Buckfastská včela
 Buckfastká včela | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Řád | blanokřídlí (Hymenoptera) |
| Podřád | štíhlopasí (Apocrita) |
| Čeleď | včelovití (Apidae) |
| Rod | včela (Apis) |
| Druh | včela medonosná (Apis mellifera) |
| Trinomické jméno | |
| Apis mellifera buckfast Karl Kehrle, 1920, Anglie | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Buckfastská včela (Apis mellifera buckfast-hybrid) je uměle vyšlechtěný poddruh včely medonosné v důsledku křížení 7 plemen včel.[1][2]
- A. m. ligustica (severní Itálie),
- A. m. mellifera (Velká Británie),
- A. m. mellifera (Francie),
- A. m. anatolica (Turecko),
- A. m. cecropia (Řecko).
Buckfastská včela také obsahuje geny ze dvou plemen afrických včel.
- A. m. sahariensis,
- A. m. monticola,
- nikoli však africké včely A. m. scutellata.
Byla vyšlechtěná ve 20. letech 20. století bratrem Adamem (vl. jménem Karl Kehrle, nar. 1898, Německo), mnichem, který měl na starosti včelín v anglickém benediktinském opatství Buckfast Abbey v Buckfastleigh. Zpočátku se jednalo o křížence včely černé, Apis mellifera mellifera, žijící tehdy v Anglii, a včely A. m. ligustica, kterou představil bratr Adam. Během desetiletí kombinovaného šlechtění a důsledného výběru vytvořil včelu, která kombinuje nejcennější vlastnosti různých plemen včel. Od roku 1970 v práci bratra Adama pokračovalo a zdokonalovalo ji několik chovatelů včel, především v západní a severní Evropě a také v severní Americe. Včela je mírná, nerojivá, velmi dobře snáší zimování. Ploduje velmi hojně (plodování se v zimě na krátkou dobu zastaví, proto je třeba zajistit zimní zásoby v dostatečném množství) – kladení matky v zimním období by se mělo cíleně omezovat.[3][4]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Počátkem 20. století byla populace včel A. m. mellifera na jihu Britských ostrovů decimována roztočovou nemoci akarinózou (též akarapidóza), tehdy v Anglii známou jako „nemoc z ostrovů Wight“. Parazit způsobující toto onemocnění, roztočík včelí (Acarapis woodi), napadá především průdušnice mladých včel. Bratr Adam, který hledal záchranu pro ohrožení včel, začal křížit původní včely s jinými plemeny a vytvořil tak včelu, která byla odolnější vůči parazitním chorobám. Na konci 20. století v Anglii akarinóza téměř vymizela.
Kontroverze a situace v Česku[editovat | editovat zdroj]
Od počátku 70. let, 20. století, se v Československé socialistické republice intenzivně pracovalo na šlechtění včely kraňské a byla vyšlechtěná jedna z nejčistší genetické linie plemene včely kraňské v Evropě.[5] Toto plemeno včel (Apis mellifera carnica) má svůj původ v kraňském regionu, který dnes leží na území Slovinska. Včela kraňská je nejoblíbenějším plemenem v České republice a mezi včelaři je považována za dlouholetý standard a normu.
V konzervativním českém včelařském prostředí je buckfastská včela přijímaná z rozpačitosti. Jedná se o hybridní plemeno, vzniklé křížením mnoha světových druhů včel medonosných a tento směr je v naprostém protikladu zažitým zvyklostem. Mnoho včelařů považuje včelu buckfastskou za hrozbu a degradaci genetického dědictví včely kraňské v České republice.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Buckfast bee na anglické Wikipedii.
- ↑ BUCKFAST.CZ. Buckfastská včela - všechno pro včely a včelaře. www.buckfast.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online.
- ↑ DOMACIMED.CZ. Buckfastská včela (A. m. buckfast). www.domacimed.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online.
- ↑ VČELAŘSTVÍ BIELESZ. Včela Buckfast – Buckfast v Beskydech [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online.
- ↑ MODERNIVCELAR.EU. Buckfastky v Beskydech. www.modernivcelar.eu [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online.
- ↑ BUKOVSKÁ, Daniela. Živý poklad z Čech Včela kraňská [online]. [cit. 2024-04-22]. Dostupné online.
- ↑ ING. DALIBOR TITĚRA, CSC. Metodika uchování genetického zdroje zvířat, Včela medonosná kraňská [online]. [cit. 2024-04-01]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- For the Love of Bees, the story of Brother Adam of Buckfast Abbey, Lesley E. Bill, 1989, David and Charles Publishers, PLC; ISBN 0-7153-9261-1
- Zuchtung der Honigbiene, 1982, w: Search of the Best Strains of Bees, and the results of the evaluations of the crosses and races, Brother Adam, 1983, Northern Bee Books, UK; Dadant & Sons, USA; ISBN 0-907908-06-3
- Brother Adam, Breeding the Honeybee, Hebden Bridge: Northern Bee Books, 1987, ISBN 0-907908-32-2, OCLC 15593929
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu buckfastká včela na Wikimedia Commons
