Dimetrodon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxDimetrodon
Stratigrafický výskyt: Spodní až střední perm, asi před 295 až 272 mil. let
alternativní popis obrázku chybí
Kostra dimetrodona
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
TřídaSynapsida
ŘádPelycosauria
PodřádEupelycosauria
ČeleďSphenacodontidae
RodDimetrodon
Cope, 1878
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dimetrodon („dvě řady zubů“) je rod dávno vyhynulého masožravého pelykosaura (pravěkého savcovitého plaza). Žil v období permu (mladší prvohory, asi před 295 až 272 miliony let).[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Kostra dimetrodona.

Jeho zvláštním znakem byla výrazná hřbetní plachta, sloužící zřejmě k termoregulaci nebo k vnitrodruhové signalizaci (kdy šlo o prostředek předvádění se před samicemi a zastrašování potenciálních rivalů při páření).[2] Tím se podobal o něco staršímu býložravému rodu Edaphosaurus. Tento prvohorní plaz, který však byl vývojově blíže příbuzný savcům než třeba současným ještěrkám a ostatním plazům, žil na území dnešní Evropy a Severní Ameriky.

Dimetrodon natalis

Paleoekologie[editovat | editovat zdroj]

Ve své době představoval nepochybně dominantního predátora, při délce 3,5 metru a hmotnosti asi 200 kg byl největším dravým tvorem svých ekosystémů. Pohyboval se nejspíš plazivým pohybem na nohách vystrčených do stran a zřejmě nebyl příliš rychlý a aktivní. Díky hřbetní "plachtě" mohl regulovat svoji tělesnou teplotu, a tak se rychleji zahříval i ochlazoval (podobně jako později někteří dinosauři, např. Spinosaurus). Dimetrodoni mezi dinosaury nepatřili, jsou však s nimi laiky občas zaměňováni.[3]

Dimetrodon milleri

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Holger Preuschoft, Anna Krahl & Ingmar Werneburg (2022). From sprawling to parasagittal locomotion in Therapsida: A preliminary study of historically collected museum specimens. Festschrift in Honour of Professor Dr. Wolfgang Maier; Edited by Ingmar Werneburg & Irina Ruf. Vertebrate Zoology. 72: 907-936. doi: https://doi.org/10.3897/vz.72.e85989
  2. Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 333).
  3. Peter J. Bishop, Robert J. Brocklehurst & Stephanie E. Pierce (2022). Intelligent sampling of high-dimensional joint mobility space for analysis of articular function. Methods in Ecology and Evolution (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1111/2041-210X.14016

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]