Ospedale degli Innocenti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Pohled na podloubí

Ospedale degli Innocenti (alt."Ospedale degli Orfani", česky Špitál neviňátek) se nachází na náměstí Piazza Santissima Annunziata ve Florencii. Je prvním sirotčincem v Evropě a jednou z prvních renesančních staveb, navrženou Filippem Brunelleschim. Název byl inspirován biblickým příběhem o zabíjení neviňátek. Podle tradice v péči o děti, nabízí všechno pod jednou střechou: dvoje jeslí, jednu školku, tři rodinné domky určené pro svěřené děti a matky v nouzi a pobočky Unicefu. Kromě toho, zákonem 451/97 se institut stal Národním centrem dokumentace a analýzy dětí a dorostu, národním a evropským úřadem pro zvyšování péče a ochranu dětských práv.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Erb cechu zpracovatelů hedvábí na fasádě

Budova byla postavena na zahradě vedle kostela Zvěstování Panny Marie, koupené za symbolickou cenu od Rinalda Albiziho. Instituce byla vytvořena v rámci rozsáhlého projektu lázní prosazovaného vládnoucí oligarchií na zlepšení kvality života občanů zajištěním lepší zdravotní a sociální péče.

Patronát nad sirotčincem převzal cech obchodníků, protože od roku 1294 mu byla svěřena péče o sirotky. Projektem byl pověřen člen cechu, zlatník Filippo Brunelleschi, který vypracoval půdorys, s osmiúhelníkovým nádvořím uprostřed a podloubím na průčelí podle vzoru jiných špitálů, např. špitál svatého Matouše (z konce 14.století). Stavba byla zahájena 19. srpna 1419 a v lednu 1421 byl vztyčen první sloup podloubí ze strany před kostelem. Platby dokumentují Brunelleschiho účast na stavbě až do roku 1427, kdy přistoupil pravděpodobně Francesco della Luna. V roce 1429 bylo dokončeno příčné podloubí (bez spodní části průčelí), kostel a dvě strany budovy na nádvoří, kde pak sídlil dětský domov. 25. ledna 1445 i když práce ještě nebyly dokončeny, špitál začal plnit svoji funkci.

Nadstavby a změny původního projektu Brunelleschiho jsou dnes sporné, ale určitě ne zanedbatelné, podle biografie Brunelleschiho od Antonia Manettiho mistr kritizoval proporce a dekorace na nadstavbě. Ví se například, že nesouhlasil s tím, aby pilíře nepokračovaly ve druhém patře, zdůrazňovaly by předěl mezi nádvořím a postranními prvky a vyplnily by prázdný prostor mezi okny.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Vnější nádvoří je určitě dílem Brunelleschiho. Je dlouhé 71 metrů a skládá se z devíti oblouků s klenbou po celém okraji opřených o sloupy ze světlého kamene.

Detail vnější dekorace

Výběr prvků podléhající nízkému rozpočtu zaručil úspěch architektonického projektu a měl vliv na architekturu i později, když se interpretoval různými způsoby. Především byly vybrány nízkonákladové materiály jako křemenný pískovec dosud málo používaný v architektuře pro jeho drolivost, a bílá omítka, které vytvořily kombinaci šedé a bílé, která se stala charakteristickým znakem florentské renesance a renesance obecně.

Kromě toho, zase kvůli ušetření, byli najmuti nezkušení pracovníci, což vyžadovalo zjednodušení měřicí techniky a konstrukce. Například vzdálenost mezi sloupy, která se opakuje rovnoměrně v celé budově, nevyšla uprostřed mezi centrálními osami sloupů, ale prostě mezi vnějšími body základny.

Tato vzdálenost (základní míra, etalon) vypočítaná klasickým způsobem, uprostřed sloupů, vychází na 11 loktů, a je použita v centrální části špitálu a v dalších Brunelleschiho stavbách jako Bazilika San Lorenzo a Bazilika Ducha svatého ve Florencii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spedale degli Innocenti na italské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Filippo Baldinucci, Vita di Filippo di ser Brunellesco architetto fiorentino, edizione di Niccolò Carli, Firenze 1812.
  • Elena Capretti, Brunelleschi, Giunti Editore, Firenze 2003. ISBN 88-09-03315-9
  • Pierluigi De Vecchi ed Elda Cerchiari, I tempi dell'arte, volume 2, Bompiani, Milano 1999. ISBN 88-451-7212-0
  • Eugenio Battisti, Filippo Brunelleschi, Electa Editrice, Milano 1976.
  • Giovanni Fanelli, Brunelleschi, Karl Robert Langewiesche Verlag 1988, ISBN 3-7845-6162-4
  • Heinrich Klotz, Filippo Brunelleschi: The Early Works and the Medieval Tradition, Rizzoli Intl Pubns 1990, ISBN 0-8478-1211-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]