Teplota vzplanutí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Teplota vzplanutí je nejnižší teplota, při které se za přesně definovaných podmínek vytvoří nad hladinou hořlavé kapaliny takové množství par, že jejich směs se vzduchem přiblížením plamene vzplane a ihned uhasne. V laboratorních podmínkách se pro stanovení užívá metoda otevřeného kelímku nebo metoda uzavřeného kelímku. Při exaktních měřeních se vztahuje k atmosférickému tlaku 101 325 Pa.

Teplota vzplanutí je kritériem pro zařazení hořlavých látek do tříd nebezpečnosti podle ČSN 65 0201.

Třída nebezpečnosti Teplota vzplanutí °C
I do 21
II nad 21 do 55
III nad 55 do 100
IV nad 100 *)

*) Za hořlaviny jsou považovány kapaliny do teploty vzplanutí 250 °C.

Tuhé látky[editovat | editovat zdroj]

U tuhých hořlavých látek se určuje teplota vzplanutí FIT (flame ignition temperature), která je definována jako nejnižší teplota vzduchu, proudícího kolem vzorku, při které dojde působením vnějšího zápalného zdroje k zapálení směsi plynných produktů rozkladu. Pro její laboratorní určení se zpravidla užívá Setchkinova odporová pec.

Související články[editovat | editovat zdroj]