Přeskočit na obsah

Milotice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o obci v okrese Hodonín. Další významy jsou uvedeny na stránce Milotice (rozcestník).
Možná hledáte: Milovice, Milatice nebo Miletice.
Milotice
Kostel Všech svatých na návsi
Kostel Všech svatých na návsi
Znak obce MiloticeVlajka obce Milotice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecKyjov
Obec s rozšířenou působnostíKyjov
(správní obvod)
OkresHodonín
KrajJihomoravský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 899 (2024)[1]
Rozloha12,66 km²[2]
Katastrální územíMilotice u Kyjova
Nadmořská výška184 m n. m.
PSČ696 05
Počet domů552 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduŠkolní 72
696 05 Milotice u Kyjova
podatelna@milotice.cz
StarostaRadek Šeďa
Oficiální web: www.milotice.cz
Milotice
Milotice
Další údaje
Kód obce586382
Kód části obce95150
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milotice (německy Milotitz bei Gaya) jsou obec v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji. Leží šest kilometrů jižně od Kyjova. Žije zde přibližně 1 900[1] obyvatel. Od roku 2002 je členem mikroregionu Nový Dvůr.

Název obce se odvozuje od majitele osady – Miloty. Západně od obce bývala zaniklá ves Jiříkovice.[4][5]

Zámek Milotice

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1341 z misálu zdejšího plebána Heřmana a dokládá rozhlehlou a dobře dotovanou faru. V roce 1360 drželi zdejší tvrz obehnanou vodním příkopem Zdeněk a Čeněk z Ronova (villa Milotitz).[6][7] Za husitských válek byly Milotice významným střediskem husitů. Během 17. století byla vesnice několikrát těžce poničena. Za 35 000 zlatých koupil ves 14. května 1648 Gabriel Serényi, jehož rod si zde v první polovině 18. století vybudoval svoje reprezentační sídlo. Mezi lety 1738–1784 byla ves sídlem děkanátu Milotice. Rod Serényi zde působil až do vymření posledního mužského člena v roce 1811. V 19. století patřila obec rodu Choiseul d'Aillecourt a Hardeggům. V letech 1888–1945 sídlili na milotickém zámku Seilernové.

Samospráva

[editovat | editovat zdroj]

Zastupitelstvo obce má 9 členů. Voleb do zastupitelstva v říjnu 2010 se účastnilo 858 (tj. 54,2 %) voličů.[8] Ve volbách zvítězilo místní uskupení Sdružení nezávislých kandidátů Milotice které získalo 44,87 % hlasů a 4 mandáty v zastupitelstvu, dále KDU-ČSL (38,72 %, 4 mandáty) a ODS (16,41 %, 1 mandát). Starostou byl zvolen Mgr. Josef Levek (KDU-ČSL) a místostarostkou Irena Nedvědická (Sdružení nezávislých kandidátů Milotice). Po volbách do zastupitelstva v říjnu 2014 byl starostou zvolen opět Josef Levek.

Obec náleží do senátního obvodu č. 79 – Hodonín. Do roku 1960 patřila do okresu Kyjov.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Dle sčítání lidu v roce 2021 žilo v obci 1 771 obyvatel, z nichž 958 (54,1 %) se hlásilo k české národnosti, 500 (28,2 %) k moravské, 9 (0,5 %) ke slovenské a 5 (0,3 %) k vietnamské. 466 obyvatel (26,3 %) svou národnost neuvedlo.

V roce 2021 se 735 (41,5 %) obyvatel Milotic označilo za věřící. 574 (32,4 %) obyvatel se hlásilo k Římskokatolické církvi a 6 (0,3%) k Českobratrské církvi evangelické. 404 (22,8 %) obyvatel se označilo jako bez náboženské víry a 440 (28,4 %) na otázku víry neodpovědělo.[9] Milotická farnost s kostelem Všech svatých je součástí kyjovského děkanátu.

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[10][11]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 016 1 012 1 051 1 216 1 376 1 463 1 510 1 560 1 669 1 670 1 736 1 877 1 947 1 853 1 771
Počet domů 213 220 227 238 273 285 327 330 350 391 414 503 533 543 552

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 21. června 1999.[12]

Miloticemi prochází autobusová linka č. 729664 z Kyjova do Hodonína. Z Kyjova je přímé železniční spojení s Brnem po trati č. 340 (tzv. Vlárská dráha). Obcí vede severojižním směrem silnice II/432. Z obce vede na východ silnice III/4256 v délce 2,6 km do Vacenovic, na západ pak III/43116 v délce 3,8 km jako spojovací cesta k silnici III/431.

Podle celostátního sčítání dopravy projelo v roce 2010 po silnici II/432 od Kyjova v průměru 3 361 vozidel denně (z toho 2 673 osobních, 642 těžkých nákladních a 46 jednostopých motorových vozidel).[13]

Zeleně a žlutě značení turistické trasy spojují obec s okolními vesnicemi. V roce 2013 byla obec Milotice propojena se Svatobořicemi-Mistřínem z větší části asfaltovou cyklostezkou.[14]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Socha Immaculaty (kolem 1740)
  • Zámek Milotice
    Zámek Milotice se zahradami
  • Kostel Všech Svatých – postaven v letech 1697–1701, 1702–03 ohrazen zdí s barokními sochami, 2017 byla do kostela znovuumístěna malba Panny Marie Milotické.
  • Hřbitovní kaple sv. Rocha, sv. Šebastiána a sv. Rozálie – vybudována v letech 1849–1851[15]
  • Socha Immaculaty – vznikla kolem roku 1740
  • Farní budova - postavená kolem roku 1735
  • Areál vinných sklepů Šidleny – asi 200 vinných sklepů, nejstarší je z roku 1770, od roku 1972 se zde pravidelně pořádá Národopisný festival Kyjovského Dolňácka Milotice.[16][17]
  • Budova fary (kolem 1735)
    Písečný rybník, přírodní rezervace severovýchodně od obce
  • Panská sýpka (1. čtvrtina 18. století)
    Horky, přírodní rezervace v jihozápadní části obce
  • Kopec Náklo, výletní místo jižně od obce

Osobnosti spjaté s vesnicí

[editovat | editovat zdroj]
  • Evžen Boček (* 1966), spisovatel a humorista
  • Vincenc Janalík (1804–1855), katolický kněz, spisovatel a národní buditel
  • Karel František Seilern (1852–1916), šlechtic a politik, majitel panství a zámku Milotice, zemský poslanec, podporovatel české menšiny ve Vídni
  • Bruno Restel (1900–1983), katolický kněz německé národnosti a provinciál české jezuitské provincie
  • František Weber (1826–1908), milotický farář v letech 1856–1906 a poslanec říšského i zemského sněmu
  • Alois Horák (1865–1937), poslanec moravského zemského sněmu a senátor Národního shromáždění ČSR
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Zdeněk Šmýd. Z polností Jiříkovic těžili sedláci z Milotic. Hodonínský deník.cz [online]. 2010-01-20 [cit. 2013-07-21]. Dostupné online. 
  5. Zaniklé vsi v okolí Dubňan Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. Ilcik.cz
  6. Moravské zemské desky (Die Landtafel des Markgrafthumes Mähren). I. sv. řady olomoucké 1348–1466. Kniha I, č. 703 [online]. Brno: 1856 [cit. 2024-08-24]. S. 35. Dostupné online. 
  7. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek II. M–Ž. Praha: Academia, 1980. 962 s. S. 73. 
  8. Volby do zastupitelstev obcí 15. 10. – 16. 10. 2010 [online]. Volby.cz [cit. 2013-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-05. 
  9. Milotice - obec/město (okr. Hodonín) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2022-01-13 [cit. 2024-02-22]. Dostupné online. 
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  11. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  12. Udělené symboly – Milotice [online]. 1999-06-21 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  13. Celostátní sčítání dopravy 2010 [online]. Praha: Ředitelství silnic a dálnic [cit. 2014-05-20]. Kapitola Intenzity dopravy – Jihomoravský kraj. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-26. 
  14. Michaela Munzarová. Přibudou nové stezky. V obcích cyklistům chystají i odpočinek. Hodonínský deník.cz [online]. 2013-07-16 [cit. 2013-07-21]. Dostupné online. 
  15. Hřbitovní kaple na stránkách farnosti Milotice. www.familotice.cz [online]. [cit. 2013-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-31. 
  16. Národopisný festival Milotice 2013. Hodonínský deník.cz [online]. 2013-08-06 [cit. 2013-08-09]. Dostupné online. 
  17. Čtyřicátiny národopisného festivalu kyjovského Dolňácka Folklorní sdružení České republiky

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • A. Bartušek, Milotice. Státní zámek a okolí, 1954; Miroslava Bočková a Veronika Selucká, Milotice 1341–1945, 2003
  • Jaroslav Petrů, Státní zámek Milotice, Brno 1971.
  • Klára Garas, Unbekannte Fresken von Josef Ignaz Mildorfer, Mitteilungen der Österreichischen Galerie 24–25, 1980–1981, s. 93–131.
  • Ivo KrsekZdeněk KudělkaMiloš StehlíkJosef Válka, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, ed. Zdeněk Kudělka, Praha 1996, s. 238, 360, 462, 492.
  • LUNGA, Václav. Dle Počtů chrámu Páně milockýho : příspěvek k uměleckému vybavení kostela Všech svatých v Miloticích. In: Opuscula historiae artium, Masarykova univerzita, 2015, roč. 64, č. 1, s. 82-95. ISSN 1211-7390.
  • LUNGA, Václav. Mešní a dobročinné fundace z let 1724-1943 jako jeden z projevů zbožnosti farnosti Milotice. Ostrava, 2012. Diplomová práce. Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta. Vedoucí práce prof. Tomáš Krejčík.
  • LUNGA, Václav. Zámek Milotice. Kroměříž: Národní památkový ústav, územní památková správa v Kroměříži, 2017. ISBN 978-80-87231-45-6
  • PLUHÁČKOVÁ, Markéta. Dějiny a katalog knihovního fondu farní knihovny v Miloticích. 2009 [cit. 2015-10-04]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Dostupné online.
  • Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska II, J–N, Praha 1999, s. 510–520.
  • SOCHOROVÁ, Helena. Vinařská subkultura jihomoravských Milotic. Brno,, 2006 [cit. 2015-10-04]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Miroslav Válka. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]