Národní výbor československý

Pamětní deska od Ladislava Šalouna na Obecním domě – na místě, kde se 13. července 1918 Národní výbor československý ustavil, poté 28. října vyhlásil (resp. předsednictvo) samostatnost státu a kde do 13. listopadu zasedal a přijímal první zákony.

Národní výbor československý byl orgánem české (československé) politické reprezentace na konci první světové války. Vznikl 13. července 1918. Jeho úkolem byla příprava převzetí státní moci a vypracování zákonů nového státu.

Představitelé Národního výboru („muži 28. října“), vyhlásili dne 28. října 1918 v Praze samostatný československý stát a vydali první zákon, zákon o zřízení samostatného státu československého. Tentýž den byli do Národního výboru přibráni 4 slovenští zástupci.

14. listopadu 1918 bylo z Národního výboru vytvořeno Revoluční národní shromáždění, které předalo výkonnou moc první československé vládě Karla Kramáře, jmenované téhož dne. Ta převzala vládu od Masarykovy Prozatímní československé vlády, uznané 14. října v Paříži západními mocnostmi.

Složení

Složení Národního výboru odpovídalo výsledkům voleb do říšské rady v roce 1911.

• Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická – 10 míst
• Česká strana agrární – 9 míst
• Česká státoprávní demokracie – 9 míst
• Česká strana národně sociální – 4 místa
• katolické strany – 4 místa
• Národní strana (Staročeši) – 1 místo
• Česká strana pokroková – 1 místo

Předsedou Národního výboru byl Karel Kramář, místopředsedou Antonín Švehla, jednatelem František Soukup.