Gorila horská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Gorila horská

alternativní popis obrázku chybí
Gorila horská
Stupeň ohrožení podle IUCN
Kriticky ohrožený druh
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: savci (Mammalia)
Nadřád: placentálové (Placentalia)
Řád: primáti (Primates)
Podřád: vyšší primáti (Haplorrhini)
Infrařád: opice (Simiformes)
Oddělení: úzkonosí (Catarrhini)
Nadčeleď: hominoidi (Hominoidea)
Čeleď: hominidi (Hominidae)
Podčeleď: hominidi (Homininae)
Tribus: gorily (Gorillini)
Rod: gorila (Gorilla)
Druh: gorila horská
Binomické jméno
Gorilla beringei beringei
Matschie, 1914
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gorila horská (Gorilla beringei beringei) je poddruhem gorily východní. Jedná se o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy. Odhaduje se, že současný počet se pohybuje okolo 880 jedinců. Gorila horská je kriticky ohroženým druhem.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Gorila horská má hustší srst než ostatní gorily s nápadně dlouhými černými chlupy na temeni hlavy a horních končetinách. Naopak na hřbetě jsou chlupy krátké. Samec měří 180 cm, ale jsou známy případy, kdy měřil až 2 metry. Samice jsou vždy menší, nepřesahují 150 cm. Váha dospělých samců se pohybuje od 150 do 200 kg, samice váží od 70 do 110 kg. Zadní končetiny jsou kratší než přední. Samci jsou na hřbetě zbarveni stříbrošedě. Barva očí je hnědá jako u ostatních druhů goril. Při chůzi používají, stejně jako šimpanzi, klouby prstů namísto dlaní. Chodí po čtyřech, i když jsou schopny kráčet vzpřímeně. Většinou však neujdou více než 6 metrů. Průměrná délka života v přírodě je 35 let[2].

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Gorily horské žijí na nepatrném území vysokých sopečnatých pohoří národních parků Virunga (až polovina populace), Mgahinga, Volcanoes a Bwindi. Nejčastěji obývají deštné pralesy v nadmořské výšce 2650 až 4 400 m n. m. V těchto místech klesá teplota až k bodu mrazu a často se zde vyskytují vytrvalé deště a bouře s krupobitím.[3] Před nízkou teplotou je sice chrání hustá srst, nicméně neustálé rozpínání lidí do jejich teritoria je donutilo ustoupit do ještě vyšších oblastí, ve kterých je jejich přežití značně problematické, jelikož jsou gorily náchylné na zápal plic[4].

Chování[editovat | editovat zdroj]

Gorily horské žijí v rodinných skupinách, které mívají až 30 členů. Každá taková tlupa se skládá z alespoň jednoho velkého samce, několika samic a skupiny mláďat. Největší samec funguje jako vůdce i ochránce tlupy. Ta se neustále přesouvá na území o rozloze 2 - 40 km2. Během těchto přesunů si obstarávají potravu a staví nová hnízda z trávy a větví. Hnízdo druhý den opouštějí a pokračují v přesunu. Navzdory své velikosti a síle gorily horské nepatří mezi agresivní tvory. Jsou více zdrženlivé a k potyčkám s lidmi či jinými gorilami dochází jen velmi vzácně. Výjimečně může dojít k souboji mezi dvěma dominantními samci z různých tlup. I v takovém případě se střet většinou omezí jen na hlasité projevy, stavění se na zadní končetiny, bušení pěstmi do hrudi či do země, vyhazování větví a trávy do vzduchu nebo výpady, které však nejsou dokončeny. Gorily jsou býložravci a tak jejich dietu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky či ovoce. Tato strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít[5]. Gorily horské jsou aktivní ve dne. Vstávají za úsvitu a k odpočinku se ukládají večer.

Péče o potomky[editovat | editovat zdroj]

Horské gorily se rozmnožují velice pomalu. Gorilí samice dosahují reprodukčního věku ve svých deseti letech, u samců to může být až v patnácti. Zajímavostí je, že se rozmnožovat mohou i nedominantní samci, podíl jimi zplozených potomků je však relativně nízký. Samice je schopna zabřeznout pouze 3 dny v měsíci. Po téměř devítiměsíční březosti rodí jedno mládě, které není schopné samostatného života. Ačkoliv jsou gorily větší než lidé, jejich mláďata neváží víc než 2kg, přesto se vyvíjejí rychleji než lidské děti. Matka mládě kojí asi jeden rok. Mezi třetím a čtvrtým rokem života slézají ze hřbetu matky a začínají se pohybovat samostatně[2]. Gorilí mládě se drží v hnízdě se svou matkou.[5]

Výzkum[editovat | editovat zdroj]

Gorila horská byla pro západní svět objevena v roce 1902, kdy německý armádní důstojník Robert von Beringe zastřelil dva kusy na území Virunga v Zaire (dnešní Kongo). Jeden exemplář odeslal zoologovi Paulu Matschiemu, který ho prohlásil za nový poddruh a pojmenoval ho po svém objeviteli Gorilla beringei beringei. První národní park založil na území Virungy belgický král Albert I. v roce 1925. Podle něho také dostal název Albertův národní park[6]. V roce 1959 zde Američan George Schaller strávil celý rok studiem horských goril. Svá pozorování uveřejnil v přelomové knize Horská gorila z roku 1963. V roce 1967 dorazila na Schallerovu konžskou základnu Dian Fosseyová. Po pouhých několika měsících se však musela přesunout kvůli válečnému konfliktu do Rwandy. Zdejší oblast, ve které prováděla své výzkumy, pojmenovala Karisoke. Jednalo se o lokaci jednoho z nejdéle probíhajícího výzkumu primátů v historii.

Fosseyová zavedla některé metody používané k identifikaci, stopování a navazování kontaktu s gorilami. V první polovině 70. let byl stanoven odhad, který ve srovnání s Schallerovými daty poprvé ukázal na rychlý úbytek populace v důsledku lidských aktivit. Byla zavedena opatření na ochranu goril, která se však kvůli nedostatečné výbavě strážců parku míjela účinkem. Přelomem se stal útok na Fosseyové tlupu označovanou jako Skupina 4 v Karisoke v roce 1978, při kterém byli zabiti dva dominantní samci, což vyústilo v její rozpad. Samice byli sice přijaty jinými skupinami, samci z těchto skupin však zabili jejich mláďata. Byla tak prokázána stěžejní role dominantních samců pro přežití celého druhu. Smrt dominantního samce totiž způsobuje řetězovou reakci, která má za následek dezintegraci celé skupiny a smrt mláďat. Tato událost byla zaznamenána západními médii a vedla k založení projektu Mountain Gorilla Project, který se stal modelem pro ochranu primátů. Dian Fosseyová byla v roce 1984 zavražděna. Výzkum goril v Karisoke tím neskončil a někteří jedinci z původních skupin byli zkoumáni ještě několik desítek let po její smrti[7].

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Gorily horské jsou kriticky ohroženým druhem. K jejich úbytku přispívá několik faktorů:

  • Zabírání životního prostoru lidmi: Půda sopečných oblastí je velice úrodná a místní obyvatelé jí používají pro pěstování plodin či chov dobytka. Dalším problémem je těžba dřeva, které se využívá k výrobě dřevěného uhlí. V důsledku ilegální těžby a zabírání půdy např. v roce 2004 vymizelo až 3700 akrů deštného lesa[4]. V roce 2007 bylo v parku Virunga kvůli výrobě dřevěného uhlí zavražděno celkem 10 horských goril. Zisk z výroby dřevěného uhlí činí ročně až 20 miliónů amerických dolarů.[8]
  • Pytlačení: Ačkoliv se gorily běžně neloví pro trofeje či na prodej, mohou se stát obětmi pastí na jiné druhy zvířat. Pro válečné uprchlíky trpící hladem je navíc jejich maso vítaným zdrojem potravy. Ulovit gorilu v národním parku není těžké, jelikož jsou zvyklé na přítomnost člověka a nechávají lidi přiblížit na malou vzdálenost[4].
  • Nemoci: Gorily horské jsou velmi náchylné vůči různým parazitům a onemocněním. Nemoci, které mají u lidí jen lehký průběh, je mohou snadno zabít. Kontakt turistů či ochránců s gorilami je proto přísně omezen. V některých případech se přistupuje k použití ochranné roušky. Zdrojem nákazy mohou být i domácí zvířata[4].
  • Těžba nerostných surovin: Oblast výskytu horských goril je bohatá na nerostné suroviny (např. ropa). Konžská vláda v roce 2007 udělila dvě koncese na těžbu ropy v oblasti Virunga. Zatímco francouzská společnost Total se zavázala plně respektovat hranice národního parku, britská Soco začala směřovat své zájmy na území spadající pod ochranu UNESCO. Mezi ilegální aktivity společnosti patří například zastrašování a podplácení zaměstnanců národního parku, tlak na místní politiky, navazování kontaktů s povstaleckými skupinami ovládajícími některá území atp. Samotná těžba může začít až po vyhodnocení seismického průzkumu. Společnost Soco všechna obvinění odmítá.[9]
  • Válečné konflikty: Válečné konflikty, které od druhé půlky 20. století sužovali okolní státy, zapříčinily masivní přesun obyvatelstva do těchto odlehlých oblastí. K největším došlo za Rwandské genocidy v roce 1994 a následné válce v Kongu v roce 1996. Příchod válečných migrantů způsobil nárůst některých výše popsaných problémů. Navíc jsou gorily ohroženy také minami, které se v jimi osídlených oblastech běžně používají[4].

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Ochranou horských goril se zabývá celá řada organizací, např. Světový fond na ochranu přírody. Důležitou úlohu hrají také správy národních parků, které jsou zřizovány jednotlivými zeměmi. Nicméně provoz těchto organizací je finančně velmi náročný a do jisté míry odkázaný na solidaritu dárců či příjmy z turismu. Zde je však nutné dodržovat přísná opatření (např. nebýt při pozorování goril nemocný, využívat pouze služeb oficiálních průvodců, nepřibližovat se na více než 7 metrů, atp.). Výpravy za horskými gorilami nabízejí v rámci poznávacích zájezdů do Afriky také některé cestovní kanceláře v České republice a na Slovensku.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. IUCN Red List 2015.4. 30. listopadu 2015. Dostupné online.
  2. a b Mountain Gorillas [online]. [cit. 2015-11-30]. Dostupné online.  
  3. Klára J. Petrželková. Gorily [online]. Rozhlas.cz, 2007, [cit. 2011-01-12]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d e WWF - Mountain Gorilla [online]. [cit. 2015-11-30]. Dostupné online.  
  5. a b Mountain Gorilla Facts [online]. [cit. 2015-11-30]. Dostupné online.  
  6. Virunga - History [online]. [cit. 2015-11-30]. Dostupné online.  
  7. History of Mountain Gorilla Research [online]. [cit. 2015-11-30]. Dostupné online.  
  8. Wildlife Park Official Arrested in Gorilla Killings [online]. [cit. 2015-11-30]. Dostupné online.  
  9. Democratic Republic of Congo wants to open up Virunga national park to oil exploration [online]. [cit. 2015-11-30]. Dostupné online.