Antilopka pižmová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxAntilopka pižmová
alternativní popis obrázku chybí
Antilopka pižmová
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
(jako Nesotragus moschatus)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Řád sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď turovití (Bovidae)
Rod antilopka (Nesotragus)
Binomické jméno
Nesotragus moschatus
von Düben, 1846
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antilopka pižmová, přezdívaná též suni (Nesotragus moschatus), je druh antilopky z čeledi turovití zařazená na základě genetické analýzy z roku 2014 do rodu Nesotragus, předchozí systematika, kterou uznává Integrated Taxonomic Information System, ji řadí do rodu Neotragus, který však dle nových analýz zahrnuje pouze druh antilopka trpasličí (Neotragus pygmaeus). Rozpoznáváno je někdy až pět poddruhů. Druh obývá východní a jihovýchodní Afriku, rozšířil se do států Keňa, Malawi, Mosambik, Jihoafrická republika, Tanzanie a Zimbabwe, kde obývá především husté lesy.

Antilopka pižmová je zbarvena variabilně, barva je však vždy jednotná. Směrem ke spodní straně těla bledne a spodek těla je pak již plně bílý. Tento druh patří mezi nejmenší druhy antilop. Na výšku měří 33 až 35 cm a na délku asi 57 až 62 cm. Samci jsou vybaveni krátkými černými rohy a vyvinuly se u nich také obrovské preorbitální žlázy v koutku oka, kterými je vylučováno pižmo sloužící k vymezení teritoria. I samice mají tyto žlázy, jsou však menší.

Druh je plachý, aktivní hlavně během nočních hodin. Živí se převážně spadanými listy rostlin. Žije převážně samotářsky a vykazuje teritorialitu, své malé území si samci i samice hájí před jedinci stejného pohlaví, území samců a samic se však mohou překrývat. Rozmnožování může probíat celoročně, samici se rodí obyčejně jedno mládě, jež schovává ve vysoké trávě. Jeho vývoj je rychlý a za tři dny již konzumuje pevnou stravu. Pohlavní dospělosti je dosaženo za 6 až 18 měsíců.

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako málo dotčený taxon, i tak však hrozby existují: nebezpečí představuje ztráta přirozeného prostředí a také lov jak ze strany zdivočelých psů, tak ze strany lidí.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Druh popsal Magnus Vilhelm von Düben roku 1846.[2] Její původní umístění byl rod Nesotragus,[3] tradiční systematika, kterou uznává Integrated Taxonomic Information System, řadí antilopku pižmovou do čeledi turovití (Bovidae) a v ní do rodu Neotragus společně s antilopkou zakrslou (Neotragus batesi) a antilopkou trpasličí (Neotragus pygmaeus).[2][4] Tyto antilopky poté s dalšími rody tvořily polyfyletický tribus Neotragini. Pozdější genetické analýzy v tomto tribu zachovaly pouze rod Neotragus.[5]

Genetická analýza vydaná v roce 2014 určila, že antilopka trpasličí není s antilopkou pižmovou a zakrslou tolik příbuzná; tyto dva druhy tedy přesunula do obnoveného rodu Nesotragus,[5] ve kterém antilopka pižmová představuje typový taxon;[6] antilopka trpasličí byla ponechána v rodu Neotragus. Do rodu Nesotragus řadí antilopku pižmovou i Mezinárodní svaz ochrany přírody a zároveň uvádí původní název Neotragus moschatus jako vědecké synonymum.[7] U tohoto druhu je hodnoceno někdy až pět poddruhů, které se rozšířily následovně:[3][8]

  • N. m. moschatus; Zanzibar
  • N. m. akeleyi; Keňa
  • N. m. kirchenpaueri; Keňa, Tanzanie, korálový ostrov Mafia (patřící státu Tanzanie)
  • N. m. livingstonianus; severně od Zimbabwe
  • N. m. zuluensis (uvádí například Kingdon); Jihoafrická republika (KwaZulu-Natal) a jih a jihovýchod blízkých států Zimbabwe a Tanzanie.

Integrated Taxonomic Information System rozlišil u antilopky pižmové subspecie čtyři, poddruh akeleyi neuvádí,[2] v jiných zdrojích (Castelló) je antilopka trpasličí považována za monotypický taxon (nevytvářející poddruhy) a její subspecie livingstonianus a kirchenpaueri jsou zde osamostatněny na samostatné druhy.[9] Genetická výbava antilopky pižmové se může v různých lokalitách lišit. Byl zaznamenán karyotyp 2n = 56 chromozomů, ale také například 52 chromozomů.[3] Podle studie z roku 2014 vychází jako nejbližší příbuzná rodu Nesotragus impala (Aepyceros melampus).[5]

Antilopka pižmová se nazývá také suni, název pochází z její domoviny, jihovýchodní Afriky.[10]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření antilopky pižmové (červeně)[4]
Rozšíření antilopky pižmové (červeně)

Antilopka pižmová je zvířetem afrotropické oblasti, africký endemit. Vyskytuje se ve východní a jihovýchodní Africe na rozloze odhadované na 10 778 km2, hlavně východně od Velké příkopové propadliny. Suni byl zaznamenán v těchto státech: Keňa, Malawi, Mosambik, Jihoafrická republika, Tanzanie a Zimbabwe. V Keňi obývá hlavně jihovýchodní část státu, nejseverněji zde lze antilopku zaznamenat například v pohoří Aberdare (asi sto kilometrů severně od města Nairobi) či masivu Mount Kenya, v Tanzanii obývá východ, objevit ji lze například v částech Ngorongoro, Mbulu a dalších oblastech, a areál se táhne přes zbylé zmíněné státy až po Jihoafrickou republiku. Jedna z devíti jihoafrických provincíí KwaZulu-Natal pak představuje nejjižnější místo výskytu, konkrétně zdejší Jezero svaté Lucie. Druh se vyskytuje rovněž na některých ostrovech, jako je Zanzibar, který obývá jeden z možných poddruhů N. m. moschatus. Za možnou oblast výskytu je považováno Svazijsko, v Zambii nebyl suni objeven.[3][7][11][8] Pokud u suniho nejsou hodnoceny poddruhy, obývá pouze Keňu, Malawi, Mosambik a Tanzanii.[9]

Antilopka pižmová je lesním druhem, preferuje především husté lesy s vyvinutým stromovým baldachýnem. Často ji lze najít v lesích pobřežních či podhorských, obývat může i ty suché nebo sekundární (les vzniklý obnovou po požáru, těžbě, polomu či jiném velkém narušení); v některých oblastech prosperuje i v lidmi narušených lesních stanovištích.[3][4][7][11] Husté lesy jsou pro suniho důležité jak z hlediska získávání potravy, tak z hlediska dobrého úkrytu.[8] Maximální nadmořská výška činí 2 700 m n. m.[7]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Antilopka pižmová patří mezi nejmenší druhy antilop vůbec.[12] Dosahuje velikosti mezi 57 až 62 cm na délku, Jonathan Kingdon ve své publikaci uvádí rozmezí délek větší, délku 65,9–72,7 pro samce a 66,3 až 71,6 cm pro samici. Ocas měří asi 8 až 13 cm (průměrně 9,7 cm u samců a 9,6 mm u samic), na výšku pak antilopka měří 33 až 35 cm. Hmotnost tohoto druhu je odhadována asi na 4,5 kg.[3][9] Tělo je štíhlé, kompaktní, zadek je položen vysoko. Tělo nesou dlouhé štíhlé nohy. Krk je krátký, vyrůstá z něj široká špičatá hlava nesoucí pár uší zaobleného tvaru. U samců se vyvinuly krátké (ale špičaté) černě zbarvené rohy, samice je nemají. Délka samčích rohů, které pokrývají prstencovité rýhy, činí 6,5 až 13,3 cm, větší se vyvíjejí u antilopek žijících jižněji. Obě pohlaví mají velké preorbitální žlázy (žlázy v koutku oka), u samců se vyvinuly zvlášť obrovské.[3][4][9] Pro uložení takto velkých žláz se slzní kost a horní čelist posunuly směrem dolů.[3] Těmito žlázami je vylučováno pižmo, které antilopce vyneslo její jméno.[11] Identifikováno v něm bylo 83 chemických sloučenin včetně nejjednodušší aromatické karboxylové kyseliny kyseliny benzoové (C7H6O2), dále alkany, alkeny a další látky.[13] U suniho se vyvinuly rovněž neúměrně velké zuby.[3]

Zbarvení tohoto druhu může je variabilní,[4] pohybuje se od šedé po kaštanovou,[11] barva je ale jednotná.[3] Směrem ke spodní straně těla barva bledne, ventrální strana těla je potom plně bílá[11] či našedlá. Kopyta jsou černá a uši mají zbarvení růžové.[3]

Suniho lze zaměnit s jinými druhy. Častá je záměna s chocholatkou modrou (Philantomba monticola), jejíž areál výskytu se částečně prolíná (Keňa, Tanzanie, Mosambik) s areálem výskytu antilopky pižmové, zároveň jsou si vzájemně podobné velikostí a někdy i zbarvením. Hlavní vodítko, jak je rozlišit, představují pohyby ocasem; chocholatka modrá s ním třese na rozdíl od suniho vertikálně. Dalšími podobnými druhy jsou příbuzná antilopka zakrslá a rovněž antilopka trpasličí.[4][3]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Detailní záběr zepředu na samce antilopky pižmové, který stojí na větvičkách. Vedle něj je zleva další exemplář antilopky, u kterého však není zabrána hlava.
Samec focený na Zanzibaru

Hlavní doba aktivity antilopky pižmové připadá na večer a noc (hlavně mezi desátou hodinou večerní až čtvrtou hodinou ranní[3]),[11] ve dne potom spí v úkrytech,[9] které obyčejně využívá opakovaně. Suni nicméně může být aktivní i během dne.[4] Hrozbu pro tento druh může představovat jakýkoli predátor už o jeho velikosti.[9] Nebezpečí jim hrozí jak ze strany orlů korunkatých (Stephanoaetus coronatus) a ostatních dravců, tak ze strany velkých šelem, jakými jsou levharti skvrnití (Panthera pardus) či některé druhy hadů. Tato zvířata jsou velmi plachá a může je vyrušit i vřeštění opic. V takovém případě obyčejně znehybní, před tím se ještě ozvou varovným signálem.[3]

Tento druh žije většinou samotářsky[14] (v KwaZulu-Natal většina antilopek), ale může také tvořit páry či menší skupiny.[3] Tento druh vykazuje teritorialitu[14] a samci o svá teritoria s jinými samci bojují, k agresivnímu chování se mohou uchýlit i samice vůči jiným samicím.[3] Území jsou malá, o rozloze 0,5 až 1,1 ha2 u samců, samice je mají větší, o rozloze 0,9-4,6 ha2.[8] Území samců a samic se překrývají.[4] Jejich hranice si suniové označují pravidelně doplňovanými hromádkami výkalů a moči,[3] k označení území slouží také vylučované pižmo.[4] K tomuto způsobu vymezení teritoria se uchylují především samci a pižmo vylučují hlavně na vertikálně umístěné rostliny/větve o výšce asi 75 mm. Obyčejně před tím rostlinu ještě očichají. Pižmo je nanášeno třením hlavou s preorbitálními žlázami nahoru a dolů. Tento proces trvá asi 2,2 s. Poté si samci žlázy olížou, olízat mohou rovněž i rostlinu, která byla označkována. Pižmo časem na rostlině zkrystalizuje a vytvoří tmavě zbarvenou látku. Samci pižmo doplňují zhruba jednou za čtyři dny.[12] Z tohoto důvodu mají antilopky pižmové také malá teritoria, protože větší by svým množstvím pižma nebyly schopny označit.[3] Vyjma komunikace čichové spolu suniové komunikují také vzájemnými dotyky.[11]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Kresba dvou vedle stojících antilopek ve vegetaci. V popředí samec stojící bokem, v pozadí dopředu stojící samice se zvednutým ocasem.
Kresba dvou antilopek z r. 1894

Antilopka pižmová je býložravým druhem[11], avšak neumí trávit celulózu,[8] trávu tedy konzumuje spíše výjimečně.[3] Na základě starších studií se až do 80. let dvacátého století podle anatomie a fyziologie soudilo, že většinu potravy suniho bude tvořit vysoce energetická a zároveň stravitelná potrava. Teprve studie z roku 1989, zkoumající živá zvířata, odhalila, že tyto předpoklady jsou nesprávné, a že suni jako potravu preferuje spadané listí (přičemž si volí hlavně čerstvé).[15] I když neposkytuje antilopkám tolik energie jako například ovoce,[11] stále jsou energeticky hodnotné.[15] Ve východní Africe se suni živil listy dvouděložných rostlin až z 84 %, teprve zbytek tvořilo ovoce a další potrava (živí se například i houbami[4]). Oblíbenou potravou je zvláště chřestnatec (Crotalaria).[3] Druh může následovat některé druhy opic a živit se jejich zbytky.[11]

Konzumovaná potrava antilopkám poskytne i potřebnou dávku vody, na které proto nejsou závislé,[4] blízkost vodního zdroje je však i přesto preferována.[9]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožování může probíhat po celý rok, počet porodů však může být na některých územích v některou dobu vyšší; v Tanzanii například na přelomu podzimu a zimy,[4] tedy v době, kdy je v této oblasti dostatek potravy po deštích. Estrální cyklus trvá 20 až 25 dní. Samotný akt páření je krátký, samec se před ním přitiskne samici na bok a kope ji předníma nohama dokud ke styku nesvolí.[3] Doba březosti trvá asi půl roku.[11] Samice rodí položená na boku a po porodu zkonzumuje placentu.[3] Na svět přichází obyčejně pouze jedno mládě, tmavšího zbarvení než matka[11] o hmotnosti asi 700 až 800 g, které je schované ve vysoké trávě. S matkou komunikuje pomocí zvuků a je velmi plaché.[3] Vývoj probíhá rychle a již za několik dnů je mládě schopno konzumovat pevnou stravu.[4] Pohlavní dospělosti je dosaženo u obou pohlaví za 6 až 18 měsíců.[11] Mladé samce dominatní samec z území vyžene, samice někdy dále žijí s matkou. Druh se dožívá až 13 let.[3]

Parazité[editovat | editovat zdroj]

Mezi ektoparazity (vnější parazity) tohoto druhu se řadí například klíšťatovci,[3] z vnitřních parazitů se mohou vyskytovat například hlístice Skrjabinema, Setaria cornuta, Strongyloides papillosus a další.[16]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Populace antilopky pižmové je považována za stabilní a je odhadováno, že čítá asi 365 000 jedinců. Společně s tím, že je druh adaptabilní vůči ztrátě přirozeného prostředí i lovu, je Mezinárodním svazem ochrany přírody považován za málo dotčený taxon, přesto některé hrozby existují. V jeho areálu rozšíření mezi lety 1994 až 2011 ubylo vhodné přirozené prostředí o asi 1,2 %. To mizí kvůli lidským aktivitám (například zemědělství[7] nebo těžba[3]), ale i šířením dalších druhů, které likvidují vegetační kryt, mezi které se řadí nyala nížinná (Tragelaphus angasii) či slon africký (Loxodonta africana).[7][8] Nebezpečí pro tento druh představují také domácí psi (toulaví[7] či přímo lovečtí[8]), kteří například vyhubili keňskou populaci v oblasti Lang'ataNairobi.[3] Problémem je i lov ze strany lidí, který probíhá pro trofeje či pro maso. Zvířata jsou zabíjena pro takzvaný „bushmeat”, maso z buše, což může v některých oblastech způsobovat větší míru úmrtnosti než tlak ze strany predátorů, pytláctví se přitom nevyhnuly ani chráněné oblasti;[8] legálně je přičemž paradoxně uloveno jen okolo 15 jedinců ročně.[14] Pokles populací suniho následkem lovu ze strany psů i lidí byl zaznamenán hlavně v Jihoafrické republice,[7] kde je druh považován za zranitelný. Vzácný je také v Zimbabwe, ale například v Mosambiku se nezdá býti ohrožen.[11]

Suni obývá chráněné oblasti, důležité populace žijí například v Národním parku Kenya či Lengwe,[7] v jihoafrické provincii KwaZulu-Natal jsou zase důležití jedinci žijící ve zdejším Tembe Elephant Park. Ochranná opatření spočívají například v ochraně přirozeného prostředí[8] či omezení lovu.[11] Mezi ochranná opatření patří i opětovné vysazování druhu, avšak například snaha o reintrodukci v devadesátých letech dvacátého století v Národním parku Kruger skončila nezdarem; o tři roky později od vypuštění 39 antilopek nebyla v oblasti spatřena žádná.[7][8]

Antilopka pižmová není zapsána do Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. a b c Neotragus moschatus (Von Dueben, 1846) [online]. ITIS, [cit. 2017-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab KINGDON, Jonathan; HOFFMAN, Michael. Pigs, Hippopotamuses, Chevrotain, Giraffes, Deer and Bovids. In Mammals of Africa. Bloomsbury : Bloomsbury Natural History, 2013. ISBN 9781408122570. S. 214−219. (anglicky)
  4. a b c d e f g h i j k l m BRENT, Huffman. Neotragus moschatus [online]. Ultimateungulate.com, rev. 17. 5. 2017, [cit. 2017-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c BÄRMANN, Eva V.; SCHIKORA, Tim. The polyphyly of Neotragus – Results from genetic and morphometric analyses. Mammalian Biology - Zeitschrift für Säugetierkunde. , roč. 79, čís. 4, s. 283–286. Dostupné online [cit. 2017-11-28]. DOI:10.1016/j.mambio.2014.01.001.  
  6. antilopka pižmová [online]. BioLib, [cit. 2017-11-28]. Dostupné online.  
  7. a b c d e f g h i j Nesotragus moschatus [online]. IUCN, rev. Únor 2017, [cit. 2017-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c d e f g h i j Nesotragus moschatus zuluensis – Suni [online]. The Red List of Mammals of South Africa, Lesotho and Swaziland, [cit. 2017-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c d e f g CASTELLÓ, José R. BOVIDS OF THE WORLD - Antelopes, Gazelles, Cattle, Goats, Sheep, and Relatives. Princeton/Oxford : Princeton University Press, 2016. ISBN 978-0-691-16717-6. S. 28−29. (anglicky)  
  10. suni [online]. Merriam-Webster, [cit. 2017-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b c d e f g h i j k l m n o BORA, S. Neotragus moschatus [online]. Animal Diversity Web, 2002, [cit. 2017-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b SOMERS, M. & kol. Marking behaviour and dominance in Suni antelope (Neotragus moschatus). Z. Säugetierkunde. 1990, s. 340 až 352. ISSN 0044-3468. (anglicky) 
  13. STANDER, M. A.; BURGER, B. V.; ROUX, M. Le. Mammalian Exocrine Secretions. XVII: Chemical Characterization of Preorbital Secretion of Male Suni, Neotragus moschatus. Journal of Chemical Ecology. 2002-01-01, roč. 28, čís. 1, s. 89–101. Dostupné online [cit. 2017-12-01]. ISSN 0098-0331. DOI:10.1023/A:1013562818965. (anglicky) 
  14. a b c Neotragus moschatus - Suni [online]. kznwildlife.com, [cit. 2017-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b LAWSON, D.. The food habits of suni antelopes (Neotragus moschatus) (Mammalia: Artiodactyla). Journal of Zoology. 1989-03-01, roč. 217, čís. 3, s. 441–448. Dostupné online [cit. 2017-12-07]. ISSN 1469-7998. DOI:10.1111/j.1469-7998.1989.tb02500.x. (anglicky) 
  16. BOOMKER, Jacob Diederik Frederik; BOOYSE, D. G.; BRAACK, L. E.. Parasites of South African wildlife. VII. Helminths of suni, Neotragus moschatus, in Natal. The Onderstepoort Journal of Veterinary Research. March 1991, roč. 58, čís. 1, s. 15–16. PMID: 2052316. Dostupné online [cit. 2017-12-07]. ISSN 0030-2465. PMID 2052316.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KINGDON, Jonathan; HOFFMAN, Michael. Pigs, Hippopotamuses, Chevrotain, Giraffes, Deer and Bovids. In Mammals of Africa. Bloomsbury : Bloomsbury Natural History, 2013. ISBN 9781408122570. S. 214−219. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]