Svatý Vendelín
| Svatý Vendelín | |
|---|---|
Socha v Memmelsdorfu (diecéze Bamberk) | |
| misionář, opat | |
| Narození | 554 Skotsko |
| Úmrtí | 617 St. Wendel |
| Svátek | 20. říjen |
| Místo pohřbení | St. Wendel |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství, pravoslavná církev, anglikánská církev |
| Atributy | pastýř, s pastýřskou holí a zvířaty |
| Patronem | pastýři, poutníci, poustevníci |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Vendelín (žil asi 554–617 St. Wendel (Sársko) byl skotský poustevník – eremita, poutník, pastýř, benediktinský mnich, opat kláštera v Tholey a misionář.

Život a činnost
[editovat | editovat zdroj]O jeho životě a působení napsal legendu Vita Magnerici jeho vychovatel, trevírský biskup Magnerich. Podle této legendy Vendelín pocházel ze skotské královské rodiny, byl vychován jako křesťan a již v mládí se zřekl postavení i majetku. Opustil rodiče a odešel meditovat do samoty. Ve věku 20 let se rozhodl podniknout pouť do Říma, kde dostal požehnání od papeže. Pak se vrátil do Trevíru, v jehož okolí se usadil jako poustevník, živil se jako pastýř u jednoho šlechtice. Ten poznal, že jde o svatého muže a vystavěl mu poustevnu. Odtud ho povolali benediktinští mniši z blízkého kláštera Tholey. Byli školeni k misijní činnosti na pevnině. Vendelín v rámci iroskotské misie působil v 6. století v trevírské diecézi.


V tomto klášteře v roce 617 (nebo 614) Vendelín zemřel přirozenou smrtí.
Podle legendy však země nepřijala jeho tělo do hrobu, a tak je mniši naložili na káru a nechali voly, ať je zavezou, kam chtějí. Ti ho přivezli na místo jeho poustevny, na horu, kde se modlíval. Tam byl pohřben a tam v Sársku vzniklo poutní místo St. Wendel.
Hrob a úcta
[editovat | editovat zdroj]Jeho hrob se nachází v sárském městě Sankt Wendel, které vzniklo na místě jeho pohřbu. Brzy po své smrti začal být uctíván jako světec a jeho hrob navštěvován poutníky. Již kolem roku 1000 byl zapsán v kalendáriu světců ze Stabla, kolem roku 1360 byla dosavadní svatyně nahrazena gotickým kostelem, zachovaným dosud.[1]
Je uctíván jako patron pastýřů a poutníků, ochránce dobytka a polí. Ačkoliv sv. Vendelín nepatří mezi obvyklých 14 svatých pomocníků v nouzi, lidová zbožnost jej někdy mezi ně zařazuje.
Ikonografie
[editovat | editovat zdroj]Vendelín bývá vyobrazen jako bezvousý poutník v poutnickém plášti a klobouku s mušlí a holí, jindy jako poustevník, mnich nebo pastýř. Jako pastýř pase ovce, krávy nebo voly, někdy ho doprovází pastevecký pes. Jeho hůl může vypadat jako kyj pastýře. Zpravidla pokojně sedí nebo stojí s holí a s biblí. Někdy kráčí jako poutník. Jindy šlape na královskou korunu a žezlo na znamení odmítnutého úřadu, V hieratickém postoji tvoří dvojici se svatým Isidorem nebo je protějškem svaté Notburgy. Často se jeho vyobrazení vyskytuje v lidovém umění a v období rokoka, pak může oblečen v lidovém kroji. Jeho kult byl pěstován zejména na venkově, v Německu, v Porýní a Lotrinsku, ve Švýcarsku , Rakousku, také v Uhrách a v Banátu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Wolfgang Braunfels (editor): Lexikon der christlichen Ikonographie, svazek 8: ikonographie der Heiligen. Vydal Herder Rom-Freiburg-Basel-Wien. 1992, s. 593-594
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu svatý Vendelín na Wikimedia Commons - Související hesla: Kostel svatého Vendelína