Josef Henke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Henke
Narození 12. ledna 1933
Mladá Boleslav, Československo
Úmrtí 19. března 2006 (ve věku 73 let)
Praha, Česko
Vzdělání Akademie múzických umění v Praze
Ocenění Medaile Za zásluhy v oblasti kultury 2004
Manžel(ka) Anna
Rodiče Josef, Anna
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Henke (12. ledna 1933, Mladá Boleslav19. března 2006, Praha) byl český režisér, scenárista, autor rozhlasových her. Narodil se v rodině ředitele zdravotního ústavu (Josef Henke, 1904–1980), matka Anna zemřela, když mu byly tři roky.

Studium[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na Raisově reálném gymnáziu v Jičíně v roce 1951 začal studovat režii na DAMU, absolvoval v roce 1955.

Zaměstnání[editovat | editovat zdroj]

Již za dob studií spolupracoval s rozhlasem, televizí i divadlem. V roce 1955 se stává režisérem v divadle D 34, v letech 1958–1960 v Československém rozhlasu. Krátce se vrátil do divadla E. F. Buriana. Od roku 1962 režie v Brně a do roku 1971 Československý rozhlas Praha. V roce 1971 byl z politických důvodů propuštěn a měl zákaz činnost v rozhlasu i televizi. Pracoval ve Východočeském divadle, v mosteckém divadle a divadle S + H. V roce 1990 se vrací zpět do rozhlasu a stal se šéfrežisérem Československého rozhlasu Praha, krátce šéfredaktorem Českého rozhlasu 3, stanice Vltava (1994–1995).

TV inscenace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1969 – Stenotypisté
  • 1969 – Karel a Anna
  • 1970 – Manon Lescaut
  • 1972 – Jak Anče s komtesou k modrému z nebe přišly
  • 1982 – Lidský hlas
  • 1992 – Vítr na konci srpna
  • 1992 – Vida, jak ten den hezky začíná
  • 1992 – Růžový květ
  • 1994 – Narcisový dům
  • 1999 – Žena v kleci

Rozhlasová režie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Další umělecká činnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1968 založil družstvo Ariston, které bylo zrušeno v roce 1971 po natočení desky Kde končí svět na památku Jana Palacha. Patřil k zakladatelům pražské Violy a Lyry Pragensis, spolupracoval se souborem Chorea Bohemica – pořady Pražské vigilie (1980) a Loď bláznů (1983). Je autorem pořadu "Setkání na schodech" v Národním muzeu. V roce 1963 vydal knihu Síla slova. Zahrál si ve filmech Stříbrný vítr (1954) a Král Šumavy (1959). V roce 1980 režíroval film Zrození času.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1968 – hlavní cena za režii v celostátní soutěži k výročí republiky
  • 1994 – výroční cena Nadace literárního fondu
  • 1996 – hlavní cena Prix Bohemia
  • 1999 – hlavní cena Prix Bohemia za režii
  • 2004 – Medaile Za zásluhy
  • cena Litfondu
  • cena Českého rozhlasu za celoživotní vynikající přínos rozhlasové tvorbě

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Hra je uváděna také pod názvem Hrdina západu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Hrdina zapadákova (1961) na stránkách Panáček v říši mluveného slova
  2. Proces Ezry Pounda k nedožitým 90. narozeninám Otomara Krejči na stránkách Českého rozhlasu
  3. Oldřich Daněk: Vzpomínka na Hamleta na stránkách Českého rozhlasu
  4. Vítězslav Nezval: Manon Lescaut na stránkách Českého rozhlasu
  5. Tvůrčí skupina Drama a literatura. Thomas Bernhard: Minetti. Portrét umělce jako starého muže [online]. Český rozhlas, 2017-02-11 [cit. 2017-02-11]. Dostupné online. (česky) 
  6. Oldřich Daněk: Rudolfinská noc na stránkách Českého rozhlasu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAJÍČKOVÁ, Markéta. Rozhlasové inscenace Josefa Henkeho v 60. letech : magisterská diplomová práce. Olomouc: Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. 107 s. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]