Václav Bělohradský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o filosofovi. O soudním lékaři pojednává článek Václav Bělohradský (patolog).
prof. PhDr. Václav Bělohradský
Filozof Václav Bělohradský na Vítězném náměstí v Praze
Filozof Václav Bělohradský na Vítězném náměstí v Praze
Narození17. ledna 1944 (78 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolánífilozof, vysokoškolský učitel, spisovatel, sociolog, esejista a estetik
Alma materUniverzita Karlova v Praze
OceněníMedaile Za zásluhy mzz I. stupeň (2013)
Manžel(ka)Alena Bělohradská[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Bělohradský (* 17. ledna 1944 Praha) je český filosof a sociolog, žijící od roku 1970 v Itálii a působící od roku 1989 též v Česku. Je řazen k postmoderním myslitelům[2] a tzv. autentickým žákům Jana Patočky.[3]

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Václav Bělohradský vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze češtinu a filosofii v roce 1967 (diplomová práce Pozemská nesmrtelnost (markýz de Sade a Ivan Karamazov)). Rigorózní práci (PhDr.) o markýzi de Sade obhájil roku 1969. V roce 1970 po sovětské okupaci odešel do emigrace a působil postupně jako pedagog na Filozofickém institutu v Janově, od roku 1973 byl tamtéž profesorem sociologie. Dlouhá léta spolupracoval s českými exilovými časopisy a nakladatelstvími a českým domácím disentem.

Od roku 1990 je profesorem politické sociologie na univerzitě v Terstu (Università degli studi di Trieste, Dipartimento di Scienze Politiche e Sociali). Působil též jako hostující profesor na Fakultě sociálních věd UK v Praze.[4] Svá díla vydával nejprve pouze v Itálii, poté v češtině v exilových nakladatelstvích, v Česku od roku 1991. Publikuje též v Británii, USA a Kanadě.

V souladu se svým dřívějším angažováním v Itálii i v emigračním tisku vystoupil na začátku devadesátých let jako razantní obhájce progresivního, ekologicky zaměřeného liberalismu. Články psané původně pro MF Dnes jsou zahrnuty v knize Kapitalismus a občanské ctnosti (1992). V pozdějších letech však toto pojetí revidoval z levicových pozic. Dnes píše téměř výhradně do deníku Právo, zejména do jeho přílohy Salon.

Dne 28. října 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.[5]

Politická angažovanost[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za ČSSD a Stranu zelených v obvodu č. 25 – Praha 6.[6] Se ziskem 16,72 % hlasů postoupil z druhého místa do druhého kola, v němž prohrál poměrem hlasů 27,93 % : 72,06 % s kandidátem TOP 09 a hnutí STAN Jiřím Růžičkou. Senátorem se tak nestal.[7][8]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1972Interpretazioni italiane di Wittgenstein, Milano
  • 1972Regionamento, azione, società. Sociologia della conoscenza in Vilfredo Pareto, Milano
  • 1981Il mondo della vita: un problema politico, Milano

Česká bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/382195-vaclav-belohradsky.html
  2. Slovník českých filosofů: Václav Bělohradský
  3. FISCHER, Petr. Stísněný filozof: svědek varující davy na agoře [online]. Hospodářské noviny, 2008-01-18 [cit. 2015-01-06]. Dostupné online. 
  4. IV. Sympozium - Intelektuální reflexe - Bělohradský, Barša, Drulák, Joch, Pick
  5. PŘEHLEDNĚ: Zeman ocenil vědce, umělce i své podporovatele. iDNES.cz [online]. 2013-10-28 [cit. 2017-10-29]. Dostupné online. 
  6. Václav Bělohradský chce do Senátu za ČSSD a zelené. Novinky.cz [online]. 2016-06-13 [cit. 2016-06-14]. Dostupné online. 
  7. Výsledky voleb v obvodě Praha 6 [online]. iDNES.cz, 2016 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 
  8. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 7.10. – 8.10.2016, Výsledky hlasování, Obvod: 25 – Praha 6 [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 33. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 73–74. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]