Lev perský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxLev perský
alternativní popis obrázku chybí
Samec lva perského (Gírský les)
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď kočkovití (Felidae)
Podčeleď velké kočky (Pantherinae)
Rod Panthera
Druh lev (Panthera leo)
Trinomické jméno
Panthera leo leo
(Meyer, 1826)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lev perský (dříve Panthera leo persica, od roku 2017 Panthera leo leo), též zvaný lev indický či lev asijský je označení pro asijskou populaci lva pustinného. Historické rozšíření tohoto lva se táhlo v pásu území od Turecka na západě až po střední Indii na východě. V současnosti (2018) žije pouze v Indii ve státě Gudžarát a Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) je veden jako ohrožený. Jeho populace od 70. let 20. století pomalu vzrůstá a podle sčítání z roku 2017 dosahuje celkem 650 kusů. Nicméně snaha o reintrodukci na jiná místa Indie se zatím nepodařila.

Ve srovnání s africkými populacemi lva mají lvi perští několik zvláštností. Dosahují v průměru poněkud menšího vzrůstu a hříva samců bývá méně rozsáhlá (především na temeni hlavy). Na břiše mají podélný lalok volně visící kůže, jenž africkým lvům chybí. Z hlediska sociální organizace je hlavním rozdílem to, že jejich smečky nejsou tak početné a málokdy zahrnují i dospělé samce. Ti se ke lvicím připojují většinou jen v době páření nebo občas také při konzumaci větší kořisti.

Nejdůležitější kořistí lvů perských jsou různé druhy kopytníků (především jelenů a divokých turů), přičemž poměrně často zabíjejí i domácí zvířata.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Lev perský byl vědecky popsán v roce 1826 rakouským zoologem Johannem Meyerem pod trinomickým jménem Felis leo persicus čili jako poddruh lva pustinného. V průběhu 19. století pak několik vědců popsalo pod různými názvy lvy z rozličných oblastí Asie. Šlo o Felis leo bengalensis, Felis leo goojratensis, Leo asiaticus a Felis leo indicus. Britský zoolog a taxonom Reginald Innes Pocock tomuto poddruhu v roce 1930 přidělil na dlouhou dobu validní název Panthera leo persica.[2] Ve 20. století zůstávala taxonomie nejistá, obvykle se asijské formy lva přiřazovaly do jednoho samostatného poddruhu. Nicméně český zoolog Vratislav Mazák dělil asijské lvy na dva poddruhy – lvy perské (Panthera leo persica) a lvy indické (Panthera leo goojratensis).[3] Kristin Nowellová a Peter Jackson ve své kompilaci čeledi kočkovitých, vydanou vědeckým institutem IUCN ve Švýcarsku v roce 1996, uznávali jen jeden asijský poddruh.[4] V roce 2017 prošla většina kočkovitých šelem rozsáhlou taxonomickou revizí sepsanou odborníky z SSC Cat Specialist Group (spadá pod IUCN), která přinesla mnohdy velmi razantní změny dosavadního členění. Počet subspecií lva byl zredukován z dosavadních jedenácti na pouhé dvě. Za prvé jde o nominátní poddruh Panthera leo leo, který zahrnuje severoafrické, západoafrické, středoafrické a veškeré asijské lvy. Druhým poddruhem je Panthera leo melanochaita, kam se řadí lvi jihoafričtí a východoafričtí. Hranicí mezi oběma poddruhy je Etiopie, bez přesnějšího vymezení.[5]

Evoluce, historie[editovat | editovat zdroj]

Lev perský je morfologicky i geneticky odlišný od prehistorického jeskynního lva (Panthera spelaea), který obýval Eurasii v pleistocénu.[6] Fosilní zbytky lvů byly nalezeny v západním Bengálsku a fosilní zuby poddruhu nazvaného Panthera leo sinhaleyus byly objeveny na Srí Lance. Má se za to, že tato forma, jež byla rovněž odlišná od moderního lva perského, vyhynula asi před 39 000 lety, ještě před příchodem moderního člověka do oblasti.[7]

Fylogenetická analýza z roku 2006 založená na zkoumání mitochondriální DNA lvů z různých oblastí výskytu ukázala, že subsaharská populace lvů je bazální v poměru ke všem moderním lvům. Tato zjištění podporují teorii o východoafrickém či jihoafrickém původu lva. Zdá se pravděpodobné, že lvi odtud následně migrovali do západní a severní Afriky, poté na Arabský poloostrov, do Turecka, jižní Evropy, jihozápadní a Jižní Asie. Došlo k tomu pravděpodobně v průběhu posledních 20 000 let.[8] Další navazující studie z roku 2008 provedená na 347 vzorcích tato tvrzení poněkud upravila. Podle ní se bazální populace moderního lva objevila v Africe asi před 169 000 až 324 000 lety. Odtud se ve dvou vlnách rozšířila do zbytku areálu. První vlna proběhla asi před 100 000 lety, druhá na přelomu pleistocénu a holocénu, tedy zhruba před 7 000 až 14 000 lety.[9]

Umírající lev - asyrský reliéf z Ninive ze 7. století př. n. l.

Rozšíření a populace[editovat | editovat zdroj]

Ještě do 18. století žil lev perský v rozsáhlé oblasti západní a jižní Asie táhnoucí se od Turecka po střední Indii. Z naprosté většiny tohoto území ale do konce 19. století, především kvůli intenzivnímu lovu, vymizel.[4] Ve 20. století přežíval už jen v Indii, Iráku a Íránu. Z posledně jmenovaných států vymizel do roku 1942.[4] V Indii zbývala začátkem 20. století jen gudžarátská populace, která byla místní šlechtou chráněná jako součást soukromého loveckého teritoria.[10] Jednalo se zpočátku o 20 (zřejmě záměrně podhodnocený odhad) až 100 (reálný odhad) jedinců,[4] nicméně populace pod ochranou pomalu rostla. V 70. letech 20. století šlo o asi 180 kusů, v roce 2010 o 411 a v roce 2015 o 523. V současnosti (2018) žije lev perský ve volné přírodě nadále pouze v Indii ve státě Gudžarát a to v rezervaci Gírský les a jejím okolí. Celková populace dosahuje počtu asi 650 jedinců (2017).[11] Přímo v Gírském lese žilo v roce 2010 asi 3/4 lvů, zbytek osídlil okolí rezervace.[12] Předpokládá se, že kapacita rezervace je okolo 300 kusů, pokud je lvů více, musejí migrovat pryč.[13]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Barva srsti asijských lvů má načervenale hnědý, pískový až šedý odstín. Samci mají méně hustou hřívu než jejich afričtí příbuzní (až na jedince chované v zoo), jejich uši jsou vždy dobře viditelné. Poměrně spolehlivým rozlišovacím znakem od afrických lvů je přítomnost laloku visící kůže na břiše jak u samců tak u samic. Další odlišnosti jsou ve tvaru lebky (například výraznější sagitální hřeben) a stavbě některých jejích kostí, a také v tom, že asijští lvi mají obvykle větší střapec na konci ocasu. Délka lebky u samců dosahuje 330 až 340 mm, u samic je to 292 až 302 mm. Délka těla a ocasu se nejčastěji pohybuje od 267 do 292 cm.[2] Samci dosahují hmotnosti 160–190 kg, samice 110–120 kg. V kohoutku měří 80 až 120 cm. Celkově je perský lev nepatrně menší než průměrní lvi afričtí.[4][14]

Samec lva perského s dobře viditelným lalokem visící kůže

Ekologie, chování[editovat | editovat zdroj]

Samci lvů perských se sdružují do malých volných skupin několika málo jedinců (nejčastěji 2, maximálně 4 najednou). Loví, značkují a hlídají si teritorium a odpočívají spolu. Panuje mezi nimi jasná hierarchie. Samice s mláďaty tvoří ucelenější smečky, počet jejich členů může dosáhnout až 12, ale obvykle je podstatně menší. Nejčastěji jde o dvě samice s mláďaty, výjimečně může být samic až pět. Samci se se samicemi druží převážně jen v období páření, zřídka společně hodují na kořisti nebo cestují.[4][15] Teritorium samců měří od 100 do 150 km2, území samic je výrazně menší a měří asi 30 až 80 km2. Teritorium samic z jedné smečky se samozřejmě překrývá.[4][16] V období sucha a tepla vyhledávají lvi hustou vegetaci a stín ideálně v okolí řek. Populační hustota je odhadována na 1 lva na 7 km2, což je zhruba dvakrát více, než je běžné u tygrů (1 tygr na 11 až 17 km2).[4][16]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Obecně lvi preferují velkou kořist ve váhovém rozsahu 190 až 550 kg, nicméně v Gírském lese se mnohdy musejí spokojit i s menšími zvířaty (jedna z jejich hlavních kořistí jelen axis indický váží v průměru okolo 50 kg). Hovězí dobytek v podobě skotu a vodních buvolů patřil v minulosti mezi hlavní kořist perských lvů v Gírském lese a okolí a i nadále tvoří významnou složku potravy (cca 25 až 30 %).[4][12] Z divoce žijících zvířat loví lvi především různé kopytníky jako je axis (čital), sambar, nilgau, buvol a méně často také divoké prase.[12] Výjimečně napadnou i velblouda či antilopu. Loví většinou v blízkosti vodních zdrojů a snaží se zvíře dostihnout prudkým výpadem z co nejkratší vzdálenosti. Dominantní samci si z kořisti nárokují podstatně větší část než jejich níže postavení partneři.[15]

Páření lvů v Gírském lese

Rozmnožování, život[editovat | editovat zdroj]

Období rozmnožování probíhá obvykle mezi zářím a lednem. Vlastní páření trvá 3 až 6 dní. Během této doby lvi neloví, jen pijí vodu. Březost trvá asi 110 dní. Poté samice vrhne 1 až 5 koťat (průměrně 2,5).[4] Dominantní samci se páří častěji než níže postavení členové samčích smeček.[15] Úmrtnost mláďat dosahuje 33 až 36 %.[4] Průměrná doba mezi jednotlivými vrhy činí u samic 24 měsíců, pokud tedy mláďata nezahynou v důsledku infanticidy či kvůli jiným příčinám. Mladí lvi se stávají nezávislými ve věku přibližně dvou let. Mladí samci následně opouštějí smečku a snaží se ustavit vlastní teritorium. Rozmnožovat se začínají ve 3 až 8 letech věku. Lvi perští se za příznivých podmínek dožívají 16 až 21 let.[4]

Konkurence[editovat | editovat zdroj]

Lvi dominují nad všemi ostatními predátory, kteří žijí v oblasti jejich výskytu (levharti, hyeny, šakalové, různé druhy malých koček). Historickou výjimkou byli tygři. Obě šelmy sdílely habitat v některých částech střední a západní Asie a především v Indii. Obecně se předpokládá, že tygr by mohl být při případném střetu jeden na jednoho potenciálním vítězem (tygr je považován za zuřivější, rychlejší a inteligentnější šelmu)[17], ve prospěch lvů nicméně hovoří sdružování do smeček. Kolovaly sice lidové zkazky, že tygři přispěli k téměř vyhubení lvů v Indii, ale už britský zoolog Reginald Innes Pocock je v první polovině 20. století jednoznačně zavrhl.[2]

Lov na lva s pomocí slona (cca 1810)

Hrozby, konflikty s lidmi[editovat | editovat zdroj]

Lov na lva byl oblíbenou zábavou vládnoucích vrstev již od starověku. Zhruba od poloviny 18. století byl lev loven tak intenzivně, že z naprosté většiny svého historického rozšíření během 200 let vymizel. Důvodem bylo masové rozšíření palných zbraní a povýšení lovu na zábavu nejen pro panovníky a šlechtu, ale i pro kolonialisty a různé zbohatlíky. Existuje například záznam z roku 1857 kdy si jeden britský důstojník sloužící v Indii zaznamenal, že toho roku zastřelil 300 lvů.[4] Lev perský má v současnosti jen jednu subpopulaci, tudíž je velmi zranitelný k vyhynutí z hlediska neočekávaných událostí, jako může být například epizootie nebo rozsáhlý lesní požár. Dalším problémem je pytláctví, především v poslední době, kdy se některé organizované gangy začínají přeorientovávat z tygrů na lvy. Bylo zaznamenáno i několik utonutí poté, co lvi spadli do studny.[18] Další hrozbou je automobilová a železniční doprava, která ročně způsobí smrt několika jedinců.[13] V září a říjnu 2018 bylo v Gírském lese a jeho blízkosti nalezeno 23 mrtvých lvů. Nejméně 5 z nich zahynulo v důsledku nákazy psinkou (Canine distemper virus).[19] Dalších více než 20 jedinců je virem nakaženo a je možné, že část z nich rovněž uhyne.[20] Podobná epidemie (příbuzného viru) zdecimovala v roce 1994 serengetskou populaci lva.[21]

Existenci stabilní lví populace ohrožovaly i pastevecké komunity žijící v Gírském lese. Jejich dobytek vytlačoval divoké kopytníky tím, že jim spásal trávu a listí. Lvi museli mnohem častěji lovit dobytek, a tím se dostávali do konfliktu s lidmi. Po přesídlení pastevců a části dobytka se situace výrazně zlepšila. Populace divokých kopytníků vzrostla mezi lety 1970 až 2010 zhruba desetkrát (z cca 6 400 na 64 850) a populace lvů se mezi roky 1974 a 2010 zvýšila ze 180 na 411 zvířat.[12] V důsledku vysoké hustoty zalidnění v Indii se lvi někdy dostávají do těsného kontaktu s lidmi, což může skončit tragicky.[22] Například mezi lety 1988 a 1990 došlo k 81 útokům lvů a výsledkem bylo 16 mrtvých lidí.[4]

Zajímavé je, že genetická variabilita lvů perských navzdory malé populaci není tak nízká, jak se dříve předpokládalo.[23][24][25]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Lev perský požívá v Indii plnou právní ochranu. Došlo dokonce ke snahám o jeho reintrodukci do jiných částí země, ale žádná trvalá populace se jinde zatím neuchytila.[18]

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

V Evropě je v rámci zoo chováno přibližně 150 jedinců ve čtyřech desítkách zoo. Chov je koordinován pomocí Evropského záchovného programu.[26]

V Česku chová lva perského pod označením lev indický Zoo Praha a Zoo Ostrava.[27]

Samci lvů perských chovaní v zajetí mívají výraznější hřívu než ti z volné přírody.

V minulosti je také chovala Zoo Dvůr Králové.

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

V závěru roku 2015 se podařilo získat po dlouhých diplomatických jednáních lvy indické přímo z Indie, což je pro evropský chov velmi cenné. Evropská populace totiž byla tímto obohacena po dvou desítkách let.[28] Dvě samice (Ginni, Suchi) a samec (Jamvan) byli získáni z indického státu Gudžarát, konkrétně ze Zoo Sakkarbaug, která v době příchodu trojice lvů do Prahy chovala 56 příslušníků tohoto poddruhu, nejvíce na světě.[29]

Jelikož se zatím v Ostravě ani Praze nepodařilo odchovat mláďata, došlo v listopadu 2017 k dočasnému přesunu ostravského samce Sohana do Zoo Praha.[26][30] V zimních měsících probíhalo páření s oběma pražskými samicemi.[31]

Aktuálně jsou tak na jaře 2018 chováni dva samci a dvě samice:[32]

  • Jamvan (narozen 5. dubna 2012 v Rampaza Genepool Centre, Indie)
  • Sohan (narozen 2003)[26]
  • Ginni (narozena 20. května 2012 v Zoo Sakkarbaug, Indie)
  • Suchi (narozena 3. května 2010 v Zoo Sakkarbaug, Indie)[33]

Zvířata obývají velký pavilon šelem a plazů v dolní části zoo.[34]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b c POCOCK, Reginald Innes. Fauna of British India. Mammalia, Volume 1: Primates and Carnivores. 2. vyd. Londýn: Taylor and Francis, Ltd., 1939. Dostupné online. S. 197-222. 
  3. MAZÁK, Vratislav. Zvířata celého světa - 7: Velké kočky a gepardi. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980. S. 105-106. 
  4. a b c d e f g h i j k l m n NOWELL, Kristin; JACKSON, Peter. Wild Cats: Status Survey and Conservation Action Plan. Gland, Švýcarsko: IUCN/SSC Cat Specialist Group, 1996. 406 s. Dostupné online. ISBN 9782831700458. Kapitola Asiatic lion, s. 37-41. (anglicky) 
  5. KITCHENER, A. C., a kol. A revised taxonomy of the Felidae. The final report of the Cat Classification Task Force of the IUCN/ SSC Cat Specialist Group. Cat News Special Issue 11 [online]. IUCN/SSC Cat Specialist Group, Winter 2017 [cit. 2017-12-25]. Dostupné online. 
  6. BARNETT, Ross; MENDOZA, Marie Zepeda; SOARES, André Rodrigues. Mitogenomics of the Extinct Cave Lion, Panthera spelaea (Goldfuss, 1810), Resolve its Position within the Panthera Cats. Open Quaternary. 2016-06-23, roč. 2, čís. 0. Dostupné online [cit. 2018-04-30]. ISSN 2055-298X. DOI:10.5334/oq.24. 
  7. SUMANARATHNA, Aravinda; KATUPOTHA, Jinadasa; ABYEWARDHANA, Kamal. EXTINCTION OF QUATERNARY MAMMALIAN HABITATS OF MEGAFAUNA IN SABARAGAMU BASIN, SRI LANKA. Jornal of Eco Astronomy. 2017-02-01, roč. 01, s. 16–31. Dostupné online [cit. 2018-04-30]. 
  8. BARNETT, Ross; YAMAGUCHI, Nobuyuki; BARNES, Ian. The origin, current diversity and future conservation of the modern lion (Panthera leo). Proceedings of the Royal Society of London B: Biological Sciences. 2006-09-07, roč. 273, čís. 1598, s. 2119–2125. PMID: 16901830. Dostupné online [cit. 2018-05-06]. ISSN 0962-8452. DOI:10.1098/rspb.2006.3555. PMID 16901830. (anglicky) 
  9. ANTUNES, Agostinho; TROYER, Jennifer L.; ROELKE, Melody E. The Evolutionary Dynamics of the Lion Panthera leo Revealed by Host and Viral Population Genomics. PLOS Genetics. 2008-11-07, roč. 4, čís. 11, s. e1000251. Dostupné online [cit. 2018-05-06]. ISSN 1553-7404. DOI:10.1371/journal.pgen.1000251. PMID 18989457. (anglicky) 
  10. KINNEAR, N. B. The Past and Present Distribution of the Lions in the South Eastern Asia. Journal of the Bombay Natural History Society. 1920, s. 33-39. Dostupné online. 
  11. KAUSHIK, Himanshu. Lion population roars to 650 in Gujarat forests. The Times of India. 2017-08-04. Dostupné online [cit. 2018-04-25]. 
  12. a b c d SINGH, H.S.; GIBSON, Luke. A conservation success story in the otherwise dire megafauna extinction crisis: The Asiatic lion ( Panthera leo persica ) of Gir forest. Biological Conservation. 2011-05, roč. 144, čís. 5, s. 1753–1757. Dostupné online [cit. 2018-11-11]. ISSN 0006-3207. DOI:10.1016/j.biocon.2011.02.009. 
  13. a b 14 Asiatic lions die in Gir: Facts about Gir lions and protection measures taken by govt. India Today [online]. 2018-09-27 [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. National Studbook. Asiatic Lion (Panthera leo persica) [online]. New Delhi: Wildlife Institue of India, Dehradun, Central Zoo Authority, May 2014 [cit. 2018-07-30]. Dostupné online. 
  15. a b c CHAKRABARTI, Stotra; JHALA, Yadvendradev V. Selfish partners: resource partitioning in male coalitions of Asiatic lions. Behavioral Ecology. 2017-09-25, roč. 28, čís. 6, s. 1532–1539. Dostupné online [cit. 2018-11-07]. ISSN 1045-2249. DOI:10.1093/beheco/arx118. PMID 29622932. (anglicky) 
  16. a b JHALA, Yadvendradev V.; MUKHERJEE, Shomen; SHAH, Nita. Home range and habitat preference of female lions (Panthera leo persica) in Gir forests, India. Biodiversity and Conservation. 2009-06-05, roč. 18, čís. 13, s. 3383–3394. Dostupné online [cit. 2018-11-13]. ISSN 0960-3115. DOI:10.1007/s10531-009-9648-9. (anglicky) 
  17. When a Lion Fights a Tiger. The Milwaukee Journal - Google News Archive Search [online]. 1951-02-28 [cit. 2018-11-13]. Dostupné online. 
  18. a b BREITENMOSER, U., a kol. Panthera leo ssp. persica (Asiatic Lion, Indian Lion). oldredlist.iucnredlist.org [online]. IUCN, 2008 [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. 
  19. Asiatic lions in Gujarat’s Gir forest dying of Canine Distemper Virus: ICMR. hundustantimes. 2018-10-05. Dostupné online [cit. 2018-11-11]. (anglicky) 
  20. SIDDIQUI, Zeba. More Asiatic lions in India test positive for virus after 23 deaths. Reuters. 2018-10-10. Dostupné online [cit. 2018-11-11]. (anglicky) 
  21. ROELKE-PARKER, Melody E.; MUNSON, Linda; PACKER, Craig. A canine distemper virus epidemic in Serengeti lions (Panthera leo). Nature. 1996-02, roč. 379, čís. 6564, s. 441–445. Dostupné online [cit. 2018-11-11]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/379441a0. (anglicky) 
  22. Last Lions of India [online]. BBC, 2009 [cit. 2018-11-13]. Dostupné online. 
  23. SHANKARANARAYANAN, Pattabhiraman; BANERJEE, Moinak; KACKER, Raj Kumar. Genetic variation in Asiatic lions and Indian tigers. Electrophoresis. 1997, roč. 18, čís. 9, s. 1693–1700. Dostupné online [cit. 2018-11-11]. ISSN 0173-0835. DOI:10.1002/elps.1150180938. (anglicky) 
  24. ATKINSON, Kirsty E.; KITCHENER, Andrew C.; TOBE, Shanan S. An assessment of the genetic diversity of the founders of the European captive population of Asian lion (Panthera leo leo), using microsatellite markers and studbook analysis. Mammalian Biology. 2018-01, roč. 88, s. 138–143. Dostupné online [cit. 2018-11-11]. ISSN 1616-5047. DOI:10.1016/j.mambio.2017.10.001. 
  25. SINGH, A.; SHAILAJA, K.; GAUR, A. Development and characterization of novel microsatellite markers in the Asiatic lion (Panthera leo persica). Molecular Ecology Notes. 2002-12, roč. 2, čís. 4, s. 542–543. Dostupné online [cit. 2018-11-11]. ISSN 1471-8278. DOI:10.1046/j.1471-8286.2002.00306.x. (anglicky) 
  26. a b c WEB-EVOLUTION.CZ. Samec lva indického na čas odcestoval z Ostravy do Zoo Praha - Novinky - Novinky - O zoo - Zoo Ostrava. www.zoo-ostrava.cz [online]. [cit. 2018-06-19]. Dostupné online. (česky) 
  27. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-06-19]. Dostupné online. 
  28. Jamvan, Ginni a Suchi – lvi indičtí. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-06-19]. (česky) 
  29. Vzácní lvi z Indie pouze v Zoo Praha. Zoo Praha. Dostupné online [cit. 2018-06-19]. (česky) 
  30. POREBSKÁ, Hana. Samec lva indického dorazil do Zoo Praha. Pražský deník. 2017-11-17. Dostupné online [cit. 2018-06-19]. (česky) 
  31. V pražské zoo probíhají lví námluvy, osvědčil se až druhý samec. iDNES.cz [online]. 2018-02-22 [cit. 2018-06-19]. Dostupné online. 
  32. Přehled vzácně chovaných druhů, Zoo Praha 2018
  33. Nádherné lvy indické představila Zoo Praha. A těší se na lvíčata. iDNES.cz [online]. 2015-12-17 [cit. 2018-06-19]. Dostupné online. 
  34. Lev indický - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-06-19]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]