František Roith

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Roith
František Roith
František Roith
Narození 16. července 1875
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. září 1942 (ve věku 67 let)
Voznice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání architekt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Roith (16. červenec 1876, Praha5. září 1942, Voznice) byl český architekt, představitel tzv. oficiální pražské architektury v monumentálně akademickém duchu.

Život[editovat | editovat zdroj]

František Roith se narodil v roce 1876 v Pardubicích, v rodině nižšího železničního úředníka (asistenta) Jiřího Roitha. Františkovým dědečkem z matčiny strany byl Václav Půlpán, bouřlivák a říšský poslanec z let 1848 a 1849, který se v pozdějších letech angažoval jako horlivý vlastenec. Rodiče dopřáli Františkovi studium na pardubické reálce a po maturitě (1894) se mohl přihlásit ke studiu na České škole technické v Praze, kde zřejmě využil zázemí a přízně příbuzných z otcovy strany (dědeček Jiří Roith měl v Praze truhlářskou dílnu). Při studiu na české technice se František začal hlouběji zajímat o architekturu, a protože jej přitahovala osobnost respektovaného architekta Josefa Zítka, který tehdy učil v Praze na německé technice (Zemský polytechnický ústav), studoval současně i tuto školu. Zřejmě na Zítkovo doporučení potom odjel Roith do Vídně a přihlásil se na vídeňskou akademii. Tam jej silně ovlivnil věhlasný rakouský architekt, urbanista a teoretik architektury Otto Wagner a stal se jeho žákem. Samostatně začal pracovat od roku 1907, kdy navrhl své první budovy. Zpočátku to byly obytné vily v Černošicích, v Praze na Ořechovce, v Jílovišti i v Olomouci. Také se podílel na některých technických stavbách – např. sklopném jezu u Mělníka (1910).

Po 1. světové válce se stal představitelem tzv. oficiální pražské architektury v monumentálně akademickém duchu. Charakteristickým rysem jeho staveb je jednoduchý a objemově plný rozvrh, používání obkladů a členění pilastry.

Navrhl například budovu ministerstva financí (19261934) na Malé Straně či ministerstva zemědělství na Těšnově (19251932). Dále je autorem budovy Poštovního šekového úřadu na Václavském náměstí (19261931, nyní Komerční banka[1]), Městské knihovny na Mariánském náměstí (19251928),[2] jež byla ve své době jednou z nejmodernějších v Evropě a v jejíchž interiérech se objevují prvky art deca, a Živnostenské banky nedaleko náměstí Republiky (19281938, dnes ústředí ČNB).[3]Brně projektoval Dům ředitelství pošt a telegrafů, v Pardubicích Městské spořitelny.

Zemřel v roce 1942 ve Voznicích u Dobříše. Pochovaný je na pražském Vinohradském hřbitově.[4]

Je po něm pojmenována jedna z nových pražských ulic – RoithovaŠeberově.[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.monuments.cz/cgi-bin/show?lang=&idobj=5392
  2. http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/mestska_knihovna/
  3. http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/sidlo_ustredi/cnb_historie_budov.html
  4. http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/vinohradsky_hrbitov/
  5. http://www.pis.cz/cz/praha/ruzne/ulice/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HILMERA, Jiří. Pražská divadla. Praha : Zlatý řez, 1995. 45 s. Kapitola Divadélko Říše loutek, s. 28-29.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]