Karel Jan Hora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ing. Karel Jan Hora
Karel Jan Hora v Japonsku, 1906
Karel Jan Hora v Japonsku, 1906
Narození10. února 1881
Bílé Poličany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1974 (ve věku 92–93 let)
Johannesburg
Jižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika
Povoláníjapanolog a obchodník
ChoťFuku Takemoto–Horová
DětiVaka Horová, Karel Hora
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Jan Hora (10. února 1881 Bílé Poličany[1] – 1974 Johannesburg) byl český technik, diplomat a obchodník, znalec Japonska.

Karel Jan Hora, záznam v matrice narozených

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Bílých Poličanech v zámožné rodině. Jeho otec Alois Hora byl ředitelem biskupského panství v Chrasti u Chrudimi a později ředitelem na dalších panstvích. Jeho matka Růžena, rozená Kerhartová, byla sestrou Františka Kerharta, který byl radním v Pardubicích a rovněž zakladatelem firmy Kerhart a Tachecí v Pardubicích.[1]

Po absolvovaní třech ročníků měšťanky v Holicích přestoupil Karel Jan na reálné gymnázium v Pardubicích, které ukončil v roce 1898.[2] Poté nastoupil v Pardubicích na poštu do oddělení pro zřizování telegrafů a telefonů. Asi v roce 1901 odjel do USA, kde pracoval v elektrotechnických závodech. Během pobytu v USA vystudoval techniku. Jeho posledním zaměstnavatelem byla japonská firma, která ho okolo roku 1905 odeslala do Ósaky v Japonsku, kde byl zaměstnán firmou Osaka Gas Company při stavbě plynárny. Jeho kvalifikaci zvyšovalo, že kromě dalších jazyků ovládal i japonštinu.[3][p 1]

Karel Jan Hora (vpravo) s rodinou a Aloisem Svojsíkem v Poděbradech (1910)

Pobyt v Asii[editovat | editovat zdroj]

Fuku Horová, Horova manželka
Karel Jan Hora ve svém domě v Osace, 1906

V Japonsku se před rokem 1909 oženil s Japonkou Fuku Takemoto[4] a měl s ní dvě děti, dceru Vaku a syna Karla Horu. Poté co původního japonského zaměstnavatele v listopadu 1908, založil spolu s Edith de Lalande (později provdaná Edith Tōgō, 3. 2. 1887–4. 11. 1967) a Janem Letzelem projekční kancelář E. de Lalande Company, Architects and Engineers. Po rozchodu Edith de Lalande založili Letzel a Hora vlastní kancelář Letzel & Hora v Tokiu, s pobočkou v Jokohamě, kterou vedl Ing. Hora. Po požáru sídla přesídlila firma v lednu 1910 do Jokohamy. Činnost této projekční kanceláře byla ukončena dne 1. července 1913 a nástupnickou firmou se stalatéhož dne Architectural & Engineering Offices Jan Letzel, Tokyo.[5]

V té době byl Karel Jan Hora též zástupcem mladoboleslavské automobilky Laurin & Klement a německého výrobce trubek Mannesmann.[6][7]

V roce 1913 se přestěhoval i s rodinou z Japonska do Šanghaje v Číně. Když byli v roce 1917 z Číny vypovězeni, celá rodina se dostala postupně přes New York, Švédsko, Dánsko a Německo do Čech. V Čechách se usadil Hora s rodinou v Poděbradech, kde měl jeho příbuzný František Hora slévárnu. Po vzniku Československa se Hira přihlásil do československé armády.[2]

V Jižní Africe[editovat | editovat zdroj]

V roce 1935 byl pověřen vedením konzulátu v Johannesburgu. V letech 1938–1939 vykonával funkci oficiálně jmenovaného honorárního konzula.[8] Zde se např. v roce 1937 zasloužil o provedení Prodané nevěsty v Johannesburgu.[9]

Karel Jan Hora zemřel v roce 1974 Johannesburgu v Jihoafrické republice.[zdroj?]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Karel Jan Hora překládal, zejména z japonštiny.

  • Inazo Nitobé: Duše Japonska, Bušidó (překlad K. J. Hora, vydal Josef Pelcl, Praha, 1904, titulní kresba Sanči Ogawa)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Údajně hovořil dvanácti jazyky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika N, Bílé Poličany 1837–1889, snímek 256. 195.113.185.42:8083 [online]. [cit. 2018-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-01. 
  2. a b Klub přátel Pardubicka, Pavel Sviták: Ing. Karel Hora, Kašparův zákazník
  3. Svojsík, Alois: Český den v Japonsku, In. Český svět, roč. 1905–1906, č. 21 (13. 7. 1906), s. 478 Dostupné online.
  4. Cestovatel p. Al. Svojsík. Národní listy. 17. 11. 1908, s. 2. Dostupné online. 
  5. LETZEL, Jan. Japonsko - země, kterou jsem hledal : Edice dopisů architekta Jana Letzela (1880 Náchod - 1925 Praha) z let 1907 - 1924. Redakce Stanislav Bohadlo. 1. vyd. Náchod: Gate, 2000. 190 s. ISBN 80-901712-6-5. 
  6. A. R. Nykl: Češi v Japonsku I.. Národní listy. 16. 10. 1937, s. 2. Dostupné online. 
  7. A. R. Nykl: Češi v Japonsku II.. Národní listy. 30. 10. 1937, s. 1–2. Dostupné online. 
  8. Jaroslav Olša jr.: Českoslovenští diplomaté v černé Africe, 1918–1955, s. 104–105
  9. Prodaná nevěsta v Johannesburgu. Lidové noviny. 1. 6. 1937, s. 6. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]