Národní výbor československý

Národní výbor československý byl orgánem české (československé) politické reprezentace na konci první světové války. Vznikl 13. července 1918 přetvořením Národního výboru. Jeho úkolem byla příprava převzetí státní moci a vypracování zákonů nového státu.
Představitelé Národního výboru („muži 28. října“), vyhlásili dne 28. října 1918 v Praze samostatný československý stát a vydali první zákon, zákon o zřízení samostatného státu československého.[1] Tentýž den byli do Národního výboru přibráni 4 slovenští zástupci.
14. listopadu 1918 bylo z Národního výboru vytvořeno Revoluční národní shromáždění, které předalo výkonnou moc první československé vládě Karla Kramáře, jmenované téhož dne. Ta převzala vládu od Masarykovy Prozatímní československé vlády, uznané 14. října v Paříži západními mocnostmi.
Složení[editovat | editovat zdroj]
Složení Národního výboru odpovídalo výsledkům voleb do říšské rady v roce 1911.
- Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická – 10 míst
- Česká strana agrární – 9 míst
- Česká státoprávní demokracie – 9 míst
- Česká strana národně sociální – 4 místa
- katolické strany – 4 místa
- Národní strana (Staročeši) – 1 místo
- Česká strana pokroková – 1 místo[2]
Předsedou Národního výboru byl Karel Kramář, místopředsedou Antonín Švehla, jednatelem František Soukup.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Zákon vydaný Národním výborem dne 28. října 1918. Národní listy. 29. 10. 1918, s. 1. Dostupné online.
- ↑ PEROUTKA, Ferdinand, 1998. Budování státu: Výbor 1918 1923. Praha: Lidové noviny. ISBN 80-7106-313-4.