Monastýr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Monastýr (z řeckého μοναστήριον; rusky монастырь; ukrajinsky монастир; srbsky a bulharsky манастир) – termín označující pravoslavný klášter – společný příbytek mnichů, místo pro monastický (mnišský) život. Zatímco slovanské a některé další jazyky používají slovo monastýr v kontextu pravoslaví, výrazy jiných jazyků (např. anglické monastery) se používají pro kláštery východní i západní církve.

Největším monastýrům se říká lávra. Naopak malému monastýru se říká skit. Dalšími malými mnišskými příbytky jsou: hysychastirion, kaliva, kelije.

V čele monastýru stojí igumen (opat) či archimandrita (vyšší titul). Každý monastýr má svoji ústavu – vnitřní řád.

Typy monastýrů[editovat | editovat zdroj]

  • kinoviální (od řeckého koinos bios – společný život)
  • idiorytmické

Kinovie je nejstarším způsobem monastýrského života. Mnišský život je založen na ideji pokračování způsobu života prvotní křesťanské obce v Jeruzalému v prvním století, kdy křesťané byli „stále na modlitbách“ a „měli všechno společné“. Tak i v kinoviálním monastýru nemají mniši vlastní majetek. Společně pracují a dostávají ze společných zdrojů vše, co potřebují k živobytí. Bratrstvo monastýru si volí svého představeného - igumena.

Idiorytmie vznikala za zvláštních historických okolností, kdy z nějakých důvodů nemohlo bratrstvo monastýru žít kinoviálním způsobem. V tomto typu monastýru má každý mnich vlastní živobytí, svůj soukromý majetek, sám se živí a šatí. Monastýr tohoto typu nemá igumena. Dnes se vyskytují takové monastýry jen vzácně, ovšem např. za turecké okupace byly častější. Teprve nedávno se poslední idiorytmický monastýr na Athosu stal kinoviálním.

Mnišská centra[editovat | editovat zdroj]

Současným mnišským centrem pravoslaví je Svatá Hora Athos. Mnoho monastýrů je v Řecku, na Balkáně, na Ukrajině a v Rusku.

Nejznámější monastýry ve světě[editovat | editovat zdroj]

Monastýry v České republice[editovat | editovat zdroj]