Štíhlopasí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxŠtíhlopasí
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádblanokřídlí (Hymenoptera)
Podřádštíhlopasí (Apocrita)
Nadčeledi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štíhlopasí (Apocrita) [1][2] jsou jeden ze dvou podřádů blanokřídlých. Oproti druhému podřádu, širopasým, mají zadeček spojen s hrudí úzkou stopkou, méně žilnatiny na křídlech.[3] Štíhlopasí zahrnují většinu druhů řádu blanokřídlých.[3]

[4]Samice má kladélko (Terebrantes), které buď volně ční, nebo je zatažitelné, anebo sa přeměňuje v žihadlo (Aculeata), sloužící k obraně jedince a k omráčení kořisti. Larvy jsou beznohé.[4]

[4]U četných skupin je vyhraněná v různém stupni dokonalosti péče o potomstvo. Některé druhy vytvářejí státy, mnohé jsou velmi užitečné jako paraziti různého škodlivého hmyzu. V Evropě je celkem 18 nadčeledí, systém je zatím nejednotný.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Apocrita (štíhlopasí) [online]. BioLib [cit. 2015-08-20]. Dostupné online. 
  2. MACEK, Jan, a kol. Blanokřídlí České republiky I. Žahadloví. Praha: Academia, 2017. 
  3. a b PECHLÁT, Jakub. Blanokřídlí [online]. 2005 [cit. 2015-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  4. a b c d ZÁHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. Praha: ARTIA, 1987. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. Ilustrace František Severa. Praha: Artia, 1987. 182 s. (Barevný průvodce / Artia). Frontispis. 
  • MACEK, Jan, et al. Blanokřídlí České republiky. I., Žahadloví. Praha: Academia, 2010. 520 s. (Atlas). ISBN 978-80-200-1890-8. Obsahuje bibliografii a rejstříky. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]