Konventikl
Konventikl (z latiny Conventiculum, zdrobnělina slova conventus) je shromáždění úzkého okruhu věřících osob. Koná se tajně v soukromých prostorách či venku – mimo kostel.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Ve středověku byl tento výraz hanlivým označením pro setkání heretiků (hæreticorum conventicula). Již v roce 1199 papež Inocenc III. použil termín occulta conventicula (temná shromáždění) pro spolky v Metz, které se vyhýbaly církevní kontrole. Stejně tak Viennský koncil v roce 1311 odsoudil beghardské hnutí jako conventicula.
V českých zemích probíhala tajná bratrská shromáždění od protireformace až do vydání tolerančního patentu.[2][3]
Pietismus[editovat | editovat zdroj]
Collegia pietatis (shromáždění ke společné pobožnosti) zavedl zakladatel pietismu Philipp Jakob Spener. Jednalo se o společné hodiny modlitby a soukromá studia Bible. Při Spenerově působení ve Frankfurtu nad Mohanem se konvektikly rychle rozšířily po celém Německu i mimo něj. Skupiny nemusel vést kněz, proto bývaly, zvláště po Spenerově smrti, církevními hodnostáři odsuzovány a zakazovány.
Zákazy[editovat | editovat zdroj]
V Anglii byly konventikly zakázány v roce 1664 zákonem Convecticle Act. Ve Finsku byli v roce 1689 obviněni tři muži z „pietistické hereze a nepořádku“ a byli dáni do vazby. Ve Švédsku byl v roce 1694 Karel XI. donucen zakázat všem svým poddaným ve Švédských Pomořanech (německé provincie pod švédskou korunou) „tajné konventikly“ organizovat.[4] Roku 1711 byly konvektikly zakázány královským ediktem v Prusku.[5] Roku 1726 byla ve Švédsku přijata Konvektikální vyhláška (Konventikelplakatet), namířena proti pietistickým shromážděním, která zůstala v platnosti až do druhé poloviny 19. století. Pro Dánsko a Norsko byla Konvektikální vyhláška vydána v roce 1741; v Dánsku byla zrušena roku 1839, v Norsku až roku 1842 (podle ní byli v Norsku perzekvováni například haugiáni).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Konventikel na německé Wikipedii.
- ↑ Komenského slovník naučný. 1. vyd. Svazek VI.. Praha II., Žitná 13: Nakladatelství a vydavatelství Komenského slovníku naučného, 1938. S. 404.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2005. 143 s. ISBN 80-7017-022-0. S. 20–21.
- ↑ MACEK, Ondřej. Praxis pietatis haereticorum: Diplomová práce [online]. Praha: Univerzita Karlova. Evangelická teologická fakulta., 2010 [cit. 2023-04-11]. Dostupné online.
- ↑ GRIMBERG, Carl. 501 (Svenska folkets underbara öden / V. Karl XII:s tid från 1710 samt den äldre frihetstiden 1709-1739). runeberg.org [online]. [cit. 2022-01-02]. Dostupné online. (švédsky)
- ↑ Pietismus A Magistratu Politico Reprobatus. Hamburg, 1736, s. 387.