Teplota vzplanutí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Teplota vzplanutí je nejnižší teplota, při které se za přesně definovaných podmínek vytvoří nad hladinou hořlavé kapaliny takové množství par, že jejich směs se vzduchem přiblížením plamene vzplane a ihned uhasne. V laboratorních podmínkách se pro stanovení užívá metoda otevřeného kelímku nebo metoda uzavřeného kelímku. Při exaktních měřeních se vztahuje k atmosférickému tlaku 101 325 Pa.

Teplota vzplanutí je kritériem pro zařazení hořlavých látek do tříd nebezpečnosti podle ČSN 65 0201.

Třída nebezpečnosti Teplota vzplanutí °C
I do 21
II nad 21 do 55
III nad 55 do 100
IV nad 100 *)

*) Za hořlaviny jsou považovány kapaliny do teploty vzplanutí 250 °C.

Tuhé látky[editovat | editovat zdroj]

U tuhých hořlavých látek se určuje teplota vzplanutí FIT (flame ignition temperature), která je definována jako nejnižší teplota vzduchu, proudícího kolem vzorku, při které dojde působením vnějšího zápalného zdroje k zapálení směsi plynných produktů rozkladu. Pro její laboratorní určení se zpravidla užívá Setchkinova odporová pec.

Související články[editovat | editovat zdroj]