Václav Bělohradský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o filosofovi. O soudním lékaři pojednává článek Václav Bělohradský (patolog).
Václav Bělohradský
Narození 17. ledna 1944 (72 let)
Praha
Povolání filosof, vysokoškolský pedagog, spisovatel a sociolog
Alma mater Univerzita Karlova
Ocenění Medaile Za zásluhy (2013)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Bělohradský (* 17. ledna 1944 Praha) je významný současný český filosof a sociolog, žijící od roku 1970 v Itálii a působící od roku 1989 též v Česku. Je řazen k postmoderním myslitelům [1] a tzv. autentickým žákům Jana Patočky[2].

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Václav Bělohradský vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze češtinu a filosofii v roce 1967 (diplomová práce Pozemská nesmrtelnost (markýz de Sade a Ivan Karamazov)). Rigorózní práci (PhDr.) o markýzi de Sade obhájil roku 1969. V roce 1970 po sovětské okupaci odešel do emigrace a působil postupně jako pedagog na Filozofickém institutu v Janově, od roku 1973 byl tamtéž profesorem sociologie. Dlouhá léta spolupracoval s českými exilovými časopisy a nakladatelstvími a českým domácím disentem.

Od roku 1990 je profesorem politické sociologie na univerzitě v Terstu. Působil též jako hostující profesor na Fakultě sociálních věd UK v Praze.[3] Svá díla vydával nejprve pouze v Itálii, poté v češtině v exilových nakladatelstvích, v Česku od roku 1991. Publikuje též v Británii, USA a Kanadě.

V souladu se svým dřívějším angažováním v Itálii i v emigračním tisku vystoupil na začátku devadesátých let jako razantní obhájce progresivního, ekologicky zaměřeného liberalismu. Články psané původně pro MF Dnes jsou zahrnuty v knize Kapitalismus a občanské ctnosti (1992). V pozdějších letech však toto pojetí revidoval z levicových pozic.

Dne 28. října 2013 ho prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy.

Politická angažovanost[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za ČSSD a Stranu zelených v obvodu č. 25 – Praha 6.[4] Se ziskem 16,72 % hlasů postoupil z druhého místa do druhého kola, v němž prohrál poměrem hlasů 27,93 % : 72,06 % s kandidátem TOP 09 a hnutí STAN Jiřím Růžičkou. Senátorem se tak nestal.[5][6]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1972Interpretazioni italiane di Wittgenstein, Milano
  • 1972Regionamento, azione, società. Sociologia della conoscenza in Vilfredo Pareto, Milano
  • 1981Il mondo della vita: un problema politico, Milano

Česká bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovník českých filosofů: Václav Bělohradský
  2. FISCHER, Petr. Stísněný filozof: svědek varující davy na agoře [online]. Hospodářské noviny, 2008-01-18, [cit. 2015-01-06]. Dostupné online.  
  3. IV. Sympozium - Intelektuální reflexe - Bělohradský, Barša, Drulák, Joch, Pick
  4. Václav Bělohradský chce do Senátu za ČSSD a zelené. Novinky.cz [online]. 2016-06-13 [cit. 2016-06-14]. Dostupné online.  
  5. Výsledky voleb v obvodě Praha 6 [online]. iDNES.cz, 2016, [cit. 2016-10-13]. Dostupné online.  
  6. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 7.10. – 8.10.2016, Výsledky hlasování, Obvod: 25 – Praha 6 [online]. Český statistický úřad, 2016, [cit. 2016-10-16]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 33.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 73–74.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]