[2]
Pačmeláci se vyskytují jen jako pohlavní jedinci. Parazitují v hnízdech čmeláků. Samička v nich klade vajíčka. Původní samičku buď zabije, nebo si ji podřizuje. O larvy pečují dělnice hostitelského druhu až do zakuklení. Ze zámotku se pak líhnou jen pohlavně zralí jedinci – samečci a samičky. Kasta dělnic se u pačmeláků nevyskytuje. U jednotlivých druhů pačmeláků většinou dochází k úzké specializaci na parazitismus u jednotlivých druhů čmeláků, kterým se i vzhledově podobají. Například pro pačmeláka českého je hostitelem čmelák hajní, hlavním hostitelem pačmeláka cizopasného je čmelák skalní atd.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PTÁČEK, Vladimír. Chov čmeláků v laboratoři. Brno: Tribun EU s. r. o., 2008. ISBN 978-80-7399-635-2. Kapitola 4. Zařazení čmeláků v biologickém systému, s. 15–16.
- ↑ a b MACEK, Jan, a kol. Blanokřídlí České republiky I. Žahadloví. 2. vyd. Praha: Academia, 2017. S. 478–494.
- ↑ Pačmeláci a chov čmeláků – Čmeláci PLUS [online]. [cit. 2022-03-27]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PTÁČEK, Vladimír. Chov čmeláků v laboratoři. Brno: Tribun EU s. r. o., 2008. ISBN 978-80-7399-635-2. Kapitola 14.2. Pačmeláci Psithyrus ssp., s. 94–97.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu pačmelák na Wikimedia Commons
