Čejč
| Čejč | |
|---|---|
 Kostel svatého Vendelína | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Hodonín |
| Obec s rozšířenou působností | Hodonín (správní obvod) |
| Okres | Hodonín |
| Kraj | Jihomoravský |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 48°56′48″ s. š., 16°57′54″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 269 (2023)[1] |
| Rozloha | 13,29 km²[2] |
| Katastrální území | Čejč |
| Nadmořská výška | 183 m n. m. |
| PSČ | 696 14 |
| Počet domů | 423 (2021)[3][4] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Čejč 430 696 14 Čejč cejc@cejc.cz |
| Starosta | Ing. Jan Koutný |
| Oficiální web: www | |
  Čejč | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 586099 |
| Kód části obce | 18945 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čejč[pozn. 1] (slováckým nářečím Čajč; německy Czejtsch, Tscheitsch, Scheitz) je obec v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji. Žije zde přibližně 1 300[1] obyvatel.
Sousedními obcemi sídla jsou Hovorany, Kobylí, Mutěnice, Čejkovice a Terezín.
Název[editovat | editovat zdroj]
Původní podoba názvu vesnice byla Čaječ a byla odvozena od osobního jména Čajek, což byla domácká podoba některého jména obsahujícího -čaj (Dobročaj, Bolečaj apod., jde o základ slovesa čajati – "čekat, očekávat"). Význam místního jména byl „Čajkův majetek“. Z nepřímých pádů (Čajče, Čajči) vznikl nový tvar Čajč změněný pravidelnou hláskovou změnou ča > če na Čejč, který je už v nejstarších dokladech (ale podoba Čajč zapsána ještě 1368 a dochována v místním nářečí).[5]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První zmínka o obci je z roku 1222, kdy patřila klášteru cisterciaček Porta coeli u Tišnova. Během husitských válek ves pustne a roku 1459 se uvádí vyloženě jako pustá. V roce 1771 byla ves osídlena jednak Moravskými Slováky, jednak francouzskými kolonisty. Jejich třicet chalup roku 1782 vyhořelo, hned však byly obnoveny.
Během Prusko-rakouské války obsadila 15. července 1866 obec pruská armáda, která sem zavlekla epidemii cholery. Zemřelo 40 obyvatel a 3 pruští vojáci, mezi nimi i generálporučík Friedrich von Clausewitz, který zde byl pohřben. Armáda pak odešla 1. října.
V roce 1897 byla dána do provozu železniční trať Hodonín–Zaječí, roku 1908 železniční trať Čejč – Uhřice u Kyjova – Ždánice.
Čejčské jezero[editovat | editovat zdroj]
V katastru Čejče se jihovýchodně od Horákovy farmy, bývalého státního statku, původně dvora Čenkov, dříve rozkládalo slané Čejčské jezero, tzv. Bezedňák, které však bylo vysušeno v 19. století z důvodu pěstování cukrové řepy.[6] Ve 20. století se v důsledku zanášení odvodňovacího kanálu jezero opět naplnilo, avšak roku 1965 bylo z rozhodnutí tehdejších komunistických politiků opět odvodněno. Na jihovýchodě obce se nacházejí chráněné lokality: Čejčský a Čejkovické Špidláky, východně tzv. Výchoz, kde bylo ve vystupující vrstvě objeveno méně kvalitní uhlí – lignit. V dřívějších dobách se zde vyskytovalo moře, z tohoto důvodu se zde vyskytují slanomilné rostliny.[6]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Struktura[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[7][8][9]
| Místní části | 1896 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1920 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2015 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | část Čejč | 622 | 723 | 667 | 775 | 875 | 1002 | 1005 | 1035 | 1152 | 1194 | 1248 | 1222 | 1243 | 1254 |
| Počet domů | část Čejč | 103 | 118 | 118 | 146 | 154 | 169 | 222 | 266 | 293 | 306 | 323 | 380 | 387 | |
Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]
V letech 2002 až 2016 byla starostkou Marta Výmolová. Na zasedání zastupitelstva 3. února 2016 byla odvolána, novým starostou byl zvolen Ing. Jan Koutný (KDU-ČSL).[10]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Socha sv. Kajetána z roku 1722. Na přední straně podstavce je nápis: S. Caietane ora pro nobis crucifixum. Na zadní straně je údaj o zhotovitelce Marii Antonii Czoborové: Erexit Maria Antonie ta. Princeps de Lichtenstein 17.22 6. May. Hraběnku Czoborovou na tomto místě údajně vyhodil manžel z jedoucího kočáru a zázrakem se jí nic nestalo.
- Kostel sv. Vendelína z let 1729–1731. V roce 1937 prošel kostelík přestavbou. Ve věži je zavěšen zvon sv. Donáta z roku 1747 a sv. Cyrila a Metoděje z roku 1923. Oltářní obraz zobrazuje sv. Vendelína čtoucího Písmo a obklopeného domácími zvířaty. Nad horním okrajem je chronogram ukrývající letopočet 1731: O reX et pastor et abbas WenDeLIne tV peCora nostra DefenDe a LVe (v překladu: Ó králi a pastýři a opate Vendelíne, chraň náš dobytek před nákazou).
- Kaple sv. Rocha u vlakového nádraží připomíná cholerové epidemie z let 1836 (15 obětí), 1849 (7 obětí) nebo 1866 (44 obětí).
- Náhrobek pruského generálporučíka Friedricha von Clausewitz z období prusko-rakouské války v místním parku s textem: Zde odpočívá v Pánu Friedrich von Clausewitz, generálporučík, narozen v Burgu v Prusku 1807, zemřel na choleru v Čejči 31. července 1866.[11] V roce 2011 byl náhrobek opraven.[12] Byl synovcem pruského generála Carla von Clausewitz a také nejvyšším důstojníkem pruské armády, který byl pohřben na území dnešní České republiky.[13]
- Sousoší sv. Rodiny z roku 1920 v místním parku
- Kříž u č. p. 29. Původně byl umístěn asi 100 metrů severoseverovýchodně u křižovatky.
- Pamětní deska T. G. Masaryka na budově v bývalém velkostatku – kde se učil kovářem v roce 1865/66.
- Pamětní deska T. G. Masaryka na domě č. p. 93.
- Pamětní deska pilotům z 2. Světové války ve Velké Británii, František Masařík a František Vindiš.
- Špidláky, přírodní rezervace
- Výchoz, přírodní památka
- Kobylská skála, vyvýšenina 264 m n/m, asi 2,5 západně od obce, bývalý lom kamene i písku: navržena jako přírodní památka s ochranným pásmem.
- Znak Lichtenštejnů a Hrzánů nad vchodem do panské sýpky z 18. století. Již není.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), československý prezident, v Čejči na statku se učil kovářem
- Františka Svobodová-Goldmannová - sběratelka, etnografka, sepsala v Čejči a okolí knihu Říkadla a hry slováckých dětí. Pochována na zdejším hřbitově.
- Svoboda Antonín Dobroslav, nar. 17. 1. 1861 Vršatské Podhradie, zemř. 1. 7. 1922 Čejč. Od r. 1902 jako nadučitel v Čejči a okolí sbíral písně pro sběratelskou akci NPVR zaslal L. Janáčkovi v r. 1910 pro sběratelskou akci NPVR 17 místních písní. (Jan Pavlík - Návraty kyjovska 1991)
- Antonín Drdácký učitel a kronikář (+ 3. 12. 1927)
- Fabián Slabý (1882–1954) filolog a literární historik
- Antonín Vojáček učitel hry na housle, primáš cimbálky (+ 26. 5. 1982)
- Bohumír Petrla (1887–1974), legionář, který 5. října 1917 unesl torpédový člun Tb 11 v Šibeniku[14]
- Ludvík Svoboda (1903–1977), filosof, profesor Univerzity Karlovy v Praze
- František Masařík (1918–1988), účastník bitvy o Británii
- František Vindiš (1918–1988), účastník bitvy o Británii
- Josef Válek primáš cimbálky Mládí
- Jaroslav Zaviačič (* 1939), expert v psaní na stroji, člen mezinárodní organizace Intersteno
- Jožka Černý (* 1942 na č. p. 5), zpěvák moravských a slováckých lidových písní
- Miroslav Bravenec (1945–2011), akademický malíř
- Zdeněk Grmolec (* 1947) středoškolský učitel a spisovatel
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2023-05-27]
- ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 155, 156.
- ↑ a b Kobylské a Čejčské jezero - zaniklá jezera jižní Moravy [online]. Čejč: Botany.cz - Ladislav Hoskovec [cit. 2016-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Čejč - obec/město (okr. Hodonín) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26 [cit. 2016-04-01]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. Heslo Čejč, s. 483.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2002 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. Kapitola Okres Hodonín, s. 634.
- ↑ Převrat v Čejči. Nového starostu Koutného vybrali zastupitelé jen v pěti [online]. Hodonín: Hodonínský deník.cz [cit. 2016-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Generalleutnant Friedrich Karl Wilhelm von Clausewitz. Kdo je pochován v Čejči u Hodonína? [online]. Čejč: forum.valka.cz [cit. 2016-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Pruský důstojník má opravený hrob [online]. Hodonín: Hodonínský deník.cz [cit. 2016-03-20]. Dostupné online.
- ↑ TUREK, Petr. Pruský generálporučík leží v Čejči už 150 let. Hodonínský deník.cz [online]. 2016-08-03 [cit. 2016-08-31]. Dostupné online.
- ↑ KRÁM, Josef. O Rychnovácích, co unesli válečnou loď. SeniorTip [online]. [cit. 2016-03-19]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HLAVINKA, Karel. Založení francouzské obce Čejče. Brno: Musejní spolek v Brně, 1926. 50 s. http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:69178d01-9973-11e8-9b22-5ef3fc9ae867?page=uuid:c344da70-9b18-11e8-a1e1-005056827e51&fulltext=KAREL%20HLAVINKA%20ZALO%C5%BDEN%C3%8D od str. 566.
- HLAVINKA, Karel. Vlastivěda moravská II - HODONSKÝ OKRES. Brno: Musejní spolek v Brně, 1926. 261 s. http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:3ffb22b9-dde8-4a93-b4f9-7eb3f9242f73?page=uuid:8643a788-50a3-11e5-8200-0050569d679d Čejč od str. 139
- HRDLIČKA, Rudolf. Rudá Armáda osvobozuje Moravu. vydal Mír, v Brně 1948 str. 51 - 56.
- HOLEŠÍNSKÝ, Pavel. Městečko Čejč. Čejč: MNV Čejč, 1971.
- GOTTLAND, Miloslav. Mizející svět. Čejč: Obecní úřad Čejč, 2001. 122 s. ISBN 978-80-85834-98-7.
- JAN, Libor; ŠTĚPÁNEK, Václav. Čejč - Dějiny slovácké obce. Čejč-Boskovice: nakladatelství František Šalé, 2006. 512 s. ISBN 80-7326-089-1.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čejč na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Čejč v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- Čejč v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Čejč na Města a obce online
- Čejč – video z cyklu České televize Divnopis
|
Krumvíř | Karlín | Hovorany |
|
| Terezín | 
|
Dubňany | ||
 Čejč 
| ||||
| ||||
| Kobylí | Čejkovice | Mutěnice |
