Včely samotářky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Wikipedie:Jak číst taxoboxVčely samotářky
alternativní popis obrázku chybí
Čalounice druhu Megachile lagopoda L.
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Třída hmyz (Insecta)
Řád blanokřídlí (Hymenoptera)
Podřád štíhlopasí (Apocrita)
Nadčeleď včely (Apoidea)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Včely samotářky je skupina blanokřídlého hmyzu v rámci nadčeledi včely (Apoidea). Tvoří druhově nejbohatší skupinu včel. Na území České republiky žije více než 600 druhů. Počet druhů i jedinců v české přírodě stoupá směrem jihovýchodním. V Čechách jsou zastoupeny méně, na jihovýchodě Moravy jsou tyto včely hojnější.

U druhů skupiny včelovitých obecně lze pozorovat mnoho úrovní sociálního chování. Včely samotářky tvoří nejnižší a nejjednodušší způsob sociálního života. Přítomná je pouze kasta samců a samiček.

Početné druhy lze rozčlenit do dvou základních skupin podle transportu pylu. Včely břichosběrné (Gastrolegae) přenášejí pyl pěchovaný na spodní straně zadečku, včely nohosběrné (Podilegae) využívají třetí pár noh k vytváření pylových rousků podobně jako včela medonosná.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

S nástupem jara se přezimující jedinci spáří. Po oplodnění samička na vhodném místě v zemi nebo v hotových válcovitých dutinách zbuduje samostatné hnízdo. Postupuje tak, že vystaví několik počátečních buněk a zanese je směsí nektaru a pylu. Do každé buňky položí vajíčko a buňky uzavře. Pak pokračuje ve stavbě dalších. Celkový počet buněk zpravidla nepřesáhne číslo dvacet. U většiny druhů se samička se svým potomstvem nikdy nesetká. Do příchodu zimy uhyne. Nová generace některých druhů přezimuje v larválním stádiu a vývoj dokončí až na jaře příštího roku. Plod jiných druhů dokončí svůj vývoj ještě před nástupem zimy. Mladé včely však přezimují ještě v buňce a líhnou se s příchodem jarního oteplení.

Některé druhy samotářek vykazují náznaky vyššího sociálního chování. Nová generace se líhne ještě v tomtéž roce a déle žijící matce zakladatelce pomáhá při budování hnízda a sběru zásob. Jsou to však dokonalé samičky nikoliv dělnice.

Způsoby hnízdění včel samotářek jsou velmi pestré. Na prosluněných suchých místech v tužší půdě (např. polní cesta) prozradí včelí hnízda nápadné kopečky vyhrabaných hrudek s typickým centrálním otvorem. Jiné druhy hnízdí v hliněných svazích nebo v cihlovém zdivu. Příbytky dalších druhů lze nalézt v hotových válcovitých dutinách, jako jsou rákosová stébla, dutinky střešních tašek, chodbičky dřevokazného hmyzu ve starých dřevěných trámech nebo i ulity hlemýžďů.

Hospodářský význam[editovat | editovat zdroj]

U včel samotářek se cení schopnost opylovat mnoho druhů rostlin. Z hospodářského hlediska se tyto včely jeví jako důležití opylovači květů vojtěšky. Produkce semen této významné pícniny se stala přímo závislou na opylovači druhu Nomia melanderi Ckll a čalounice mateřídoušková Megachile rotundata F. Pro první zmíněný druh se v blízkosti polí s vojtěškou budují umělá zemní hnízdiště a osazují se hliněnými bloky s kuklami včel. Čalounice se zase odchovávají ve svazcích rákosových stébel umisťovaných do blízkosti vojtěškových polí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VESELÝ, Vladimír a kolektiv. Včelařství. Praha: Brázda, 2008. ISBN 80-209-0320-8. Kapitola Včely samotářky, s. 176-177. 
  • PTÁČEK, Vladimír. Včely samotářky–druhy hospodářsky využitelné k opylování. Moderní včelař. 2013, roč. 10, čís. 2, s. 26-27. Dostupné online. ISSN 1214-5793.