Dicynodontia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxDicynodontia
Stratigrafický výskyt: Perm - svrchní Trias, asi před 268 až 210 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Obří dicynodont z polských Lisowic, dnes Lisowicia bojani
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída Synapsida
Infrařád Dicynodontia
Owen, 1859
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dicynodontia ("dicynodonti", v překladu "dvojitý psí zub") jsou vyhynulou skupinou anomodontních terapsidů. Jejich rozkvět nastal především v období druhohorního triasu (asi před 250-200 miliony let). Žili po boku nejstarších dinosaurů, kterým také dlouho částečně ekologicky konkurovali.

Popis a evoluční historie[editovat | editovat zdroj]

Byli mezi nimi menší až poměrně velcí býložravci, charakterističtí dvojicí výrazných tesákovitých zubů. Jsou také nejúspěšnějšími synapsidy kromě savců, se kterými jsou spřízněni. Dle fosilních dokladů z Austrálie možná některé druhy přežily dokonce až do spodní křídy (asi před 105 miliony let).[1] Bylo popsáno více než 70 rodů, šlo tedy o poměrně početnou skupinu. Největší zástupci měli velikost hrocha a jejich zkameněliny byly objeveny v roce 2008 na území Polska (Lisowice). Fosilie dicynodontů již byly objeveny i v Japonsku, což dokládá propojenost kontinentů v období triasu.[2]

Fosilní kost pažní druhu Lisowicia bojani z Polska.

Doba vyhynutí[editovat | editovat zdroj]

Posledními prokazatelnými zástupci dicynodontů jsou v současnosti obří jedinci, jejichž fosilie byly objeveny v jižním Polsku (druh Lisowicia bojani). Dlouho nebylo jisté, zda tato fauna existovala v období triasového stupně karn (před 237 až 227 m. l.) nebo až pozdějšího stupně nor (227 až 208 m. l.). Korelací s fosiliemi velkých čtvernožců z dané lokality bylo potvrzeno, že šlo až o pozdější období a dicynodonti tedy pravděpodobně vymírají v období před asi 210 miliony let.[3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Nejasné zařazení:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Thulborn, T.; Turner, S. (2003). "The last dicynodont: an Australian Cretaceous relict". Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 270 (1518): 985–993. doi:10.1098/rspb.2002.2296
  2. http://www.asahi.com/ajw/articles/AJ201802140058.html
  3. Grzegorz Racki & Spencer G. Lucas (2018). Timing of dicynodont extinction in light of an unusual Late Triassic Polish fauna and Cuvier’s approach to extinction. Historical Biology (advance online publication). doi:10.1080/08912963.2018.1499734

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Thulborn, T. & Turner, S. (2003). The last dicynodont: an Australian Cretaceous relict. Proceedings of the Royal Society of London B 270, 985-993. Abstract.
  • Kurkin, A. A. (2010). "Late Permian dicynodonts of Eastern Europe". Paleontological Journal 44 (6): 72-80.
  • Cluver, M. A.; and King, G. M. (1983). "A reassessment of the relationships of Permian Dicynodontia (Reptilia, Therapsida) and a new classification of dicynodont". Annals of the South African Museum 91: 195-273.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]