Petr Váňa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Petr Váňa
Sochař Petr Váňa.jpg
Narození 22. dubna 1965 (55 let)
Alma mater Akademie Výtvarných umění, Praha
Povolání sochař
Webová stránka https://petrvana.info
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Váňa (* 22. dubna 1965) je český sochař.

Život[editovat | editovat zdroj]

Sochařství se začal věnovat ve třinácti letech. Nejdříve jako žák sochaře Jiřího Seiferta a potom sochaře Jindřicha Severy. Studoval obor sochařství na střední umělecko-průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích. Roku 1984 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze a v roce 1990 školu ukončil.

Zabývá se sochařskou tvorbou při obnově sakrálních staveb, volnou tvorbou, restaurováním uměleckých památek a dalšími projekty. Realizoval řadu kopií barokních soch. Od roku 1997 pracoval na obnově mariánského sloupu pro Prahu, kterou se v roce 2020 podařilo dokončit. Souběžně se věnoval i mnoha dalším projektům, z nichž většina je realizována v Česku na veřejně dostupných místech.[1][2] Řada jeho originálních prací menšího formátu je i v galeriích nebo v soukromých sbírkách.[3]

Některé projekty[editovat | editovat zdroj]

Mariánský sloup pro Prahu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1997 byl Petr Váňa osloven Společností pro obnovu Mariánského sloupu s žádostí o kalkulaci a později i o zhotovení repliky mariánského sloupu pro Staroměstské náměstí v Praze. Postupně se mu projekt tak zalíbil, že na něm s dalšími kolegy – kamenickou hutí (kromě Petra Váni ji tvoří ještě Petr Beneš, Petr Piekarz, Hynek Shejbal a Tomáš Váňa)[4] – pracovali zadarmo. Tato barokní památka, která byla v listopadu 1918 zničena, byla v červnu 2020 obnovena.

Sochařské symposium Cesta mramoru Dobřichovice[editovat | editovat zdroj]

Petr Váňa je zakladatelem a prezidentem sochařského symposia, které se od roku 2003 koná v Dobřichovicích. Jsou zváni zajímaví autoři, kteří jednou za dva až tři roky tvoří měsíc v létě sochy. Ty jsou následně další rok umisťovány na chodník Cesta mramoru, který spojuje Dobřichovice a 1 km vzdálený Karlík. V roce 2003 na symposiu Petr Váňa vytvořil sochu Příběh.[5][6]

Sousoší Géniů pro Národní muzeum[editovat | editovat zdroj]

Sousoší Géniů, vysekané z pískovce podle modelu zhotoveného sochařem Antonínem Poppem, bylo na vrchol tympanonu nad hlavním průčelím historické budovy Národního muzea osazeno v roce 1889. V roce 2006, ještě před zahájením rekonstrukce muzejní budovy, bylo deinstalováno a v ateliéru Petra Váni následně restaurováno. Po průzkumu bylo rozhodnuto, že pro ochránění originálu sousoší je nejvhodnější vytvořit kopii a originál instalovat v interiéru muzea. To také bylo v roce 2017 realizováno.[7]

Oltář v kostele Nejsvětějšího srdce Páně

Socha pod vodou[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 potápěči ze spolku Willyteam oslovili sochaře Váňu s prosbou o sochu sv. Jana Nepomuckého, která kdysi stávala pod obcí Slapy poblíž břehu Vltavy v místě zatopeném při vybudování Slapské přehrady. Dlouho nebylo jasné, jak bude socha vypadat. Díky neobvyklému požadavku – vytesat kamennou sochu a potopit ji pod vodu – se ale v mysli akademického sochaře začala rýsovat jasná vize. „Je mnoho klasických zpodobnění sv. Jana Nepomuckého, tradičních i netradičních, ale tu hlavní událost jeho života ještě nikdo nezpodobnil. Jde o zázračnou chvíli mezi životem zde a tam, lidé jí říkají smrt a tenhle světec tu zlomovou chvíli prožil pod vodou. Tam skončil proto, že se držel své víry tak dalece, že ho utopili, a tak bych chtěl udělat sochu, jak se drží kříže, svého předmětu víry, a dívá se nahoru, to je vlastně z vody.“ Socha nazvaná Setkání sv. Jana s andělem byla ponořena na dno slapské přehrady v květnu 2012.[8]

Strom života[editovat | editovat zdroj]

Třímetrový Strom života připomínající kříž byl v roce 2018 umístěn na kopec Vejdoch nad obcí Jámy. Dílo, které má symbolizovat víru v budoucnost i poděkování za vznik vlasti, vytvořil Petr Váňa z božanovského pískovce podle návrhu Jiřího Šikla, starosty Jam, kterého údajně inspiroval jeho vlastní sen.[9][10]

Oltář v kostele Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech[editovat | editovat zdroj]

Oltář v kostele Nejsvětějšího srdce Páně, Praha, realizace podle návrhu architektů Josefa Pleskota a Norberta Schmidta. Posvěcen byl 24. listopadu 2018.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Petr Váňa sochař. petrvana.info [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. 
  2. Petr Váňa sochař. petrvana.info [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. 
  3. Petr Váňa sochař. petrvana.info [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. 
  4. Praha mariánský sloup na Staroměstském náměstí - Aktuality - Hotové díly Mariánského sloupu – 6. díl. www.marianskysloup.cz [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. 
  5. Cesta mramoru - sochařské symposium Dobřichovice. symposium.fabian.cz [online]. [cit. 2020-06-28]. Dostupné online. 
  6. ČT 24. Kolem chodníku rostou sochy. Dobřichovice jdou po Cestě mramoru. ct24.ceskatelevize.cz [online]. 14. 8. 2017 [cit. 2020-06-28]. Dostupné online. 
  7. Záchrana sousoší Géniů. Muzeum 3000 [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. 
  8. Potápěči připravovali vrácení sochy na dno slapské přehrady čtyři roky. iDNES.cz [online]. 2013-03-29 [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. 
  9. Starostův sen se zhmotňuje, ke stromu života se lidé budou chodit vyplakat. iDNES.cz [online]. 2018-06-04 [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. 
  10. Strom života nad obcí Jámy symbolizuje víru v budoucnost i poděkování za vznik vlasti. Vysočina [online]. 2020-03-16 [cit. 2020-06-29]. Dostupné online. (česky) 
  11. ČTK. V zaplněném kostele Nejsvětějšího srdce Páně biskup posvětil nový oltář. Pražský deník. 2018-11-25. Dostupné online [cit. 2019-04-20]. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Cesta kamene (Mariánského sloupu), Petr Váňa, Virgo 2009
  • Socha pod vodou - Setkání sv. Jana Nepomuckého s Andělem, Petr Váňa, Princo International 2012
  • Kámen jsem dostal darem, Martina Řehořová, Virgo 2017

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]