Regina Rázlová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Regina Rázlová
Narození 16. července 1947 (70 let)
Brná
Rodiče Stanislav Rázl
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Regina Rázlová (* 16. července 1947 Brná, okres Ústí nad Labem) je česká herečka a podnikatelka.

Dětství a studia[editovat | editovat zdroj]

Regina Rázlová vyrůstala v Ústí nad Labem, později v Praze. Jejím otcem byl pozdější první předseda vlády České socialistické republiky Ing. Stanislav Rázl, který byl na počátku 60. let generálním ředitelem Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem. Regina Rázlová se kromě plaveckého vrcholového sportu od dětství věnovala fotografii a lákala ji také filmová režie. Z toho důvodu v roce 1965 vystudovala Střední průmyslovou školu filmovou (obor produkce) v Čimelicích. Následně v letech 19651970 studovala na Divadelní a múzické akademii (DAMU) u profesora Miloše Nedbala herectví.

Herecká kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ještě za studií na DAMU hostovala v hradeckém Klicperově divadle. Po absolutoriu nastoupila do angažmá v divadle Jaroslava Průchy v Kladně, kde působila v letech 19701972 a kde hrála například v Noci na Karlštejně, Pasti na myši nebo Večeru tříkrálovém.

V letech 1972-78 byla členkou souboru Divadla E. F. Buriana. V roce 1978 se stala členkou hereckého souboru Filmového studia Barrandov a zároveň v témže roce začala hostovat v Národním divadle, kde v roce 1980 získala stálé angažmá. Ze zhruba dvaceti rolí, které na naší první scéně hrála, stojí za zmínku především představení Strakonický dudák, Višňový sad, Tartuffe, Zločiny srdce nebo Lucerna. Postavy ztvárněné Reginou Rázlovou byly většinou pragmatické hrdinky prosté emocí, kterým dokázala dát ironický nadhled a konverzační jistotu.

V současnosti Regina Rázlová hraje v Divadle Ungelt, kde vytvořila hlavní role v představeních Kurtizána (2014), Mezi úterým a pátkem (2015) a Miss Dietrich lituje (2017). Zároveň hraje v Divadle na Vinohradech v představeních Čarodějky ze Salemu (2017) a Pygmalion (2018). V letních scénách roku 2016-17 hrála na beznadějně vyprodaných představeních pod širým nebem na hradě Karlštejn, v muzikálu Noc na Karlštejně.

Filmové a televizní role[editovat | editovat zdroj]

Filmovým debutem Reginy Rázlové byla účast v krátkém studentském filmu Svatební noc (1968), vzápětí se stala součástí zlatého fondu československé kinematografie, když svůj herecký talent prokázala v kultovní komedii Utrpení mladého Boháčka (1969) po boku Pavla Landovského. Následovalo několik menších rolí (například v komedii Zabil jsem Einsteina, pánové!, 1969), načež dostala další velkou roli v moralizující, do dnešních dnů ale zcela zapomenuté komedii Tatínek na neděli (1971). Hlavní roli zavražděné laborantky Králové si pak zahrála v poměrně zdařilé kriminálce Zatykač na královnu (1973). Spolupracovala také se slovenským filmem, kde opět ztvárnila postavy atraktivních a provokujících mladých žen (Tie malé výlety, 1972, Páni sa zabávajú a.j.). NZ dnešního pohledu si Reginu Rázlovou pamatujeme především z rolí lékařek, které hrála ve třech dodnes populárních, i když kvalitativně nevyvážených komedií Hodíme se k sobě, miláčku? (1974), Parta hic (1976) a Ten svetr si nesvlíkej (1980).

Po nástupu do Národního divadla přestala Rázlová úplně pracovat pro film, nadále se ale uplatňovala v televizi, s níž měla zkušenost od počátku 70. let. Na svém kontě má role v 44 TV inscenacích a filmech, např. hlavní roli Xeny Longenové v životopisném filmu Xena (1980).

Výraznou postavu například ztvárnila ve třech navazujících dílech seriálu 30 případů majora Zemana (1975–1979) jako agentka-vyzvědač Hana Bízová. Následně ji bylo možno vidět v dalších seriálech, jako Nejmladší z rodu Hamrů (1975), Létající Čestmír (1983), Panoptikum města pražského (1987) a dalších 17 seriálech točených v Čechách i na Slovensku. Na dlouhou dobu naposledy se objevila před kamerou ve fantastickém dětském televizním filmu Putování po blažených ostrovech (1988). V současnosti hrála např. v seriálech Ohnivý kuře, Policie Modrava nebo Případy 1. oddělení.

Regině Rázlové byl věnován samostatný díl 13. komnaty (2013) nebo byla hostem talk show Jana Krause Uvolněte se prosím!

V roce 1996 obsadil Jan Svěrák Reginu Rázlovou do role sociální pracovnice Zubaté v oscarovém velkofilmu Kolja (1996).

Pedagogická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Regina Rázlová v letech 1975–1990 vyučovala herectví na DAMU. Mezi její žáky patřil Karel Roden, Marek Vašut, Ivana Chýlková nebo Veronika Žilková či Eva Holubová.

V roce 2015 vedla katedru herectví na Mezinárodní konzervatoři Praha.

Kariéra po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

V sametové revoluci v roce 1989 ještě vedla společně s hercem Petrem Čepkem delegaci Občanského fóra na XI. sjezd JZD, kde byla delegace OF delegáty vypískána. Ale již záhy začal být její původ, který byl v době normalizace plusovým kreditem, po roce 1989 problém v profesní, herecké kariéře. Byla vyhozena z DAMU, přestala dostávat role i v Národním divadle (i když z pracovního úvazku zde byla propuštěna až v roce 1998), v televizi a ve filmu se neobjevila vůbec (s výjimkou filmu — Kolja, 1996).

V nové době Regina Rázlová začala podnikat v poradenské a finanční sféře a postupně se vypracovala do velmi vlivné pozice předsedkyně představenstva významné vývozní firmy Skloexport, a.s. A následně se stala i spolumajitelem a prezidentem holdingu Skloexport Group, a.s. s cca 10 tis. zaměstnanci a 12 mld. konsolidovaného obratu v roce 1998.

V roce 1998 vypukla okolo společnosti Skloexport aféra, když jedna část jeho spolumajitelů obvinila část druhou ze zneužití informací v obchodním styku. Rázlová, která v té době byla v zahraničí, se sama vrátila do České republiky, přičemž při té příležitosti byla zadržena policií. Podle obžaloby se měla podílet na tunelování firmy Skloexport, přičemž Rázlová tato obvinění vždy zcela odmítala jako důsledek účelového, vnitřního konfliktu mezi majiteli této firmy, kteří do svého konfliktu zatáhli policii a soudy ČR. Přesto následně Rázlová strávila necelý rok ve vazbě, za kterou však v roce 2006 vysoudila u Evropského soudu na České republice finanční odškodné.[1] O svých zážitcích z tohoto období Rázlová spolu s manželem napsala a vydala knihu "Z uvedených odposlechů je zřejmé..." (2010).

Pozadí sporu okolo Skloexportu Rázlová hodnotí tak, že „šlo o to, kolik toho v této zemi získají Harvardi. Viktoru Koženému uvěřily statisíce lidí, nebyla jsem výjimka. Když jsem se ale dostala k poznání, že není spásou, ale katastrofou pro tuto zemi, nastal boj, který jsem prohrála. Bylo to drsné a tvrdé, ale neprohrála jsem jen já. Prohrály a o práci přišly tisíce lidí,“[2]

Soudní spor v celé kauze Skloexportu skončil v roce 2007 vynesením zprošťovacích rozsudků, a to v plném rozsahu celé kauzy.[3] Soud následně v roce 2009 prokázal nevinu v plném rozsahu u všech spolupracovníků Rázlové s tím, že se „trestný čin nestal“ a „nebyla způsobena žádná škoda,“ Ministerstvo spravedlnosti ČR se následně omluvilo „za nedůvodné a nezákonné trestní stíhání v kauze Skloexportu.“[2]

Již před tím zprošťovací rozsudky v plném rozsahu přinesly v této kauze i soudy v Rakousku a ve Švýcarsku. Rázlové i jejím spolupracovníkům, kteří v kauze Skloexportu byli rovněž nepravdivě obviněni spolu s Rázlovou, vyplatila Česká republika na základě soudního rozhodnutí finanční odškodné.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Regina Rázlová byla manželkou herce Petra Štěpánka a později herce Petra Olivy.[4] Z manželství má dvě děti, syna Lukáše Rázla (* 1973) a dceru, malířku Adélu Oliva (* 1977), která žije ve Francii. Je babičkou sedmi vnoučat. V roce 1999 se provdala za Jindřicha Santara (†2013), který byl architekt, scénograf a např. autor EXPO 1958.[5] V posledních letech[kdy?] byla Regina Rázlová postižena onemocněním roztroušené sklerózy.

Koníčkem Reginy Rázlové je chov anglických buldoků.[zdroj?]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za svou tvorbu v oblasti filmu, televize a rozhlasu získala v roce 1975 cenu Svazu českých dramatických umělců.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Rok Film
2017 Ohnivý Kuře (TV seriál)
2014 Případy 1. oddělení (TV seriál)
2014 Modelky s r.o.
1998 Zlatý copánek (TV film)
1996 Kolja
1988 Putování po Blažených ostrovech (TV film)
1986 Panoptikum města pražského (TV seriál)
Preceptor (TV film)
1985 Gobseck (TV film)
Růžový Hubert (TV film)
1984 Berete se dobrovolně (TV film)
Létající Čestmír (TV seriál)
My všichni školou povinní (TV seriál)
1982 Dynastie Nováků (TV seriál)
Malý pitaval z velkého města (TV seriál)
Vyhnanství (TV film)
1980 Dívka s mušlí
Italské jaro (TV film)
Ten svetr si nesvlíkej
1979 Dnes v jednom domě (TV seriál)
Kamarádky
Kdo přichází před půlnocí
Žena pro tři muže
1978 Pracka v láhvi (TV film)
Skandál v Gri - Gri baru
Stíhán a podezřelý
1977 Ikarův pád (TV film)
1976 Paleta lásky
Parta hic
1975 Čenkovej deti (TV film)
Horúčka
Nejmladší z rodu Hamrů (TV seriál)
Sluníčko
Šepkajúci fantóm
1974 30 případů majora Zemana (TV seriál)
Hodíme se k sobě, miláčku...?
Za volantem nepřítel
1973 Zatykač na královnu
1972 Tie malé výlety
1971 Páni sa zabávajú
Pět mužů a jedno srdce
Tatínek na neděli
1970 Alexandr Dumas starší (TV film)
Lucie a zázraky
Na kolejích čeká vrah
1969 Případ pro začínajícího kata
Utrpení mladého Boháčka
Zabil jsem Einsteina, pánové!
1968 Svatební noc
Rok Televizní pořad
2008 Po stopách hvězd (TV pořad)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČTK. Regina Rázlová vyhrála ve Štrasburku spor s ČR. Novinky CZ [online]. 2006-03-28 [cit. 2012-11-23]. Dostupné online. 
  2. a b BLESK. Tajemství Reginy Rázlové. Blesk.cz. 2013-09-02. 
  3. IDNES, MF DNES. Krach Skloexportu nemá viníka, řekl po 10 letech soud. iDnes.cz [online]. 2007-04-20 [cit. 2012-11-23]. 
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 407
  5. Regina Rázlová pochovala třetího manžela: Jejich láska propukla v base! - AHA.cz. Ahaonline.cz. Dostupné online [cit. 2018-03-10]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]