Ivan Puluj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ivan Puluj
Іван Пулюй.jpg
Narození2. února 1845 nebo 1845
Hrymajliv
Úmrtí31. ledna 1918 nebo 1918 (ve věku 72–73 let)
Praha
Místo pohřbeníhřbitov Malvazinky
Alma materVídeňská univerzita
Univerzita ve Štrasburku
Řeckokatolický seminář ve Vídni
Povolánífyzik, jazykovědec, překladatel, vynálezce, vysokoškolský učitel, překladatel Bible a spisovatel
ZaměstnavateléVídeňská univerzita
České vysoké učení technické v Praze
Manžel(ka)Alfreda Puluj-Hoental
DětiAlexandr Hans Puluj Peter Puluj
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Pavlovič Puluj (ukrajinsky Іва́н Пулю́й, [Ivan Puljuj]; 2. února 1845 Hrymajliv, Ternopilská oblast (Halič) – 31. ledna 1918[1] Smíchov) byl ukrajinský fyzik, elektrotechnik, vynálezce, překladatel a důležitá kulturní osobnost. Velkou část svého života také působil v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ivan Puljuj se narodil 2. února 1845 do hluboce věřící řeckokatolické rodiny. V roce 1865 ukončil Ternopilské gymnázium a začal studovat teologickou fakultu na Vídeňské univerzitě, kterou ukončil s vyznamenáním. Později na této univerzitě studoval matematicko-fyzikální fakultu, kterou dokončil roku 1872. Byl soukromým docentem Vídeňské univerzity. Mezi lety 1874–1875 Ivan Pavlovič také přednášel fyziku ve Vojensko-námořní akademii ve Fiume, dnešní Rijece (Chorvatsko). Roku 1875 Ivan Puluj jako učenec rakouského ministerstva školství zdokonalil své znalosti pod vedením profesora Avgusta Kundta na Štrasburské univerzitě. V roce 1876 získal titul doktora přírodních věd s tezí „O závislosti tření plynů od teploty“.

V roce 1884 mu nabídlo Ministerstvo školství Rakousko–uherské monarchie, jakožto profesoru experimentální fyziky Ivanu Pavloviči, post vedoucího katedry fyziky německé Vysoké školy technické v Praze, která se roku 1903 stala prvním evropským oddělením fyziky a elektrotechniky. Od roku 1888 do roku 1889 byl rektorem této školy a vytvořil katedru elektrotechniky, již byl rektorem na dalších 32 let. Kromě toho byl i státním poradcem pro elektrotechniku v Česku a na Moravě.

V průběhu své dlouholeté vědecké kariéry spolupracoval s mnoha slavnými vědci jako např.: František Křižík, Emil Kolben, Josef Daněk nebo třeba Nikola Tesla či Albert Einstein. Byl odborníkem na stavbu elektráren a díky tomu se podílel na jejich stavbě nejen v Praze, ale i v menších městech (např. Františkovy Lázně, Cvikov, okolí Vyššího Brodu). V roce 1916 mu bylo nabídnuto místo ministra školství v Rakousku, které však ze zdravotních důvodů musel odmítnout. Po ukončení vědecké kariéry se začal více než kdy dříve zapojovat do činnosti publicistické a organizační. Zemřel 31. ledna 1918 v Praze, kde je pohřben.

Podpora ukrajinské kultury[editovat | editovat zdroj]

Puluj je také známý svým přínosem v podpoře ukrajinské kultury. Na Ternopilském gymnáziu založil mládežnickou skupinu „Hromada“, aby studoval a popularizoval ukrajinské dějiny spolu s kulturou. Dále ve svých studentských letech organizoval „Vídeň Sič“, kterým sjednotil ukrajinskou mládež rakouského hlavního města. Aktivně podporoval otevření ukrajinské univerzity ve Lvově a publikoval články na podporu ukrajinského jazyka. Spolu s P. Kulišem a I. Nečujem-Levyckým přeložil do ukrajinštiny Nový zákon a Žalmy a vydal modlitební knihu. Jako profesor organizoval stipendia pro ukrajinské studenty v Rakousku-Uhersku a v emigraci pomáhal ukrajinským uprchlíkům. V roce 1915 napsal článek v němčině o požadované nezávislosti Ukrajiny, který se objevil v Praze.

Citáty od I. P. Puluje[editovat | editovat zdroj]

„Světové dějiny nikdy nebyly jen určitým jednotlivcům nebo určitým národům. Malé národy a jejich úspěchy jsou často opomíjeny, zatímco úspěchy velkých národů jsou občas přehnané.“

„Co se stane, jistě se stane a bude to nejlepší, protože taková je vůle Pána.“

Pulujův přístroj pro stanovení mechanického ekvivalentu tepla

Vynálezy[editovat | editovat zdroj]

  • přístroj pro určení mechanického ekvivalentu tepla (1875)
  • Pulujova lampa, vakuová lampa pro vakuové paprsky (1881)
  • telefonní stanice s ochranou proti silným proudům aj.

Vybrané publikace[editovat | editovat zdroj]

Park I.P.Puluje ve městě Hrymailiv
Pamětní deska I.P.Puljuj a Kulish ve Vídni
  • Materiál sálavé elektrody / zprávy Wiener.
  • Materiál sálavé elektrody a tzv. Čtvrtý stav hmoty.
  • Sálavá elektroda a tzv. Čtvrtý stav. Physical Memoirs
  • O vzniku rentgenu a jeho fotografickém efektu.
  • Dodatek k pojednání O původu rentgenového záření a jeho fotografických efektů.
  • Ukrajina a její mezinárodní politický význam, Pakt o osvobození Ukrajiny, Praha (1915).

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • Ternopilská Národní technická universita Ivana Puluje je pojmenována po něm.
  • Známka vydaná u příležitosti Pulujova 150. výročí narození v roce 1995.
  • Ulice v Kyjevě, Lvově a dalších ukrajinských městech mají jméno Ivan Puluj.
  • V jeho rodném městě je na jeho počest pojmenován park.
  • Pamětní deska pro Johanna Puluj a Pantelejmon Kulisch ve Vídni.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]