Ondřej Schweigl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ondřej Schweigl
Portrét sochaře Ondřeje Schweigla (18. století)
Narození 30. listopadu 1735
Brno
Markrabství moravskéMarkrabství moravské Markrabství moravské
Úmrtí 24. března 1812 (ve věku 76 let)
Brno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Vzdělání sochařská dílna A. Schweigla
malířská dílna J. J. Etgense
1755–1759 Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání sochař
Hnutí rokoko, klasicismus
Významná díla sochy z oltářů kostela sv. Jakuba v Brně (1765-1770), výzdoba kostela v Předklášteří (1766-1769), kaple ve Vizovicích (1774-1777), katedrály v Brně (1774-1795), kostela ve Vranově (1777-1779)
Ovlivněný Georg R. Donner, Jakob Ch. Schletterer, Franz A. Maulbertsch, Josef Winterhalder st., Antonín Riga, Josef Stern
Vliv na Jeroným Förster, Jakub Scherz, Jan Schubert, Jan Adam Nesmann, Benedikt Edele
Podpis Schweigl podpis.png
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hlavní oltář, kostel sv. Jana Křtitele v Jalubí (1763)

Ondřej Schweigl (německy Andreas Schweigel, 30. listopadu 1735, Brno[1]24. března 1812, Brno[2]) byl barokně-klasicistní sochař, řezbář a štukatér, jehož dílna vybavovala církevní i světské stavby po celé Moravě až po Slezsko.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ondřej Schweigl se narodil roku 1735 v Brně jako druhorozený syn brněnského sochaře Antonína Schweigla, původem z tyrolského města Silz a jeho ženy Anny Marie rozené Stättnerové. Byl pokřtěn 30. listopadu téhož roku v kostele sv. Jakuba. Se sochařským řemeslem se seznámil již v útlém mládí, při práci v dílně svého otce. Kresbě se chodil učit k brněnskému malíři a freskaři Janu Jiřímu Etgensosvi. V roce 1755 pak nastoupil čtyřleté studium na Akademii umění ve Vídni u profesora sochaře Jakoba Christopha Schletterera.

Krátce po návratu z Vídně v roce 1761 zemřel otec Antonín a Ondřej byl tak nucen převzít jeho zavedenou dílnu. 27. února 1764 se oženil s Marií Magdalénou Hallerovou a postupně se jim narodilo devět dětí (4 chlapci a 5 dívek). Krátce po svatbě koupil v Jánské ulici č. 19 dům, do kterého přemístil svou dílnu. Postupně zde vybudoval rozsáhlou knihovnu, sbírku obrazů, kreseb, rytin, modelů a odlitků soch a medailí známých osobností. Podařilo se mu rovněž v Brně zřídit vlastní soukromou uměleckou akademii, o jejíž založení dlouhodobě neúspěšně usilovali brněnští umělci. Ve své dílně zaměstnával svého talentovaného bratra Tomáše, z jehož samostatné tvorby ale nemáme mnoho příkladů[3], nebo Jeronýma Förstera. Prestiž podniku během let stoupla natolik, že Schweigl mohl pracoval na rozsáhlých zakázkách po celé Moravě, od Mikulova po Javorník a zasahoval i do Polska. Zůstal však věrný rodnému Brnu, kde vyzdobil svými díly většinu zdejších barokních chrámů.

Na konci 18. století došlo v důsledku reforem Josefa II. ke změně ekonomických a společenských poměrů, díky čemuž klesl počet významných zakázek ze stran bohatých klášterů. A později se i díky napoleonským válkám rozvíjí hospodářská krize. Přestože dílna dokázala poměrně pružně reagovat na změny poptávky, potažmo klientely, například výrobou užitného vybavení domácností, tak se podnik stárnoucího sochaře bez nástupců chýlil ke konci. Sochař zemřel 24. března roku 1812 ve svém domě na mrtvici. Následně byla ukončena činnost dílny a uzavřena jeho domácí akademie. Rozsáhlé vybavení jeho domu bylo rozprodáno ve veřejné aukci. Žádné z jeho dětí se již sochařství nevěnovalo. Ondřej Schweigl byl činorodou a osvícenou osobností, jehož stopa se elegantně a nesmazatelně zaryla do umělecké tváře pozdně barokní Moravy.

Charakteristika tvorby[editovat | editovat zdroj]

Potřebné základy oboru získal Ondřej Schweigl již v dílně svého otce Antonína Schweigla. Umění kresby si ale zlepšoval v ateliéru malíře Jana J. Etgense. Při studiu na vídeňské akademii se prostřednictví svého učitele Schletterera seznámil s dílem sochaře Georga Rafaela Donnera a také tvorbou tehdejších rakouských malířů Daniela Grana, Paula Trogera, Františka A. Palka, Franze A. Maulbertsche nebo Martina J. Schmidta. Doma na něj pak působila díla Josefa Winterhaldera st., Ondřeje Zahnera, Gottfrieda Fritsche, Antonína Rigy nebo Jana Jiřího Schaubergera. Z malířů uznával Josefa Winterhaldera ml. nebo Josef Sterna.

Schweiglovy sochy z jeho vrcholného období se vyznačují protáhlým figurami v graciézním šroubovitém pohybu s rafinovaně řasenými drapériemi. Postavy mají menší hlavy, vypouklé oči, kudrnaté vlasy a vousy. Pozdní období vyniká klasicistními umírněnými tendencemi. Sochy se stávají statičtější s uzavřenými emocemi. Ze sochařského materiálu využíval nejčastěji štuk, který opatřoval bílou polychromií a dřevo, které zlatil v různém stupni lesku. Méně časté jsou jeho venkovní statue v kameni. Těmi pak zdobil např. zahrady zámků ve Vizovicích, Buchlovicích či hradu Pernštejna. Výjimku v jeho tvorbě činí díla z kovu, která byla ulita podle vytvořeného modelu.

Učený umělec se věnoval také návrhům oltářních architektur, svatostánků, kazatelen nebo křtitelnic. Typické portálové oltáře byly obloženy barevným pravým i umělým mramorem a rozličnými prvky v rokokových, později klasicistních formách. Kolem roku 1800 nabývaly oltáře střídmých plošších forem se štukovými reliéfy. Navrhoval též samotné interiéry doplňované štukovou výzdobou, např. kostelů v Brně na Petrově, Zábrdovicích, Vranova, nebo Šternberku. Je pravděpodobné že se Schweigl podílel i na architektonickém návrhu průčelí kartuziánského klášterního kostela Nejsvětější Trojice v Brně-Králově Poli, který jeho dílna rovněž vybavila oltáři. Komplexní návrh prostoru, kde se snoubí štuková a sochařská výzdoba můžeme vidět na zámecké kapli ve Vizovicích. Z několika příkladů můžeme Schweigla označit i jako inventora grafických listů.

Po zániku velkých klášterních domů byla dílna nucena přijímat menší zakázky farností a šlechtických objednavatelů. Vybavení kostelů se stává prostším, oltáře jsou mnohdy redukovány pouze na tabernákl. Dílna se začala více věnovat výrobě užitného vybavení, jako byl nábytek, lustry, svícny, rámy obrazů, hodiny a další truhlářské a řezbářské prvky do interiérů. Doloženými realizacemi byly např. výzdoba tzv. Stříbrného sálu zámku v Buchlovicích nebo dnes nezachovaného vybavení mineralogického kabinetu hraběte Jana Nepomuka Mitrovského pro jeho zámek v Dolní Rožínce; na tomto vybavení se podílel i sochařův bratr Tomáš. Pro přístroje brněnských hodinářů Františka X. Wachtera a Sebastiana Kürze zhotovovala dílna zlacené dřevěné schránky s romantizujícími motivy.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce prací Ondřeje Schweigla se nachází na území Brna. Zde také založil vlastní soukromou uměleckou akademii. Je zároveň autorem kritického historiografického díla,[4] ve kterém shrnul dosavadní moravskou stavební, malířskou a sochařskou produkci. Tento spis se stal jedním z prvních pramenů k výtvarnému umění a umělcům doby baroka na Moravě, na který odkazují historici umění dodnes.

Tučně významné realizace.

Výzdoba kostelů[editovat | editovat zdroj]

Hlavní oltář, kostel Nanebevzetí Panny Marie, Předklášteří (1766–1769)
Socha sv. Konstantina z poutního kostela na Cvilíně u Krnova, Slezské zemské muzeum (1764–1766)
Oltář sv. Barbory, kostel sv. Františka Xaverského, Uherské Hradiště (1770–1773)

Venkovní realizace[editovat | editovat zdroj]

Socha svaté Anny z roku 1791 ve Svatobořicích-Mistříně
  • Buchlovice – sochařská výzdoba a kompozice zámecké zahrady (1794–1797), obelisk s erbem Petřvaldských, sochy Apolla, Merkura, Ledy, Venuše, Sokrata, čtyři monumenty, putti a poustevna, zachován pouze obelisk
  • Doubravník – socha sv. Šebestiána (1776)
  • Horní Dunajovice – pomník/náhrobek? (kol. 1800)
  • Hrádek u Znojma – socha Panny Marie Immaculaty u silnice do vsi (1797), sochy Salvátora, sv. Petra a sv. Pavla na bráně ohradní zdi kostela (1797)
  • Koryčany – socha Panny Marie Immaculaty (1798), osazena 1806
  • Milotice, ohradní zeď kostela – sochy sv. Floriána, sv. Izidora (polovina 18. století), sv. Anny, sv. Josefa a sv. Vendelína (60. léta), socha sv. Vendelína je zde usazena druhotně
  • Odrovice – socha sv. Jana Nepomuckého (1762)
  • Pernštejn, hradní park – 1) obelisk Ignáce Schröffla z Mannsberku (1805), (dílna) s reliéfy Příchod na Pernštejn, Rodinné štěstí, Zájmy a Památka I. Schröffela – reliéfy z části uloženy v expozici Barokního sochařství na zámku Milotice a v depozitáři, 2) kenotaf Franze Schröffla z Mannsberku se sousoším plačící ženy s dětmi (1807), sousoší deponováno na nádvoří hradu
  • Plaveč – sochařská výzdoba zámeckého parku (1807), zachováno pouze torzo několika soch
  • Rousínov-Slavíkovice – pomník Orby Josefa II. (po 1804), nezachováno
  • Skoronice - Boží muka Tři Františci (1770), na třech medailonech obelisku jsou zobrazeni sv. František Xaverský, sv. Karel Boromejský a sv. Konstantin a Primitiv
  • Svatobořice-Mistřín – sousoší sv. Anny vyučující Pannu Marii (1791)
  • Troubsko – sloup Nejsvětější Trojice (1787)
  • Uhřice – socha sv. Jana Nepomuckého (1775)
  • Velehrad – sousoší sv. Luitgardy a sousoší sv. Bernarda u bočního vchodu kláštera (1767), původně na nedalekém mostku přes Salašku, statue sv. Bernarda byla značně poškozena v říjnu 2013 při autonehodě
  • Velký Újezd – památník s postavou truchlícího génia na počest rodičů hraběte Leopolda Podstatského na hřbitově, (1795), nezachováno
  • Veselí nad Moravou, zámecký park – pomník maršála Gideona Ernsta Laudona (po 1790)
  • Vizovice – vázy v nikách zahradního průčelí zámku, sochy dvou gladiátorů v zámeckém parku (kol. 1775)
  • Želetice – pomník maršála Gideona Ernsta Laudona (kol. 1790)

Dekoratérské práce pro světské stavby[editovat | editovat zdroj]

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Brno[editovat | editovat zdroj]

Výzdoba kostelů[editovat | editovat zdroj]

Oltář sv. Kříže, katedrála sv. Petra a Pavla (1777)
  • Katedrála sv. Petra a Pavla – návrh interiéru, kazatelna (1774–1775), boční oltáře sv. Kříže, sv. Cyrila a Metoděje, sv. Prokopa a sv. Václava a vázy s postavami géniů na římsách (1777), hlavní oltář (1778), odstraněn roku 1891, zachovány pouze reliéfy ze života sv. Petra a Pavla uložené v biskupské rezidenci, reliéfy nad vchody do předsíní – Ježíš a Zacheus a Vyhnání penězoměnců z chrámu, alegorické sochy na římsách konch oltářů (1780), dřevěná poprsí sv. Cyrila, Metoděje, Jana Nepomuckého a Jana Sarkandera v kněžské sakristii (1779), (dílna), úprava východní stěny mariánské kaple, oprava Breinerova tabernáklu (1783), boční oltáře sv. Barbory a sv. Jana Křtitele (1790), štukový reliéf Zvěstování Panně Marii (1795)
  • Kostel sv. Jakuba – sochařská výzdoba oltářů (1765–1770), sochy byly v roce 1865 sejmuty a roku 1947 převedeny do sbírek Muzea města Brna, část je vystavena v expozici na Špilberku a Moravské galerie, na oltáři Nejsvětější Trojice se dnes nachází dvojice soch sv. Jáchyma a sv. Anny, které sem byly přeneseny v 50. letech 20. století z oltáře kaple Paláce šlechtičen
  • Bývalý dominikánský kostel sv. Michala – boční oltář sv. Jana Nepomuckého (před 1770), rám predelového obrazu sv. Karla Boromejského na oltáři sv. Tomáše Akvinského, boční oltáře sv. Rozálie, sv. Máří Magdaleny a sv. Dominika, svatostánek na oltáři sv. Vincence (1770–1773)
  • Bývalý františkánský kostel sv. Máří Magdalény – hlavní oltář (1763), část bočních oltářů sv. Františka z Assisi, Neposkvrněného početí P. Marie a sv. Josefa, boční oltář sv. Kříže (1759–1761), ostatní sochy na oltářích od Jakuba Scherze a Antonína Rigy, na průčelí v nikách sochy sv. Martina z Tours a sv. Mikuláše z Myry (kol. 1760), do jeho zboření v roce 1869 byly na fasádě kostela sv. Mikuláše na nám. Svobody
  • Kapucínský klášter – sochařská a řezbářská výzdoba regálů v knihovně se soškami puttů s atributy Víry, Astrologie, Obezřetnosti a Doktríny (po 1763), (dílna)
Anděl na oltáři Andělské kaple, kostel Nejsvětější Trojice v Králově Poli (1772)
  • Bývalý voršilský kostel sv. Josefa – hlavní oltář, sousoší sv. Voršily se sv. Kordulou (rekonstrukce, zničeno roku 1944) a sousoší sv. Angely Merici s dětmi nad vchody do sakristie, oltáře sv. Augustina a sv. Jana Nepomuckého, kazatelna a protějšková plastika Ukřižování (1802–1804)
  • Jezuitský kostel Nanebevzetí Panny Marie – dvojice adorujících mouřenínů v kapli sv. Františka Xaverského (kol. 1765)
  • Kostel milosrdných bratří sv. Leopolda – hlavní oltář, boční oltáře, sv. Karla Boromejského, sv. Jana z Boha, sv. Františky Římské, sv. Kříže, kazatelna a protějšková schránka na kopii Mariazellské Madony, sochařská výzdoba varhanní skříně (1769–1778), (dílna)
  • Kaple sv. Alžběty Durynské při klášteře alžbětinek – dvojice tabernáklů s anděly na hlavním a bočním oltáři (dílna), řezbářská a sochařská výzdoba regálu a skříně lékárny se sochami sv. Kosmy a Damiána (okruh), lékárna byla v roce 1908 odkoupena Muzeem města Brna a je dnes prezentována v expozici na Špilberku
  • Staré Brno, bývalý cisterciácký kostel Nanebevzetí Panny Marie – hlavní oltář, boční oltáře sv. Benedikta, sv. Bernarda z Clairvaux, Čtrnácti sv. pomocníků(dílna), Všech svatých(dílna) a kazatelna (1762–1765), oltář P. Marie Bolestné (1784)
  • Královo Pole, bývalý kartuziánský kostel Nejsvětější Trojice – návrh a sochařská výzdoba fasády, návrh interiéru včetně tzv. Švédské kaple, hlavní oltář (1763), boční oltáře sv. Apolonie a sv. Barbory (kol. 1765), oltář v Andělské kapli (1772), kamenný znak Cella Trinitatis na zdi zpovědní chodby (dílna), do roku 1888 součást portálu zbořeného Domu královopolské kartouzyJakubské ulici, portál přemístěn do dvora novostavby školy Rašínova 3
  • Zábrdovice, bývalý premonstrátský kostel Nanebevzetí Panny Marie – návrh interiéru, hlavní oltář, sochy sv. Norberta a sv. Augustina, boční oltáře sv. Norberta a sv. Augustina, epitaf Lva z Klobouk a kazatelna, oltář v kapli Krista Trpitele, dva reliéfy v presbytáři – Betsabé přimlouvající se u krále Šalamouna a Královna Ester prosící za zachování židovského národa, křtitelnice, výzdoba kruchty a oratoří (1781–1782, 1787)
  • Obřany, kostel sv. Václava – hlavní oltář (1805), (dílna)
  • Líšeň, kostel sv. Jiljí – zlacený tabernákl v bývalé kapli sv. Kříže (60. léta), (dílna), původně snad součástí hlavního oltáře nebo vytvořen pro poutní kapli na nedalekém vrchu Kostelíček

Venkovní realizace[editovat | editovat zdroj]

Pieta, Štýřice (1799)

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Návrh interiéru zámecké kaple ve Vizovicích (před 1774), Moravská galerie v Brně
  • Muzeum města Brna – soubor soch z kostela sv. Jakuba (1765–1770), přibližně 16 velkých plastik (sv. Zachariáš, sv. Alžběta, sv. Pavel, sv. Petr, archanděl Rafael, sv. Jan Křtitel, sv. Hildegarda, sv. Jan Evangelista a dále 8 andělů, částečně z nástavců oltářů), část (6 soch) je v současnosti vystavena ve stálé expozici Od renesance po modernu na Špilberku, socha sv. Jana Evangelisty je v expozici Moravské galerie v Místodržitelském paláci
  • Moravská galerie v Brně – dvojice puttů (1780), bysta světice, která je pravděpodobně fragment větší sochy (P. Marie ze Zvěstování?) (60. léta), socha bohyně Diany (kol. 1800), sochy Panny Marie a sv. Jana (z kapucínského kláštera), socha světice (dílna), dále několik rokokově-klasicistních hodin s řezbami ze 3. čtvrtiny 18. století (dílna), v archivu je uloženo 41 určených Schweiglových návrhů a kreseb

Současný výzkum a prezentace života a díla Ondřeje Schweigla[editovat | editovat zdroj]

Život a dílo Ondřeje Schweigla v kontextu dobové tvorby bylo v letech 2012–2014 zkoumáno pracovníky semináře dějin umění Masarykovy univerzity v rámci grantového projektu Sochař Ondřej Schweigl, úloha umělce a proměna umění na prahu moderní éry (1760-1815). Výstupem z tohoto bádání byla fotografická dokumentace a sepsání sochařova díla, několik vědeckých studií a odborné přednášky.[5] Samostatnou výstavu o sochaři uspořádalo ve dnech 11. června – 27. září 2015 Diecézní muzeum v Brně.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. Například socha sv. Jana Nepomuckého v Rakvicích, hlavní oltáře kostelů v Jevíčku, Pozořicích a Křepicích, nebo křtitelnice v kostele sv. Tomáše v Brně.
  4. Anmerkung der bildendne Künste im Betreff der schonen Gebauden, Malereien und Statuen in Mähren, přepis v: HÁLOVÁ-JAHODOVÁ. Poznámka o výtvarném umění, Andreas Schweigl, Bildende Künste in Mähren. Umění XX. 1972. S. 168–187. Překlad S. 171-172 a 180-184.
  5. Grantový projekt: Sochař Ondřej Schweigl, úloha umělce a proměna umění na prahu moderní éry (1760-1815). http://www.phil.muni.cz/dejum/baroque/cs/pavel-suchanek-tomas_vales.php
  6. Výstava Na rozhraní epoch - sakrální prostor v pojetí sochaře Ondřeje Schweigla (1735-1812). http://brno.biskupstvi.cz/petrov/?pg=narozhraniepoch

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • SCHWEIGL, Andreas. Anmerkung der bildendne Künste im Betreff der schonen Gebauden, Malereien und Statuen in Mähren. 1784/1785–1809. Moravský zemský archiv, fond G 11, č. 196.
  • SCHWEIGL, Andreas. Ein vom brünner Bildhauer Andreas Schweigl eigenhändig verfasstes Verzeichnis seiner Arbeiten. Moravský zemský archiv, fond G 11, č. 60.
  • SCHWEIGL, Andreas. Verzeichniß der Maler, Bildhauer, Steinschneider etc. in Brünn von 1588 – 1800. 1784. Moravský zemský archiv, fond G 11, č. 787.
  • CERRONI, Jan Petr. Skizze einer Geschichte der bildenden Künste in Mähren I., II., III. 1807. Moravský zemský archiv, fond G 12, č. 32-34.
  • CERRONI, Jan Petr. Sammlung über Kunstsachen vorzüglich in Mähren. Moravský zemský archiv, fond G 11, č. 715.
  • HORŇANSKÁ, Milena. Moravský sochař Ondřej Schweigl (diplomní práce). Seminář dějin umění Filozofické fakulty UJEP v Brně. Brno, 1956.
  • JANDA, Petr. Hlavní oltář v kostele Nalezení svatého kříže v Doubravníku (diplomní práce). Seminář dějin umění Filozofické fakulty MU v Brně. Brno, 2009.
  • KREJČÍ, Karel. Sochařské práce O. Schweigla na Tišnovsku (disertační práce). Seminář dějin umění Filozofické fakulty UJEP v Brně. Brno, 1930.
  • MÁCAL, Radovan. Maliarska a sochárska výzdoba kostola sv. Márie Magdalény v Brne v dobe baroka (diplomní práce). Seminář dějin umění Filozofické fakulty MU v Brně. Brno, 2011.
  • MLÁDKOVÁ, Ivana. Ondřej Schweigl - pomník maršála Laudona ve Veselí nad Moravou (diplomní práce). Seminář dějin umění Filozofické fakulty MU v Brně. Brno, 2007.
  • OLŠOVSKÝ, Jaromír. Barokní sochařství v Rakouském Slezsku (disertační práce). Seminář dějin umění Filozofické fakulty MU v Brně. Brno, 2006.
  • OPOČENSKÁ, Radka. Barokní sochařská výzdoba v kostele sv. Františka Xaverského v Uherském Hradišti (diplomní práce). Seminář dějin umění Filozofické fakulty MU v Brně. Brno, 2011.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Biographische Notizen über die Künstler Schweigl und Rähmel. In: Vaterländische Blätter fűr den österreichischen Kaiserstaat. Wien, 1813. S. 522.
  • BRAUN, Edmund Wilhelm. Ein Beitrag zu dem künstlerischen Schaffen Andreas Schweigels. In: Jahrbuch des Verbandes der Deutschen Museen in der Tschechoslowakischen Republik I.. Augsburg, 1931. S 126–139
  • CHAMBREZ, Ignaz. Nachlass eines mahrischen Kunstlers zu Belehrung seiner Sohne. In: Schriften der historisch-statistischen Sektion Gesellschaft, IX. 1856. S. 404.
  • Časopis Moravského musea zemského, roč. VI. 1906. Brno : Moravská musejní společnost, 1906. S. 170–171.
  • FILIP, Aleš. Ondřej Schweigl: Poznámka o výtvarných uměních, týkající se krásných budov, maleb a soch na Moravě, které jsem vylíčil podle své znalosti [překlad a edice části textu]. In: Zpravodaj klubu přátel výtvarného umění Brno. 1. vyd. Svazek 4. Brno: Klub přátel výtvarného umění, 2011. 12 s. 
  • FOGAŠ, Igor. Andělé bez oltáře. Dramatické osudy tří soch Ondřeje Schweigla. In: SVOBODOVÁ, Jana (ed.). Baroko. Příběhy barokního Brna. 1. vyd. Brno: Muzeum města Brna, 2009. 208 s. ISBN 978-80-86549-60-6. S. 188–199. 
  • HÁLOVÁ-JAHODOVÁ, Cecílie. Ondřej Schweigl – 56. výstava v Domě umění v Brně, 20. 12. 1947 – 2. 1. 1948. Brno: Městské muzeum, 1947. 
  • HÁLOVÁ-JAHODOVÁ, Cecílie. Sochařská rodina Schweiglů v Brně. In: Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity, F XII. Brno : Masarykova univerzita, 1968. S. 59–78 Dostupné online. (česky) 
  • HÁLOVÁ-JAHODOVÁ, Cecílie. Poznámka o výtvarném umění, Andreas Schweigl, Bildende Künste in Mähren. In: Umění, XX. Praha : Ústav dějin umění ČSAV, 1972. S. 168–187.
  • HAWLIK, Ernst. Nachrichten über die Kunstwerke in Brůnns Kirchen. In: Brúnner Wochenblatt 1824–1827.
  • HAWLIK, Ernst. Zur Geschichte der Baukunst, der bildenden und zeichnenden Künste im Markgrafthume Mähren. Brno, 1838.
  • KREJČÍ, Karel. Práce O. Schweigla v Předklášteří u Tišnova. In: 11. VZ Státního reformního gymnasia v Tišnově za školní rok 1930–1931. Tišnov, 1931. 14 s.
  • KREJČÍ, Karel. Ondřej Schweigl na Tišnovsku: Příspěvek k dějinám barokní plastiky na Moravě. Tišnov: Spořitelna města Tišnova, 1936. 8 s. 
  • KROUPA, Jiří. Alchymie štěstí. Pozdní osvícení a moravská společnost 1770-1810. 2. vyd. Brno: ERA, 2006. 328 s. ISBN 80-7366-063-6. 
  • KROUPA, Jiří. Erudité a „curieux“ na Moravě raného novověku, In: KROUPA, Jiří. Umělci, objednavatelé a styl. Studie z dějin umění. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2006. 199 s. ISBN 80-7364-036-8. S. 57–72. 
  • LUNGA, Václav, a kol. Na rozhraní epoch - Sakrální prostor v pojetí sochaře Ondřeje Schweigla (1735-1812) a Pietas urbis - Měšťanská zbožnost v době Ondřeje Schweigla. 1. vyd. Brno: Diecézní muzeum v Brně, 2015. 56 s. [katalog výstavy Diecézního muzea v Brně, 11. června - 27. září 2015]. 
  • RICHTER, Václav. K dílu sochaře Ondřeje Schweigla. In: Památky archeologické, skup. historická. Praha : Archeologický ústav AV, 1932. S. 58.
  • SAMEK, Bohumil. Počátky dějin umění na Moravě. In: CHADRABA, Rudolf (ed.). Kapitoly z českého dějepisu umění I., Předchůdci a zakladatelé. 1. vyd. Praha: Odeon, 1986. 229 s. S. 80–81. 
  • SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska 1 [A–I]. 1. vyd. Praha: Academia, 1994. 655 s. ISBN 80-200-0474-2. 
  • SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska 2 [J–N]. 1. vyd. Praha: Academia, 1999. 780 s. ISBN 80-200-0695-8. 
  • STEHLÍK, Miloš. Nástin dějin sochařství 17. a 18. věku na Moravě. In: Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity, F XIX–XX. Brno : Masarykova univerzita, 1975-1976. S. 23–40.
  • STEHLÍK, Miloš. Ondřej Schweigl (1735–1812): sochař a „učený umělec“. In: KROUPA, Jiři (ed.). V zrcadle stínů 1670–1790. Morava v době baroka. 1. vyd. Rennes – Brno: Musée des Beaux-Arts – Moravská galerie, 2003. 382 s. ISBN 80-7027-121-3. S. 325–335. 
  • STEHLÍK, Miloš. Sochařské kresby Josefa Winterhaldera staršího a Ondřeje Schweigla. In: Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity, F XXX–XXXI. Brno : Masarykova univerzita, 1986-1987. S. 73–82.
  • STEHLÍK, Miloš. Sochařství pozdního baroka na Moravě. In: CHADRABA, Rudolf (ed.). Dějiny českého výtvarného uměni II/2. 1. vyd. Praha: Academia, 1989. 390-905 s. ISBN 80-200-0069-0. S. 741–750. 
  • SLAVÍČEK, Lubomír, VALEŠ, Tomáš. Das übrige wird Mons. Schweigl besser wissen. Die Anmerkungen Josef Winterhalders d. J. über Barockkünstler in Znaim und Umgebung aus dem Jahr 1800. In: SLAVÍČEK, Lubomír (ed.). Josef Winterhalder d. J., Maulbertsch bester Schüler. 1. vyd. Langenargen am Bodensee – Brno: Museum Langenargen – Masarykova univerzita, 2009. 407 s. ISBN 978-80-210-4817-1. S. 267–279. 
  • SLAVÍČEK, Lubomír. „Honestus et eruditus civis et artifex“. Umělecké a knižní sbírky vzdělaných měšťanských umělců 18. století. In: Documenta Pragensia, 27. Brno : Scriptorium, 2008.
  • SUCHÁNEK, Pavel. Josef Stern a Ondřej Schweigl: učený malíř – učený sochař. In: ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ, Michaela (ed.). Josef Stern 1716–1775. 1. vyd. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2015. 220 s. ISBN 978-80-87149-93-5. S. 41–48. 
  • SUCHÁNEK, Pavel. Ondřej Schweigl, “honestus et eruditus civis et sculptor”. In: SVOBODOVÁ, Jana (ed.). Baroko. Příběhy barokního Brna. 1. vyd. Brno: Muzeum města Brna, 2009. 208 s. ISBN 978-80-86549-60-6. S. 180–187.  Dostupné online. (česky) 
  • SUCHÁNEK, Pavel. Učený umělec - Příklad Ondřeje Schweigla. In: MALÍŘ, Jiří (ed.). Člověk na Moravě ve druhé polovině 18. století. 1. vyd. Brno: Centrum pro demokracii a kulturu, 2008. 365 s. ISBN 978-80-7325-175-8. S. 155-163. 
  • SUCHÁNEK, Pavel, VALEŠ, Tomáš. Sochař Ondřej Schweigl a sakrální umění na Moravě v éře josefinských reforem. In: Umění, LXIII/4. Praha : Ústav dějin umění ČSAV, 2015. S. 156–181.
  • VALEŠ, Tomáš. „Zu allen diesen kirchen arbeiten hat er zugleich auch die Riße verfertigt ...“ Brněnský sochař Ondřej Schweigl (1735–1812) jako kreslíř, dekoratér a architekt. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity F LXII. Brno : Masarykova univerzita, 2013. S. 122-137.
  • WOLNÝ, Gregor. Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschiften. II. Abteilung. Brünner Diöcese, Band. I–IV. Brno, 1856–1861.
  • WURZBACH, Constantin. Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreich, Band XXXII. Wien, 1876. S. 350–353.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]