Synapsida
 SynapsidiStratigrafický výskyt: Pozdní karbon-holocén | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Craniata) |
| Infrakmen | čtyřnožci (Tetrapoda) |
| Nadtřída | blanatí (Amniota) |
| Třída | Synapsida Osborn, 1903 |
| Synonyma | |
| |
| Sesterská skupina | |
| Sauropsida | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Synapsida je velká skupina obratlovců, kteří jsou více příbuzní savcům spíše než ostatním blanatým[1]. Synapsidi se objevili v pozdním karbonu a přežili až dodnes. Jediná žijící skupina synapsidů v dnešní době jsou savci. Na rozdíl od ostatních blanatých mají temporální fenestru, malý otvor nízko na lebce, za očnicemi. Charakterizuje je také vysoký stupeň metabolismu, obvykle také endotermie a schopnost dlouhodobé zvýšené aktivity.[2]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Mezi synapsidy patří druhy masožravé, tak býložravé, tak všežravé a také druhy různých velikostí. Již v období karbonu se objevily druhy, dosahující hmotnosti v řádu desítek kilogramů (např. Milosaurus mccordi z Illinois s odhadovanou hmotností 41 kilogramů).[3] Největšími známými zástupci této skupiny jsou obří kytovci (zejména plejtvák obrovský, dosahující hmotnosti přes 170 tun).[4]
Klasifikace[editovat | editovat zdroj]
Synapsidi se dělí na několik skupin. Tradičně jsou děleni na skupiny pelycosauria a therapsida. Skupina pelycosauria je však parafyletická, to znamená, že je uměle vytvořená z několika různých skupin. Mezi therapsidy patří i praví savci (Mammalia) tvořeni vymřelými řády sdružovanými do parafyletického taxonu Allotheria (Volaticotheria, Palaeoryctoides, Triconodonta a Multituberculata, který je však bližší živorodým než vejcorodým) a dodnes žijícími skupinami vejcorodých, vačnatců a placentálů.
Mezi pelykosaury řadíme čeledě Eothyrididae, Caseidae, Varanopidae, Ophiacodontidae, Edaphosauridae a Sphenacodontidae.[5]
Mezi terapsidy řadíme skupiny Biarmosuchia, Dinocephalia, Anomodontia (mezi něž patří i Dicynodontia), Theriodontia (Gorgonopsia, Therocephalia) a Cynodontia (mezi něž patří i savci). Praví savci se vyvinuli ve střední Juře.
Kladogram synapsidů:
| Synapsida |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Synapsidi měli řezáky, stoličky a špičáky. Někteří cynodonti pravděbodobně měli srst a byli teplokrevní. Therapsidi měli nohy pod tělem jako savci. Pozdní cynodonti zřejmě uměli žvýkat, což umí jen savci. Synapsidi společně s archosaury (skupina plazů, kam dnes patří krokodýli a ptáci) vyvinuli koncem permu schopnost termoregulace a endotermie („teplokrevnosti“).[6] Díky tomu byli počátkem druhohorního triasu schopní ekologické konkurence vůči dinosaurům a některým dalším archosaurům.[7]
Evoluce[editovat | editovat zdroj]
Nejstaršími synapsidy byli archaeothyris a clepsydrops žijící v pozdním karbonu. Všichni raní a primitivnější synapsidi jsou většinou řazeni do umělé skupiny pelycosauria. Ve své době byli největšími suchozemskými živočichy, někteří dosahovali až šestimetrové délky. Někteří (např. dimetrodon či edafosaurus) měli hřbetní plachty, které jim možná pomáhali k termoregulaci. Vymřeli v polovině pozdního permu. Na šíření synapsidů měly významný vliv geografické bariéry na superkontinentu Pangea, které v období mladších prvohor do značné míry tvarovaly a ovlivňovaly rozšíření a evoluční diverzifikaci této skupiny obratlovců.[8]
Evolučně pokročilejší therapsidi se vyvinuli v raném permu před zhruba 275 miliony let. Patřili mezi ně býložravé i masožravé druhy. Mezi největší patřil moschops, který vážil více než tunu. Naopak nejměnší druhy, jako třeba robertia, nebyly větší než krysa. Většina therapsidů vymřela při hromadném vymírání na konci permu, což bylo největší vymírání všech dob.[9]
V raném triasu byli nejúspěšnější dicynodonti. Šlo o robustní býložravce. Asi nejznámějším je lystrosaurus. Dicynodonti byli koncem triasu nahrazeni archosaury a to např. dinosaury. Dle nejasných důkazů mohli přežít až do spodní křídy.
Do triasu přežili také cynodonti, kteří byli masožraví. Jako jejich zástupce lze uvést například cynognatha, který byl rozšířený po celém světě. Postupně se cynodonti začali zmenšovat a jejich jurští zástupci se způsobem života, potravou i velikostí podobali dnešním drobným savcům. První praví savci se vyvinuli ve střední juře před 167 miliony let. Savci jsou dle kladistické klasifikace také cynodonty. Poslední nesavčí cynodonti vymřeli v spodní křídě. Savci byli, až na výjimky (repenomamus) ,v druhohorách drobní, noční, hmyzožraví živočichové Většina terapsidů, která zbyla po vymírání na konci permu, vymřela během vymírání na konci triasu a dále přežili jen někteří cynodonti. Věk savců nastoupil po vymření dinosaurů v kenozoiku.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SUES, Hans‐Dieter. Synapsida (Extinct Mammal Relatives). eLS. 2020-09-30, s. 394–397. Dostupné online [cit. 2021-11-30]. DOI 10.1002/9780470015902.a0029199.
- ↑ Philipp L. Knaus, Anneke H. van Heteren, Jacqueline K. Lungmus and P. Martin Sander (2021). High Blood Flow Into the Femur Indicates Elevated Aerobic Capacity in Synapsids Since the Synapsida-Sauropsida Split. Frontiers in Ecology and Evolution. 9: 751238. doi: https://doi.org/10.3389/fevo.2021.751238
- ↑ Neil Brocklehurst & Jörg Fröbisch (2018). A reexamination of Milosaurus mccordi, and the evolution of large body size in Carboniferous synapsids. Journal of Vertebrate Paleontology e1508026. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2018.1508026
- ↑ SOCHA, Vladimír. Velryby proti sauropodům. OSEL.cz [online]. 10. července 2018. Dostupné online. (česky)
- ↑ Kayla D. Bazzana, David C. Evans, Joseph J. Bevitt & Robert R. Reisz (2021). Neurosensory anatomy of Varanopidae and its implications for early synapsid evolution. Journal of Anatomy (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1111/joa.13593
- ↑ Knaus, P. L.; et al. (2021). High blood flow into the femur indicates elevated aerobic capacity in synapsids since the reptile-mammal split. Frontiers in Ecology and Evolution (abstract only). doi: 10.3389/fevo.2021.751238
- ↑ Michael J. Benton (2020). The origin of endothermy in synapsids and archosaurs and arms races in the Triassic. Gondwana Research. doi: https://doi.org/10.1016/j.gr.2020.08.003
- ↑ Leonidas Brikiatis (2020). An early Pangaean vicariance model for synapsid evolution. Scientific Reports. 10: 13091. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-020-70117-8
- ↑ Gilles Didier & Michel Laurin (2021). Distributions of extinction times from fossil ages and tree topologies: the example of some mid-Permian synapsid extinctions. bioRxiv. 2021.06.11.448028. doi: https://doi.org/10.1101/2021.06.11.448028
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Aaron R. H. LeBlanc; et al. (2018). Dental ontogeny in extinct synapsids reveals a complex evolutionary history of the mammalian tooth attachment system. Proceedings of the Royal Society B 285 20181792. doi: 10.1098/rspb.2018.1792.
- D. V. Bogdanov (2018). Mammal-like Reptiles and other Permian Monsters (PDF), (rusky). Fiton XXI (2018), 280 str.
- Neil Brocklehurst, David P. Ford & Roger B. J. Benson (2022). Early origins of divergent patterns of morphological evolution on the mammal and reptile stem-lineages. Systematic Biology. syac020. doi: https://doi.org/10.1093/sysbio/syac020
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Synapsida na Wikimedia Commons - Informace o synapsidech (česky)
- Informace o vývoji raných synapsidů ("proto-savců") (anglicky)
