Sphenacodontidae
 SphenacodontidaeStratigrafický výskyt: svrchní karbon–střední perm | |
|---|---|
 Sphenacodon ferox, kostra | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| (nezařazeno) | Synapsida |
| (nezařazeno) | Sphenacodontia |
| Čeleď | Sphenacodontidae Marsh, 1878 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sphenacodontidae představují čeleď vyhynulých synapsidů, resp. pelykosaurů.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Zástupci čeledi Sphenacodontidae představovali středně velké až velké masožravce, Dimetrodon grandis dosahoval délky těla okolo 320 cm.[1] Jejich lebka kombinuje některé primitivní a odvozené znaky. Zuby ještě nejsou výrazně diferencovány, nicméně přední zuby se již nápadně protahují a svou stavbou připomínají špičáky. Se získáváním potravy, resp. lepšími mechanickými vlastnostmi dolní čelisti, mají souvislost i některé odvozené znaky lebky: dolů posunutý čelistní kloub; mohutný koronoidní výběžek dolní čelisti (processus coronoideus); a expanze a vroubení spánkové jámy (fossa temporalis). Končetiny byly prodloužené, byť stále nezaujaly postoj „pod tělem“, a neumožňovaly tak parasagitální chůzi.[2]
Zřejmě nejznámějším zástupcem čeledi Sphenacodontidae je zmiňovaný Dimetrodon, hojně zastoupen ve fosilním záznamu spodního permu Severní Ameriky a Evropy. Tento predátor vynikal svou mohutnou hřbetní plachtou, jejíž funkce mohla být termoregulační. Dalším významným zástupcem je rod Sphenacodon, jenž měl oproti dimetrodonovi méně vyvinuté špičáky a zároveň postrádal hřbetní plachtu, byť trnové výběžky obratlů byly i v jeho případě nápadně protaženy. Dalším predátorem se hřbetní plachtou byl naopak Secodontosaurus, jehož odvozený tvar lebky a chrupu naznačuje specializovanou ekologickou roli v ekosystému: uvažuje se o něm jako o analogii moderních krokodýlů, případně je považován za predátora menších čtyřnožců žijících v podzemních norách.[1]
Fylogeneze a stratigrafický výskyt[editovat | editovat zdroj]
Fosilní nálezy čeledi Sphenacodontidae se datují od pozdního karbonu až do středního permu (Guadalupian). Její zástupci jsou řazeni mezi tzv. pelykosaury, což je parafyletická – a proto spíše neformální – skupina raných synapsidů, jež by v monofyletické podobě měla zahrnovat i skupinu Therapsida (včetně savců). Čeleď Sphenacodontidae je považována za nejodvozenější linii „pelykosaurů“. Přidružený kladogram vychází z [3].
Pro monofyletický taxon zahrnující Therapsida + Sphenacodontidae + některé další blízce příbuzné rody bazální k tomuto kladu (rod Haptodus) se používá termín Sphenacodontia.[4][1] Blízkou příbuznost čeleď Sphenacodontidae vykazuje také s čeledí Edaphosauridae. Paradoxem je, že ačkoli se zástupci obou čeledí vyznačují mohutnou hřbetní plachtou, vývoj tohoto výrazného znaku probíhal konvergentně.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c KEMP, Thomas Stainforth. The Origin and Evolution of Mammals. Oxford ; New York: Oxford University Press, 2005. S. 26. (anglicky)
- ↑ a b ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. OCLC 1323328248 S. 60–61.
- ↑ BENTON, Michael. Vertebrate palaeontology. 4. vyd. Chichester, West Sussex ; Hoboken: Blackwell Publishers, 2015. Dostupné online. S. 132–133.
- ↑ BENSON, Roger B. J. Interrelationships of basal synapsids: cranial and postcranial morphological partitions suggest different topologies. Journal of Systematic Palaeontology. 2012-12-01, roč. 10, čís. 4, s. 601–624. Dostupné online [cit. 2023-06-06]. ISSN 1477-2019. DOI 10.1080/14772019.2011.631042. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sphenacodontidae na Wikimedia Commons 
Taxon Sphenacodontidae ve Wikidruzích
