Výhrada svědomí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Výhrada svědomí je koncept umožňující řešit závažné konflikty svědomí. Na jejím základě může člověk odmítnout konat něco, co je v příkrém rozporu s jeho svědomím. Definována může být pouze na základě svědomí, nebo případně na konkrétnějším základě (například morálním a věroučném učení církve, ke které se dotyčný hlásí). Výhrada je zavedena v právních systémech mnoha států, zejména pak v oblastech týkajících se vojenské služby a medicínské praxe.[1]

Východiska[editovat | editovat zdroj]

Výhrada svědomí vychází z předpokladu, že jednotlivec je svobodnou bytostí, která se může dobrovolně podrobit autoritě, ovšem nesmí být k takovému jednání nucena. Uplatnění nachází především v těch společnostech, v nichž státní moc prostřednictvím legislativy zasahuje do morální sféry.[2]

Možnosti výhrady svědomí[editovat | editovat zdroj]

Vojenská služba[editovat | editovat zdroj]

V případě vojenské služby řada států, zejména demokraticky orientovaných, umožňuje či umožňovala (před profesionalizací ozbrojených sil) obvykle z důvodu svědomí odmítnout jinak povinnou službu v armádě či službu se zbraní; stát pak ale často má zavedenou nějakou formu civilní služby (např. v Česku umožněna v letech 19902005).

Medicína[editovat | editovat zdroj]

V případě medicínské praxe dochází k uplatňování výhrady svědomí zejména v otázce účasti personálu na provádění interrupcí a eutanazie. Tento typ je zaveden např. ve Velké Británii, Česku a na Slovensku.

Média[editovat | editovat zdroj]

Výhradu svědomí mají ve svých předpisech zakomponovány v různých souvislostech i mediální organizace, například Česká televize v bodu 4.2 Kodexu České televize zaručuje právo na výhradu svědomí, která umožní tvůrci předem odmítnou účast na zpracování určitého tématu, aniž by za to byl sankcionován.

Homosexualita[editovat | editovat zdroj]

V současné době se objevuje nová výbušná oblast, ve které se církve snaží prosadit výhradu svědomí. Jde zejména o oficiální svazky homosexuálů, o výhradu svědomí se ucházejí úředníci, kteří odmítají homosexuály oddávat či registrovat jejich svazky – např. ve Španělsku, a možnost homosexuálních párů adoptovat děti (ve Velké Británii byl po dlouhé debatě přes odpor církví schválen zákon, podle kterého nemohou výhradu svědomí uplatnit ani církvemi zřizované instituce a musí zařadit homosexuály mezi uchazeče o adopci; katolická církev poté oznámila, že postupně patrně zruší všechny své adopční programy).

Kontroverze výhrady svědomí[editovat | editovat zdroj]

Otázka výhrady svědomí je v některých oblastech velmi kontroverzní a často se o ni vede tvrdý boj.

Encyklika Evangelium vitae papeže Jana Pavla II. zdůrazňuje, že „odmítnutí účasti na nespravedlivém konání není pouze morální povinností, ale je to i základní lidské právo, které občanský zákon musí uznat a chránit.“ a že „lékaři, zdravotničtí pracovníci, vedoucí zdravotnických zařízení a nemocnic musí umožnit zaměstnancům odmítnutí účasti při povolování, přípravě i výkonu takovýchto zločinů proti životu“.[3]

Na Slovensku například je sice výhrada svědomí v medicínské praxi zavedena, ale ve sporu nad jejím ukotvením v rámci mezinárodní smlouvyVatikánem padla vláda. V současné době navíc slovenský ministr zdravotnictví vydal prohlášení, že ji hodlá zrušit – v katolickém Slovensku je totiž podíl lékařů a zdravotnického personálu odmítajících provádět interrupce tak velký, že se projevuje až na úrovni významného podílu celých státních nemocnic – buďto z důvodu postoje jejich vedení, nebo z toho důvodu, že nemocnice není schopná dát dohromady chirurgický tým k provedení zákroku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdeněk Bauer, ed. „Vojáku Vladimíre…“: Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby z důvodu svědomí: vzájemná komunikace mezi K. Čapkem, J. Groagem a V. Rajdou s úvodním komentářem vydavatele. Praha: Zdeněk Bauer, 2009. 232 s. ISBN 978-80-904272-1-1. S. 9–11, 121. Část. přeloženo z angličtiny a němčiny. 
  2. http://konzervativnilisty.cz/index.php/texty/civilisace-a-spolenost/178-vyhrada-svedomi-jako-zaklad-lidske-svobody
  3. http://www.kebrle.cz/katdocs/EvangeliumVitae.htm Evangelium vitae v překladu Markéty Koronthályové, čl. 74

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]