Simon Wiesenthal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Simon Wiesenthal
Simon Wiesenthal (1982).jpg
Narození 31. prosince 1908
Bučač
Úmrtí 20. září 2005 (ve věku 96 let)
Vídeň
Příčina úmrtí přirozená smrt
Národnost Židé
Alma mater České vysoké učení technické v Praze
Ocenění Otto-Hahn-Friedensmedaille (1991)
Erasmus Prize (1992)
Doctor honoris causa Jagellonské univerzity v Krakově (1994)
Commander of the Order of Orange-Nassau
Komandér Řádu za zásluhy o Italskou republiku
… více na Wikidatech
Politická strana Rakouská lidová strana
Web www.wiesenthal.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Simon Wiesenthal (1973)

Simon Wiesenthal, KBE (31. prosince 1908 Bučač20. září 2005 Vídeň) byl židovský aktivista v Rakousku, který zasvětil velkou část života vyhledávání uprchlých nacistických válečných zločinců a pachatelů holocaustu. Proto byl často označován za lovce nacistů,[1] i když toto označení sám odmítal. Za svůj židovský původ byl za druhé světové války nacisty pronásledován a přežil pobyt v několika německých koncentračních táborech.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Simon Wiesenthal se narodil v roce 1908 v městě Bučač nedaleko Lvova v oblasti, která tehdy patřila do rakouské Haliče, v meziválečných letech k Polsku, po válce Sovětskému svazu a nyní náleží Ukrajině. V roce 1932 vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. Ve Lvově pracoval jako architekt až do druhé světové války, kdy východní část Polska napadl Sovětský svaz.

Jako výsledek Ribbentrop-Molotovova paktu byl Lvov a zbytek západní Ukrajiny 17. září 1939 anektován SSSR a sovětské orgány začaly zatýkat, popravovat a deportovat inteligenci do vnitrozemí SSSR (zejména na Sibiř a do Kazachstánu). Wiesenthalův otčím byl sovětskou tajnou policií NKVD zatčen a pravděpodobně zemřel ve vězení, bratr byl zastřelen. Simon Wiesenthal musel skončit s architekturou a pracoval jako mechanik. Před deportací na Sibiř se spolu s manželkou zachránil tím, že podplatil komisaře NKVD.[zdroj?]

Po převzetí kontroly nad Haličí Němci v červnu 1941 byl Wiesenthal načas internován v koncentračním táboře Janowska, blízko Lvova, odkud byl přesunut o několik měsíců později do tábora zabývajícího se opravářskými pracemi na Ostbahn (OAW) ve Lvově. Zde pracoval jako technik. Podařilo se mu utéct v roce 1943, těsně před tím, než nacisté začali s masovým vyhlazováním.

V červnu 1944 byl opět zatčen a převezen do tábora. Dne 13. června 1944 se pokusil spáchat sebevraždu podřezáním žil.[2] Přežil spolu s malou skupinkou spoluvězňů, protože posádka tábora věděla, že když nebudou mít vůbec žádné vězně, budou muset jít bojovat na frontu.

Osvobození se dočkal dne 5. května 1945 v rakouském koncentračním táboře Mauthausen. Po válce se nevrátil k architektuře, ale začal shromažďovat svědectví a důkazy o nacistických zločinech během války. Pracoval pro OSS (předchůdce CIA), kontrarozvědku americké armády (CIC) a působil i jako předseda židovského ústředního výboru v americké okupační zóně Rakouska. Jím shromážděné důkazy byly použity v americké zóně při soudních jednáních.

V roce 1947 založil v Linci v Rakousku Židovské dokumentační středisko. Mezi své úspěchy řadí i podíl na vypátrání Adolfa Eichmanna v Argentině v květnu roku 1960. Bývalý šéf Mosadu Isser Harel však jeho podíl odmítá a informace, které Wiesenthal poskytoval, označil, stejně jako je jeho informace v pátrání po Mengelem, za bezcenné až zavádějící a negativní hodnoty.[zdroj?]

Dostal titul rytíře, komandéra.[3][4]

Ale již v roce 1996 obvinil Eli Rosenbaum, tehdejší „general counsel“ Světového židovského kongresu Wiesenthala z toho, že selhal při pátrání po „nejdůležitějších válečných zločincích“. Před reportéry německé veřejnoprávní televize Rosenbaum popisoval „advokáta šesti milionů židovských obětí nacismu“ tehdy natvrdo takto: „Slova, která bych použil pro Simona Wiesenthala? Inkompetentní, egomanský, šiřitel nespolehlivých informací, tragická postava.“ Rosenbaum tehdy zastával funkci vedoucího pátrání po nacistických zločincích v americkém ministerstvu spravedlnosti…

Dne 8. února 1996 odvysílal magazín Panorama německé veřejnoprávní televize ARD nebývale odvážně kritický příspěvek o Simonu Wiesenthalovi, ve kterém se ke slovu vícekrát dostal právě Eli Rosenbaum, několik židovských svědků a také německý novinář, který usvědčil Simona Wiesenthala ze lži a manipulace. V zemích, kde od dob holocaustu žije víc obětí nacismu než v Německu – například v Izraeli nebo v USA -, vládlo už tenkrát podezřelé ticho. Protože o mnohých švindlech Simona Wiesenthala se už tenkrát docela vědělo.

Tři instituce – izraelská tajná služba Mossad, Světový židovský kongres a oddělení amerického ministerstva spravedlnosti pro otázku stíhání nacistických zločinců – jsou si zajedno v tom, že velká část Wiesenthalovy slávy stojí na vymyšlených fundamentech.

Památka[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2010 byla na jeho počest vydána v Izraeli poštovní známka o nominální hodnotě 5 šekelů.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Den, kdy byl vyzrazen úkryt Anny Frankové (4. srpen 1944)
  2. Cyla Wiesenthal. The Telegraph [online]. 2003-11-13. Dostupné online.  (anglicky) 
  3. "Obituaries - Simon Wiesenthal" The Times 21 September, 2005
  4. Schachter, Jonathan: "Isser Harel Takes On Nazi-Hunter. Wiesenthal 'Had No Role' In Eichmann Kidnapping." The Jerusalem Post 7 May 1991
  5. Simon Wiesenthal – Israel Austria joint Issue [online]. Israel Philatelic Federation, [cit. 2013-04-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]