Sršeň mandarínská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSršeň mandarínská
alternativní popis obrázku chybí
Sršeň mandarínská
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen členovci (Arthropoda)
Třída hmyz (Insecta)
Řád blanokřídlí (Hymenoptera)
Podřád žahadlovití (Aculeata)
Čeleď sršňovití (Vespidae)
Rod sršeň (Vespa)
Binomické jméno
Vespa mandarinia
Smith, 1852
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vespa mandarinia japonica porcující kořist

Sršeň mandarínská (Vespa mandarinia) je druh jedovatého sociálního blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých a rodu Vespa (sršeň). Žije v jižní, jihovýchodní a hlavně ve východní Asii. Jako biotop preferuje lesy ve středních nadmořských výškách. Je to největší druh sršně na Zemi, dělnice dosahují délky přes 30 mm a královny mohou měřit až 55 mm a mít rozpětí křídel i více než 76 mm. Hlava je relativně masivní a celá tmavě žlutá (kromě očí). Žihadlo měří 6 mm a disponuje velkým množstvím poměrně silného jedu (ale slabšího než má včela).[1] Žije v organizovaných společenstvech, které zakládá a vede královna. Hnízda si staví nejčastěji pod zemí v kořenovém systému stromů. Dospělý jedinec se živí mízou, nektarem a jinými sladkými šťávami, pro své larvy pak loví různé bezobratlé. Sršně mandarínské často napadají kolonie jiného sociálního hmyzu, například včel, vos nebo jiných sršní včetně svého vlastního druhu. V místech svého výskytu jsou považováni za škůdce, protože jsou během krátké doby schopny vyplenit včelí úl a kompletně vybít jeho osazenstvo.[2][3] Můžou být nebezpečné i člověku, každoročně zemře v Japonsku a v Číně několik desítek lidí po útoku těchto sršní.[4][5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Sršeň mandarínská patří mezi 22 druhů sršní rodu Vespa (sršeň), což je jeden za čtyř rodů podčeledi Vespinae, jedné z osmi podčeledí tvořících čeleď Vespidae (sršňovití).[6] Druh popsal v roce 1852 britský entomolog Frederick Smith. Jiný britský vědec, specialista na sršňovité, Michael Archer zařadil v roce 1993 sršeň mandarínskou do skupiny tropica a do kladu společně se sršní Vespa soror.[7] Genetická a morfologická studie z roku 2013 toto rozdělení v zásadě potvrdila. Skupinu tropica tvoří klad skládající se ze sršní V. philippinensis, V. tropica a V. ducalis a klad sršní V. mandarinia a V. soror.[6] Obě příbuzné sršně jsou od ostatních poměrně dobře rozeznatelné díky velké spánkové části hlavy, rýčovitě tvarovanému čelnímu štítku (clypeus), a také na základě své velikosti (ačkoliv Vespa ducalis je jen o málo menší).

Poddruhy[editovat | editovat zdroj]

Sršeň mandarínská vytváří 5 poddruhů. Jsou to:[8]

  • Vespa mandarinia bellona Smith, 1871
  • Vespa mandarinia japonica Radoszkowski, 1857
  • Vespa mandarinia magnifica Smith, 1852
  • Vespa mandarinia mandarinia Smith, 1852
  • Vespa mandarinia nobilis Sonan, 1929

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

V anglicky mluvících zemích se sršeň mandarínská nazývá „asijská obří sršeň“ (Asian giant hornet), což může vést ke zmatku, neboť jako „asijská sršeň“ je někdy označována i sršeň druhu Vespa velutina.[9] Totéž platí i v českém prostředí, kde obě sršně mají jako jedno z oficiálních jmen sršeň asijská a i z toho důvodu jsou občas zaměňovány.[8][10][11] V Korei se nazývá 장수말벌, což znamená „sršeň generál“, v Číně pak 虎头蜂 resp. 虎頭蜂, což lze přeložit jako „včela s tygří hlavou“. V Japonsku je známá jako ōsuzumebachi (大雀蜂), neboli „obří vrabčí včela“.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Samec sršně mandarínské
Morfologie hlavy sršně mandarínské

Sršeň mandarínská je největším představitelem rodu Vespa. Královny dosahují délky průměrně 4 až 4,5 cm, nicméně obzvláště velké exempláře mohou měřit okolo 5 cm či dokonce až 5,5 cm, při rozpětí křídel přes 7.6 cm. Hmotnost královen je 2 až 3 gramy. Dělnice a samci bývají podstatně menší. Měří 2,7 až 4 cm a váží 1 až 1,5 gramu. Celkově je sršeň mandarínská asi o 40 % větší a o 60 % těžší než sršeň obecná.[2][3][12][13] Velikostí se jí blíží sršně Vespa ducalis a především Vespa soror,[14] v rámci čeledi Vespidae pak dosahuje podobných rozměrů obří vosík Polistes gigas, jehož samci, jenž jsou větší než samice, mohou měřit i přes 5 cm.[15]

Královny a dělnice mají stejnou stavbu těla, rozdíl je pouze ve velikosti. Obě kasty mají funkční pohlavní orgány, avšak dělnice je většinou nevyužívají. Jak královny, tak dělnice disponují žihadlem. Samec žihadlo postrádá, má kulatější konec zadečku a delší tykadla. Rozpoznávacím znakem této sršně a sršně Vespa soror je velká hlava s velmi širokými spánky (tempora) a lícemi (genae). Stavbou těla se Vespa mandarinia a Vespa soror velmi podobají, nicméně obě sršně jsou rozlišitelné na základě zbarvení, především zadečku.[16] Hlava je u každé barevné varianty sršně mandarínské zpravidla výrazně žlutá nebo světle oranžová. Složené oči mandlovitého tvaru s vykrojením na vnitřní straně mají tmavě hnědou až černou barvu. Velikostně jsou srovnatelné s očima sršně obecné a tedy vzhledem k velikosti hlavy relativně malé. Mezi nimi jsou tři malá očka zvaná ocelli. Kusadla dorůstají značných rozměrů a jsou hnědá až černá. Hruď má tmavou barvu, výrazná je pak velikost štítku (scutellum). Zadeček je žluto/oranžovo hnědě pruhovaný, přičemž výrazně nebo méně výrazně převažuje barva tmavá. Oranžové pruhy jsou u kořene zadečku velmi tenké a tvoří někdy i nezřetelné čáry, ve středu zadečku přerušené. Pruhy po délce zadečku jsou široké. U barevné varianty Vespa mandarinia japonica jsou hnědé, u vzácnějších variant mohou být i do modra. Špička zadečku (6. zadečkový článek) je vždy žlutá nebo oranžová. Zadeček sršně Vespa soror nemá žlutou špičku, nýbrž žluté jsou články 1 a 2. Nohy sršně mandarínské mají hnědou barvu v různých odstínech. Křídla dosahují značné velikosti a jsou zbarvené šedě či šedohnědě.[2][3]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Sršeň mandarínská se vyskytuje v jižní, jihovýchodní a východní Asii. Konkrétně žije ve státech Indie (severovýchodní), Nepál, Bhútán, Myanmar, Laos, Malajsie (pevninská), Čína (zvláště jihovýchodní), Taiwan, Jižní Korea, Rusko (Přímoří) a Japonsko.[16] Asi nejběžnější je v Japonsku, odkud také pocházejí nejpřesnější a nejpodrobnější studie o životě tohoto hmyzu.[3] Typickým biotopem je smíšený les středních nadmořských výšek, nejhojnější je v kopcovitém terénu nízkých pohoří. Ve vyloženě horských oblastech nežije, vzácná je na rovinatých územích.[2][3]

Všechny v poplašném duchu psané zprávy o tom, že sršně mandarínské pronikly jako invazní druh i do Evropy,[17][18][19][20] jsou nepravdivé a vznikly novinářskou neznalostí a záměnou sršně mandarínské za sršeň asijskou (Vespa velutina) (tato informace reflektuje stav k roku 2018).

Ekologie a chování[editovat | editovat zdroj]

Královny[editovat | editovat zdroj]

Oplodněné i neoplodněné samice – královny – přečkávají zimu v zevnitř uzavřené podzemní komůrce (nebo méně často v kupách slámy) v utlumeném spánkovém režimu. Z hibernace se probouzejí v mírných oblastech v dubnu (Japonsko), v teplejších oblastech to může být dříve. Během hibernace ztrácejí okolo 40 % své váhy. Zpočátku se živí téměř výhradně mízou stromů, například dubu špičatolistého.[12] Neoplodněné samice se rovněž živí mízou, ale někdy do začátku července umírají.[2]

Hnízdo[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo sršní mandarínských zakládá vždy jedna královna (nedochází ke kooperaci jako například u vosíků). Se stavbou začíná zhruba v polovině května.[12] V naprosté většině případů buduje hnízdo pod zemí, často v norách po hlodavcích či hadech, mnohdy v kořenovém systému borovic. Někdy si pro stavbu hnízda zvolí i dutinu stromu. Místo si pečlivě vybírá, mnohdy zkoumá různé možnosti.[12] K hnízdu vede 2 až 60 cm dlouhý přístupový otvor.[2] Budování začíná tím, že královna připevní stopku z rozžvýkané papíroviny na (mnohdy odumřelý) kořen stromu. Poté vystaví první plástev s buňkami a celou stavbu zakryje papírovou stříškou. Samotná královna vybuduje celkem asi 35 až 60 buněk.[12] Po vylíhnutí prvních dělnic začínají tyto s rozšiřování hnízdního prostoru a následně se zvětšováním celého hnízda. Dělnice vyhazují půdu před hnízdo a můžou zde vytvořit hromádku až dva metry dlouhou. Hnízdo sršní mandarínských nemá tak precizní strukturu jako hnízda sršní žlutavých nebo sršní obecných. Spodek hnízda je vždy více otevřený než u zmiňovaných příbuzných. Plásty jsou mezi sebou spojeny jedním hlavním a 2 až 50 pomocnými sloupky. Počet pláství je nejméně 4 a nejvýše 7. Plástve mají kónický tvar s tím, že prostřední buňky jsou položeny nejvýše. Každý plást obsahuje několik desítek až mnoho stovek buněk (největší měl 1192 buněk). Velikost buněk se liší. Nejmenší jsou buňky, které postaví královna jako první. Ty měří v průměru 9,1 až 12 mm a jsou 26,7 až 35 mm hluboké. Z toho vyplývá, že první dělnice, jež se z nich vylíhnou, jsou zároveň nejmenšími dospělci. Buňky, které následně staví dělnice pro larvy a kukly dalších dělnic, měří 11,2 až 14,2 mm v průměru a jsou 31,6 až 36,6 mm hluboké. Buňky samců měří v průměru 14 až 15,3 mm a jsou hluboké 39,3 až 40,3 mm. Buňky plodných samiček a tedy potenciálních královen měří 14 až 15,5 mm v průměru a dosahují hloubky 39,2 až 43,8 mm. Hnízdo obsahuje v průměru kolem 2800 buněk (rozptyl 1326 až 4661) z toho přibližně 80 % je alespoň jednou využito. Většina buněk je využita 2 až 3 krát.[2]

Cyklus hnízda[editovat | editovat zdroj]

Počet dělnic, které vychová pouze královna, bývá asi 40. Jejich vývoj trvá mírně přes měsíc. Po vylíhnutí se nejprve živí trofalaxí (jsou krmeny královnou či larvami) a samovolně zpevňují svá těla. Po asi třech dnech vylétají z hnízda a zapojují se do jeho chodu. Aktivita těchto dělnic startuje obvykle začátkem července. Zároveň s tím královna začne omezovat své aktivity mimo hnízdo a nakonec ho přestane úplně opouštět (cca polovina července). Věnuje se pouze kladení vajíček a obživu jí zcela zajišťují dělnice a larvy. Přibližně v polovině září přestává královna klást vajíčka, z nichž se líhnou dělnice, a klade už pouze vajíčka samců a samic. Královna přežívá zhruba do konce října, kdy je buď usmrcena dělnicemi nebo zemře přirozenou smrtí. Hnízdo se poté ocitne v mírném chaosu, dělnice mezi sebou někdy bojují, ale stále většinou krmí zbývající nové královny a samce. Někdy se situace v hnízdě dočasně uklidní. Poslední zbylé larvy tou dobou chřadnou a umírají, neboť jsou do značné míry vysávány trofalaxí. Zbylé dělnice umírají většinou v listopadu, nebo nejpozději začátkem zimy.[2][12]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování probíhá v říjnu nebo v listopadu, nejčastěji za pěkných dní. Samci, kteří odlétají z hnízda dříve než samice, formují roje a čekají, až samice opustí hnízdo. Ke kopulaci dochází obvykle u vstupu do hnízda nebo nedaleko od něj. Samci nalétávají na letící či po zemi se pohybující samice a na zemi spolu kopulují. Akt trvá 8 až 45 sekund, což je v porovnání s jinými sršněmi krátká doba. Samci se snaží kopulovat postupně s více samicemi. Některé samice se naopak samců zbavují tím, že je setřesou, a nejsou oplodněny. Procento neoplodněných samic je poměrně velké (cca 2/3). Všechny samice se následně vydají hledat místo k přezimování, což je nejčastěji komůrka (dutina) v zemi.[2][3][12]

Sršeň mandarínská za letu

Komunikace[editovat | editovat zdroj]

Pro orientaci za letu využívá sršeň mandarínská zrak. Pachová stopa a feromony jí slouží například při označování hnízd své kořisti a k přípravě hromadného útoku.[3] Larvy využívají zvukovou komunikaci. Škrábou svými kusadly o stěny buňky a vynucují si tím nakrmení. Dospělci rovněž cvakají kusadly, zřejmě tím ukazují odhodlání bránit se případnému útoku.[3] Zvláštním druhem komunikace je tzv. královský dvůr, kdy dělnice obklíčí královnu a vytvoří jakýsi hrozen hlavami směřujíc směrem k tělu královny. Lížou a koušou jí, čímž dostávají do těla feromony, které zřejmě potlačují vývoj jejich pohlavních orgánů. Toto chování dělnic je častější a přechází až v mírnou agresi s tím, jak se hnízdo postupně vyvíjí a počet jeho členů roste. Předpokládá se, že za lysá těla královen může právě jejich okusování dělnicemi.[12][21]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Dospělí jedinci se živí nektarem, šťávou z ovoce a mízou a zároveň jsou aktivními predátory lovícími pro své larvy různé druhy bezobratlých. Loví nejčastěji ve vzdálenosti 1 až 2 kilometry od hnízda, ve výjimečných případech až 8 kilometrů.[2] Kořist zabíjí ve většině případů svými kusadly, žihadlo používají spíše výjimečně. Sršně mandarínské se řadí mezi semispecialisty, což znamená, že sice loví široké spektrum kořisti, ale přeci jen se zaměřují na určitý typ. V jejich případě jde o hmyz řádu Coleoptera tedy o brouky. Dále loví různé housenky (především rodu Manduca), kudlanky a další pomalejší zástupce hmyzu. Mezi oblíbenou kořist této sršně patří i příbuzné druhy z řádu blanokřídlí, především vosy, včely a jiné druhy sršní. Své příbuzné buď napadají jednotlivě nebo na ně pořádají hromadné útoky a to téměř výhradně koncem léta a začátkem podzimu, kdy si rozrostlé hnízdo právě produkující pohlavní jedince žádá masivní přísun proteinů. Zaměřují se při tom na úly včel medonosných a východních, a dále na hnízda sršní žlutavých, sršní Vespa analis a vos Vespula flaviceps. Nicméně ani další sympatrické druhy sršní a vos před nimi nejsou v bezpečí (např. sršeň obecná). Někdy napadnou i jiné hnízdo svého vlastního druhu.

Konzumace kořisti vypadá tak, že z ní odstraní hlavu, křídla, zadeček a nohy a z hrudníku vytvoří proteinovou kuličku, kterou podávají larvám. Larvy recipročně produkují tekutinu bohatou na cukry a aminokyseliny (někdy nazvanou sršní nektar), kterou se pak živí dělnice, královna i noví samečci a samičky. Tomuto způsobu obživy se říká trofalaxe.[3][12][21]

Hromadné útoky na včely[editovat | editovat zdroj]

Vyhledávanou kořistí sršní mandarínských jsou včely, na něž mnohdy páchají masové nálety. Útoky na včely se odehrávají vždy v období mezi prostředkem srpna a koncem října.[2] Sršně mají své zvědy, kteří včely vyhledávají a vniknou do jejich hnízda. V případě evropských včel (které produkují daleko více medu než japonské včely a jsou v Japonsku chovány stále častěji) průzkumný sršeň přežije první kontakt, neboť žihadla včel nedokáží proniknout jeho chitinem a včely si dosud nedokázaly najít žádnou účinnou strategii boje proti sršním. Odletí z úlu a poté se vrátí s posilou (řádově desítky jedinců), jejíž útok je pro včelstvo fatální. I poměrně malý počet útočníků (pod 50 jedinců) dokáže během několika hodin zcela zlikvidovat desetitisícovou včelí kolonii. Zabijí sice každou včelu, která jim přijde do cesty, ale jejich těla odhazují stranou. Cílem jejich útoku jsou totiž plástve. Kdyby sršně včely nevyhubily, ty by jim nedovolily dostat se k plástvím. V plástvích se nachází nevylíhlé larvy, které mají mnohem větší výživovou hodnotu než dospělé včely. Jejich šťavnatá těla se stávají potravou pro larvy sršní. Podobně postupují i vůči vosám a jiným sršním, akorát s tím rozdílem, že vybíjecí fáze trvá déle a některá společenstva sršní jsou schopna se hromadnému útoku ubránit.[12]

Japonské včely (Apis cerana japonica) si vyvinuly vlastní obrannou strategii. Při kontaktu se sršním průzkumníkem v hnízdě vypustí specifický feromon, na základě čehož se kolem sršně vytvoří velké klubko včel, které uvnitř zvýší teplotu (46 °C), množství oxidu uhličitého (cca 4 %) a vlhkost (nad 90 %) na takovou úroveň, že sršeň zahyne. Včely totiž tolerují vyšší teplotu (50 °C oproti 46 °C, která je pro sršeň již kritická) a také vyšší množství CO2 než sršeň, a přežijí. A tak se sršní zvěd domů nevrátí a včelí společenství přežije.[22] Pokud se včelám nepodaří průzkumnici zachytit a usmrtit, používají jako náhradní obrannou variantu překrytí jejího značkovacího pachu rozmazáváním různých aromatických rostlinných materiálů u vstupu do úlu.[23][24]

Dva jedinci okusující kůru stromů

Predace[editovat | editovat zdroj]

Sršeň mandarínská má jen minimum přirozených nepřátel. Potvrzenými predátory sršní mandarínských jsou jiné sršně mandarínské a pak také včelojed lesní.[3][12] Výjimečně se stane, že padne za oběť obřímu vosíku druhu Polistes gigas.

Užitečnost druhu[editovat | editovat zdroj]

Z pohledu člověka se jedná o velice škodlivý druh, neboť způsobuje obrovské škody na včelstvech. I přesto, že je ve velkém množství huben, je v Japonsku velmi hojný.

Sršní nektar[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sršní nektar.

Sršně jsou specifické tím, že dělnice nedokáží zpracovávat tuhou stravu. Umějí to však jedinci ve stadiu larvy. Dochází tak k tomu, že dělnice uloví brouky, pavouky, včely nebo jiný hmyz, poté s kořistí nakrmí larvy, ty ji natráví a vyprodukují z ní tzv. sršní nektar, kterým se dělnice živí. Této tekutině vděčí sršní dělnice za svoji mimořádnou vytrvalost, protože obsahuje specifickou kombinaci aminokyselin.

Bylo zjištěno, že sršní nektar působí pozitivně i na člověka a zlepšuje efektivitu tukového metabolizmu. Někteří vytrvalostní sportovci tak používají látky napodobující sršní nektar ke zvýšení výkonu a zlepšení regenerace.[25]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOSMEIER, Dieter. Vespa mandarinia Smith, 1852. www.vespa-crabro.de [online]. [cit. 2018-10-21]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k MATSUURA, Makoto; SAKAGAMI, Shôichi. A Bionomic Sketch of the Giant Hornet, Vespa mandarinia, a Serious Pest for Japanese Apiculture (With 12 Text-figures and 5 Tables). 北海道大學理學部紀要 = JOURNAL OF THE FACULTY OF SCIENCE HOKKAIDO UNIVERSITY Series VI. ZOOLOGY. 1973-10, roč. 19, čís. 1. Dostupné online [cit. 2018-10-21]. ISSN 0368-2188. 
  3. a b c d e f g h i j BART, Zach, a kol. Vespa mandarinia. Animal Diversity Web [online]. 2013 [cit. 2018-10-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. JEMELKA, Petr. Smrtonosní sršni terorizují čínská města. A bude hůř. Aktuálně.cz. 2013-10-04. Dostupné online [cit. 2018-10-21]. (česky) 
  5. YANAGAWA, Youichi; MORITA, Kentaro; SUGIURA, Takao. Cutaneous hemorrhage or necrosis findings afterVespa mandarinia(wasp) stings may predict the occurrence of multiple organ injury: A case report and review of literature. Clinical Toxicology. 2007-01, roč. 45, čís. 7, s. 803–807. Dostupné online [cit. 2018-10-21]. ISSN 1556-3650. DOI:10.1080/15563650701664871. (anglicky) 
  6. a b PERRARD, Adrien; PICKETT, Kurt; VILLEMANT, Claire. Phylogeny of hornets: a total evidence approach (Hymenoptera, Vespidae, Vespinae, Vespa). Journal of Hymenoptera Research. 2013-04-24, roč. 32, s. 1–15. Dostupné online [cit. 2018-08-25]. ISSN 1314-2607. DOI:10.3897/jhr.32.4685. (anglicky) 
  7. ARCHER, Michael E. A phylogenetic study of the species of the genus Vespa (Hymenoptera: Vespinae). Insect Systematics & Evolution. 1993-01-01, roč. 24, čís. 4, s. 469–478. Dostupné online [cit. 2018-10-28]. ISSN 1876-312X. DOI:10.1163/187631293X00226. (anglicky) 
  8. a b KOŘÍNEK, Milan. druh sršeň mandarínská Vespa mandarinia Smith, 1852. BioLib: Biological library [online]. [cit. 2018-10-28]. Dostupné online. (česky) 
  9. Vespa velutina (Asian Hornet). www.cabi.org [online]. [cit. 2018-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. KOŘÍNEK, Milan. druh sršeň asijská Vespa velutina Lepeletier, 1836. BioLib: Biological Library [online]. [cit. 2018-10-29]. Dostupné online. (česky) 
  11. HONSŮ, Miroslav. Čeká nás invaze zabijáckých sršní mandarínských? Až k nám dorazí, určitě je nepřehlédnete. Zoom magazin. 2018-10-18. Dostupné online [cit. 2018-10-29]. (česky) 
  12. a b c d e f g h i j k MATSUURA, M.; YAMANE, S. Biology of the Vespine Wasps. Berlin, Heidelberg, New York etc.: Springer-Verlag, 1990. 
  13. LEE, John X. Q. Vespa mandarinia. www.vespa-bicolor.net [online]. [cit. 2018-10-29]. Dostupné online. 
  14. LEE, John X. Q. Vespa soror. vespa-bicolor.net [online]. [cit. 2018-10-29]. Dostupné online. 
  15. LEE, John X. Q. Polistes gigas. www.vespa-bicolor.net [online]. [cit. 2018-10-29]. Dostupné online. 
  16. a b ARCHER, Michael E. Taxonomy, distribution and nesting biology of the Vespa mandarinia group (Hym., Vespinae) (1995). ENTOMOLOGIST'S MONTHLY MAGAZINE. March 1995, roč. 131, s. 47-53. Dostupné online [cit. 2018-11-03]. (anglicky) 
  17. Smrtící sršni už jsou v Evropě! V Británii objevili první obří hnízdo. tn.nova.cz. 2016-10-06. Dostupné online [cit. 2018-11-18]. (česky) 
  18. Sršeň mandarínská (Vespa mandarinia). DomaciMed. Dostupné online [cit. 2018-11-18]. (česky) 
  19. Nebezpečný hmyz: Zmutované sršně děsí Evropu!. epochaplus.cz [online]. [cit. 2018-11-18]. Dostupné online. (česky) 
  20. Čeká nás invaze zabijáckých sršní mandarínských? Až k nám dorazí, určitě je nepřehlédnete. Zoom magazin. Dostupné online [cit. 2018-11-18]. (česky) 
  21. a b ROSS, Kenneth G.; MATTHEWS, Robert W. (eds.). The Social Biology of Wasps. Ithaca, London: Cornell University Press, 1991. 702 s. Dostupné online. ISBN 0801499062. Kapitola Makoto MATSUURA: Vespa and Provespa, s. 232-262. (anglicky) Google-Books-ID: QeGVqmfs_nIC. 
  22. SUGAHARA, Michio; NISHIMURA, Yasuichiro; SAKAMOTO, Fumio. Differences in Heat Sensitivity between Japanese Honeybees and Hornets Under High Carbon Dioxide and Humidity Conditions Inside Bee Balls. Zoological Science. 2012-01, roč. 29, čís. 1, s. 30–36. Dostupné online [cit. 2018-11-03]. ISSN 0289-0003. DOI:10.2108/zsj.29.30. (anglicky) 
  23. FUJIWARA, Ayumi; SASAKI, Masami; WASHITANI, Izumi. A scientific note on hive entrance smearing in Japanese Apis cerana induced by pre-mass attack scouting by the Asian giant hornet Vespa mandarinia. Apidologie. 2016-02-24, roč. 47, čís. 6, s. 789–791. Dostupné online [cit. 2018-11-03]. ISSN 0044-8435. DOI:10.1007/s13592-016-0432-z. (anglicky) 
  24. FUJIWARA, Ayumi; SASAKI, Masami; WASHITANI, Izumi. First report on the emergency dance of Apis cerana japonica, which induces odorous plant material collection in response to Vespa mandarinia japonica scouting. Entomological Science. 2017-11-05, roč. 21, čís. 1, s. 93–96. Dostupné online [cit. 2018-11-03]. ISSN 1343-8786. DOI:10.1111/ens.12285. (anglicky) 
  25. RIKEN, http://www.riken.jp/en/research/rikenresearch/Impact/8130/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]