Svatý Vendelín

Svatý Vendelín
	Socha v Memmelsdorfu (diecéze Bamberk)
misionář, opat
Narození	554; Skotsko
Úmrtí	617; St. Wendel
Svátek	20. říjen
Místo pohřbení	St. Wendel
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství, pravoslavná církev, anglikánská církev
Atributy	pastýř, s pastýřskou holí a zvířaty
Patronem	pastýři, poutníci, poustevníci
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Vendelín (žil asi 554–617 St. Wendel (Sársko) byl skotský poustevník – eremita, poutník, pastýř, benediktinský mnich, opat kláštera v Tholey a misionář.

Život a činnost

O jeho životě a působení napsal legendu Vita Magnerici jeho vychovatel, trevírský biskup Magnerich. Podle této legendy Vendelín pocházel ze skotské královské rodiny, byl vychován jako křesťan a již v mládí se zřekl postavení i majetku. Opustil rodiče a odešel meditovat do samoty. Ve věku 20 let se rozhodl podniknout pouť do Říma, kde dostal požehnání od papeže. Pak se vrátil do Trevíru, v jehož okolí se usadil jako poustevník, živil se jako pastýř u jednoho šlechtice. Ten poznal, že jde o svatého muže a vystavěl mu poustevnu. Odtud ho povolali benediktinští mniši z blízkého kláštera Tholey. Byli školeni k misijní činnosti na pevnině. Vendelín v rámci iroskotské misie působil v 6. století v trevírské diecézi.

V tomto klášteře v roce 617 (nebo 614) Vendelín zemřel přirozenou smrtí.

Podle legendy však země nepřijala jeho tělo do hrobu, a tak je mniši naložili na káru a nechali voly, ať je zavezou, kam chtějí. Ti ho přivezli na místo jeho poustevny, na horu, kde se modlíval. Tam byl pohřben a tam v Sársku vzniklo poutní místo St. Wendel.

Hrob a úcta

Jeho hrob se nachází v sárském městě Sankt Wendel, které vzniklo na místě jeho pohřbu. Brzy po své smrti začal být uctíván jako světec a jeho hrob navštěvován poutníky. Již kolem roku 1000 byl zapsán v kalendáriu světců ze Stabla, kolem roku 1360 byla dosavadní svatyně nahrazena gotickým kostelem, zachovaným dosud.^[1]

Je uctíván jako patron pastýřů a poutníků, ochránce dobytka a polí. Ačkoliv sv. Vendelín nepatří mezi obvyklých 14 svatých pomocníků v nouzi, lidová zbožnost jej někdy mezi ně zařazuje.

Ikonografie

Vendelín bývá vyobrazen jako bezvousý poutník v poutnickém plášti a klobouku s mušlí a holí, jindy jako poustevník, mnich nebo pastýř. Jako pastýř pase ovce, krávy nebo voly, někdy ho doprovází pastevecký pes. Jeho hůl může vypadat jako kyj pastýře. Zpravidla pokojně sedí nebo stojí s holí a s biblí. Někdy kráčí jako poutník. Jindy šlape na královskou korunu a žezlo na znamení odmítnutého úřadu, V hieratickém postoji tvoří dvojici se svatým Isidorem nebo je protějškem svaté Notburgy. Často se jeho vyobrazení vyskytuje v lidovém umění a v období rokoka, pak může oblečen v lidovém kroji. Jeho kult byl pěstován zejména na venkově, v Německu, v Porýní a Lotrinsku, ve Švýcarsku , Rakousku, také v Uhrách a v Banátu.

Odkazy

Reference

↑ Wolfgang Braunfels (editor): Lexikon der christlichen Ikonographie, svazek 8: ikonographie der Heiligen. Vydal Herder Rom-Freiburg-Basel-Wien. 1992, s. 593-594

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu svatý Vendelín na Wikimedia Commons
Související hesla: Kostel svatého Vendelína

[1] Wolfgang Braunfels (editor): Lexikon der christlichen Ikonographie, svazek 8: ikonographie der Heiligen. Vydal Herder Rom-Freiburg-Basel-Wien. 1992, s. 593-594

[1]