Historie letectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Historie letectví se zabývá vývojem letectví od prvních pokusů v létání draků až po nepřerušované, kontrolované motorové lety a dále.

První sny o létání[editovat | editovat zdroj]

Návrh ornitoptéry z dílny Leonarda da Vinciho z roku 1488

Touha lidstva létat se pravděpodobně poprvé projevila v Mezopotámii, v eposu o králi Etanovi z poloviny třetího tisíciletí před Kristem, kde je popsáno, jak král zachrání orla, který ho za to vynese do výšin, aby mu pomohl najít léčivou bylinu. Podobným příběhem je známá pověst o Daidalovi z Antického Řecka

První opravdové pokusy o let se uskutečnily v Číně, a to za pomoci draků. Ty byly používány především pro vojenské účely. Ve válkách které probíhaly v 5. a 3. století př. n. l. se podle pověsti nechal čínský generál vynést na draku nad nepřatelský tábor, kde zpíval písně z domoviny vojáků, čímž u nich vyvolal stesk po domově a podkopal jejich morálku. Zda se tato pověst zakládá na pravdě, nevíme. V Číně byly také známy různé druhy jednoduchých vrtulníků, především jako hračky pro dětí.[1]

Za duchovního otce letectví je považován Leonardo da Vinci, který žil mezi lety 1452 a 1519. Nakreslil více než 150 návrhů létajících zařízení, mimo jiné vzdušný šroub - vrtulník a padák. Domníval se, že k letu stačí síla člověka, ke konci svého života si však uvědomil, že je pořeba síla mnohom větší, proto začal pracovat s myšlenkou pevného, nepohyblivého křídla. Nikdy se však nedostal k tomu, aby některý ze svých návrhů vyzkoušel.

Letadla lehčí než vzduch[editovat | editovat zdroj]

Zkáza Hindenburgu

První vážné pokusy létat se konaly v 18. století v Evropě s horkovzdušnými balony. Bratři Montgolfierové, majitelé papírnictví, si všimli, že horký vzduch stoupá a nadnáší papírové sáčky. Tento jev využili postavením balonu. První úspěšný pokus proběhl roku 1783, kdy vypustili balon o průměru přes 10 m na jehož palubě byla ovce, husa a kohout. Po 3 km dlouhém letu balon přistál, všechna zvířata byla v pořádku. Ještě ten rok se vznesl i první balon s lidskou posádkou, a to v Paříži. Brzy poté se objevily i balony naplněné vodíkem, v roce 1794 byly přijaty do francouzské armády pro vyhledávání dělostřeleckých pozic. Angličan George Cayley v roce 1804 navrhl řidielnou vzducoloď poháněnou vrtulí, to se však hned neujalo.

První řiditelnou vzducholoď postavil v roce 1852 francuz Henri Giffard, její parní motor ji však neposkytoval dostatečný výkon. Po vynálezu spalovacího motoru vznikli tři druhy Vzducholodí, rozdělené podle způsobu konstrukce. První nebyly vůbec vyztužené a drželi jenom díky tlaku plynu, druhé byly vyztužené částečně a poslední měly celokovovou kostru, která držela tvar vzducholodě. Velké stroje bylo možné stavět pouze třetím způsobem. O jejich rozvoj se zasloužil především německý hrabě von Zeppelin. Jeho první vzducholoď LZ-1, která vzlétla roku 1900 byla dlouhá 140 m, kvůli nedostatečnému výkonu však byla pomalá. Zeppelin doufal, že se mu podaří prodat vzducholodě německé armádě, to se ale stalo až v roce 1909, protože se armáda domnívala, že jsou snadněji rozebíratelné nevyztužené vzducholodě vhodnější pro vojenské operace. V roce 1910 byla postavena LZ-7 Deutschland, která dokázala přepravt 24 cestujících. V roce 1915 začalo Německo používat vzducholodě k bombardování Londýna, brzy však bylo donuceno díky lepší protiletadlové obraně přetat. Největší vzducholodí byl LZ 129 Hindenburg, který poprvé vzlétl roku 1936, o rok později se však při přistání v New Jersey z neznámého důvodu vznítil a během malé chvíle celý shořel. To se stalo vzduholodím, už tak zatlačovaným modernějšími letadly, osudným.[2]

Letadla těžší než vzduch[editovat | editovat zdroj]

První let Flyeru bratří Wrightových

Poprvé se vznesl už jistý benediktínský mnich Eilmer, který se svým kluzákem uletěl 200 m. Jeho nápad se však neujal, létání zůstalo dlouhou dobu zapomenuto.[3] Letouny těžší než vzduch se znovu začaly objevovat až v druhé polovině 19. století. Před vynálezem motoru s vnitřním spalováním začátku to byly především kluzáky, objevilo se ale i několik pokusů o letadlo s parním pohonem, váha takového motoru však odsoudita tyto pokusy k neúspěchu. Nejznámějším průkopníkem v oblasti kluzáků byl Otto Lilienthal, ten se k létání dostal až v důchodu. Postavil celkem 18 různých bezmotorových letadel, se kterými létal s pomcí nakloněné roviny. Přežil několik havárií, při svém posledním letu v roce 1896 se však jeho kluzák kvůli poryvu větru převrátil ve výšce asi 15 m a on utrpěl zranění, kterým o den později podlehl.

S vynálezem Zážehového motoru na konci 19. století se otevřela cesta pro poháněná letadla. Prvnímy průkopníky v této oblasi byli Bratři Wrightové, američtí majitelé servisu kol. Nechali se inspirovat pracemi Otto Lilienthala a začali vyrábět modely kluzáků. Ve své dílně si postavili malý aerodynamický tunel, díky tomu dokázali vyrobit účinné profily křídel a kluzáky s lepšími letovými vlastnostmi. 14. prosince roku 1903 poprvé vzlétli s motorovým letadlem, které pojmenovali Flyer, let však byl neuspěšný a letoun se poškodil. O tři dny později byl proveden druhý, úspěšnější pokus, při ktém stroj letěl 12 s. Toho dne však vzlétli víckrát, nejdelší let trval téměř jednu minutu. Po tomto úspěchu se pustili do zlepšování, postavili Flyer II a poté v roce 1915 Flyer III, který se ve vzduchu udržel 39 minut.

V první světové válce došlo k rozvojí leteckých technologií, poprvé se také odehrávaly vzdušné souboje. Ty probíhaly jako rytířské souboje – jeden na jednoho. Nejúspěšnšším stíhačem byl Manfred von Richthofen, zvaný Rudý baron.

S postupem času se letadla zlepšovala, zvyšovala se rychlost a prodlužoval dolet. Během druhé světové války došlo ke značnému rozšíření vrtulníků. Vrtulová letdla už dosáhla hrnice svých možností, protože při rychlostech přes 800 km/h ztrácely vrtule účinnost. Řešením bylo použití proudového motoru. Tyto motory byly už před válkou používány v průmyslu, problémem však bylo vytvořit dostatečně malou a výkonou turbínu, aby se dala přidělat k letadlu. Na tom pracovali nezávisle na sobě dva lidé – v Německu to byl Hans Van Ohain, ve Velké Británii Frank Whittle. Jako první postavilo proudový letoun Německo v roce 1939, byl to Heinkel He 178. Prvním vojensky použitým proudovým letadlem byl dvoumotorový Messerschmitt Me 262, začal se používat roku 1942. Britové používali proudový Gloster Meteor, nasadili ho však až v roce 1944, navíc měl horší vlastnosti než německý Messerschmit..[2]

V roce 1947 byla poprvé překročena rychlost zvuku, a to Chuckem Yeagerem v experimentálním letadle Bell X-1.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aviation history na anglické Wikipedii.

  1. Balej Jan, Historie letectví, Brno, 2012
  2. a b Nccoli Riccardo, "Historie letectví", Praha : Rebo production CZ, 2003
  3. Thomas E. Woods, Jr., Jak katolická církev budovala západní civilizaci, Praha : Res Claritatis 2008, s. 34