Bučač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bučač
Бучач

Bučač, vpravo cirkev basiliánů
Bučač – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 271 m n. m.
Časové pásmo UTC+2
Stát Ukrajina Ukrajina
oblast Vlajka Ternopilské oblasti Ternopilská oblast
rajón Znak Bučačského rajónu Bučačský
Bučač
Red pog.svg
Bučač
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 9,98 km²
Počet obyvatel 12 511
Hustota zalidnění 1254 obyv./km²
Správa
Oficiální web www.buchach.org.ua
Adresa obecního úřadu Majdan Woli 1
48400 m. Butschatsch
Ukraine
Telefonní předvolba 3544
PSČ 48405
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bučač (ukrajinsky Бучач; polsky Buczacz; v jidiš בעטשאָטש‎‎ / Betšotš) je malé město na západní Ukrajině. Leží v Ternopilské oblasti na řece Strypa v historickém regionu Halič, 135 km jihovýchodně od Lvova a 55 km jihozápadně od oblastního města Ternopil. Žije zde zhruba 12 tisíc obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

socha sv. Jana Nepomuckého, 1750, (kopie)
socha Panny Marie, 1751, (kopie)

První zmínka pochází z roku 1260.

V roku 1349 (téměř devadesát let poté) Halič dobyli Poláci. Na konci 14. století město poprvé přijalo magdeburské právo[1].

V létě roku 1498 moldavský kníže Stefan III a jeho spojence - Turci dobyli město; pomsta za jejich předchozí neúspěchy bylo zničení města, zachycení jeho obyvatele. Roku 1515 město znovu přijalo magdeburské právo.

To bylo v době, kdy do této oblasti přicházelo velké množství přistěhovalců - Poláků, Židů a Arménů. Bučač se stal centrem místní židovské komunity.

V roce 1772 byla Halič anektována Rakouskem v rámci prvního dělení Polska. Bučač zůstal součástí Rakouska a jeho následovníků až do konce první světové války v roce 1918. Bučač byl pak krátce součástí nezávislé Západoukrajinské republiky před tím, než toto území obsadilo v roce 1923 Polsko. Během druhé světové války bylo území Haliče, včetně Bučače, anektováno Sovětským svazem a přičleněno k Ukrajině (viz pakt Molotov-Ribbentrop).

V roce 1941 bylo město přepadeno nacistickým Německem. Veškeré židovské obyvatelstvo bylo fakticky vyhlazeno během holocaustu. Po válce se město se vrátilo do náruče Sovětského svazu. Z města byli vyhnáni příslušníci polské komunity. Po pádu Sovětského svazu v roce 1991 se město Bučač stalo součástí nezávislé Ukrajiny.

Od roku 2007 se z iniciativy místní samosprávy ve městě nachází pomník hlavy Organizace ukrajinských nacionalistů Stepana Bandery[2].

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Ve městě se dochovala monumentální barokní radnice z poloviny 18. století, kostel Povýšení svatého Kříže a monastýr (klášter) basiliánů a další památky; funguje zde také vlastivědné museum.

S oblastním Ternopilem a dalšími městy je město spojeno autobusovými linkami, vlak z Husjatyna a Čertkova sem zajíždí pouze jednou denně.

Školství[editovat | editovat zdroj]

  • zemědělský College
  • Gymnázium
  • Lyceum

Pamětihodnosti a turistické zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Chrámy[editovat | editovat zdroj]

Hotel[editovat | editovat zdroj]

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

  • Železniční doprava
  • Městská doprava

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Foto[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (ukrajinsky) КОБЕЛЬСЬКИЙ, М.. Бучач. In Енциклопедія сучасної України. Т. 3.. Київ : НАН України, НТШ, Координаційне бюро енциклопедії сучасної України НАН України, 2004. S. 674.
  2. (ukrajinsky) ШКУЛА, Андрій. Бучач уже з Бандерою In 20 хвилин (Тернопіль). 2007. 16. říjen.
  3. Hotel Bučač
  4. (ukrajinsky) БАБІЙ, П., Ternopilský encyklopedický slovník. Тернопіль : Видавничо-поліграфічний комбінат «Збруч», 2004. t. 1 : А — Й. 696 s. ISBN 966-528-197-6. S. 450.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]