Soběslav Sejk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Soběslav Sejk
Narození 9. října 1922
Praha
Úmrtí 19. dubna 2004 (ve věku 81 let)
Praha
Alma mater Pražská konzervatoř
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Soběslav Sejk (9. října 1922 Praha19. dubna 2004 Praha) byl český herec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Během studia na gymnáziu se rozhodl, že bude profesionálním hudebníkem, a proto přestoupil na pražskou konzervatoř. Nicméně již od dětství hrával ochotnické mládežnické divadlo. Na počátku nacistické okupace působil jako elév v pražském Národním divadle. Poté vystřídal několik menších scén a zájezdových divadel – např. Intimní divadlo (19421945). Po skončení 2. světové války spoluzakládal činoherní soubor v Teplickém divadle, ale velice brzy se vrátil zpět do Prahy, kde krátce působil v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého, pak přešel přes působení v Divadle S.K.Neumanna (19481950) do Státního divadla v Brně (1950–1953). Od roku 1953[1] až do roku 1990, kdy odešel do důchodu, byl členem souboru činohry Národního divadla v Praze.

Jednalo se o herce s velmi dobrou dikcí a výbornou jevištní řečí, který na divadle často hrál charakterní a oduševnělé postavy. Svoje hlasové dispozice dobře uplatňoval v rozhlase, televizi a v dabingu. Propůjčoval svůj hlas např. Michelu Galabruovi i Walteru Matthauovi.

V roce 1972 získal ocenění Zasloužilý člen ND. Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržel v roce 1995 Cenu Františka Filipovského.

Rozhlasové role[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 434
  2. Tvůrčí skupina Drama a literatura. Thomas Bernhard: Minetti. Portrét umělce jako starého muže [online]. Český rozhlas, 2017-02-11 [cit. 2017-02-11]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 255
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 75, 141
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 178, 290, 340, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 130, 188, 220, 227, 298, 365, 466.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri , 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 64–66.
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 434–5
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 634–636.
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 128, 299, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 214, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]