Severní Itálie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Severní Itálie
Italia settentrionale.svg
Geografie
Souřadnice
Rozloha120 260 km²
Obyvatelstvo
Počet obyvatel27 801 460 (2014)
Hustota zalidnění231,2 obyv./km²
Oficiální webwww.istat.it/it/
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Oblast severní Itálie znázorněná hnědou barvou
Dolomity: obec Carano v oblasti Flemského údolí (Val di Fiemme) v regionu Tridentsko-Horní Adiže.

Severní Itálie (italsky Italia settentrionale, Nord Italia, Alta Italia nebo jen Nord) je geografický a kulturní region v severní části Itálie a Apeninského poloostrova.[1] Nejedná se o samostatný administrativní celek, nýbrž skládá se z osmi severoitalských regionů Údolí Aosty, Piemontsko, Ligursko, Lombardsko, Emilia-Romagna, Benátsko, Furlánsko-Julské Benátsko a Tridentsko-Horní Adiže.[2]

V roce 2014 počet obyvatel této oblasti činil 27 801 460. Na rozdíl od italo-dalmatských jazyků, kterými se mluví ve zbytku Itálie, se v regionu mluví často rétorománštinou a galo-italickými dialekty. Benátština je někdy považována za součást italo-dalmatských, či galo-italický jazyk. [3] [4]

Pro statistické účely používá Národní statistický institut (Istituto Nazionale di Statistica – ISTAT) ve svých zprávách termíny Severozápadní Itálie a Severovýchodní Itálie pro dva z pěti italských statistických regionů. Tyto stejné pododdělení se používají k vymezení nomenklatury územních jednotek pro statistické regiony (NUTS) první úrovně („regiony NUTS 1“) v rámci Evropské unie a italských volebních obvodů pro Evropský parlament.

Název[editovat | editovat zdroj]

Severní Itálie byla se v různých obdobích historie nazývala různě. Během starověku se termíny Gallia Cisalpina, Gallia Citerior nebo Gallia Togata používaly k definování té části Itálie, kterou mezi 4. a 3. stoletím před naším letopočtem obývali Keltové (Galové). Ta byla ve 20. letech 2 století př. n. l. dobyta římskou republikou a v době asi od roku 81 př. n. l. až do roku do 42 př. n. l. byla římskou provincií, než byla sloučena do římské Itálie. Do té doby byla považována za součást Galie, přesněji té části Galie na „vnitřní straně Alp“ (z pohledu Římanů), na rozdíl od Zaalpské Galie („na odvrácené straně Alp“).

Po pádu Římské říše a osídlení Langobardy byl v raném středověku používán název Langobardia Maior k definování domén Lombardského království v severní Itálii. Lombardská území za nimi byla nazývána Langobardia Minor, skládající se z Spoletského a Beneventského vévodství.

V průběhu pozdního středověku, po pádu severní části Lombardského království do područí Karla Velikého, se termín Longobardia používal ve významu severní Itálie v rámci středověkého Italského království. Jak se oblast rozdělila na regionální státy, termín Lombardie se následně posunul tak, aby označoval pouze oblast Milánského, Mantovského, Parmského a Modenského vévodství a později pouze oblast kolem Milána.

V pozdním novověku byl široce užíván termín Alta Italia („Vysoká Itálie“), například Národním osvobozeneckým výborem pro severní Itálii (Comitato di Liberazione Nazionale Alta Italia) v době druhé světové války. Od 60. let 20. století se někdy používal termín Padánie coby geografické synonymum Pádské nížiny. Termín se objevoval sporadicky až do počátku 90. let, než Liga severu (Lega Nord), federalistická politická strana se separatistickými sklony, navrhla označení Padania jako možný název pro nezávislý stát v severní Itálii. Od té doby nese silné politické konotace.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Severní Itálii tvoří povodí řeky Pád, které zahrnuje celou šířku Pádské nížiny táhnoucí se od úpatí Apenin na jihu po úpatí Alp (Dolomit) na severu a západě, spolu s údolími a svahy na obou jejích stranách, Benátskou nížinu a Ligurské pobřeží. Severní a západní hranici severní Itálie tvoří Alpy a jižní Apeniny. Mezi těmito dvěma horskými pásmy se rozkládá velká rovina tvořená Benátskou, ale především Pádskou nížinou, řeky Pád, největší řeky v Itálii, jejíž tok je 652 km. Teče východním směrem od Kottských Alp k Jaderskému moři a přijímá všechny vody, tekoucí z Apenin na sever, a všechny, které tečou z Alp směrem na jih. Pádská nížina je největší rovina a nejúrodnější oblast v Itálii a historicky se zde koncentrovala naprostá většina severoitalské populace.

Alpy zahrnují některé celosvětově známé vrcholy jako Matterhorn (italsky Cervino), Monte Rosa, Gran Paradiso v západních Alpách a Bernina, Stelvio a Dolomity na východní straně Alp. Nejvyšší horou Evropy se 4 810 m n.m. je Mont Blanc (italsky Monte Bianco), na hranici Itálie s Francií.

S výjimkou části Ligurie leží celá severní Itálie v povodí Jaderského moře (s řekami Pád, Piave, Adige, Brenta, Tagliamento, Reno), přes vody některých pohraničních obcí (Livigno v Lombardii, Innichen a Sexten v Tridentsku) odtékají do Černého moře povodím Dunaje a vody z Lejského jezera v Lombardii odtékají do Severního moře povodím Rýna.

Alpská jezera, jako je jezero Garda, se vyznačují teplejším mikroklimatem než okolní oblasti

Na úpatí Alp se nachází řada subalpinských morénových jezer, z nichž největší je Garda. Dalšími dobře známými z těchto jezer jsou Lago Maggiore, jehož nejsevernější část leží na území Švýcarska, dále jezera Como, Orta, Lugano, Iseo a Idro.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Severní Itálie je nejrozvinutější a nejproduktivnější oblast celé Itálie s jedním z nejvyšších HDP na obyvatele v Evropě. Byla to první část Itálie, která se na konci 19. století industrializovala. Tzv. průmyslový trojúhelník byl tvořen výrobními centry Milán a Turín a námořním přístavem Janov. Od té doby se průmyslové jádro oblasti posunulo na východ a současný průmyslový trojúhelník již tvoří celé regiony Lombardie, Benátsko a Emilia-Romagna. K podobnému posunu došlo u HDP na hlavu a východní regiony (včetně Lombardie) se od té doby staly bohatšími než Piemont a Ligurie. S nominálním HDP v roce 2008 odhadovaným na 772,7 miliard eur, představovala severní Itálie 54,8 % italské ekonomiky, přestože zde žije jen 45,8 % populace. [5]

Největší města[editovat | editovat zdroj]

Nejlidnatější města (s více než 100 000 obyvateli) k 31. červenci 2021[6] odhady byla:

Hodnost Město Počet obyvatel Kraj
1 Milán 1,395,484 Lombardy Lombardie
2 Turín 843,235 Piedmont Piemontsko
3 Janov 554,277 Liguria Ligurie
4 Bologna 394,374 Emilia-Romagna Emilia-Romagna
5 Verona 257 490 Veneto Benátsko
6 Benátky 254 505 Veneto Benátsko
7 Padova 207 485 Veneto Benátsko
8 Parma 196 007 Emilia-Romagna Emilia-Romagna
9 Terst 199,744 Friuli-Venezia Giulia Furlánsko-Julské Benátsko
10 Brescia 196,941 Lombardy Lombardie
11 Modena 187 595 Emilia-Romagna Emilia-Romagna
12 Reggio Emilia 169 010 Emilia-Romagna Emilia-Romagna
13 Ravenna 157 074 Emilia-Romagna Emilia-Romagna
14 Rimini 148 320 Emilia-Romagna Emilia-Romagna
15 Ferrara 131,834 Emilia-Romagna Emilia-Romagna
16 Monza 123 409 Lombardy Lombardie
17 Trento 120 336 Trentino-South_Tyrol Veneto Tridentsko-Horní Adiže/Jižní Tyrolsko
18 Bergamo 119,663 Lombardy Lombardie
19 Forlì 117 102 Emilia-Romagna Emilia-Romagna
20 Vicenza 109,239 Veneto Benátsko
21 Bolzano 108 010 Trentino-South_Tyrol Veneto Tridentsko-Horní Adiže/Jižní Tyrolsko
22 Piacenza 103,294 Emilia-Romagna Emilia-Romagna
23 Novara 101 792 Piedmont Piemontsko

Reference[editovat | editovat zdroj]