Hylie
 Hylie | |
|---|---|
.jpg) hylie lesní (Hyliota violacea) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | Hyliotidae Fuchs et al., 2006 |
| Rod | hylie (Hyliota) Swainson, 1837 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hylie (Hyliota) je rod pěvců ze subsaharské Afriky, jediný zástupce samostatné čeledi Hyliotidae. Zahrnuje následující čtyři druhy: hylie miombová (Hyliota australis), hylie modrohřbetá (Hyliota flavigaster), hylie usambarská (Hyliota usambara) a hylie lesní (Hyliota violacea).[1][2] Hylie představují menší pěvce se středně dlouhými křídly, krátkým ocasem a rovným zobákem. Zbarvení opeření bývá svrchu leskle černé, často s bílým pruhem na křídlech, u samic pak spíše matně hnědé. Opeření spodních partií je žlutohnědé.[3]
Za popisnou autoritu tohoto rodu je pokládán anglický ornitolog William John Swainson (1837). Příbuzenské vztahy hylií představovaly pro ornitology hádanku, na základě poměrně štíhlého zobáku a chování při hledání potravy je často řadili do čeledi pěnicovitých (Sylviidae), jež v širším smyslu představovala sběrný taxon pro široké množství různých nepříbuzných linií, zvažována však byla i příbuznost s jinými čeleděmi. Molekulárně-fylogenetická studie Fuchs & kol., 2006 všechny starší hypotézy zavrhla, když hylie identifikovala jakožto jednu z bazálních linií passeridních zpěvných.[4] Novější studie naznačují bazální postavení v rámci rozsáhlého kladu Sylvioidea, z obecného hlediska je vhodné hylie chápat jako starobylou skupinu vzdáleně příbuznou velkému počtu čeledí pěvců.[3][5]
Přirozené stanoviště hylií představují akáciové lesy či savany, někdy však pronikají i na kávovníkové plantáže a jiná člověkem přetvořená území. Jde o aktivní pěvce, kteří se energicky pohybují v křovinné vegetaci i stromových korunách a pátrají zde po hmyzu a hmyzích vajíčkách, někdy kořist loví i za letu. Objevují se v párech či menších skupinách, někdy se sdružují do mezidruhových hejn. Kulovité šálkovité hnízdo si hylie budují na vysokých stromech, snůška činí 2 až 4 vejce. Pravděpodobně jde o monogamní ptáky a na péči o potomstvo se zřejmě podílejí oba rodiče, nicméně ohledně hnízdění je známo jen kusé množství informací.[3]
Hylie usambarská patří podle IUCN mezi ohrožené druhy (k dubnu 2024).[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dapple-throats, sugarbirds, fairy-bluebirds, kinglets, Elachura, hyliotas, wrens, gnatcatchers – IOC World Bird List v14.1. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2024-04-14]. Dostupné online.
- ↑ Hylie [online]. BioLib [cit. 2024-04-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c WINKLER, D. W.; BILLERMAN, S. M.; LOVETTE, I. J. Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds. Barcelona: Lynx Edicions, 2015. ISBN 978-84-941892-0-3. S. 406. (anglicky)
- ↑ FUCHS, Jérôme; FJELDSÅ, Jon; BOWIE, Rauri C.K. The African warbler genus Hyliota as a lost lineage in the Oscine songbird tree: Molecular support for an African origin of the Passerida. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2006-04, roč. 39, čís. 1, s. 186–197. Dostupné online [cit. 2024-04-15]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2005.07.020.
- ↑ OLIVEROS, Carl H.; FIELD, Daniel J.; KSEPKA, Daniel T. Earth history and the passerine superradiation. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019-04-16, roč. 116, čís. 16, s. 7916–7925. Dostupné online [cit. 2024-04-15]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1813206116. PMID 30936315. (anglicky)
- ↑ BirdLife International. 2016. Hyliota usambara. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22715457A94453826. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22715457A94453826.en. Accessed on 15 April 2024.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hylie na Wikimedia Commons 
Taxon Hyliota ve Wikidruzích
