Pádská nížina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pádská nížina
Pianura Padana

Sousední
jednotky
Alpy, Apeniny

Světadíl Evropa
Stát Itálie Itálie
Povodí Pád
Souřadnice 45°0′ s. š., 10°0′ v. d.

Pádská nížina (italsky Pianura Padana) je rozlehlá nížina v severní Itálii. Rozkládá se mezi Alpami, Apeninami a Jaderským mořem. Je 400 km dlouhá a směrem od západu k východu se rozšiřuje z 80 km až na 200 km u Jaderského moře. Zaujímá plochu přibližně 48 000 km2 (tzn. jednu šestinu rozlohy Itálie). Leží v regionech Piemont, Lombardie, Benátsko a Emilia-Romagna. Je pojmenovaná podle řeky Pád, která protéká středem nížiny. Oblast je pro Itálii velmi významná z hlediska zemědělství. Pěstuje se zde především pšenice, kukuřice, rýže a vinná réva, chová se zde dobytek[1]. Vedle Pádu a jeho přítoků (Tanaro, Ticino, Adda) do Pádské nížiny ústí i další řeky - Adiže, Piave nebo Reno.

Pádská nížina

Vznik a geografie[editovat | editovat zdroj]

Původní sníženina vzniklá v třetihorách byla vyplněna nánosy Pádu a jeho přítoků. Mocnost naplavenin je až 2 000 metrů. Naplaveninami se řečiště toků stále zvyšuje. Zároveň je Pádská nížina územím, které klesá. Roční pokles se udává 7 až 10 mm. Směrem od Mantovy na východ je Pád obklopen hrázemi. Průměrná hladina řeky leží výše než okolní krajina. Při velké vodě došlo v minulosti k protržení hrází a záplavám. Horní část nížiny ležící na úpatí Alp je tvořena suchými písčitými rovinami z nánosů s málo úrodnou půdou. Pod ní, směrem na východ, leží vlhká úrodná nížina s mladšími říčními nánosy. U města Ferrara začíná močálovitá delta Pádu, řeka se zde dělí na sedm ramen. Pobřeží tvoří laguny s písečnými kosami a ostrovy.[2] Původně byla celá Pádská nížina porostlá listnatými, zejména dubovými lesy. Dnes je především zemědělskou kulturní krajinou. Na březích řek, kanálů a v zátopových oblastech rostou místy především topoly, olše a vrby.[3]

Půdy[editovat | editovat zdroj]

Pádská nížina je vyplněna pliocenními písky a jíly a čtvrtohorními fluviálními a glacifluviálními nánosy. Z půd jsou nejvíce rozšířené nasycené a nenasycené kambiosoly. V podhůří Alp se nachází luvisoly, na vápnitých půdách rendziny. Ve spodní části nížiny a v deltě Pádu leží úrodné fluvisoly a také regosoly.[4]

Členění[editovat | editovat zdroj]

  • Horní úroveň nížiny (Alta pianura)
  • Dolní úroveň nížiny (Bassa pianura)
  • Morénové amfiteátry (Anfiteatri morenici)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Universum, všeobecná encyklopedie. 7. díl. 1. české vydání. Odeon, Praha 2000. ISBN 80-207-1069-8. S. 85 - 86.
  2. KRÁL, Václav. Fyzická geografie Evropy. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0684-2. S. 144.
  3. BARTONĚK, Antonín a KOL. Itálie: San Marino, Vatikánský stát, Maltská republika. Praha: Olympia, 1987. S. 14.
  4. KRÁL, Václav. Fyzická geografie Evropy. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0684-2. S. 137 a 150.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]