Vorvaňovec zobatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxVorvaňovec zobatý
alternativní popis obrázku chybí
Preparovaný vorvaňovec zobatý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádkytovci (Cetacea)
Podřádozubení (Odontoceti)
Čeleďvorvaňovcovití (Ziphiidae)
RodZiphius
G. Cuvier, 1823
Binomické jméno
Ziphius cavirostris
G. Cuvier, 1823
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vorvaňovec zobatý (Ziphius cavirostris) je kytovecčeledi vorvaňovcovitých, kde je jediným druhem rodu Ziphius. Drží neoficiální rekord v hloubce ponoru mezi všemi savci, a to s ověřenou hodnotou 2992 metrů.[2] Tato hloubka byla změřena vorvaňovci u pobřeží Kalifornie, přičemž délka ponoru činila 2 hodiny a 17 minut.[3] K tomu doplňuje prof. Jaroslav Petr, že padl rekord v pobytu pod vodou 3 hodiny 42 min.[4]

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

  • Vědecká synonyma: Ziphius aresques, Delphinorhynchus australis, Epiodon australe, Epiodon australis, Ziphius australis, Hyperoodon capensis, Petrorhynchus capensis, Ziphius chatamensis, Ziphius chathamensis, Zyphius chathamensis.
  • Národní názvy: delfín Cuvierův, vorvaňovec Cuvierův.[5]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Žije jednotlivě nebo v menších skupinkách kosmopolitně, ve všech oceánech a mořích včetně Středozemního moře). Neobývá však vody chladnější než 10 °C., vody vysokých zeměpisných šířek a mělké vody. Protože dává přednost hlubokým vodám, u pobřeží se vyskytuje zřídka. Přestože se předpokládá, že ve světovém oceánu žije více než 100 000 jedinců, je jeho pozorování zblízka považováno za vzácnost.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Porovnání velikosti s člověkem

Samci i samice mají poněkud zavalitější tělo, jsou přibližně stejně velcí 6 až 7 m a váží 2000 až 3000 kg. Jen sedminu až osminu celkové délky těla zabírá jejich malá hlava do jejíž čelní části plynule přechází široký zobák, spodní čelist částečně přesahuje přes okraj horní. Ploutve prsní jsou krátké a široké, hřbetní je trojúhelníkovitá až srpovitá a nachází se na konci druhé třetiny délky těla, ploutev ocasní má mohutná a široká křídla. Na hrdle má vorvaňovec dvě protáhlé rýhy. Zbarvení je variabilní, tělo je často šedé až šedočerné nebo šedomodré, hlava bývá krémově bílá stejně jako přední část hřbetu, spodní strana těla je ještě o poznání světlejší. Na tmavě zbarvených částech jsou nepravidelné bílé skvrny. Zbarvení je i geograficky rozdílné.

U dospělých zvířat je na samém konci obou polovin dolní čelisti pouze jediný zub, horní čelist je bezzubá. U samců zuby vyčnívají z čelisti, jsou dlouhé 4 až 8 cm a mívají v průměru i 4 cm, u samic bývají menší a nevyčnívají. Mláďata mají v každé polovině spodní i horní čelisti 30 až 40 zárodků zubů, které ale nikdy nevyrostou a s přibývajícím věkem se obvykle vstřebají.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Podle obsahu žaludku uhynulých jedinců lze soudit, že se vorvaňovci zubatí živí hlubinnými hlavonožci, rybami a některými korýši, za kterými se potápějí do hloubek až 3000 m. Loví také hlubinné živočichy při jejich migraci za potravou směrem k hladině. Při hlubokém ponoru vydrží pod vodou velmi dlouhou dobu[6] – v roce 2020 byl dokonce zaznamenán ponor trvající 3 hodiny a 42 minut.[7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Protože jsou vorvaňovci velmi plachá zvířata, existuje jen málo údajů o jejích sociálních vztazích a reprodukci. Asi po roční březosti se rodí jedno mládě přibližně třetinové velikosti matky. Předpokládá se průměrná délka života 35 let.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k relativní početnosti celosvětové populace je vorvaňovec zobatý prozatím veden jako druh málo dotčený.[3] Za ohrožující faktory lze považovat lov, který stále provozuje Japonsko či Indonésie, náhodné úlovky při lovu sítěmi a znečištění oceánů odpadními plasty, které kytovci polykají společně s jinou potravou.[8] Vorvaňovci jsou také citliví vůči intenzivnímu zvuku, např. lodního sonaru.[7] Bylo pozorováno, že několikrát uvízli na souši, když byli vystaveni účinkům silných sonarů vojenského námořnictva. Pitva deseti uhynulých zvířat prokázala poškození tkání a krvácení do středního ucha.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-06]
  2. SOCHA, Vladimír. Nejlépe přizpůsobení suchozemci: Pětice „návštěvníků“ vodní říše. 100 + 1 zahraničních zajímavostí [online]. 05.09.2020 [cit. 14. 11. 2020]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/nejlepe-prizpusobeni-suchozemci-petice-navstevniku-vodni-rise
  3. a b SOCHA, Vladimír. Kdo se dostane nejhlouběji: Pětice nejlepších zvířecích potápěčů. 100 + 1 zahraničních zajímavostí [online]. 01.06.2020 [cit. 14. 11. 2020]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/kdo-se-dostane-nejhloubeji-petice-nejlepsich-zvirecich-potapecu
  4. Meteor o sochách z písku, těžbě v pravěku a rekordním potápění velryb. Český rozhlas [online]. 14. listopad 2020 [cit. 14. 11. 2020]. Dostupné z: https://dvojka.rozhlas.cz/meteor-o-sochach-z-pisku-tezbe-v-praveku-a-rekordnim-potapeni-velryb-8361044
  5. Vorvaňovec zobatý Ziphius cavirostris. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2020 [cit. 27. 6. 2013]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id20866/
  6. LEE, Jane J. Elusive Whales Set New Record for Depth and Length of Dives Among Mammals. A new study of elusive Cuvier's beaked whales shows they can dive to nearly 10,000 feet (3,000 meters). National Geographic [online]. March 26, 2014 [cit. 14. 11. 2020]. Dostupné z: http://news.nationalgeographic.com/news/2014/03/140326-cuvier-beaked-whale-record-dive-depth-ocean-animal-science/
  7. a b PUIU, Tibi. Beaked whale stays underwater for record-breaking 3 hours and 42 minutes. ZME Science [online]. September 24, 2020 [cit. 14. 11. 2020]. Dostupné z: https://www.zmescience.com/science/news-science/beaked-whale-stays-underwater-88432/
  8. a b Ziphius cavirostris G. Cuvier, 1823. CMS [online]. ©2003 [cit. 14. 11. 2020]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20070203024123/http://www.cms.int/reports/small_cetaceans/data/Z_cavirostris/z_cavirostris.htm

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CULIK, Boris M. Odontocetes, The toothed whales: "Ziphius cavirostris" [online]. UNEP/CMS Secretariat, Bonn, DE, rev. 2010 [cit. 2013-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-03. (anglicky) 
  • IUCN Red List of Threatened Species: Ziphius cavirostris [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2012 [cit. 2013-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  • LUNDRIGAN, Barbara; MYERS, Allison. Animal Diversity Web: Ziphius cavirostris [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, rev. 2000 [cit. 2013-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-28. (anglicky) 
  • MAZÁK, Vratislav. Zvířata celého světa: Kytovci. Ilustrace Vratislav Mazák. Praha: Státní zemědělské nakl., 1988. 312 s. 07-034-88. Kapitola Vorvaňovec zobatý, s. 250–251. 
  • Meteor o sochách z písku, těžbě v pravěku a rekordním potápění velryb. Český rozhlas [online]. 14. listopad 2020 [cit. 14. 11. 2020]. Dostupné z: https://dvojka.rozhlas.cz/meteor-o-sochach-z-pisku-tezbe-v-praveku-a-rekordnim-potapeni-velryb-8361044
  • Ziphius cavirostris [online]. MarineBio.org, Encinitas, CA, USA [cit. 2013-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-18. (anglicky) 
  • Ziphius cavirostris [online]. NOAA Fishering Service, Silver Spring, MD, USA [cit. 2013-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-13. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]