Pražský poledník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pražský poledník – bronzová deska

Pražský poledník (14°25'17“ východní délky) prochází Staroměstským náměstím v Praze. Historicky byl definován stínem Mariánského sloupu v pravé poledne.[1]

Měření času[editovat | editovat zdroj]

Staroměstský orloj na daném náměstí sloužil k určování času již od 15. století. Seřizoval se podle slunečních hodin na věži. Od roku 1652 sloužil tento poledník ze sloupu k určování poledne na Starém Městě.[zdroj?] Pro Nové Město tehdy sloužil k určování času Novoměstský orloj.[zdroj?]

Roku 1784 dochází ke spojení měst pražských a vzniká Praha. Do té doby tedy nešlo o „pražský poledník“; tak se nazývá až od 20. století.

Od 18. století byl pražský čas (Tempus Pragense) určován v Klementinu na Astronomické věži za pomoci poledních štěrbinových slunečních hodin. Časový rozdíl mezi Klementinem a Staroměstským náměstím činí asi 1 sekundu, což pro běžný život bylo možno zanedbat. Od roku 1842 bylo pražské poledne oznamováno máváním praporu z věže Klementina, které bylo navíc v období od roku 1891 do roku 1925/1926 doprovázeno střelbou z děla a fanfáry číslo XIX.[2]

Deska v dlažbě[editovat | editovat zdroj]

Dříve dlažba na náměstí nebyla stabilní a „když měla být na náměstí nějaká sláva, dlažba se prostě vytrhala a celá plocha se vysypala pískem“.[3] V 19. století je polední stín vyznačen dlažbou.[4] Od roku 1912 se v Praze používá středoevropský čas a nikoli již sluneční čas, takže vyznačení poledne přestává mít smysl. Při stržení sloupu se z polední čáry u slunečních hodin stává pouze poledník. Při předláždění náměstí roku 1987 byl poledník „nově vyznačen“ v dlažbě 10 metrů dlouhou linkou a bronzovou deskou s českým a latinským nápisem:[5]

POLEDNÍK, PODLE NĚHOŽ BYL V MINULOSTI ŘÍZEN PRAŽSKÝ ČAS
MERIDIANUS QUO OLIM TEMPUS PRAGENSE DIRIGEBATUR.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.praguecityline.cz
  2. www.kralovskacesta.cz
  3. [1] Václav Cibula: Objevujeme Prahu
  4. [2] Naše listy, 1869
  5. [3] Lidé a země, 1989, č. 10