Na statku a v chaloupce
| Na statku a v chaloupce | |
|---|---|
| Autor | Vítězslav Hálek |
| Jazyk | čeština |
| Žánr | povídka |
| Datum vydání | 1871 |
| Počet stran | 85 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Na statku a v chaloupce je povídka českého spisovatele Vítězslava Hálka. Poprvé vyšla v roce 1871 v časopise Květy. Děj povídky se odehrává na českém venkově kolem poloviny 19. století a líčí příběh nelásky v bohatém selském statku a upřímných srdcí v prosté chaloupce. Název knihy je odvozen od obydlí, ve kterých postavy žijí a kde se příběh odehrává.
Děj[editovat | editovat zdroj]
Povídka začíná popisem chaloupky, ve které nikdo nebydlí a je všem na očích. Jednoho dne se do této chaloupky nastěhuje muž, kterému lidé začnou říkat Sejc, se svým synem Jírou a psem Vořechem. Lidé se jich bojí a vyhýbají se jim. Sejc ale učí svého syna Jíru milovat přírodu, a proto Jíra brzy o všem mnohé ví, ale o lidech neví téměř nic. Jednou večer se otec s Vořechem vydají na lov do lesa a Jíra zůstane sám doma. Zanedlouho se však Vořech vrátí bez otce, Jíra ví, že je to špatné znamení a vydá se za Vořechem, který ho dovede k mrtvému otci. Jíra ho pohřbí, ze dřeva mu vyřeže kříž a vydá se s Vořechem do světa.
Dojde do nedaleké vesnice, kde na lavičce sedí dívka Lenka, se kterou se seznámí. Jíra se jí svěří, že nemá otce a Lenka mu na to odpoví, že zase nemá maminku. Lenčin otec si nechá Jíru jako pasáčka. Všichni si ho oblíbí včetně dědečka, který žije s nimi. Jednoho dne se všichni dozvědí, že se sedlák bude ženit a dědeček má zlé předtuchy.
Když nová selka přijede na statek, srovnávají ji s Lenčinou maminkou. Selka chce, aby jí Lenka políbila ruku, ale ta odmítne. Když jí to však řekne Jíra, tak poslechne. Selka se tomu diví, začne se do Jíry navážet a pozná, že by mohl ohrozit její autoritu. Sedlák začne selku poslouchat a kvůli tomu zapomíná na Lenku. Všechno se zhorší, když se jim narodí chlapec. Lenka s Jírou najdou rodinný deník, který ukáže, že chaloupka, les i statek patří Klímům, tedy Jírově rodině. Nakonec Jíra odchází ze statku a vrací se zpět do chaloupky, kterou zvelebí řezbářstvím. Lenka uteče za Jírou do chaloupky a vezmou se.
Dědeček po Lenčině odchodu řekne sedlákovi, jak strašně se choval ke své dceři a že utekla kvůli němu. Sedlák si to uvědomí a začne Lenku hledat, ale když ji nenajde, začne to dávat za vinu selce, která pozná, že nemá na statku žádnou moc, a proto uteče ke své matce a své dítě nechá na statku.
Jíra s Lenkou jdou po svatbě do statku oznámit, že jsou manželé. Všichni se usmíří, žijí střídavě na statku a v chaloupce. Selka se po nějaké době vrátí, když ale vidí, jak si všichni žijí šťastně, závidí, spadne ze srázu a zabije se.
Interpretace[editovat | editovat zdroj]
Přijetí díla[editovat | editovat zdroj]
Povídka vyšla poprvé v roce 1871, kdy byla nejdříve vydávána časopisecky v Květech. V roce 1873 vyšla povídka knižně v Ottově Laciné knihovně národní,[1] právě toto knižní vydání kladně ocenil František Zákrejs v Osvětě, Josef Svatopluk Machar ji označil za jednu z nejlepších prozaických prací. I v pozdější době patřila k Hálkovým nejvydávanějším prózám. Dílo bylo intenzívně čteno a přijímáno především mládeží.[2]
Zasazení díla[editovat | editovat zdroj]
Na rozdíl od většiny Hálkových próz je příběh „Na statku a v chaloupce“ zasazen na konkrétní, existující místo – do domu č. p. 18 ve vsi Kopeč na sever od Prahy, tři kilometry od autorova rodného Dolínku. Venkovské prostředí, které člověka očišťuje a vede k prosté kráse, je úzce svázáno s myšlenkami Jeana Jacquesa Rousseaua. Významnou roli hrají především úvahy ze spisu Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi (1775).[3]
Vliv pohádky[editovat | editovat zdroj]
Obměňuje se zde motiv selské pýchy, nadutosti a necitelnosti selky, která byla zlá na nevlastní dceru, která kvůli tomu utekla z domu. V povídce je úmyslné znázornění střetu dobra a zla, ani v závěru nekončí idylicky. Dějová osnova této povídky se některými rysy blíží žánru pohádky. Jíra svým jménem i schopnostmi připomíná Jiříka, který rozuměl řeči zvířat z Erbenovy pohádky O Zlatovlásce. Jeho i Lenčiným nepřítelem je zlá macecha, která žárlí na Lenčinu krásu jako zlá královna v pohádce Sněhurka a sedm trpaslíků. Podobně jako ona dočasně získá na svou stranu sedláka a oba vyžene ze statku. Pohádkové rysy má i závěr a vítězství spravedlnosti. Sedlák Líska má šanci se napravit, protože je v jádru dobrý člověk, ale macecha porušila zákon mateřství, a proto umírá pádem ze srázu u chaloupky. Chaloupka a statek představují dva odlišné způsoby lidské existence, mezi kterými ale nemusí být zásadní rozpor. Opuštěná chaloupka u břehu Vltavy je zpočátku líčena jako místo tajemné a potencionálně nebezpečné až děsivé. Proto ji vypravěč v úvodu nazývá chatrčí a postupně přechází k označení chaloupka, když v ní začnou bydlet Jíra se svým otcem. Později se do této chaloupky vrátí Jíra i s Lenkou, když utečou ze statku. Jíra ji vyzdobí svým řezbářským uměním natolik, že ji Lenka zpočátku ani nepoznává, jako by byla proměněna nějakým kouzlem.[4]
Vladimír Macura se tímto přerodem zabýval ve svých úvahách o zakladatelských mýtech českého národního obrození. Chaloupka má podle něj u Hálka až posvátný náboj. Jde o „symbolickou stavbu češství“, starobylé sídlo Jednoty bratrské, u nějž se ústřední dvojice bez kněze vzájemně zaslíbí „v chrámu přírody“.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ FOŘT, Jaroslav. Poznámky vydavatelovy. In: HÁLEK, Vítězslav. Povídky. Praha: Orbis, 1951. S. 531.
- ↑ CHALOUPKA, Otakar; VORÁČEK, Jaroslav. Kontury české literatury pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1979. 296 s. S. 19.
- ↑ FRÁNEK, Michal. Komentář. In: HÁLEK, Vítězslav. Básně a prózy. Praha: Nadační fond Česká knižnice, 2020. ISBN 978-80-88183-21-1. S. 396.
- ↑ Fránek (2020), s. 396–398.
- ↑ MACURA, Vladimír. Znamení zrodu a české sny. Praha: Academia, 2015. 658 s. ISBN 978-80-200-2506-7. S. 442.