František Roith

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Roith

František Roith
Narození 16. července 1875
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. září 1942 (ve věku 67 let)
Voznice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání architekt
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Roith (16. červenec 1876, Praha5. září 1942, Voznice) byl český architekt, představitel tzv. oficiální pražské architektury v monumentálně akademickém duchu.

Život[editovat | editovat zdroj]

František Roith se narodil v roce 1876 v Pardubicích, v rodině nižšího železničního úředníka (asistenta) Jiřího Roitha. Františkovým dědečkem z matčiny strany byl Václav Půlpán, bouřlivák a říšský poslanec z let 1848 a 1849, který se v pozdějších letech angažoval jako horlivý vlastenec. Rodiče dopřáli Františkovi studium na pardubické reálce a po maturitě (1894) se mohl přihlásit ke studiu na České škole technické v Praze, kde zřejmě využil zázemí a přízně příbuzných z otcovy strany (dědeček Jiří Roith měl v Praze truhlářskou dílnu). Při studiu na české technice se František začal hlouběji zajímat o architekturu, a protože jej přitahovala osobnost respektovaného architekta Josefa Zítka, který tehdy učil v Praze na německé technice (Zemský polytechnický ústav), studoval současně i tuto školu. Zřejmě na Zítkovo doporučení potom odjel Roith do Vídně a přihlásil se na vídeňskou akademii. Tam jej silně ovlivnil věhlasný rakouský architekt, urbanista a teoretik architektury Otto Wagner a stal se jeho žákem. Samostatně začal pracovat od roku 1907, kdy navrhl své první budovy. Zpočátku to byly obytné vily v Černošicích, v Praze na Ořechovce, v Jílovišti i v Olomouci. Také se podílel na některých technických stavbách – např. sklopném jezu u Mělníka (1910).

Po 1. světové válce se stal představitelem tzv. oficiální pražské architektury v monumentálně akademickém duchu. Charakteristickým rysem jeho staveb je jednoduchý a objemově plný rozvrh, používání obkladů a členění pilastry.

Navrhl například budovu ministerstva financí (19261934) na Malé Straně či ministerstva zemědělství na Těšnově (19251932). Dále je autorem budovy Společenského domu v lázních Luhačovice nebo Poštovního šekového úřadu na Václavském náměstí (19261931, nyní Komerční banka[1]), Městské knihovny na Mariánském náměstí (19251928),[2] jež byla ve své době jednou z nejmodernějších v Evropě a v jejíchž interiérech se objevují prvky art deca, a Živnostenské banky nedaleko náměstí Republiky (19281938, dnes ústředí ČNB).[3]Brně projektoval Dům ředitelství pošt a telegrafů, v Pardubicích Městské spořitelny.

Zemřel v roce 1942 ve Voznicích u Dobříše. Pochovaný je na pražském Vinohradském hřbitově.[4]

Je po něm pojmenována jedna z nových pražských ulic – RoithovaŠeberově.[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.monuments.cz/cgi-bin/show?lang=&idobj=5392
  2. http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/mestska_knihovna/
  3. http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/sidlo_ustredi/cnb_historie_budov.html
  4. http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/vinohradsky_hrbitov/
  5. http://www.pis.cz/cz/praha/ruzne/ulice/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HILMERA, Jiří. Pražská divadla. Praha : Zlatý řez, 1995. 45 s. Kapitola Divadélko Říše loutek, s. 28-29.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]