Hálka
Hálka (latinsky cecidium) je útvar vznikající na rostlinách působením látek produkovaných jiným organismem, kterým může být hmyz, houba, bakterie nebo roztoč.
Studiem hálek se zabývá cecidologie.[1]
Mechanismus vzniku
[editovat | editovat zdroj]Hálky vznikají na rostlinách jako reakce na fytohormony, které vylučuje cizorodý organismus. K takovému působení dochází buď na poškozeném místě, které je vystaveno mikroorganismům, nebo na místě, do kterého byla nakladena larva hmyzu. Hálky vznikají nejčastěji na meristémech, místech, kde dochází k nejrychlejšímu dělení buněk (spodní straně listu, lodyze, pupenu, vzácněji na větvi, kořenu, květu, plodu). Vznikající pletivo má charakter hojivého pletiva, nazývaného kalus, které ale bývá často poměrně složitě uspořádané, proto se dá určit původce hálky z její struktury.[zdroj?]
Hálky jsou útvary, které vznikají na organismu působením jiného organismu, proto se dají charakterizovat jako rozšířený fenotyp parazita.
.jpg)
Původci
[editovat | editovat zdroj]- Hmyz – nejtypičtější původce hálek; jen v Evropě je známo 5–6 tisíc hálkotvorných druhů hmyzu;[2] mezi nejznámější patří žlabatky, které tvoří například duběnky na dubu (žlabatka dubová) nebo bedeguáry na růži šípkové (žlabatka růžová)
- roztoči – například Aceria heteronyx tvořící hálky na větvičkách javorů
- hlístice – například háďátko zhoubné
- bakterie a viry – například bakterie Agrobacterium tumefaciens
- houby – například kadeřavka březová tvořící některé typy čarověníků
Za hálky lze v širším pojetí považovat i zduřeliny způsobené růstem poloparazitických rostlin, například jmelím bílým nebo některými druhy kokotic.[1]
Vedle rostlin vznikají hálky i na některých houbách,[3] například na choroších působením larvy mouchy Agathomyia wankowicz.[4]
Použití
[editovat | editovat zdroj]Duběnky jsou zdrojem taninu, který se používá k výrobě duběnkového inkoustu, činění kůží a barvení.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 SKUHRAVÁ, Marcela. Hálky na rostlinách. S. 219. Živa [online]. 2010 [cit. 2026-05-31]. Čís. 5, s. 219. Dostupné online. ISSN 0044-4812.
- ↑ SKUHRAVÁ, Marcela. Hálky na rostlinách. S. 221. Živa [online]. 2010 [cit. 2026-05-31]. Čís. 5, s. 221. Dostupné online. ISSN 0044-4812.
- ↑ SKUHRAVÁ, Marcela. Hálky na houbách. Mykologické listy. 2002, čís. 82, s. 16–18. Dostupné online [cit. 2026-05-31]. ISSN 1213-5887.
- ↑ SKUHRAVÁ, Marcela. Hálky na rostlinách. S. 220. Živa [online]. 2010 [cit. 2026-05-31]. Čís. 5, s. 220. Dostupné online. ISSN 0044-4812.
