Čmelák rokytový

Čmelák rokytový
	Čmelák rokytový
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	členovci (Arthropoda);
Podkmen	šestinozí (Hexapoda);
Třída	hmyz (Insecta);
Podtřída	křídlatí (Pterygota);
Řád	blanokřídlí (Hymenoptera);
Podřád	štíhlopasí (Apocrita);
Čeleď	včelovití (Apidae);
Rod	čmelák (Bombus);
Binomické jméno
	Bombus hypnorum; (Linné, 1758)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čmelák rokytový (Bombus hypnorum) je hojný zástupce čeledi včelovitých. V České republice náleží mezi zákonem chráněné druhy.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Větší druh čmeláka, matka dorůstá do velikosti 18–20 mm. Podobně jako ostatní čmeláci má silné, hustě chlupaté tělo a nápadné lízací ústrojí. Zbarvení hlavy je černé, hruď skořicově hnědá, zadeček černý zakončený bílým článkem. Samec má hnědé i čelo, temeno a první článek zadečku.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se téměř po celé Evropě, na jihu spíše v chladnějších polohách a v horách. Preferuje světlé lesy a jejich okraje, žije ale i v parcích, zahradách a sadech, a to i v městských aglomeracích.^[1]

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Příbytek si na rozdíl od jiných čmeláků buduje vždy v nadzemních patrech vegetace, například v opuštěných ptačích nebo veverčích hnízdech, usadí se i v ptačí budce nebo v hromadách haraburdí na půdách domů. Vytváří početná společenství až o čtyř stech jedincích. Je znám tím, že dělnice hnízdo aktivně brání až do vzdálenosti několika metrů.

Patří do druhové skupiny pollen storers, tzn. že dělnice ukládají pyl a med do zvláštních voskových nádob. Z uskladněných zásob později dělnice krmí larvy podobně, jak to vidíme u včel.^[2] Matky se objevují již od března, za rok vytváří obvykle jednu, výjimečně i dvě generace.

Jeho specializovaným hnízdním parazitem je pačmelák norský (Bombus norvegicus).^[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Druhy čmeláků a pačmeláků v ČR – Čmeláci PLUS [online]. [cit. 2022-05-30]. Dostupné online.
↑ PTÁČEK, Vladimír. U nás žijící druhy čmeláků. Včelařství, časopis ČSV. 2013, roč. 66, čís. 4, s. 145. ISSN 0042-2924.
↑ Pačmeláci a chov čmeláků – Čmeláci PLUS [online]. [cit. 2022-05-30]. Dostupné online.