Regina Rázlová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Regina Rázlová
Narození 16. července 1947 (69 let)
Brná
Rodiče Stanislav Rázl
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Regina Rázlová (* 16. července 1947 Brná, okres Ústí nad Labem) je česká herečka a podnikatelka.

Dětství a studia[editovat | editovat zdroj]

Regina Rázlová vyrůstala v Ústí nad Labem, později v Praze. Jejím otcem byl pozdější první předseda vlády České socialistické republiky Ing. Stanislav Rázl. Počáteční strmá kariéra jejího otce, který byl na počátku 60. let generálním ředitelem Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem. Regina Rázlová se kromě plaveckého vrcholového sportu od dětství věnovala fotografii a lákala ji také filmová režie. Z toho důvodu v roce 1965 vystudovala Střední průmyslovou školu filmovou (obor produkce) v Čimelicích. Následně v letech 19651970 studovala na Divadelní a múzické akademii (DAMU) u profesora Miloše Nedbala herectví.

Herecká kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ještě za studií na DAMU hostovala v hradeckém Klicperově divadle. Po absolutoriu nastoupila do angažmá v divadle Jaroslava Průchy v Kladně, kde působila v letech 19701972 a kde hrála například v Noci na Karlštejně, Pasti na myši nebo Večeru tříkrálovém. Od roku 1978 se stala členkou hereckého souboru Filmového studia Barrandov. V témže roce zároveň začala hostovat v Národním divadle, kde v roce 1980 získala stálé angažmá. Ze zhruba dvaceti rolí, které na naší první scéně hrála, stojí za zmínku především představení Strakonický dudák, Višňový sad, Tartuffe, Zločiny srdce nebo Lucerna. Postavy ztvárněné Reginou Rázlovou byly většinou pragmatické hrdinky prosté emocí, kterým dokázala dát ironický nadhled a konverzační jistotu.

Filmové a televizní role[editovat | editovat zdroj]

Filmovým debutem Reginy Rázlové byla účast v krátkém studentském filmu SVATEBNÍ NOC (1968), vzápětí se stala součástí zlatého fondu československé kinematografie, když svůj herecký talent prokázala v kultovní komedii UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA (1969) po boku Pavla Landovského. Následovalo několik menších rolí (například v komedii ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ!, 1969), načež dostala další velkou roli v moralizující, do dnešních dnů ale zcela zapomenuté komedii TATÍNEK NA NEDĚLI (1971). Hlavní roli zavražděné laborantky Králové si pak zahrála v poměrně zdařilé kriminálce ZATYKAČ NA KRÁLOVNU (1973). Spolupracovala také se slovenským filmem, kde opět ztvárnila postavy atraktivních a provokujících mladých žen (TIE MALÉ VÝLETY, 1972, PÁNI SA ZABÁVAJÚ a.j.). Z dnešního pohledu si Reginu Rázlovou pamatujeme především z rolí lékařek, které hrála ve třech dodnes populárních, i když kvalitativně nevyvážených komedií HODÍME SE K SOBĚ, MILÁČKU? (1974), PARTA HIC (1976) a TEN SVETR SI NESVLÍKEJ (1980).

Po nástupu do Národního divadla přestala Rázlová úplně pracovat pro film, nadále se ale uplatňovala v televizi, s níž měla zkušenost od počátku 70. let. Výraznou postavu například ztvárnila ve třech navazujících dílech seriálu TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1975–1979) jako agentka-vyzvědač Hana Bízová. Následně ji bylo možno vidět v dalších seriálech. Hrála také v řadě inscenací, hlavní roli Xeny Longenové v životopisném televizním filmu XENA (1980). Na dlouhou dobu naposledy se objevila před kamerou ve fantastickém dětském televizním filmu PUTOVÁNÍ PO BLAŽENÝCH OSTROVECH (1988).

Pedagogická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Regina Rázlová v letech 1975–1990 vyučovala na DAMU.

Kariéra po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Jestliže v době normalizace byl její původ plusovým kreditem, naopak po roce 1989 na něj doplatila. Byla vyhozena z DAMU, přestala dostávat role i v Národním divadle (i když z pracovního úvazku zde byla propuštěna až v roce 1998), v televizi a ve filmu se neobjevila vůbec (s výjimkou role komisní sociální pracovnice Zubaté v oscarovém filmu otce a syna Svěráků - KOLJA, 1996).

V té době Regina Rázlová začala podnikat v poradenské a finanční sféře a stala se předsedkyní představenstva významné vývozní firmy Skloexport, a.s. a následně spolumajitelem a prezidentem holdingu Skloexport Group, a.s. s cca 10 tis. zaměstnanci a 12 mld. konsolidovaného obratu v roce 1998.

V roce 1998 vypukla okolo společnosti Skloexport aféra, když jedna část jeho spolumajitelů obvinila část druhou ze zneužití informací v obchodním styku. Rázlová, která v té době byla v zahraničí, se sama vrátila do České republiky, přičemž při té příležitosti byla zadržena policií. Podle obžaloby se měla podílet na tunelování firmy Skloexport, přičemž Rázlová tato obvinění vždy zcela odmítala jako důsledek účelového, vnitřního konfliktu mezi majiteli této firmy, kteří do svého konfliktu zatáhli policii a soudy ČR. Přesto následně Rázlová strávila rok ve vazbě, za kterou však v roce 2006 vysoudila u Evropského soudu na České republice finanční odškodné.[1]

Pozadí sporu okolo Skloexportu Rázlová hodnotí tak, že "šlo o to, kolik toho v této zemi získají Harvardi. Viktoru Koženému uvěřily statisíce lidí, nebyla jsem výjimka. Když jsem se ale dostala k poznání, že není spásou, ale katastrofou pro tuto zemi, nastal boj, který jsem prohrála. Bylo to drsné a tvrdé, ale neprohrála jsem jen já. Prohrály a o práci přišly tisíce lidí."[2]

Soudní spor v celé cause Skloexportu skončil v roce 2007 vynesením zprošťovacích rozsudků, a to v plném rozsahu celé kauzy.[3] Soud následně v roce 2009 prokázal nevinu v plném rozsahu u všech spolupracovníků Rázlové s tím, že se "trestný čin nestal" a "nebyla způsobena žádná škoda". Ministerstvo spravedlnosti ČR se následně omluvilo "za nedůvodné a nezákonné trestní stíhání v kauze Skloexportu.[2]

Již před tím zprošťovací rozsudky v plném rozsahu přinesly v této cause i soudy v Rakousku a ve Švýcarsku. Rázlové i jejím spolupracovníkům, kteří v kauze Skloexportu byli rovněž nepravdivě obviněni spolu s Rázlovou, vyplatila Česká republika na základě soudního rozhodnutí finanční odškodné.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Regina Rázlová byla manželkou herce Petra Štěpánka a později herce Petra Olivy.[4] Z manželství má dvě děti, syna Lukáše Rázla (* 1973) a dceru Adélu (* 1977). V roce 1999 se provdala za Jindřicha Santara, který je architekt a scénograf. V posledních letech byla Regina Rázlová postižena onemocněním roztroušené sklerózy.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za svou tvorbu v oblasti filmu, televize a rozhlasu získala v roce 1975 cenu Svazu českých dramatických umělců.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Rok Film
2014 Případy 1. oddělení (TV seriál)
2014 Modelky s r.o.
1998 Zlatý copánek (TV film)
1996 Kolja
1988 Putování po Blažených ostrovech (TV film)
1986 Panoptikum města pražského (TV seriál)
Preceptor (TV film)
1985 Gobseck (TV film)
Růžový Hubert (TV film)
1984 Berete se dobrovolně (TV film)
Létající Čestmír (TV seriál)
My všichni školou povinní (TV seriál)
1982 Dynastie Nováků (TV seriál)
Malý pitaval z velkého města (TV seriál)
Vyhnanství (TV film)
1980 Dívka s mušlí
Italské jaro (TV film)
Ten svetr si nesvlíkej
1979 Dnes v jednom domě (TV seriál)
Kamarádky
Kdo přichází před půlnocí
Žena pro tři muže
1978 Pracka v láhvi (TV film)
Skandál v Gri - Gri baru
Stíhán a podezřelý
1977 Ikarův pád (TV film)
1976 Paleta lásky
Parta hic
1975 Čenkovej deti (TV film)
Horúčka
Nejmladší z rodu Hamrů (TV seriál)
Sluníčko
Šepkajúci fantóm
1974 30 případů majora Zemana (TV seriál)
Hodíme se k sobě, miláčku...?
Za volantem nepřítel
1973 Zatykač na královnu
1972 Tie malé výlety
1971 Páni sa zabávajú
Pět mužů a jedno srdce
Tatínek na neděli
1970 Alexandr Dumas starší (TV film)
Lucie a zázraky
Na kolejích čeká vrah
1969 Případ pro začínajícího kata
Utrpení mladého Boháčka
Zabil jsem Einsteina, pánové!
1968 Svatební noc
Rok Televizní pořad
2008 Po stopách hvězd (TV pořad)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČTK. Regina Rázlová vyhrála ve Štrasburku spor s ČR. Novinky CZ [online]. 2006-03-28 [cit. 2012-11-23]. Dostupné online.  
  2. a b BLESK. Tajemství Reginy Rázlové. Blesk.cz. 2013-09-02.  
  3. IDNES, MF DNES. Krach Skloexportu nemá viníka, řekl po 10 letech soud. iDnes.cz [online]. 2007-04-20 [cit. 2012-11-23].  
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 407

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]