Babybox

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Venkovní strana českého babyboxu
Německý babybox v Lübecku.
Hloubětínské Gyncentrum (babybox vlevo od brány).
Historické okénko pro nalezence v nemocnici svatého Ducha v Římě (Sassia).

Babybox (čtěte [bejbyboks]) je novodobé označení pro místo, kam mohou matky anonymně odložit své zpravidla novorozené dítě. Jde o speciálně vybavenou schránku většinou v blízkosti zdravotnického zařízení. O dítě se bezprostředně postará zdravotnický personál a pokud se o něj rodiče již nepřihlásí, bývá nabídnuto k adopci.

Tento způsob odkládání dítěte je sice na hraně či spíše za hranicí zákona,[zdroj?] nicméně v některých zemích je tolerován jako přijatelnější varianta oproti případům, kdy bezradné matky své děti odkládají na méně příhodných místech nebo dokonce zabíjejí; záchrana života dítěte se považuje za vyšší právo než například právo být vychováván vlastními rodiči a znát svůj původ. Pro tuto právní a etickou spornost jsou babyboxy předmětem diskusí a nejsou zcela obecně přijímány jako legitimní řešení.

Odkládání dítěte, které matka nedokázala uživit, například na fortně kláštera bylo obvyklé i v některých obdobích a místech ve středověku.

Novodobá vlna zřizování babyboxů nastala ve světě kolem roku 2000. Například v Německu bylo v období 2000–2005 zřízeno 80 takových schránek. V Německu jsou zřizovány od roku 2001, několik jich je v Rakousku, Švýcarsku a na Slovensku,[1][2]

Babyboxy v Česku[editovat | editovat zdroj]

V zakládání babyboxů v České republice se angažuje Nadační fond pro odložené děti Statim (IČ 27151115) a občanské sdružení Babybox pro odložené děti – Statim (IČ 27006891). Latinské slovo statim se používá na lékařských zprávách a znamená „ihned, okamžitě“. Sdružení pomáhá rodičům v tísni také prostřednictvím poradenské telefonní linky. Iniciátory těchto aktivit byli Roman Hanus (advokát) a Ludvík Hess, oba z Prahy. Sdružení i fond mají sídlo v Praze–Hájku u Uhříněvsi, v bydlišti předsedy představenstva sdružení a zároveň předsedy správní rady nadačního fondu, Ludvíka Hesse. Hlavním inženýrem projektu byl Michal Čumpelík, který babyboxy vyráběl do čísla 46. Druhou generaci babyboxů vyrábí občanské sdružení Babybox pro odložené děti – STATIM a hlavním subdodavatelem je firma MONTEL Zdeňka Juřici z Náměšti nad Oslavou.[3] Z prvních 39 babyboxů je u 20, tedy více než poloviny, hlavním sponzorem Nadace Komerční banky Jistota.[3]

Původní babyboxy zřizované z jejich iniciativy jsou schránky o šířce 100 centimetrů, výšce 60 centimetrů a hloubce 50 centimetrů. Váží 150 kilogramů, jejich vnitřek je podle potřeby vytápěný a signalizace oznámí lékařům otevření dvířek. Druhá generace babyboxů počínajíc pořadovým číslem 47 je vyrobena z nerezového plechu, má dvoukřídlá dvířka otvírající se automaticky po stisknutí jediného zeleně podsvíceného tlačítka. Po vložení dítěte se dvířka opět samočinně zavřou. Eventuální kolisi s rukama dárce nebo s končetinami děťátka zabrání infrazávora – fotobuňka. Babybox je nejen vytápěn, ale i klimatizován a má řadu dalších vylepšení. Babybox je chráněn ochrannou známkou a užitným vzorem vydaným Úřadem průmyslového vlastnictví. V naprosté většině případů jsou babyboxy zřizovány v nemocnicích, jen ve dvou případech na budově radnice pražské městské části. První babybox mimo zdravotnické zařízení byl zřízen na radnici Prahy 2 na základě podnětu starostky pohnuté tím, že byl nalezen odložený novorozenec (holčička Terezka) v křoví na Karlově náměstí, a hlavním sponzorem babyboxu je firma, u níž pracovala nálezkyně tohoto dítěte.[4]

Ludvík Hess jednal o otevření prvního babyboxu na Gynekologicko-porodnické klinice v Apolinářské ulici v Praze. Záměr podporoval přednosta kliniky Jaroslav Živný, jeho nástupce i řada primářů a dalších vedoucích lékařů, děkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Tomáš Zima i Všeobecná fakultní nemocnice. Nový ředitel nemocnice Jan Bříza však požadoval nejprve dořešit legislativní podmínky a ač stavební povolení již bylo vydáno, smlouvu nakonec nepodepsal. Další ředitelka Dana Jurásková záměr víceméně zamítla.[4]

Zprovozněny byly tyto babyboxy:[4]

V dlouhodobém plánu je umístění babyboxu do každého okresu, tedy celorepublikově kolem sedmdesáti schránek na odložené děti.

Podle zprávy z 15. prosince 2007 bylo do českých babyboxů vloženo již 10 dětí, z toho 7 do hloubětínského. [9] Do 8. března 2010 bylo do českých babyboxů vloženo již 30 dětí, z toho 14 do hloubětínského.[zdroj?] Do 27. srpna 2010 bylo vloženo 32 dětí.[2] Do 23. prosince 2010 bylo do českých babyboxů vloženo již 40 dětí (25 holčiček a 15 chlapečků), z toho 14 do hloubětínského.[zdroj?] Dne 19. června 2011 bylo do mladoboleslavského babyboxu odloženo jubilejní 50. dítě (chlapeček dostal jméno Leoš). Dne 29. února 2012 bylo v Nemocnici Milosrdných bratří v Brně odloženo 67. dítě a dne 10. června 2013 tamtéž 86. dítě.[10]

Český spor o babyboxy[editovat | editovat zdroj]

Ministerstvo zdravotnictví ČR vystupovalo od začátku proti zřizování babyboxů a první babybox byl zřízen na soukromé klinice v Hloubětíně přes nesouhlas ministerstva.[4] Ministr David Rath později myšlenku babyboxů podpořil, ministr Tomáš Julínek z nich je příliš nepodporoval, ale rozhodně nebyl proti (na rozdíl od jeho mluvčího Tomáše Cikrta). Ministryně Daniela Filipiová babyboxy výslovně podpořila.[4] Hlavním odpůrcem babyboxů je podle Hesse sociální pediatr MUDr. František Schneiberg, který inicioval i jednání Vládního výboru pro práva dítěte a babyboxům zajišťuje stálou publicitu.[4]

Projekt babyboxů podpořilo i mnoho právníků a soudců. Bývalý ředitel Ústavu státu a práva České akademie věd Jaroslav Zachariáš vypracoval posoudek, podle nějž zřízení babyboxů není proti českému ani mezinárodnímu právu a odložení dítěte do babyboxu není trestným činem. Tento názor podporují i soudci Jan Sváček, Monika Vacková (ta v dialogu označila babybox za „kamínek v mozaice možností“) a Markéta Slámová z Městského soudu v Praze, soudci pražských obvodních soudů Libor Vávra, Jana Červinková, Hana Nová, náměstkyně Krajského soudru Středočeského kraje Martina Kasíková, soudce Vrchního soudu v Praze Jiří Stareček a další.[4]

Vládní výbor pro práva dítěte projednával (za účastí Ludvíka Hesse jako hosta) 7. září 2007 babyboxy zejména na podnět Františka Schneiberga, podle nějž, krom porušení Úmluvy o právech dítěte, údajně dochází při umístění do babyboxu ke zdravotnímu ohrožení dítěte elektrickým proudem a barvou použitou na povrchovou úpravu.[4] Pan Zikl z Hygienické služby při jednání výboru takové ohrožení vyloučil, rovněž Česká obchodní inspekce v roce 2005 babyboxy prošetřovala z hlediska bezpečnosti a shledala je vyhovujícími.[4] Rovněž stanovisko Ústavu státu a práva babyboxy podpořilo, stejně jako Zuzana Baudyšová a Marie Vodičková. Byly však konstatovány i právní problémy, například právo dítěte znát své biologické rodiče, zástupci ministerstev (MPSV a MZd) vyjádřili potřebu lepší právní úpravy. Ludvík Hess připomněl, že babybox využívají zejména ty matky, které se bojí kontaktu s úřady. Výbor konstatoval, že nebylo prokázáno ohrožení zdraví dětí a že provoz babyboxů není v rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Doporučil zahrnout existenci babyboxů a předepsaný postup do věcného záměru zákona o kojeneckých ústavech a dětských centrech.[4]

24. srpna 2010 uspořádal vládní zmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb na Úřadu vlády odborné kolokvium babyboxů. Na kolokvium byli údajně pozváni lékaři (pediatři), psychologové, soudci, terénní sociální pracovníci OSPOD a zástupci nevládních organizací (jmenovitý seznam nebyl v závěrečné tiskové zprávě kolokvia zveřejněn), avšak Ludvík Hess ani žádný jiný zástupce sdružení Statim pozván nebyl. Tisková zpráva vydaná Michaelem Kocábem, jejíž úvod i závěr vydává názory kolokvia za „stanovisko odborné pediatrické a psychologické veřejnosti“, se vyjadřuje téměř jednoznačně proti babyboxům a konstatuje s nimi spojené etické konflikty. Babyboxy podle ní odporují Úmluvě o právech dítěte, například prioritě zájmů dítěte a právu na úřední standardy péče a ochrany (čl. 3 a 7 Úmluvy), právu dítěte na identitu včetně práva znát své rodiče a právu na jejich péči (čl. 7), degradují plnohodnotného jedince na věc; soukromí dětí je dále narušováno medializací případů nalezených dětí. Na druhou stranu babybox může zachránit život dítěte, chráněný článkem 6 Úmluvy. Závěrečná tisková zpráva kolokvia konstatovala, že vzhledem k velmi vysoké veřejné podpoře babyboxů a stavu veřejné diskuse v několika dotčených zemích „asi nelze babyboxy v ČR zrušit“, tato podpora však podle Kocábovy zprávy „vyplývá z naprosté neinformovanosti veřejnosti o alternativách“.[2] Podle reprodukce závěrů kolokvia redaktorkou MF Dnes babyboxy zakázat nelze, protože zákon tuto problematiku nijak nereguluje.[1]

Občanské sdružení Statim ve zprávě podepsané Ludvíkem Hessem vyjádřilo podiv nad Kocábovým zdůvodněním, proč jeho zástupci nebyli na kolokvium pozváni. Rovněž se pozastavilo nad tím, že byli na kolokvium pozváni jen odpůrci babyboxů a nebyli pozváni pediatři žádné z nemocnic, kde již byly babyboxy zřízeny nebo které o jejich zřízení požádaly, ani profesoři a další lékaři, kteří se svými připomínkami podíleli na vzniku a podobě babyboxu (Hess množství těchto nepozvaných lékařů ve zprávě vyjmenovává). Hess vyjádřil pochybnost nad představou, že svět bude krásnější, když vše bude upraveno zákonem nebo vyhláškou a stát bude zasahovat do užitečných soukromých aktivit nežijícím ze státních dotací, a vznesl otázku, zda novorozenec nalezený na autobusové zastávce, ve sklepě nebo na záchodě v nemocnici má zajištěna komfortnější práva než dítě z babyboxu. Pouze jediný účastník kolokvia, Eva Vaníčková, reagoval na Hessovu nabídku a projevil zájem blíže se seznámit s fungováním babyboxů; z ostatních účastníků kolokvia podle Hesse nikdo babybox zblízka ani neviděl.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Radka Wallerová: Kocáb se pustil do boje s babyboxy, kojencům prý upírají práva, iDnes.cz, 29. 8. 2010
  2. a b c d Kolokvium odpůrců babyboxů a naše odpověď! – www.facebook.com/ProjektBabyBox má 10.274 příznivců!, Babybox – aktuality, Ludvík Hess, 27. 8. 2010
  3. a b 38. otevřen v Karviné-Ráj! Vstanou noví bojovníci!, 25. 8. 2010, Babybox – aktuality
  4. a b c d e f g h i j Ludvík Hess: Zpráva o babyboxech k 1. srpnu 2010, Babybox – Statim
  5. Mladá Boleslav má babybox, MF Dnes 2. 5. 2008, str. 5 (fa)
  6. Na radnici Prahy 6 otevřen 37. babybox!, 29. 7. 2010, Babybox – aktuality
  7. DANĚK, Jan. Ve vyškovské nemocnici je třetí jihomoravský babybox [online]. iDNES.cz, 2013-03-10, [cit. 2012-06-11]. Dostupné online.  
  8. MASAŘÍKOVÁ, Hana. V Prostějově otevřeli babybox. Šestapadesátý v Česku [online]. Deník.cz, 2013-04-25, [cit. 2012-06-11]. Dostupné online.  
  9. Babyboxy v Česku zachránily už deset dětí, naposledy holčičku [online]. iDNES.cz, 2007-12-15, [cit. 2012-06-11]. Dostupné online.  
  10. Do babyboxu v Brně někdo odložil holčičku, byla teprve hodinu na světě [online]. Novinky.cz, 2013-06-11, [cit. 2012-06-11]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu