Edaphosauridae
 EdaphosauridaeStratigrafický výskyt: svrchní karbon–spodní perm | |
|---|---|
 Edaphosaurus pogonias, kostra | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| (nezařazeno) | Synapsida |
| Čeleď | Edaphosauridae Cope, 1882 |
| Rody | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Edaphosauridae je název čeledi, představující skupinu dávno vyhynulých pozdně prvohorních synapsidů, resp. pelykosaurů. Jejich fosilie známe z území Evropy a Severní Ameriky z období karbonu a permu (asi před 307 až 272 miliony let).[3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Pelykosauři z čeledi Edaphosauridae byli především specializovaní býložravci. Zřejmě nejznámějším rodem je Edaphosaurus, jehož zástupci pocházejí z evropských i severoamerických nalezišť a v závislosti na druhu dosahovali tělesné délky 100 cm až přibližně 325 cm. Lebka edafosaura již vykazuje typické adaptace pro výhradně býložravý způsob života. V porovnání se zbytkem těla je velmi malá a krátká, kompaktně stavěná, s hluboce posazenou dolní čelistí,[4] jejíž specializovaný kloub umožňoval propalinální (předozadní) pohyb.[5] Konzumaci rostlinné potravy napomáhaly dva typy zubů: vyjma „klasických“ zubů, které byly zasazeny šikmo a umožňovaly „odřezávat“ vegetaci, to byly především mohutné zubní desky, jež se nacházely na patře a protilehlých částech dolní čelisti. Tvořilo je asi 150 malých, kuželovitých zubů a jejich úlohou se stalo drcení přijímané potravy. Jiné rody, jako svrchněkarbonský Ianthasaurus, jehož lebka dosahovala velikosti pouhých 8 cm, nicméně nemají natolik odvozený chrup a jejich ostré, mírně zploštělé a zakřivené zuby svědčí spíše pro hmyzožravý způsob života.[4][6]
Význačným znakem této synapsidní čeledi je rovněž výrazná hřbetní plachta, jež byla tvořena výběžky krčních a hřbetních obratlů. Význam této adaptace zůstává nejasný, plachta mohla mít úlohu v termoregulaci, v uchovávání zásobních látek, sloužit jako biomechanické zesílení páteře či mít roli v sociálním chování.[5][6]
Fylogeneze a stratigrafický výskyt[editovat | editovat zdroj]
Fosilní nálezy čeledi Edaphosauridae se datují od pozdního karbonu až do spodního permu a pocházejí ze Severní Ameriky a Evropy (Německo, Česko).[7] Její zástupci jsou řazeni mezi tzv. pelykosaury, což je parafyletická – a proto spíše neformální – skupina raných synapsidů, jež by v monofyletické podobě měla zahrnovat i skupinu Therapsida (včetně savců). Na základě svého býložravého způsobu života a povrchní podobnosti s čeledí Caseidae, jinými býložravými pelykosaury té doby, byly obě čeledi v některých starších systémech řazeny do společného taxonu Edaphosauria.[4] Nálezy rodu Edaphosaurus sahají až do karbonského pennsylvanianu, čímž čeleď Caseidae ve fosilním záznamu předcházejí – edaphosauři by tak představovali první velké býložravce Země, nejdokonaleji adaptované stravě s vysokým množstvím vlákniny.[2] Čeleď Edaphosauridae je zároveň blízce příbuzná s čeledí Sphenacodontidae, jejíž zástupci se mj. rovněž vyznačovali přítomností hřbetní plachty. Tato struktura se však u obou skupin liší co do anatomických detailů, konkrétně např. přítomností bočních výběžků u čeledi Edaphosauridae, což naznačuje její nezávislý původ.[4][6]
Následný kladogram vychází z [5]:
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ MANN, A.; HENRICI, A. C.; SUES, H.-D.; PIERCE, S. E. A new Carboniferous edaphosaurid and the origin of herbivory in mammal forerunners. Scientific Reports. 2023, s. 4459. DOI 10.1038/s41598-023-30626-8.
- ↑ a b SPINDLER, Frederik; VOIGT, Sebastian; FISCHER, Jan. Edaphosauridae (Synapsida, Eupelycosauria) from Europe and their relationship to North American representatives. PalZ. 2020-03-01, roč. 94, čís. 1, s. 125–153. Dostupné online [cit. 2023-06-24]. ISSN 1867-6812. DOI 10.1007/s12542-019-00453-2. (anglicky)
- ↑ Mann, A.; Henrici, A. C.; Sues, H.-D.; Pierce, S. E. (2023). A new Carboniferous edaphosaurid and the origin of herbivory in mammal forerunners. Scientific Reports. 13 (4459).
- ↑ a b c d KEMP, Thomas Stainforth. The Origin and Evolution of Mammals. Oxford ; New York: Oxford University Press, 2005. S. 24. (anglicky)
- ↑ a b c BENTON, Michael. Vertebrate palaeontology. 4. vyd. Chichester, West Sussex ; Hoboken: Blackwell Publishers, 2015. Dostupné online. S. 132–133.
- ↑ a b c ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. OCLC 1323328248 S. 60–61.
- ↑ Filter Edaphosauridae [online]. PBDB Navigator [cit. 2023-06-24]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Edaphosauridae na Wikimedia Commons 
Taxon Edaphosauridae ve Wikidruzích
