Babybox

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Venkovní strana českého babyboxu nové generace.
Německý babybox v Lübecku.
Hloubětínské Gyncentrum – původní první instalovaný babybox (vlevo od brány) je dnes již nahrazen babyboxem nové generace.
Okénko renesančního babyboxu Ospedale degli Innocenti ve Florencii
Historické okénko pro nalezence v nemocnici svatého Ducha v Římě (Sassia).

Babybox (čtěte [bejbyboks]) je označení pro zařízení, kam mohou matky anonymně odložit své zpravidla novorozené dítě. Jde o speciálně vybavenou schránku většinou v blízkosti zdravotnického zařízení. O dítě se bezprostředně postará zdravotnický personál a pokud se o něj rodiče již nepřihlásí, bývá nabídnuto k adopci. V České republice bylo v letech 2005–2020 zřízeno 76 babyboxů, do nichž v téže době bylo uloženo 202 dětí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historicky první babyboxy nechal zřídit roku 1198 papež Inocenc III. u bran klášterů na území Papežského státu.[1][2][3] Odkládání dítěte, které matka nedokázala uživit, například ve fortně kláštera, bylo obvyklé již dříve, dětí se ujímaly především kláštery špitálních řádů, také milosrdných bratří a sester, kde byla za okénkem fortny nepřetržitá služba /nebo dvířka okénka spojená se zvonkem. První komplexní péči o nalezence poskytoval florentský sirotčinec Ospedale degli Innocenti.

V nové době na tuto tradici navázala tajná oddělení sanatorií a porodnic. Například již roku 1875 do provozu uvedená Zemská porodnice v Praze U Apolináře měla takové prostory přístupné zadním vchodem a zaručovala tak matkám anonymitu. Pro tyto děti se vžil termín nalezenec a byly takto i s udáním místa narození zapisovány do matrik.[p. 1]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Tento způsob odložení dítěte má sice i své odpůrce, nicméně v některých zemích je společensky tolerován jako přijatelnější varianta oproti případům, kdy bezradné matky své děti odkládají na méně příhodných místech nebo dokonce zabíjejí. Záchrana života dítěte se považuje za vyšší právo než například právo být vychováván vlastními rodiči a znát svůj původ. Pro tuto právní a etickou spornost jsou babyboxy předmětem diskusí a nejsou zcela obecně přijímány jako legitimní řešení.

Novodobá vlna zřizování babyboxů nastala ve světě kolem roku 2000. Například v Německu bylo v období 2000–2005 zřízeno 80 takových schránek. V Německu jsou zřizovány od roku 2001, několik jich je v Rakousku, Švýcarsku a na Slovensku,[4][5]

Název[editovat | editovat zdroj]

Český název babybox je pseudoanglicismus a neologismus, který vznikl po roce 2005 díky nově zřizovaným schránkám „babybox“ spolku Babybox. Anglicky se schránka nazývá baby hatch, v německy mluvících zemích se nazývá Babyklappe, Babyfenster nebo Babywiege a polsky se nazývá okno życia (okno života).

Babyboxy v Česku[editovat | editovat zdroj]

V zakládání babyboxů v České republice se angažuje Nadační fond pro odložené děti Statim (IČ 27151115) a zapsaný spolek Babybox pro odložené děti – Statim (IČ 27006891). Latinské slovo statim se používá na lékařských zprávách a znamená „ihned, okamžitě“. Spolek pomáhá rodičům v tísni také prostřednictvím poradenské telefonní linky. Iniciátory těchto aktivit byli Roman Hanus (advokát) a Ludvík Hess, oba z Prahy. Spolek i fond mají sídlo v Praze–Hájku u Uhříněvsi, v bydlišti předsedy představenstva spolku a zároveň předsedy správní rady nadačního fondu, Ludvíka Hesse. Technikem projektu byl Michal Čumpelík, který babyboxy vyráběl do čísla 46. Druhou generaci babyboxů vyrábí zapsaný spolek Babybox pro odložené děti – STATIM a hlavním subdodavatelem je firma MONTEL Zdeňka Juřici z Náměšti nad Oslavou.[6] Z prvních 39 babyboxů je u 20, tedy více než poloviny, hlavním sponzorem Nadace Komerční banky Jistota.[6]

Původní babyboxy jsou schránky o šířce 100 centimetrů, výšce 60 centimetrů a hloubce 50 centimetrů. Váží 150 kilogramů, jejich vnitřek je podle potřeby vytápěný a signalizace oznámí lékařům otevření dvířek. Druhá generace babyboxů počínajíc pořadovým číslem 47 je vyrobena z nerezového plechu, má dvoukřídlá dvířka otvírající se automaticky po stisknutí jediného zeleně podsvíceného tlačítka. Po vložení dítěte se dvířka opět samočinně zavřou. Eventuální kolisi s rukama dárce nebo s končetinami děťátka zabrání infrazávora – fotobuňka. Babybox je nejen vytápěn, ale i klimatizován a má řadu dalších vylepšení. Babybox je chráněn ochrannou známkou a užitným vzorem vydaným Úřadem průmyslového vlastnictví. V naprosté většině případů jsou babyboxy zřizovány v nemocnicích, jen ve dvou případech na budově radnice pražské městské části. První babybox mimo zdravotnické zařízení byl zřízen na radnici Prahy 2 na základě podnětu starostky Jany Černochové pohnuté tím, že byl nalezen odložený novorozenec (holčička Terezka) v křoví na Karlově náměstí, a hlavním sponzorem babyboxu je firma, u níž pracovala nálezkyně tohoto dítěte.[7]

Ludvík Hess jednal o otevření prvního babyboxu na Gynekologicko-porodnické klinice v Apolinářské ulici v Praze. Záměr podporoval přednosta kliniky Jaroslav Živný, jeho nástupce i řada primářů a dalších vedoucích lékařů, děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Ředitel nemocnice Jan Bříza však požadoval nejprve dořešit legislativní podmínky a ač stavební povolení již bylo vydáno, smlouvu nakonec nepodepsal. Další ředitelka Dana Jurásková záměr víceméně zamítla.[7]

Zprovozněny byly tyto babyboxy:[8][7]

72 babyboxů v České republice (2017)
  1. Praha-Hloubětín, GynCentrum (Zámek Hloubětín): 1. června 2005
  2. Brno, Nemocnice Milosrdných bratří: 3. listopadu 2005
  3. Olomouc, Fakultní nemocnice Olomouc: 5. prosince 2006
  4. Kadaň, Nemocnice Kadaň: 1. června 2007
  5. Zlín, Krajská nemocnice T. Bati, v samostatném domečku na okraji areálu: 6. prosince 2007
  6. Pelhřimov, Nemocnice Pelhřimov: 21. prosince 2007
  7. Ústí nad Orlicí, Nemocnice Ústí nad Orlicí: 7. března 2008
  8. Mladá Boleslav, Oblastní nemocnice Mladá Boleslav: 1. května 2008[9]
  9. Sokolov, Nemocnice Sokolov: 1. června 2008
  10. Liberec, Krajská nemocnice Liberec: 27. června 2008
  11. Pardubice, Pardubická krajská nemocnice: 29. července 2008
  12. Kladno, Oblastní nemocnice Kladno: 29. srpna 2008
  13. Příbram, Oblastní nemocnice Příbram: 19. září 2008
  14. Frýdek-Místek, Nemocnice Frýdek-Místek: 7. listopadu 2008
  15. Ostrava, Městská nemocnice Ostrava-Fifejdy: 7. listopadu 2008
  16. Opava, Slezská nemocnice Opava: 7. listopadu 2008
  17. Chomutov, Nemocnice Chomutov: 19. listopadu 2008
  18. Kolín, Oblastní nemocnice Kolín: 5. prosince 2008
  19. Jindřichův Hradec, Nemocnice Jindřichův Hradec: 22. prosince 2008
  20. Šumperk, Šumperská nemocnice: 19. ledna 2009
  21. Náchod, Oblastní nemocnice Náchod: 6. února 2009
  22. Strakonice, Nemocnice Strakonice: 23. března 2009
  23. Klatovy, Klatovská nemocnice: 15. dubna 2009
  24. Teplice, Nemocnice Teplice: 28. května 2009
  25. Nymburk, Nemocnice Nymburk: 1. června 2009
  26. Kroměříž, Nemocnice Kroměříž: 29. července 2009
  27. Benešov, Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov: 18. srpna 2009
  28. Jihlava, Nemocnice Jihlava: 19. září 2009
  29. Ústí nad Labem, Masarykova nemocnice Ústí nad Labem: 25. října 2009
  30. Mělník, Nemocnice s poliklinikou Mělník: 3. listopadu 2009
  31. Písek, Nemocnice Písek: 11. ledna 2010
  32. Přerov, Nemocnice Přerov: 9. února 2010
  33. Praha 2, radnice, Jugoslávská ulice: 8. března 2010
  34. Třebíč, Nemocnice Třebíč: 19. března 2010
  35. Děčín, Nemocnice Děčín: 12. dubna 2010
  36. Jablonec nad Nisou, Nemocnice Jablonec nad Nisou: 1. června 2010
  37. Praha 6, radnice, Jilemnického ulice: 29. července 2010 (z iniciativy starosty Tomáše Chalupy, za sponzoringu Metrostavu a dalších dárců)[10]
  38. Karviná-Ráj, Nemocnice Karviná-Ráj: 25. srpna 2010
  39. Litoměřice, Nemocnice Litoměřice: 19. září 2010
  40. Hodonín, Nemocnice TGM: 28. října 2010
  41. Most, Nemocnice Most: 5. prosince 2010
  42. Slaný, Nemocnice Slaný: 3. února 2011
  43. Plzeň, Poliklinika Denisovo nábřeží Plzeň: 8. března 2011
  44. Trutnov, Sanatorium MUDr. Jaroslava Bílka: 1. června 2011
  45. Neratovice, Nemocnice Neratovice: 12. září 2011
  46. Hradec Králové, Zdravotnická záchranná služba Královéhradeckého kraje: 19. září 2011
  47. Cheb, Nemocnice Cheb: 20. prosince 2011
  48. Karlovy Vary, Karlovarská krajská nemocnice: 9. února 2012
  49. Český Krumlov, Nemocnice Český Krumlov a.s.: 8. března 2012
  50. České Budějovice, Zdravotnická záchranná služba Jihočeského kraje: 25. dubna 2012
  51. Krnov, Sdružené zdravotnické zařízení Krnov: 10. srpna 2012
  52. Havlíčkův Brod, Nemocnice Havlíčkův Brod: 2. listopadu 2012
  53. Nový Jičín, Nemocnice Nový Jičín a.s.: 6. prosince 2012
  54. Tábor, G-centrum Tábor: 4. února 2013
  55. Vyškov, Nemocnice Vyškov: 10. března 2013[11]
  56. Prostějov, Nemocnice Prostějov: 23. dubna 2013[12]
  57. Uherské Hradiště, Nemocnice Uherské Hradiště: 15. srpna 2013
  58. Česká Lípa, Nemocnice Česká Lípa: 19. září 2013
  59. Domažlice, Domažlická nemocnice: 18. prosince 2013
  60. Valašské Meziříčí, Nemocnice Valašské Meziříčí: 27. února 2014
  61. Svitavy, Svitavská nemocnice: 8. dubna 2014
  62. Kutná Hora, Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje – Kutná Hora: 29. července 2014
  63. Havířov, Nemocnice s poliklinikou Havířov: 23. září 2014
  64. Znojmo, Nemocnice Znojmo: 19. března 2015
  65. Jičín, Oblastní nemocnice Jičín: 1. června 2015
  66. Turnov, Panochova nemocnice Turnov: 12. srpna 2015
  67. Třinec, Nemocnice Třinec: 1. října 2015
  68. Břeclav, Nemocnice Břeclav: 18. prosince 2015
  69. Rakovník, Masarykova nemocnice v Rakovníku: 7. dubna 2016
  70. Rychnov nad Kněžnou, Nemocnice Rychnov nad Kněžnou: 24. května 2016
  71. Mariánské Lázně, Nemocnice Mariánské Lázně: 1. června 2017
  72. Beroun, Dětský domov a Mateřská škola speciální Beroun: 19. října 2017
  73. Blansko, Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje – Blansko: 8. března 2018
  74. Boskovice, Nemocnice Boskovice: 25. května 2018
  75. Jeseník, Jesenická Nemocnice: 16. října 2018
  76. Vsetín, Vsetínská Nemocnice: 12. prosince 2018

V dlouhodobém plánu je umístění babyboxu do každého okresu, tedy celorepublikově kolem sedmdesáti schránek na odložené děti.

Podle zprávy z 15. prosince 2007 bylo do českých babyboxů vloženo již 10 dětí, z toho 7 do hloubětínského. [13] Do 8. března 2010 bylo do českých babyboxů vloženo již 30 dětí, z toho 14 do hloubětínského.[zdroj?] Do 27. srpna 2010 bylo vloženo 32 dětí.[5] Do 23. prosince 2010 bylo do českých babyboxů vloženo již 40 dětí (25 holčiček a 15 chlapečků), z toho 14 do hloubětínského.[zdroj?] Dne 19. června 2011 bylo do mladoboleslavského babyboxu odloženo jubilejní 50. dítě (chlapeček dostal jméno Leoš). Dne 29. února 2012 bylo v Nemocnici Milosrdných bratří v Brně odloženo 67. dítě a dne 10. června 2013 tamtéž 86. dítě.[14] 29. srpna 2015 se již vyšplhal počet odložených dětí na 125, z toho 73 chlapců a 52 děvčat. [15]

Do 5. ledna 2020 bylo v České republice zřízeno 76 babyboxů, do nichž bylo za 15 let uloženo 200 dětí (89 chlapců a 111 dívek).[16] Nejvíce dětí prošlo babyboxem v GynCentru v Praze-Hloubětíně (celkem 28), v Nemocnici Milosrdných bratří v Brně (18) a v nemocnicích v Kladně (7), Pardubicích (7) a Ostravě (7). 20 babyboxů zatím nebylo ani jednou použito.

Český spor o babyboxy[editovat | editovat zdroj]

Ministerstvo zdravotnictví České republiky vystupovalo od začátku proti zřizování babyboxů a první babybox byl zřízen na soukromé klinice v Hloubětíně přes nesouhlas ministerstva.[7] Ministr David Rath později myšlenku babyboxů podpořil, ministr Tomáš Julínek je příliš nepodporoval, ale rozhodně nebyl proti (na rozdíl od jeho mluvčího Tomáše Cikrta). Ministryně Daniela Filipiová babyboxy výslovně podpořila.[7] Hlavním odpůrcem babyboxů je podle Hesse sociální pediatr MUDr. František Schneiberg, který inicioval i jednání Vládního výboru pro práva dítěte a babyboxům zajišťuje stálou publicitu.[7]

Projekt babyboxů podpořilo i mnoho právníků a soudců. Bývalý ředitel Ústavu státu a práva České akademie věd Jaroslav Zachariáš vypracoval posoudek, podle nějž zřízení babyboxů není proti českému ani mezinárodnímu právu a odložení dítěte do babyboxu není trestným činem. Tento názor podporují i soudci Jan Sváček, Monika Vacková (ta v dialogu označila babybox za „kamínek v mozaice možností“) a Markéta Slámová z Městského soudu v Praze, soudci pražských obvodních soudů Libor Vávra, Jana Červinková, Hana Nová, náměstkyně Krajského soudu Středočeského kraje Martina Kasíková, soudce Vrchního soudu v Praze Jiří Stareček a další.[7]

Vládní výbor pro práva dítěte projednával (za účastí Ludvíka Hesse jako hosta) 7. září 2007 babyboxy zejména na podnět Františka Schneiberga, podle nějž, krom porušení Úmluvy o právech dítěte, údajně dochází při umístění do babyboxu ke zdravotnímu ohrožení dítěte elektrickým proudem a barvou použitou na povrchovou úpravu.[7] Pan Zikl z Hygienické služby při jednání výboru takové ohrožení vyloučil, rovněž Česká obchodní inspekce v roce 2005 babyboxy prošetřovala z hlediska bezpečnosti a shledala je vyhovujícími.[7] Rovněž stanovisko Ústavu státu a práva babyboxy podpořilo, stejně jako Zuzana Baudyšová a Marie Vodičková. Byly však konstatovány i právní problémy, například právo dítěte znát své biologické rodiče, zástupci ministerstev (MPSV a MZd) vyjádřili potřebu lepší právní úpravy. Ludvík Hess připomněl, že babybox využívají zejména ty matky, které se bojí kontaktu s úřady. Výbor konstatoval, že nebylo prokázáno ohrožení zdraví dětí a že provoz babyboxů není v rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Doporučil zahrnout existenci babyboxů a předepsaný postup do věcného záměru zákona o kojeneckých ústavech a dětských centrech.[7]

24. srpna 2010 uspořádal vládní zmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb na Úřadu vlády odborné kolokvium babyboxů. Na kolokvium byli údajně pozváni lékaři (pediatři), psychologové, soudci, terénní sociální pracovníci OSPOD a zástupci nevládních organizací (jmenovitý seznam nebyl v závěrečné tiskové zprávě kolokvia zveřejněn), avšak Ludvík Hess ani žádný jiný zástupce spolku Statim pozván nebyl. Tisková zpráva vydaná Michaelem Kocábem, jejíž úvod i závěr vydává názory kolokvia za „stanovisko odborné pediatrické a psychologické veřejnosti“, se vyjadřuje téměř jednoznačně proti babyboxům a konstatuje s nimi spojené etické konflikty. Babyboxy podle ní odporují Úmluvě o právech dítěte, například prioritě zájmů dítěte a právu na úřední standardy péče a ochrany (čl. 3 a 7 Úmluvy), právu dítěte na identitu včetně práva znát své rodiče a právu na jejich péči (čl. 7), degradují plnohodnotného jedince na věc; soukromí dětí je dále narušováno medializací případů nalezených dětí. Na druhou stranu babybox může zachránit život dítěte, chráněný článkem 6 Úmluvy. Závěrečná tisková zpráva kolokvia konstatovala, že vzhledem k velmi vysoké veřejné podpoře babyboxů a stavu veřejné diskuse v několika dotčených zemích „asi nelze babyboxy v ČR zrušit“, tato podpora však podle Kocábovy zprávy „vyplývá z naprosté neinformovanosti veřejnosti o alternativách“.[5] Podle reprodukce závěrů kolokvia redaktorkou MF Dnes babyboxy zakázat nelze, protože zákon tuto problematiku nijak nereguluje.[4]

Spolek Statim ve zprávě podepsané Ludvíkem Hessem vyjádřilo podiv nad Kocábovým zdůvodněním, proč jeho zástupci nebyli na kolokvium pozváni. Rovněž se pozastavilo nad tím, že byli na kolokvium pozváni jen odpůrci babyboxů a nebyli pozváni pediatři žádné z nemocnic, kde již byly babyboxy zřízeny nebo které o jejich zřízení požádaly, ani profesoři a další lékaři, kteří se svými připomínkami podíleli na vzniku a podobě babyboxu (Hess množství těchto nepozvaných lékařů ve zprávě vyjmenovává). Hess vyjádřil pochybnost nad představou, že svět bude krásnější, když vše bude upraveno zákonem nebo vyhláškou a stát bude zasahovat do užitečných soukromých aktivit nežijícím ze státních dotací, a vznesl otázku, zda novorozenec nalezený na autobusové zastávce, ve sklepě nebo na záchodě v nemocnici má zajištěna komfortnější práva než dítě z babyboxu. Pouze jediný účastník kolokvia, Eva Vaníčková, reagoval na Hessovu nabídku a projevil zájem blíže se seznámit s fungováním babyboxů; z ostatních účastníků kolokvia podle Hesse nikdo babybox zblízka ani neviděl.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Například matriky narozených farnosti u sv. Ludmily na Vinohradech, pod kterou křestní kaple porodnice spadala duchovní správou.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.zapnimozek.cz/babybox-sance-pro-deti-o-ktere-se-rodice-nemohou-nebo-nechteji-starat/
  2. http://www.babybox.cz/?p=problematika
  3. Krátce. Katolický týdeník. 2020-01-07, roč. 31, čís. 2, s. 3. ISSN 0862-5557. 
  4. a b Radka Wallerová: Kocáb se pustil do boje s babyboxy, kojencům prý upírají práva, iDnes.cz, 29. 8. 2010
  5. a b c d Kolokvium odpůrců babyboxů a naše odpověď! – www.facebook.com/ProjektBabyBox má 10.274 příznivců! Archivováno 12. 9. 2010 na Wayback Machine, Babybox – aktuality, Ludvík Hess, 27. 8. 2010
  6. a b 38. otevřen v Karviné-Ráj! Vstanou noví bojovníci! Archivováno 12. 9. 2010 na Wayback Machine, 25. 8. 2010, Babybox – aktuality
  7. a b c d e f g h i j Ludvík Hess: Zpráva o babyboxech k 1. srpnu 2010 Archivováno 12. 9. 2010 na Wayback Machine, Babybox – Statim
  8. Babybox.cz: Kompletní přehled babyboxů
  9. Mladá Boleslav má babybox, MF Dnes 2. 5. 2008, str. 5 (fa)
  10. Na radnici Prahy 6 otevřen 37. babybox!, 29. 7. 2010, Babybox – aktuality
  11. DANĚK, Jan. Ve vyškovské nemocnici je třetí jihomoravský babybox [online]. iDNES.cz, 2013-03-10 [cit. 2012-06-11]. Dostupné online. 
  12. MASAŘÍKOVÁ, Hana. V Prostějově otevřeli babybox. Šestapadesátý v Česku [online]. Deník.cz, 2013-04-25 [cit. 2012-06-11]. Dostupné online. 
  13. Babyboxy v Česku zachránily už deset dětí, naposledy holčičku [online]. iDNES.cz, 2007-12-15 [cit. 2012-06-11]. Dostupné online. 
  14. Do babyboxu v Brně někdo odložil holčičku, byla teprve hodinu na světě [online]. Novinky.cz, 2013-06-11 [cit. 2012-06-11]. Dostupné online. 
  15. V pražském Hloubětíně našli několikadenního chlapce [online]. novinky.cz, 29. 8. 2015. Dostupné online. 
  16. Babyboxy v Česku zachránily už 200 dětí. Posledním je novorozený chlapec z Blanska. iROZHLAS [online]. 2020-01-05 [cit. 2020-01-05]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]